V úterý 10. ledna 2006 má v Ústí nad Labem proběhnout další fáze bitvy o zachování územních limitů těžby v Severních Čechách; jmenovitě pak o to, zda budou, nebo nebudou v dohledné době zbourány vesnice Horní Jiřetín a Černice a zda se hlučný a prašný jícen hnědouhelných dolů přiblíží téměř nadosah k městu Litvínov, aby tak jeho obyvatelům významně zhoršil kvalitu života, a do budoucna možná i vyhlídky na samotné zachování města. Tato kauza nabízí mnoho podnětů k zamyšlení, a to zejména v kontextu debaty, která v BL probíhá na téma revize naší krátké postkomunistické historie.

Izraelský premiér Ariel Šaron byl krutý vojenský velitel, odpovědný za jeden z nejhroznějších válečných zločinů dvacátého století, napsal slavný, dlouholetý britský reportér Robert Fisk ve své rozsáhlé analýze, vědované Arielu Šaronovi (více než 7000 slov, tedy více než 20 normostran), která vyšla v britském deníku Independent.

Je to výňatek z Fiskovy knihy The Great War For Civilisation: The Conquest of the Middle East (Velká válka za civilizaci: Dobývání Blízkého východu) , vydalo nakladatelství Fourth Estate dne 3 října 2005.

Dneska je na pokraji smrti Ariel Šaron, muž, který nebude zapomenut stejně jako Ben-Gurion, Churchill, Reagan, Roosevelt a v BL je jeden krátký článek, píše čtenář Jaromír Snítilý a pokračuje:

Navíc neodchází v době "ukončené práce" nebo v míru jako Churchill. Odchází v nejméně vhodnou dobu. Izrael je v krizi. Celý Izraelsko-palestinský konflikt je v krizi. Doteď byl jasný favorit voleb. Teď nikdo neví, jestli vyhraje Kadima, Likud nebo Avoda.

Odchází politik rovnající se těm jmenovaným velikánům. Budoucnost Izraele a Palestiny je nejistá. A v BL je jeden krátký článek, zapadlý uprostřed dalších článků. :-(

Pozn. red.: Názory na Ariela Šarona mohou být různé. Podle reakcí britských médií ho nyní nenávidí mnozí Izraelci, že "ustoupil Arabům", a Palestinci se hrozí jeho známé brutality. Nicméně v palestinských vládních kruzích v poslední době krystalizovala představa, že se - navzdory všemu - se Šaronem dá vyjednávat.

Ariel Šaron má však velmi kontroverzní minulost. Podle mnohých měl být postaven před soud jako válečný zločinec. Níže uvádíme informace z dokumentárního pořadu televize BBC, který se vysílal v červnu 2001.

PS. Poznámka, kterou by snad nemuselo být nutno dodávat: Objektivní informace podle pořadu televize BBC o tom, že je Ariel Šaron vinen masakry v táborech Sabra a Šatila, neznamenají, že si Britské listy přejí zničení státu Izrael :) ani že nekriticky podporují palestinskou kauzu :), jak se domnívají někteří čtenáři, kteří nám za to buď spílají nebo děkují... :)

Další podrobnosti v češtině v BL ZDE

Před časem pronikla světovými i českými médii informace, že v červenci 2005 byl Ariel Šaron proklet deseti rabíny a kabbalisty V Roš Pina, malém městě na severu Izraele, na místě hrobu polského teroristy Šloma Tabachnika - Ben Josefa (1913-1938, člena Betaru, který byl pověšen v palestinské věznici Acre v roce 1938 Brity pro zapálení arabského autobusu na protest proti útokům Arabů na šest Židů) smrtelnou kletbou pulsa d'nura. Informaci přinesl původně článek Shahara Ilana v příloze náboženství Ha'aretzu, citující mimo jiné Dr. Dov Schwartze z Bar-Ilan University a aktivisty Haredim Moše Blau z ultraortodoxního časopisu Mišpacha. Informaci přinel i Arutz Sheva či článek Jákoba Katze z Jeruzalem Postu, který ovšem už v archivu není. Nezmizel ale jiný článek v deníku Ha'aretz, ani jeho překlad do češtiny v internetovém archivu časopisu Reflex 32/2005 ...

