Nemáte někdy při pročítání denního tisku celostátně vydávaných deníků pocit, že se snad chystáme k občanské válce? ptá se Karel Mareš. Z obsahu komentářů zejména pravicových tiskovin je zřejmé, že zde nejsou političtí oponenti, nýbrž nepřátelé, které je třeba zničit - viz projev Němcové a jednoho paroubkobijce z Ústí na sjezdu ODS nebo komentáře pánů Steigerwalda a Komárka v MfD.

Politická reprezentace dává občas národu na vědomí, že se nehodlá podrobit jeho morálnímu soudu o jejím počínání, natož aby se zabývala věcnými výhradami k její činnosti. Jakmile dostali hlasy voličů, nakládají politici se svěřenou mocí téměř libovolně a často neefektivně. Příkladem je volba prezidenta republiky v únoru 2003 stejně jako současná povolební krize. V obou případech jsme byli svědky nedůstojného přetahování o moc, jímž politici za státní peníze neplodně mařili čas. Voliči je ale nezvolili proto, aby se celé měsíce zabývali předstíraným hledáním cesty k dohodě. Jejich úkolem je řádně se věnovat správě země. Tahanice o moc, jichž jsme byli svědky v obou zmíněných případech, přesahují svým rozsahem hranice nezbytnosti, odvádějí politiky od jejich původního poslání a pouští zcela neúčelně žilou státnímu rozpočtu.

Dlouho nám znělo v uších po startu nejdřív nadějné trojkoalice, že řešení je ve "2. kole" pro ČSSD, anebo v předčasných volbách pro ODS. Ta "předčasnost" se v ODS nakonec nedávno kupodivu natáhla na možný tříletý odklad. Také si nemůžeme být jisti stávající Ústavou ČR, zda unese aktuální a vzájemně nesouladná politická přání našich největších dvou stran. Děláme si těžkou hlavou z toho, jak optimálně dát průchod vůli voličstva a přitom máme na krku chytrácké řešení volební aritmetiky z roku 2002. Vnímám jako problém, jak nově rozumět výrazu "silný mandát", když hned po červnových volbách muselo být jasné, že bez jistého "modu vivendi" s ČSSD vítězství ODS k ustavení vlády, která bezpečně projde hlasováním o důvěře, stačit nemusí.

Němečtí politici se v pátek minulý týden shodli na konferenci ministrů vnitra v Norimberku, že bude změněno právo na povolení pobytu a právo na práci pro lidi, kteří v zemi žijí zatím jen na časově omezené povolení.

Vlastně se zase jednou začalo mluvit o práci v souvislosti s trpěnými cizinci - už v říjnu letošního roku. Spolkový ministr vnitra Schäuble poukázal v rozhovoru s 'Passauer Neue Presse' na to, že v Německu žije 180 000 lidí, který jsou tu trpěni a kteří se nedají z právních důvodů deportovat do zahraničí. A dodal, že těmto cizincům by mělo být povoleno pracovat, protože jinak by jen byli obtíž sociálnímu systému.

Tomu byste se mohli divit pouze, kdybyste nevěděli, že v Německu neexistuje jen nezaměstnanost, ale že tam je také dost velké množství volných míst, pro které nelze najít zaměstnance z důvodů kvalifikace, anebo prostě proto, že Němci tu práci nechtějí dělat.

Především činností Beneše ve Francii a Anglii, Štefánika v Itálii a Masaryka v USA došlo ze strany těchto čtyř významných světových mocností k uznání československé Národní rady. Francie, a pak hlavně USA, se staly státy, které měly významný, a zcela většinový podíl, na vzniku nového státu mezi Německem a Ruskem. A nepochybně právě toto se stalo pro nový stát osudným. Pravda, přáteli nového státu staly se státy tehdy nejmocnější: Francie a USA. Bohužel pro Československo, byly to státy příliš vzdálené. On právě celý problém tkvěl v tom, že si Československo získalo spojence jen na západ od Rýna. A samo se nacházelo v dějinách vždy nebezpečném prostoru mezi Německem a Ruskem.

