18. 12. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
18. 12. 2006

Kupředu pravá

Čtyřicet let jsme museli poslouchat propagandistický popěvek, "Kupředu levá, kupředu levá, zpátky ni krok". Nyní již druhé desetiletí v jiném podobě posloucháme jeho agitačního bratra, "Kupředu pravá, kupředu pravá, zpátky ni krok".

Pokud jste se vskutku pokoušeli chodit podle doporučení těchto sloganů, tak jste jistě zjistili, že zdůrazněním kroku levé nohy, půjdete doprava a že naopak zdůrazněním pravého kroku, půjdete doleva. Není proto divu, že jsme se socialistickým vykračováním levou nohou vpřed dostali přesně doprava ke kapitalizmu. Kam dojdeme nyní, jestliže důrazně vykračujeme pravou nohou vpřed, je zcela jasné. Z privátního egoismu ke kolektivnímu (nadnárodnímu). Světlými zítřky prosvítá naprostá totalita. Ať chceme nebo nechceme, bloudíme stále v kruhu.

Z fyziky víme, že prostor je zakřiven. Jestliže tedy nepůjdeme vlevo, ani vpravo, ale střední cestou dopředu, tak se stoprocentně dostaneme dozadu (omlouvám se, ale nechci použít správný a příslušný lidový výraz).

Důvod toho, proč bychom měli stále jenom chodit vpřed a někam do strany, je zcela jasný. Nutí nás k tomu hospodářské poměry. Jsme v nich zapřažení do chomoutu jako hospodářská zvířata (pracovní síly). Dále tímto směrem nepátrejte, neboť byste zezadu dostali ránu bičem. A tak s klapkami na očích táhneme a táhneme, čím dál tím těžší káru.

Jestliže jdeme stále vpřed, tak se díky kulatosti země, omezenosti teritoria a značné zakřivenosti naší povahy a fyzikálního prostoru, musíme zákonitě střetávat a narážet na sebe jako berani čelem. Není, kdo by ustoupil a tak si musíme navzájem ubližovat, likvidovat životní podmínky, ničit se a vyvražďovat. Od raného dětství jsme neustále provokováni a tzv. vychovávání nějakým známkovým nebo bodovým systémem. Musíme pořád stále soutěžit, rozvíjet svoji osobnost (egoizmus), závidět a nepřát sousedovi (konkurentovi) jakýkoliv úspěch.

Kdybychom to marné soutěžení vzdali, bylo by velmi zle. Nejvíce by to vadilo těm, kteří nás neustále nahání do soutěžení a kráčení vpřed. Čertův mlýn by se zastavil, kdybychom v jeho mlýnském kole nechtěli vytrvale kráčet kupředu. Na směru otáčení kola, jestli chvíli vlevo nebo vpravo, nezáleží - hlavně, že se dynamo točí.

Abychom to stihli před definitivním koncem naší civilizace, měli bychom si už konečně otevřeně říci, že neustálým rozvíjením egoizmu a vlastnění (kolektivního či privátního), jenom neodvolatelně urychlujeme konec. Budiž nám to přáno, když jinak nedáme. Planeta Země je již poslední lidmi obydlené těleso ve Vesmíru. Všechny ostatní planety jsme již dávno vybydleli a zdevastovali. Všude je již mrtvo, pusto a prázdno. Až vypleníme Zemi, nastane konečně v celém Vesmíru zasloužený klid a mír.

Nějaký potměšilý a zlomyslný skřítek nás nebohé lidičky nahání jako vodu na svůj mlýn. Usídlil se nám v mozku a z centrálního rozumu nám udílí instrukce, jak si co nejlépe navzájem vylámat zuby. Ti (po)slušnější to provádějí úřední cestou v klidu svých kanceláří a ti ne(po)slušnější tak činí pěstí či pistolí na ulici.

Aby se to kráčení kupředu vyrovnalo, měli bychom přiměřeně k tomu chodit dozadu. Určitě by nevadilo, kdybychom to prakticky zkoušeli jako tělocvik. Možná by se tím oživily určité zanedbávané, nepoužívané a atrofované partie našeho těla i mozku. (Až to vyzkoušíme, mohli bychom třeba konečně založit nějakou stranu mírného ústupu v mezích zákona. Prospělo by to všem.)

Postupovat mezích zákona je vždy nutné! Jinak hrozí nebezpečí trestního postihu. Je však nutné vždy postupovat zásadně pouze podle právě platných zákonů! Pak nám nebude hrozit žádné nebezpečí. Jenom bída, nemoci, stáří, smutek a bolest. A vůbec nezáleží na tom, kdo a který režim ony zákony vydává. V občanské úřední poslušnosti se totiž všechny politické režimy vzácně shodují! Ačkoliv se navenek tváří, že nemají spolu nic společného, jsou to pěkně zakuklení mafiáni.