Jmenovec Baruch Ben Josef, spolu s Josefem Dajanem, jež v roce 1995 podle reportáže Petera Hirschberga pro Jerusalem Report proklel stejným zůsobem Jicchaka Rabina a který se také účastnil kabbalistického obřadu proti Šaronovi, prozradil tehdy redaktorům Jeruzalem Postu, že "deset mužů se modlilo k Bohu, aby izraelský lid zbavil 'zlého vražedného diktátora' Šarona." Místo bylo vybráno, protože "Šlomo byl přímý protiklad Šarona". "Ben Josef dal svůj život za židy a odmítl uznat britskou nadvládu, zatímco Šaron dělá všechno pro sebe," řekl Baruch Ben Josef.

Originální znění rituálu pulsa d'nura z redakčního archivu - faskmile v hebrejštině JPG

Šaron, kterého jsem nenáviděl, se za poslední dva roky dramaticky změnil, ale do jaké míry byl ochoten přijmout smíření, ptá se izraelský spisovatel Amos Oz, zakladatel hnutí Peace Now.

"Trpím onemocněním motorických nervů prakticky celý svůj dospělý život. Nezabránilo však založení velmi sympatické rodiny, ani úspěchu mé práce. Vděčím za to pomoci Jane, mých dětí, i mnoha jiných lidí a organizací. Byl jsem rád, že se můj stav zhoršoval pomaleji, než je obvyklé. To ale znamená, že je třeba neztrácet naději."

Jan Paul se ve svém článku vytasil s tvrzeními, že a) není vlastně důvod preferovat život před smrtí, poněvadž jsme přirozeně smrtelní, b) očekávatelná kvalita života izraelského premiéra Ariela Šarona je tak nízká, že by pro něj osobně bylo lepší, kdyby zemřel, c) je prý absurdní tvrzení, že politická situace na Blízkém Východě závisí na přežití jednoho nemocného starce, který býval nelítostným válečníkem a nese zodpovědnost za masakrování civilistů, d) Šaron už měl dost času dosáhnout všeho, co chtěl.

Začal tradiční hadždž. Na 2,5 milionu muslimů se vydalo na pouť z Mekky do údolí Miná. Bezpečnost na trase zajišťuje 60 tisíc vojáků a policistů. "Není boha kromě jediného Boha a Muhammad je jeho poslem a prorokem". Toto prohlášení víry se nazývá šaháda a je to jednoduchá věta, kterou pronášejí všichni věřící. Pouť do Mekky se svými obřadními úkony je posledním z pěti sloupů islámu.

Zaostřeno na islám: pouť do Mekky - hadždž TÉMA BL

Aby bylo jasno, netvrdím, že ankety jsou k ničemu. Je fajn, když se k nejrůznějším jevům vyjádří i někdo jiný nežli stále stejné tváře, patřící k mediálně virtuálnímu druhu zvanému obecně celebrity. Možná jsme si až příliš zvykli na stále tytéž "odborníky" na všechno, jejichž hlavní odbornost spočívá v tom, že se čas od času zjevují na televizní obrazovce. Pokud je problém obecný, je zajímavé vyslechnout, co si o něm obecný lid myslí. Občas se při takové anketě dokonce objeví náhodný chodec, jehož názory jsou odlišné od novinových titulků. Sem tam se dokonce můžeme doslechnout i to, co se obecně neříká, ba ani nechce slyšet.

Obrátil jsem se na ministra zdravotnictví Davida Ratha a ministra práce a sociálních věcí Zdeňka Škromacha s níže uvedeným dotazem, ve věci jedné čtenářky Britských listů. Dosud nepřišla žádná reakce. Z ministerstva práce a sociálních věcí jsem obdržel automatický mail pod hlavičkou "Potvrzení o přijetí podání" (tj. nařízení vyřízení zařízení, zase! :)

Dne 10. ledna přišlo vyrozumění, že můj dopis MPSV předává ministerstvu zdravotnictví.

Dotaz, na který dosud od ministrů nepříšla odpověď, zněl:

Posílám Vám opět hrozný příklad toho, co je možné na serveru novinky.cz. Nerad bych Vás tímto "monitoringem" obtěžoval, ovšem zatím nikdo jiný se na touto situací ani nepozastavil, tím spíše aby o ni někdo napsal, upozorňuje Petr Pišoft:

Odkaz: ZDE

Mučit prosté a obyčejné lidi bývá zábavné a podporováno někdy navíc politickými tupošpičkami dokonce vytrvale k popukání. Pokropení tlučhubové politickými zálivkami něco vydrží. Marně čekáš, občane, že by z nich někdo přiznal omyl, když už ne, že dělá přímo chyby. Leckterou páchnoucí pusinku nevydrhneš ani solvinou. Módní trend - svléknout se párkrát za život z kůže přináší úspěch. Přehlídková mola politická mají jepičí trvání a naším časem mrhání.