Nechtěl bych se autora dotknout, ale nemohu jinak... Svým textem mne totiž upoutává zástupně za všechny jemu podobné - jako překrásný příklad toho, co se vlastně nemá, ale může, zvláště, když je to momentálně politicky korektní. Politizovat vědeckou diskusi, brát za bernou minci mediální kampaně, ignorovat všechno, co se nehodí do krámu.

Al Gore může samozřejmě vyvracet co chce. A rovněž může tvrdit co chce.

PRÁVA MENŠIN

Menšiny mají mít stejná práva jako většiny. Ne větší.

ROZDÍL MEZI NÁPADEM A MYŠLENKOU

Je jednoduchý: nápad ještě není myšlenka, jen ve výtvarném umění to tak vypadá.

DEFINICE

I když to tak při pouhém čtení nevypadá, je fanatik synonym pro blb.

Ve středu, dva týdny po přerušení lidovci, bude obnoveno jednání mezi rakouskými sociálními demokraty a lidovci o případné velké koalici. Stalo se tak na základě dohody mezi šéfy obou největších rakouských stran, kteří vyhlásili v pátek společné prohlášení stanovující cíle nastávajícího legislativního období.

Podle průzkumů z let 2002 a 2004 v dospělé populaci vyzkoušelo nelegální drogu přibližně 20 % osob, mezi mládeží je prevalence zkušeností s drogami vyšší - 44 % 16letých a 56 % 18letých studentů středních škol. Nejčastěji užívanými nelegálními drogami jsou konopné látky a extáze, rozsah zkušeností s drogami se závažnějšími zdravotními a sociálními riziky (opiáty, pervitin, kokain) je v ČR velmi nízký. Zkušenosti s užitím marihuany má více než 52 % VŠ studentů, hašiš užilo téměř 16 %. Téměř 37 % dospělých ve věku 18 --64 let uvedlo, že zná někoho, kdo užívá marihuanu, více než 18 % zná uživatele extáze a téměř 13 % zná uživatele lysohlávek nebo jiných přírodních halucinogenů. Užívání a distribuce drog byly zjištěny školní inspekcí 22,2 % základních škol a 32 % středních škol. Užívání drog ve škole podle téhož zdroje připouští téměř 50 % studentů SŠ a téměř 25 % žáků ZŠ. Alespoň jedno užití nelegální drogy v životě uvedlo 31,0 % 15letých, nejčastěji užitou nelegální drogou je marihuana (34,6 % chlapců a 26,7 % dívek). Mezi 11 letými je nejčstější drogou THC - 1,6 % - 3,4 %. Ve věku 13 let měli žáci již výrazně vyšší zkušenosti s konopnými látkami -- alespoň jednou v životě užilo marihuanu nebo hašiš 13--14 % dotázaných.

To jsou jen některé údaje z Výroční zprávy o stavu ve věcech drog v ČR v r. 2005. Situace v oblasti užívání drog v obecné populaci zůstává stabilní...

Výroční zpráva o stavu ve věcech drog v České republice v roce 2005
ISBN 80-86734-99-4 (česká verze) ZDEARCHIV

Marihuana a dnešní mládež TÉMA&L

Komunistický svaz mládeže napadl žalobou rozhodnutí ministerstva vnitra z 12.10. 2006 o rozpuštění KSM.

KSM zaslal žalobu současně Nejvyššímu soudu a Městskému soudu v Praze, protože se domnívá, že ho ministerstvo nesprávně poučilo o tom, k jakému soudu a v jaké lhůtě má opravný prostředek podat. Obává se, aby nezmeškal lhůtu pro podání žaloby. Po původně velmi širokých výtkách ministerstvo nakonec zúžilo důvod rozhodnutí na to, že KSM podle svého programu stojí na straně úsilí o odstranění soukromého vlastnictví výrobních prostředků a jeho nahrazení společenským.