Dopravní provoz a předpisy jsou jedním z dobrých příkladů nesmyslnosti neustálé jízdy vpřed. U nás se jezdí vpravo. Takže, ať chceme nebo nechceme, směřujeme stále doleva k nějaké totalitě. Již dnes není na dopravních komunikacích k hnutí. Ve městech se nedá nikde parkovat a na silnicích nelze pořádně jezdit.

Slyšel jsem, že v jedné evropské zemi vědci provedli silniční kontrolu projíždějících vozidel z města A do města B a naopak. Zkoumali množství, druh a účel jízdy přepravovaných osob a nákladů. Po pečlivém statistickém zkoumání zjistili, že za zkoumané období bylo z jednoho města do druhého a naopak přepravováno stejné množství osob a nákladů, stejného druhu a stejného účelu. Krátce řečeno, do každého města jelo z druhého města stejné množství finančníků, právníků, úředníků, zlodějů, dělníků, elektroniky, chleba, piva apod. Všechny ty osoby, auta i jejich náklady mohly tedy klidně zůstat doma a vyšlo by to nastejno. Účel té přepravy nebyl vědcům zcela jasný. Začali jej tedy zkoumat, ale jejich výzkumný projekt byl před ukončením náhle zrušen.

Někomu to naše stálé kráčení vpřed a jezdění pro nic za nic, moc vyhovuje. Nestačí nám k tomu již Zeměkoule. Musíme táhnout káru vzhůru na Měsíc a ke hvězdám! Velmi nás to sice vyčerpává a za námi je samá spoušť, bída, krev a poušť, ale po důvodech raději nepátrejte. Nechte si raději klapky na očích, ať se nepoděsíte. Jak jsem řekl, někdo by vás za to mohl zmlátit bičem. Jedno je jisté! Musíme stále vpřed: "Kupředu levá, kupředu pravá,.........pěšky nebo zpátky ani krok!"

                 
Obsah vydání       18. 12. 2006
18. 12. 2006 Móda 2007: Antikomunismus už není trendy Bohumil  Kartous
18. 12. 2006 SRN: Spor s EU o veřejnoprávní rozhlas Richard  Seemann
18. 12. 2006 Nevládní organizace -- směs korupce a manipulace? Milan  Valach
18. 12. 2006 Michael  Marčák
18. 12. 2006 Vnitro: Na čem lze také vytvořit kompromis o koaliční vládě Štěpán  Kotrba
18. 12. 2006 Univerzity třetího tisíciletí a třetího věku Boris  Cvek
18. 12. 2006 Zimní děti Ivo  Šmoldas
18. 12. 2006 Pražská výzva pro Irák kritická vůči USA, v médiích už ale bez manipulací Štěpán  Kotrba
16. 12. 2006 Kavan: Nikde v mezinárodním právu není zakotveno právo na "změnu režimu" vojenskou intervencí Jan  Kavan
16. 12. 2006 Hlavní překážky při vytváření iráckého státu a přístupy EU a USA Jaroslav  Bureš
17. 12. 2006 Americký projekt demokracie v Iráku a zástupná role EU Jiří  Bystřický
18. 12. 2006 Poklady a archeologické památky Iráku Kahlan  Al Qaisi
18. 12. 2006 Pražská charta
18. 12. 2006 Vůle k hledání mírového řešení současné kritické situace v Iráku
18. 12. 2006 Konference skončila - zapomeňte Lubomír  Brožek
17. 12. 2006 Kontroverzní konference Ladislav  Žák
18. 12. 2006 Michael  Marčák
18. 12. 2006 Člověk by se mohl smát, kdyby už bylo čemu Mojmír  Babáček
18. 12. 2006 Mezinárodní právo ještě žije! Petr  Schnur
18. 12. 2006 Naděje pro Dárfúr? Monika  Meislová
18. 12. 2006 K čemu všemu je nám KSČM... Ladislav  Žák
18. 12. 2006 Co on tím chtěl říci? Alex  Koenigsmark
16. 12. 2006 Sláva kronikářů Václav  Dušek
18. 12. 2006 Doomsday 2010 Prague Short Story Wins BCSA Prize
18. 12. 2006 I v marxismu je to jinak
18. 12. 2006 Lze Gabalův "výzkum" považovat za objektivní? Jiří  Mašek
18. 12. 2006 Imre Nagy se zasloužil o Evropskou unii! Jan  Adamec
18. 12. 2006 Kupředu pravá Wenzel  Lischka
18. 12. 2006 Rakouská averze vůči jádru Marek  Bozenhard
18. 12. 2006 Zneužití monopolního postavení ČEZu
15. 12. 2006 Mlátit ženy je mezi českými muži rozšířené hobby Irena  Ryšánková
15. 12. 2006 Vyšetřování korupce zastaveno, "protože by to poškodilo britský státní zájem"
16. 12. 2006 Vládní rozhodnutí zrušit vyšetřování britské korupce v Saúdské Arábii půjde před soud
21. 11. 2006 Hospodaření OSBL za říjen 2006
22. 11. 2003 Adresy redakce
17. 12. 2006 Zápis z Valné hromady Občanského sdružení Britské listy