But I've a rendezvous with Death
At midnight in some flaming town,
When spring trips north again this year,
And I to my pledged word am true,
I shall not fail that rendezvous

(z oblíbené básně J. F. Kennedyho "Rendezvous with death" od Alana Seegera)

V pátek 6.ledna večer vysílala německá veřejnoprávní stanice ARD dokumentární film pod titulem Rendezvous mit dem Tod, který v koprodukci s s hlavním partnerem, japonskou televisní společností NHK, natočil Wilfried Huismann a Gus Russo. V tomto filmu představuje a hovoří se svědky, kteří mají něco společného s hypothésou, že organizátory vraždy třicátého pátého presidenta Spojených států Johna F. Kennedyho je třeba hledat na Kubě.

Huismannovu filmovému dokumentu nejde po jeho zhlédnutí nic vytknout, neočekává-li se od něj příliš mnoho -- jenže to je právě ošidný pojem.

Turecko je nepochybně země o níž bude v nejbližších letech slyšet stále víc. Koncem loňského roku se totiž Evropská unie (EU) zavázala zahájit s Tureckem jednání o jeho přistoupení do EU jako řádný člen a toto rozhodnutí, o němž se diskutovalo mnoho let, se do poslední chvíle neobešlo bez tvrdého odporu řady členských zemí. K věci patří, že souhlasit musí všechny, i ta nejmenší může rozhodnutí vetovat. Nebylo třeba ji hledat, Kyperská republika, nový členský stát EU, je zásadně proti členství Turecka a nepochybně k tomu má logické důvody.

Dámy -- režisérku Olgu Sommerovou a komentátorku Janu Bendovou v Mladé Frontě Dnes pobouřil -- alespoň tak soudím podle jejích reakcí -- názor premiérové Paroubkové na "úlohu žen v dějinách" - že totiž politika je spíše věcí mužů. Je. V Praze stejně jako v Paříži, New Yorku či Moskvě. To je realita světa, ženoucího se za povrchností moci i pomíjivostí peněz. Na názoru Zuzany Paroubkové nevidím nic pobuřujícího. Je to totiž právě jen názor. Na něj má nárok každý. I premiérova žena. A není v něm nic, co by někoho utlačovalo. Je dokonce viděním světa, po kterém lze i toužit. Domácí štěstí.

Neuvěřitelné se stává skutkem. Česká tisková kancelář vydala zprávu o tom, že Dagmar Havlové chcípla fena. Pardon - abych přesně citoval tiskovou agenturu:

České tiskové kanceláři tuto nenahraditelnou ztrátu sdělil neodkladně Zdeněk Soudný z Nadace Dagmar a Václava Havlových VIZE 97. Pes se podle něj zařadil mezi psí rekordmany, neboť průměrně se boxeři dožívají devíti let. Patřil tak mezi nejstarší boxery nejen v Česku, ale prý i v celé Evropě. Podle Mladé fronty Dnes poslal Soudný do světa nekrolog hodný úmrtí prezidenta. Nyní nejspíš nezbývá, než vystrojit Sugar státní pohřeb.

Škoda že Soudný nebyl soudný, to by snad mlčel... O inteligenci redaktorů, editorů i šéfredaktora domácího zpravodajství ČTK si může každý z nás myslet své.

"Je to nový druh války s nepřítelem, který se přizpůsobuje rychleji než my. Když chce al-Kajdá vyvinout nový typ bomby nebo odpalovacího zařízení, nemusí si podat žádost na účetním oddělení."

V sobotu 7. ledna agentura Associated Press zveřejnila stručnou zprávu o interní studii americké námořní pěchoty nazvané "Letální zranění trupu u příslušníků námořní pěchoty: Předběžné závěry 29/8/2005". Její autoři v rozporu s oficiální verzí Pentagonu dospěli k zjištění, že většina amerických padlých v Iráku neumírá kvůli bombovým útokům, ale  po zásahu projektilem z běžné ruční zbraně. Střelu by měla zneškodnit balistická vesta Interceptor OTV, jíž jsou standardně vybaveni jak námořní pěšáci, tak příslušníci pozemní armády, nicméně vesta v souboji s Kalašnikovy povstalců velmi často selhává.