Odstoupení Donalda Rumsfelda, spojené s vítězstvím Demokratů zaplnilo stránky světových deníků. Připomenuty byly Rumsfeldovy "vrcholné" výroky o tom, že "USA vědí, kde (Saddámovy) zbraně hromadného ničení jsou", objevily se znovu i fotografie a videa o něco mladšího, ale téhož Rumsfelda, potřásajícího si srdečně rukou s týmž Saddámem Husajnem. A mnozí z komentátorů jedním dechem dodali, že to byl právě Rumsfeld, kdo byl jedním z hlavních architektů katastrofy v Iráku, která vedla k podlomení pozice USA na Blízkém východě. Je však americká pozice a image na Blízkém východě skutečně tak ztracená?

Situace skutečně růžová není. Bushova administrativa a Bush sám se stali v arabských očích do značné míry symboly nekompetentnosti a arogance v řešení blízkovýchodních otázek. Asi sotva bychom dnes hledali na Blízkém východě (a možná i v Evropě) někoho, kdo by děkoval osobně prezidentu Bushovi "za to, co dělá on osobně pro demokracii" tak, jako mu děkoval nynější český ministr zahraničí Alexandr Vondra v dubnu letošního roku.

Autor pracoval v letech 1998 až 2005 jako diplomat a v letech 2001-5 působil v syrském Damašku jako konzul.

6.

Budoucnost se válí všude a může být i opilá, ale to Vincenc nevěděl, stejně jako tak docela přesně nevěděl, kam má jít, měl jen nápad. Matka zemřela rok po jeho narození na zmíněnou španělskou chřipku, nic neobvyklého; žil s otcem, dokud se otec podruhé neoženil, pak se o něj starala teta; když nastoupil na právnickou fakultu, teta se zbláznila, což s jeho studiem nesouviselo, a skončila v ústavu, ze kterého už nikdy neodešla. Když Vincence převezli z terezínské Malé pevnosti do drážďanské věznice, kde čekal na rozsudek, vyřídil mu jeden nový vězeň, že jeho otec zemřel na mozkovou mrtvici. Vincenc tedy prakticky žádné příbuzné neměl, ale věděl, že i kdyby měl, nemohl by k nim jít, vždyť to by přece bylo to první místo, kde by ho gestapo hledalo.

Předseda ODS byl potvrzen předsedou ODS, nic jiného se ovšem neočekávalo. Zato všichni s napětím čekali, zda bude mít tzv. silný mandát. Příběh silného mandátu skončil happy endem, hlavní hrdina víkendového zpravodajství jej získal a všichni očekávají, že se mu nyní podaří sestavit vládu, která bude mít podporu parlamentu. Mnozí se takové vlády děsí, protože mají dojem, že smečka má dobré vedení jen tehdy, má-li jasného vůdce. Tento živočišný koncept nepochybně vychází z genetického fondu vývoje homo sapiens, ale zda je jeho platnost tak nezvratná, jak si někteří myslí, to je pouze hypotéza, nikoliv absolutní pravidlo. Nežijeme v době ohrožení, což by snad vyžadovalo jednoduchý systém řízení s nízkou retroaktivní účinností odlišných rozhodnutí, která budou následovat.

Kongres ODS FOTOGALERIE

Od dob Karla Čapka se domácí politice vyčítá, že je politikařením; prosta vznešenosti a myšlenek. Tak horké to zas nebude. V poslední době se přece prosazuje praktické zkoumání filozofické teze, že čas neexistuje, čehož následkem cizí politologové v nadsázce hovoří o tom, že ČR je největší nevládní organizací. Důležitý příspěvek v boji proti "ngouismu" snad přinesl víkendový kongres Občanské demokratické strany. Staronový předseda vlády a nyní též ODS potvrdil své postavení a sebevědomím září. Najednou připomíná nedávné chování svého největšího soka, Jiřího Paroubka, jehož se zapřísáhl zdolat a jemuž do značné míry vděčí za absenci protikandidáta.

