21. 11. 2006
Nefčasné volby předefším až případně po fšem?Aneb není-li řešení na stole, leží na něm přesto jeho stále stejné alternativy!Dlouho nám znělo v uších po startu nejdřív nadějné trojkoalice, že řešení je ve "2. kole" pro ČSSD, anebo v předčasných volbách pro ODS. Ta "předčasnost" se v ODS nakonec nedávno kupodivu natáhla na možný tříletý odklad. Také si nemůžeme být jisti stávající Ústavou ČR, zda unese aktuální a vzájemně nesouladná politická přání našich největších dvou stran. Děláme si těžkou hlavou z toho, jak optimálně dát průchod vůli voličstva a přitom máme na krku chytrácké řešení volební aritmetiky z roku 2002. Vnímám jako problém, jak nově rozumět výrazu "silný mandát", když hned po červnových volbách muselo být jasné, že bez jistého "modu vivendi" s ČSSD vítězství ODS k ustavení vlády, která bezpečně projde hlasováním o důvěře, stačit nemusí. |
Nebudu se omlouvat za ta možná, nikoli trefná, "f" v nadpisu. Kdo by ovšem počátkem června řekl, že málem po dalším půl roce nebude zatím mít ČR ani aspoň trochu fungující, Parlamentem tolerovanou vládu, ani málem už na krku rozmanitě termínované předčasné volby? Dokonce i ti, kteří se moc o politiku nezajímají, dobře vědí, že hned prvnímu jmenování nového premiéra předcházelo v režii pana prezidenta nečekaně dlouhé období pouhých nezávazných sondáží jím ještě plnoprávně nejmenovaného kandidáta Mirka Topolánka. A "nechumelilo se" nad tím, jak dlouho v tom zvláštním mezičase zůstávala "na záskok" u moci vláda Jiřího Paroubka. Teď už má Mirek Topolánek dvojroli, kde takový problém není. Jako předseda vlády v demisi nemusí hned dramaticky znervózňovat už podruhé designovaného premiéra (aneb sebe sama) s řešením jeho ztrojeného úkolu. Pokud tu ovšem nechceme tvrdit, že již sám odklad samotné přípravy realizace jednotlivých naléhavých záležitostí není ku prospěchu státu a jeho obyvatel... Ten trojí úkol opakovaně zní:
Ta stále znovu navozovaná "hra" o to, kdo s kým a kdo proti komu, už vedla mnohé její pozorovatele k apatii. Ačkoli vinou d'Hondtovy výpočetní metody (i když by někdo mohl říci, že "díky ní") získala deklarující se jakoby skoro koaliční "pravice" málem o 4 % hlasů více než "levice", právě ty propočty, původně vypočítané na účet menších stran, vyšly nakonec "fifty fifty" (čili "sto na sto"). Psal jsem o tom 6. 6. 2006 v BL takto: "Všimli jste si toho, jak omezenou roli v konečné dělbě na mandáty hraje dosažené procento voličských hlasů? KDU-ČSL má jen o 0,9 % víc hlasů než SZ, ale přitom díky volební aritmetice dosáhla víc jak dvakrát tolik mandátů! Ještě větší nepoměr vzniká mezi SZ a KSČM. Má-li KSČM jen zhruba dvakrát tolik voličských hlasů než SZ, získala přesto díky početním zásadám k přídělu mandátů těch mandátů čtyřiapůlkrát více než SZ. A ještě jinak: ODS + KDU-ČSL + SZ mají společně 48,9 % hlasů, zatímco ČSSD + KSČM 45,1 %. Ta zhruba čtyři procenta hlasů navíc ta naše stávající mandátní aritmetika vymazává do ztracena. Nestačilo by provizorně revidovat aspoň to mandátní počítání? Aniž by se to dotklo zásady poměrného zastoupení?" Jinými slovy: Ty naše dvě velké strany si chtěly polepšit na účet těch menších stran. Nakonec si nečekaně "nadrobily" --- vzájemný "pat". Obávám se, že při povolebních jednáních pochopitelná snad zdržovací taktika Jiřího Paroubka přispěla poněkud k snížení volebních preferencí pro ČSSD. Senátní volby byly zřejmě dalším ukazatelem