Technologický průmysl souhlasí: formát DVD je zastaralý a mrtvý.

Společnosti, zabývající se spotřební elektronikou, začínají předvádět novou generaci technologie pro domácí promítání filmů. Elektronický průmysl je však dosud nejednotný ohledně toho, co se stane novým formátem. Dvě soupeřící skupiny jsou přesvědčeny, že roli DVD byl měl převzít právě jejich produkt. Předváděly soupeřící technologii na nynějším veletrhu spotřební elektroniky v Las Vegas.

Firma Sony shromáždila podstatnou podporu pro nový formát Blu-Ray. S ní soupeří firma Toshiba, která prosazuje high-definition HD-DVD, levnější, méně technologicky pokročilou alternativu.

Součástí listopadového výzkumu CVVM byla otázka zjišťující názory na důvody toho, že v České republice žijí někteří lidé v nouzi. Oslovení občané posuzovali, do jaké míry podle nich platí výroky uvedené v tabulce. Výrok, že někteří lidé žijí v nouzi, protože přišli o zaměstnání, podpořily více než dvě třetiny dotázaných. Stejný podíl respondentů se však domnívá, že někteří lidé žijí v nouzi, protože se jim nechce pracovat.

shrnutí výzkumu CVVM PDF

Martin Říman (ODS) se v Neviditelném psu domnívá, že: "právo na nedotknutelnost majetku je vedle práva na život tím nejzákladnějším, na kterém stojí naše společnost. Vezměte lidem právo na majetek a jste zpátky v komunismu padesátých let." Jindy zase v televizi národu prozradil, že vědeckým bádáním byla potvrzena smutná skutečnost: celospolečenské zájmy či prospěch jsou chimérou, neexistují. Perly házené sviním, které stejně spoléhají jenom na přerozdělování. Jeho myšlenkový souputník (takřka akord), Vít Blaha, si ve stejném médiu myslí, že zákon o vyvlastnění ve veřejném zájmu, který připravuje ČSSD, je srovnatelný se zákony padesátých let. Jak silné asi muselo být ideologické tornádo, jež pánům odneslo poslední zbytky zdravého rozumu?

Zcela nepochybné je toto: jestliže mnohaletou vlastní a poctivou prací uválí občan kuličku, neměl by mu ji jeho soused, který se místo práce vyvaloval na sluníčku, až je z toho celý pěkně opálený, oždibovat.

Když jsme přemýšleli o jménech lidí, jejichž příběh a názory vám letos v našich profilových rozhovorech a kauzách nabídneme, napadlo nás zkusit štěstí a požádat ministra kultury. Po několika pokusech se nám rozhovor s Vítězslavem Jandákem o CzechTeku, o graffiti a mnohém dalším uskutečnit podařilo.

V poslední době je otázka, s čím jdou jednotlivé strany do voleb, něco jako houska na krámě. Podobné jsou i odpovědi. Až příliš často se dozvídáme, že jde o to, jestli zaplatíme na daních o nějakou desetinu procenta více nebo méně, popřípadě o růst nebo pokles čehokoliv jiného. Přitom se málokdy dozvíme, zda je to moc, málo nebo tak akorát. Většinou se ale dozvíme, že je to o hodně lepší, než to, co navrhují jiní, ti ostatní neznalci, ti v jiném politickém tričku. Je proto zřetelně vidět, že nejde vůbec o to, co se říká, ale o to, kdo to říká a především o to, jak se to tváří ve srovnání s tím, co říká někdo jiný.

Německá kancléřka Angela Merkelová kritizovala před svou nadcházející návštěvou USA americký tábor v zálivu Guantánamo na Kubě, kde jsou dlouhodobě zadržovány bez soudu osoby podezřívané americkými úřady z terorismu. V rozhovoru pro týdeník Der Spiegel konstatovala, že tábor by "neměl existovat" a že je zapotřebí najít "jiné způsoby" jak zacházet s těmito vězni. Dodala ale, že od Bushe nebude během své návštěvy chtít, aby tábor okamžitě uzavřel. Posléze na tiskové konferenci své názory hájila: "Toto je můj názor a řeknu ho i kdekoliv jinde, stejně, jako jsem ho vyjádřila tady. Mé rozhovory s vedoucími představiteli jiných zemí neznamenají, že bych vyjadřovala nějaké požadavky, ale skládají se z výměny názorů." Kancléřka řekla v listě Der Spiegel, že chce s Bushem mluvit o boji proti terorismu, "ale echci zdůraznit, že naše styky s USA nebudou omezeny jen na rozhovory o boji proti terorismu a o irácké válce," dodala. Její sociálnědemokratičtí partneři v německé vládě přivítali, že odsoudila existenci tábora v zálivu Guantánamo.