Touto "mea culpa" sa nechcem predvádzať a sypať si popol na hlavu. Má byť úprimným priznaním novinárskeho pochybenia, ktoré je síce ľudské, ale je správne sa mu v budúcnosti vyhnúť. Môže byť príkladom a inšpiráciou pre iných novinárov, ktorí sú tiež presvedčení, že existuje iba jedna pravda a svet je čiernobiely.

Nech už mal prezident Bush a jeho neokonzervatívna suita na svoje iracké ťaženie akékoľvek dôvody, je to dnes už bezpredmetné. Nie je však bezpredmetné, že vojne, ktorá aj podľa správ amerických tajných služieb dostala svet do nebezpečnejšieho položenia, sa dalo zabrániť.

Když se paní učitelka ve druhé třídě pro mimořádně nadané děti na základní škole Máj II v Českých Budějovicích zeptala posádky raketoplánu, proč si zvolili za kapitánku holku, tři kluci z posádky to zdůvodnili: "Je chytrá a má hodně nápadů." "Já jsem taky chytrý," vykřikl člen jiné posádky. Paní učitelka ho umravnila větou holou: "Nasloucháme druhým." Neokřikla ho, nekárala dlouhou tirádou mravních pouček, jediná holá věta vnesla do třídy řád, ale ne strach.

Umělec má jediné právo, být opovrhovaný a odmítaný! Jeho jediné právo a povinnost je naplnit úděl outsidera, pozici "nikoho", stojícího všude a nikde. Umělec je stále bující rakovina metastázující do společnosti, jakkoliv to zní dnes naivně a archaicky. Jeho jediná životní nutnost je nést onen světobol (nikoliv skepsi) ve filozofickém smyslu, neboť jeho odměnou je svoboda, tak velká - dostojí-li umělec sám sobě, že mnoha lidem se o tom nemůže ani zdát.

Před několika lety jsem se nechal "vyškolit" na správce konkurzní podstaty a od roku 2000 tuto činnost víceméně jako svoji hlavní činnost vykonávám. Článek "Justice versus BIS" Jana Suchánka, který vyšel v BL dne 15. 11. 2006, je totální jednostrannou slátaninou možná vyplývající z jeho osobních zkušeností, podle níž by si ode mne (stejně jako od jakéhokoli jiného správce konkurzní podstaty) ani pes kůrčičku neměl vzít. Rozhodl jsem se proto reagovat.

Jan Suchánek se odvolává na známé konstatování ÚS, že "vztah mezi konkurzním soudcem a správcem podstaty není vztahem neutrálním", a uvádí, že je to "systémový předpoklad prorůstání organizovaného zločinu do justice".

Hned na počátku svých pamětí Vám musím objasnit své pojetí vnímání světa, kterému říkám kynomorfismus. Jak jistě víte, kynos znamená v antické řečtině pes. Sloveso morphein znamená tvořit, vytvářet. Je zcela přirozené, že si jako pes vytvářím vidění světa k svému obrazu psímu, jinými slovy že si ho kynomorfizuji.

Poté co Mirek Topolánek ohlásil, že při třetím pokusu hrozí selhání nelevicových poslanců a že kvůli obavy o své bydlo mohou někteří podpořit vládu ČSSD+KSČM, může mít veřejnost velké obavy ze smysluplnosti voleb a celého demokratického systému v ČR. Věděli jsme až dosud, že poslanci si od huby své prebendy rozhodně neodtrhnou, ale mohli jsme doufat, že se pasou na našich daních kvůli tomu, aby hájili aspoň základní programové body, kvůli nimž jsme je volili do Sněmovny. Dnes vznikla obava, veřejně a v zásadním kontextu přiznaná premiérem, zda politický vývoj v ČR není dán víc než volbami rodinným rozpočtem poslanců a jejich opulentní životosprávou. Předseda Strany zelených nasadil všemu korunu, když dnes v Otázkách Václava Moravce jen tak beze všeho navrhl, aby ODS zkorumpovala své poslance tím, že jim nabídne nezměněné kandidátky do příštích voleb.

