Na mobilu byl nezaplacený účet, asi 700 Kč, který jsem uhradil prostřednictvím internetového bankovnictví ještě před příjezdem do ČR. Po příjezdu do Prahy mi telefonní služba Eurotelu odmítla telefon zprovoznit, že platba ještě nedorazila. Vydal jsem se tedy do prodejny Eurotelu na Národní třídě a pracovnici v prodejně jsem nabídl, že jí na internetu naší banky ukážu, že platba proběhla. Nejprve to odmítala udělat.

Argumentovala, že pohled na internetové stránky banky s dokladem, že účet byl uhrazen, jí nijak nezdokladuje, že banka peníze skutečně odeslala, a že potřebuje písemné potvrzení s razítkem. To jsem nepochopil. "Jak může pro vás být potvrzení s razítkem dokladem, že banka peníze odeslala? Je-li nespolehlivá, bude to přece stejně tak nepřesvědčivý důkaz jako stránky jejího internetového bankovnictví!"

Nakonec jsem se vytasil s argumentem: "Vy jste skutečně ochotni promarnit dobré vztahy k zákazníkovi jen pro ubohých 700 Kč, které už stejně byly uhrazeny?"

Tak se tedy se mnou na ty stránky internetového bankovnictví přece jen podívala a ujistila se, že částka skutečně byla zaplacena. Ale pak pohledem do interní databáze Eurotelu zjistila jinou věc. Máme (nebo vlastně měli jsme) v Občanském sdružení Britské listy pronajatý vysokorychlostní bezdrátový modem za cca 1200 Kč měsíčně. Ty faktury přicházely a já je platil - pak nějak chodit přestaly.

Pracovnice Eurotelu mě informovala, že telefon mi zprovozněn být nemůže, protože za bezdrátový modem máme dluh 8200 Kč. To byla pro mě novinka.

Udělal jsem chybu, že jsem tuto částku blíže nezkoumal (byla to částka značně vysoká, vzhledem k tomu, že jsme měsíční poplatek za bezdrátový modem platili ještě velmi nedávno) a nabídl jsem, že částku z počítače okamžitě zaplatím. Nejbližší wifi připojení je až v Univerzitní knihovně, tak jsem se odebral tam a sumu jsem uhradil.

Počkal jsem asi hodinu a rozhodl jsem se pokusit o zprovoznění svého mobilu telefonátem z pevné linky. Telefonní číslo pro služby zákazníkům u firmy Eurotel 800330011, které mi poslala kolegyně a které jsem také našel v nejnovějším vydání pražského telefonního seznamu, bylo mimo provoz - po jeho vytočení se ozval nepřerušovaný tón.

Zavolal jsem tedy na pražské informace o telefonních číslech a tam se mi dostalo toto číslo zákaznické linky Eurotelu: 800333333. Tam zatelefonujte, to si užijte!

Z telefonního sluchátka mě zahrnula vlna reklamních frází a informace o několika možných variantách ("stiskněte jedničku"...) pro různé reklamní služby. Varianta pro to, co jsem potřeboval, tady vůbec neexistovala.

Opravdu nenávidím debilní předtočené instrukce pro zákazníky, když se dovoláte na linku služeb. Existuje to samozřejmě i v Británii a já vždycky trpělivě ignoruji veškeré povely hlasatelky ("Zadejte své poštovní směrovací číslo..."vpište číslo své úvěrové karty...") a čekám, až se automat vyřádí ("Vaší odpovědi jsem nerozuměla..." "Vaší odpovědi jsem nerozuměla..." ). Mlčím. Když všechny varianty skončí, automat vás v Británii konečně přepne na živého operátora.

Ne tak u Eurotelu. Když jsem si trpělivě, v nečinosti vyslechl všechny nesmyslné reklamy tohoto podniku a doufal jsem, že se konečně ozve živý lidský hlas operátora, ozvalo se: "Děkujeme vám za váš hovor" a telefon se odpojil! Strávil jsem snad deset minut u telefonu zcela zbytečně.

Podařilo se mi pak v telefonním seznamu najít zcela jinou linku Eurotelu (267 016 701) a tam jsem se konečně předtočenými alternativami probojoval k živé operátorce. Vysvětlil jsem jí problém, že jsem byl na Národní, že paní v obchodě Eurotelu byla ochotna přijmout můj důkaz internetového bankovnictví, že jsem zaplatil požadovaných 700 Kč, ale že po mně chtěla, abych zaplatil dalších 8200 Kč, což jsem nyní učinil, a mohl by, prosím, Eurotel zprovoznit už můj zatracený český telefon?

Operátorka byla velmi zvořilá, podívala se do databáze na naše konto a informovala mě, že paní na Národní udělala chybu, že jsem pro zprovoznění svého mobilu těch 8200 Kč platit nemusel. Vůbec to prý se zprovozněním mého mobilu nemá nic společného. Nabídla mi, že to s paní na Národní vyřídí a že mi zavolá zpět.

"To je ale složité, budete mi muset zavolat na můj britský mobil," řekl jsem. "Je to možné?"