voličských postojů; s výrazným posunem voličské přízně "doprava". A také se sílícími následnými hlasy v ODS, že je příznivá doba pro ODS k předčasným volbám. Což ovšem zároveň zjevně není vhodný čas k obdobnému troubení do útoku v táboře ČSSD. Na kongresu ODS Mirek Topolánek ve svém předvolebním projevu toto možné přání reflektoval nejdřív jako optimalizační tezi "kritického" křídla ODS: "Že máme udělat předčasné volby v příštím roce? Super, souhlasím." Jinak řečeno: tzv. "2. kolo" by bylo možno pustit do ztracena a z "3. kola" by si ODS neměla "dělat (těžkou) hlavu". Jenže k tomuto námětu Topolánek hned dodal, že takový projekt by zavedl ODS znovu do opozice. Odkud se bere ten "nepochopitelný" pesimismus? Je dán předchozí zkušeností ze tří párů hlasujících lidoveckých nohou, které odešly před hlasováním o důvěře první Topolánkově vládě? Jenže není pak zase na druhé straně hodno podivu, že stále tak optimistický Paroubek, usilující vehementně už o "druhé kolo pro ČSSD", je teď přece jenom naprosto nečekaně vůči ODS vstřícnější? I když veřejnost zatím o možných vstřícných kompromisech, oboustranně vnímaných jako konstruktivní, ani z jedné z obou nejsilnějších politických stran toho moc neví... Hodně "teoreticky" (anebo platonicky ideálně) by bylo možno říci, že pro občany by mělo být ideální, aby nejsilnější hráči na naší politické scéně předem vychytávali, oč by mohl klopýtnout jakýkoli příští přesun volebních preferencí ve prospěch toho druhého. Automaticky nás ovšem může hned napadnout, že taková vláda a parlament budou "neslané i nemastné". Že nebudou dost "čitelné". Že by mohl i navenek poněkud kamuflovaný pakt dvou nejsilnějších stran přece jen nakonec vést k dalšímu odlivu zájmu voličstva o politiku, když nelze předem s dostatečnými zárukami vsadit na žádný program! O dalším pohnojení na korupci ovšem nemluvě. Přitom ať už uvažujeme o jakýchkoli verzích, žádná není schůdná bez součinnosti s ČSSD. Ať už by se zvažovala menšinová vláda, anebo rozmanité "barevné" varianty (bez KSČM, a nikoli pouze s ČSSD v "oposmluvní" dvoukoalici), v žádné podobě ten projekt není průchozí v Poslanecké sněmovně bez ČSSD. (ODS do té míry nepočítá s KSČM, že takový "teoretický" případ předem vyloučíme.) Zbývá pochopit, jak rozumět výrazu "silný mandát". Tu odpovědnost vítězi červnových voleb ODS nezávidím. Pokud se zmiňoval Mirek Topolánek o nutném sepětí odvahy a rozvahy při aktualizaci "2. kola", pak si zatím neumím představit, jak chce odstupující pan premiér jako nastupující premiér sladit maximální míru programu ODS s "pokud možno jednobarevnou vládou ODS", jak si to vytkl před volbou předsedy ODS. Do Vánoc času dost? Nač ten shon? Však se nakonec dohodneme... Když vítěz nebere všecko, pak raději dohodově honorované vrabce v hrstích obou největších stran než potenciálního suverénního holuba kdožví kde na střeše? Když ono by se mohlo stát přece i to, že by pro "3. kolo" nemusel být k dispozici Ústavou ČR předpokládaný předseda Poslanecké sněmovny, který by je uváděl do chodu. A co pak, že? Skoro se zdá, že kdyby teď jednáním mezi ODS a ČSSD prošel jako kandidát na předsedu Poslanecké sněmovny nabízející se Jiří Paroubek, že by to znamenalo dvě mouchy jednou ranou, jak do parlamentní čepice, tak pro nějakou předem "posichrovanou" příští průchozí Topolánkovu vládu. Může se vůbec ta stávající situace překlenout bez "oposmluvního" modelu?! |