Jan Mařík (nar. 1952) tvoří unikátní žánr výtvarného umění - abstraktní meditativní intarzii. Nejmladší z pěti dětí truhláře absolvoval gymnázium a dřevařskou průmyslovku. K volné abstraktní tvorbě ho jeho nitro přivedlo až po jeho padesátce. Ačkoli mnohokrát vystavoval doma a dvakrát i v zemi svého srdce -- v Itálii - a jeho obrazy jsou zastoupeny ve soukromých sbírkách ve Francii, Německu, Rakousku, Austrálii a USA, reflexe jeho tvorby je v našich médiích zhusta opomíjena. Maříkova poslední letošní výstava skončila 30. října v Hradci Králové, na příští rok se plánují jeho výstavy v Praze, Ostravě, Prachaticích a Lanškrouně. Protože v současné chvíli není k mání žádná autorova výstava, nemohu než vyzvat ty, kteří mají zase jednou potřebu ochutnat z pramene, aby se zastavili na návštěvu v Maříkově ateliéru v jeho rodné Dolní Dobrouči na Ústeckoorlicku.

Kdo bojuje pouze za svou vlastní existenci, nezajímá se příliš o společnost. Wahrheit über alles. Denně dostávají lidé informace z domova i ze světa -- kolik je jich pravdivých, zavádějících, zbytečných, nadnesených, ponižujících? Týmy zkušených dezinformátorů vytvářejí mediální ochucování gulášů, politické kruhy se jim do toho občas pletou, rozumují, co smějí novináři napsat, co nenapsali a napsat měli. Psát do novin není pro historii rozhodující, jak pravil zkušený politolog. Ne nadarmo u nás žurnalistická fakulta byla přísně výběrou školou -- a selekce posluchačů přinejmenším zajímavá.

Kdo a jak bude v budoucnu na našich školách pracovat? Kromě absolventů pedagogických fakult se na nich objevili i absolventi technických univerzit kteří se, mimo jiné, uplatňují i jako učitelé technických předmětů a to na středních i vyšších odborných školách. Podmínkou pro získání aprobace je pedagogické vzdělání v některém z programů doplňujícího pedagogického studia. Pokud budeme tyto učitele odlišovat od dosud stávajících nastane na školách situace, za které na nich budou dvě skupina pedagogů: Jedni s aprobací na humanitní předměty, druzí s aprobací na technické předměty.

Děkuji, že autor vyslovil názor k mému článku "Črta o Hilsnerově aféře". Avšak jeho hypotézy jsou mylné. Ony věty, které jej měly zaskočit, neměly vědomě či nevědomě tvrdit, že český národ je horší než ostatní, nýbrž to, že český národ není lepší než ostatní národy. Mýtus o báječném českém národě totiž v mnoha českých myslích přetrvává, leckdy, aniž si to onen dotyčný vůbec uvědomuje. V článku, s jehož některými pasážemi jste polemizoval, chtěl jsem především vyjádřit jasný fakt, že byli a mnohdy i dnes jsou Češi antisemité. Že vztah Čechů k židům byl obdobný, jako vztah Němců k nim.

V září přispělo celkem 115 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 14 281,00 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 10. 2006 částku 151 838, 27 Kč. Vzhledem k tomu, že čtenost Britských listů trvale stoupá a za nedávné období došlo k podstatnému vzrůstu sledovanosti časopisu, dostal se náš dosavadní server na hranici svého výkonu i životnosti a byli jsme nuceni částkou 243 745.32 Kč zakoupit server nový, který bude zanedlouho zprovozněn. Příspěvky čtenářů dále využíváme k modernizaci funkcí redakčního systému. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,692.59 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

se bude konat v pátek 15. prosince 2006 v 19 hodin v restauraci Hybernia v Hybernské ulici v Praze 1.