"To není vůbec žádný problém," odpověděla zdvořile a vstřícně operátorka. Dal jsem jí tedy číslo svého britského mobilu.

Zavolala mi na něj asi do pěti minut a informovala mě, že je všechno vyřízeno a že můj český mobil bude zprovozněn asi za hodinu. Poděkoval jsem a byl jsem rád, že to nakonec tak dobře dopadlo.

Bylo to včera, 28. února, v 15 hodin odpoledne. Když toto píšu, je čtvrtek 2. března 0.25 hodin po půlnoci. Český mobil zprovozněný dosud nemám.

Pak jsem se sešel se Štěpánem Kotrbou u Anděla, který tam v jiné prodejně Eurotelu reklamoval náš modem, pro bezdrátové rychlostní připojení k internetu, že nefunguje. S tím modem byly od počátku problémy. Když jsme ho v roce 2005 zakoupili, nefungoval, nedal se nainstalovat, při pokusu ho zprovoznit se zasekával počítač.

Nejsem v Praze pořád a tak jsme se vydali k jeho reklamaci tuším až dva tři měsíce po uzavření smlouvy. Řekli jsme pracovníkům Eurotelu na Národní třídě, že modem nefunguje a že chceme smlouvu zrušit. Každá normální firma na Západě by ji na přání zákazníka zrušila. Principem totiž je zákazníkova spokojenost. Ne tak u Eurotelu. Jeho pracovníci nám sdělili, že jsme smlouvu uzavřeli na dva roky a že ji prostě nezruší, musíme platit dál. Vadný modem nám pak vyměnili.

Rozhodli jsme se s nim tehdy nehádat a podepsanou smlouvu, proti níž, jak se zdá, nemá zákazník u Eurotelu obrany, pokud třeba objeví, že smluvně získaný přístroj funguje neuspokojivě, přijmout.

Jenže pak se ukázalo, že měsíční faktury na inkriminovaných 1200 Kč jaksi zřejmě chodily - nechodily.

Dne 28. 2. v prodejně Eurotelu u Anděla pracovník zjistil, že jsme prý měsíční paušál 1200 přestali v listopadu 2005 (?), a tak nám podnik účtoval pokutu, uvedenou ve smlouvě, ve výši 7000 Kč. Tak vznikl ten účet 8200 Kč, který jsem uhradil, aniž bych řádně věděl, co to je.

Potíž je, že Eurotel, jak se zdá, řádně neinformuje zákazníka, že má na účtu dluh, a když dluh vznikne, hned proti tomu tvrdě zasáhne, neposílá zřejmě upomínky. V Británii by firma vymáhal dluh několika upomínkami, aby se ujistila, že k opomenutí účet zaplatit nedošlo přehlédnutím nebo třeba nedoručením faktury. Eurotel, zdá se, jedná skoro hned. Veškerou vinu a odpovědnost má zákazník. Co když ale účet nedošel? Kromě toho, z toho, co vyplynulo dál, se zdá, že Eurotel má v účtech určitý zmatek.

Pracovník Eurotelu u Anděla naprosto odmítl uznat, že obě částky, 700 Kč i 8200 Kč, byly uhrazeny - odmítl se podívat na internetové stránky Raffaisenbanky. I on požadoval razítko!

Jak tedy modem zprovoznit? Pracovník nás informoval, že modem nám zprovozní na jinou osobu za poplatek 75 Kč, po předložení dvou !! různých průkazů totožnosti (pasu a občanského průkazu). Oba dokumenty předložil Štěpán Kotrba.

Následovala pracovníkova reakce: "Ale já vám to taky nezprovozním, protože i vy u nás máte dluh, 350 Kč, a to z roku 1999!" Šlo o mobilní telefon, který byl dávno oficiálně zrušen a veškeré transakce mezi Kotrbou a Eurotelem byly ukončeny. Nikdo ho o dlužné částce neinformoval. Pracovník se snažil vysvětlit, že dluh prý zřejmě vznikl tak, že Eurotel vypracoval závěrečný účet až po zrušení smlouvy, jenže pak vyšlo najevo, že dluh je datován několik měsíců před zrušením smlouvy. Proč při zrušení smlouvy Eurotel nepožadoval zaplacení této částky, nám pracovník nebyl schopen vysvětlit, ani neuměl vysvětlit, jak ten dluh vznikl. ("V databázi to není a já jsem tehdy ještě studoval.") Jak zjistíme podrobnosti o těchto nesrovnalostech? "Musíte se písemně obrátit na naše reklamační oddělení."

Nabídl jsem se tedy já, že zprovozním bezdrátový modem na své jméno. "Ale vy nemáte v ČR trvalý pobyt."

"To nemám, vadí to?"

"Rádi vám modem zprovozníme, ale až za manipulační poplatek 2000 Kč."

Odešli jsme středem. Mobilní telefon ani bezdrátový modem nefungují dodnes.

"Za toto všechno mohou zákazníci," vysvětlil nám závěrem zdvořile pracovník Eurotelu.