Merkelová plánuje během cesty do Ameriky zlepšit styky mezi USA a Německem, které ochladly, když se Gerhard Schroeder postavil proti americkému útoku na Irák.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Zaujal mne článek pana Víta "Proč věřit v Boha -- opravdu proč?" Když jsem si potom přečetl reakci na něj od pana Cveka a pana Huška, bylo mi to k smíchu. Pan Cvek ve svém článku zesměšnuje pana Víta a doporučuje mu psát jen své názory, nikoli fakta. Pozorně jsem si článek pana Víta přečetl a myslím si, že obsahuje hlavně jeho názory, na rozdíl od článku pana Cveka, kde se to různými "fakty" jen hemží, píše Roman Daniel, absolvent katolické teologické fakulty v Praze, a pokračuje:

Jsem věřící, a přesto s mnoha názory pana Víta souhlasím.

Německý spolkový ministr životního prostředí Sigmar Gabriel požaduje jako konsekvenci z aktuálního sporu Ruska a Ukrajiny o dodávky plynu "ekonomicky a ekologicky udržitelnou energetickou strategii", upozorňuje Martin Tesař: "V jádru stojíme před změnou naší energetické politiky," řekl Gabriel 5. ledna na tiskové konferenci v Berlíně. Jako rovnocenné cíle jmenoval zajištění dodávek, stabilitu cen elektřiny a ochranu klimatu. V této souvislosti jasně odmítl atomovou energii: "Uran je ze všech energetických zdrojů jediný, kde je Německo stoprocentně závislé na dovozu. Současně je uran ze všech energetických zdrojů ten, který celosvětově vyčerpáme jako první. Lidé, kteří to zažijí, jsou už dnes narozeni."

Píše to Hana Valentová, v tiskové zprávě o Přípravném setkání Pražského modelu OSN pro středoškoláky v ČR, které organizuje Asociace pro mezinárodní otázky. Při sobotním setkání se prý 350 českých středoškoláků shodlo, že "proti terorismu je třeba důrazně bojovat".

Sancta simplicitas...

"Je válka proti terorismu úspěšná? Jaké jsou nejefektivnější metody boje proti terorismu? Otázky, které řeší přední světoví politici, se pokoušeli v sobotu zodpovědět čeští středoškoláci. Více než 350 z nich se proměnilo v zástupce jednotlivých členských států OSN, a to v rámci 11. ročníku Pražského modelu OSN," píše se v tiskové zprávě zmíněné organizace.

Povšimněte si, jak tato údajně nezávislá iniciativa automaticky přebírá žargon George Bushe. Ona se snad vede nějaká válka proti terorismu někde jinde než v mysli amerického prezidenta? Zřejmě není divu, iniciativa Asociace pro mezinárodní otázky má silné průniky s aktivistickou politickou organizací Člověk v tísni. (red.)

Rádi bychom tímto reagovali na text uveřejněný v Britských listech pod názvem Čeští středoškoláci míní, že "je proti terorismu třeba důrazně bojovat" a podepsaný zkratkou red.

V textu autor kritizuje formulace uvedené v naší tiskové zprávě o přípravném setkání Pražského modelu OSN a v závěru tvrdí, že "iniciativa Asociace pro mezinárodní otázky má silné průniky s aktivistickou politickou organizací Člověk v tísni".

Z textu, na který reagujeme, nám bohužel vyplývá, že autor není s Modelem OSN -- vzdělávacím programem pro české středoškoláky -- a s činností Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) dostatečně seznámen.

Pražský model OSN je simulací jednání Organizace spojených národů a reflektuje současné mezinárodní dění, proto se přirozeně v agendě jednání studentů objevuje také terorismus. Studenti se skutečně zamýšleli nad způsoby, jakými lze terorismus potlačovat.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

V prosinci 2005 přispělo celkem 131 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 34 359.00 Kč. Příjem z reklamy byl 1200 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 981.24 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než devět tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.