Šaron mi jednou podal ruku, bylo to krátké, tvrdé vojenské stisknutí ruky poté, co Šaron provedl vojenskou přehlídku vražedných falangistických jednotek v kasárnách v Bejrútu. Jestlipak Šaron ví, že se původ těchto falangistů datuje k nacistickým olympijským hrám z roku 1936? Tehdy se totiž Pierre Gemayel nechal inspirovat "pořádkem" v nacistickém Německu a rozhodl se přinést tento "pořádek" i do Libanonu. Šaron o té inspiraci musel vědět.

18. září roku 1982 jsme já, Loren Jenkins z deníku Washington Post a Karsten Tveitová z norské televize přelézali přes hromady mrtvol v táboře Šatila - přes znásilněné ženy a jejich manžele a děti a bratry. Jenkins, který věděl, že izraelští vojáci seděli v táboře po dvě noci a nečinně sledovali toto vraždění, řval vzteky "Šaron!" Měl pravdu. Byl to Šaron, který v noci 16. září vyslal falangisty do táborů - aby tam hledali "teroristy", jak tehdy tvrdil.

Následné vyšetřování Kahanovy komise poskytla absolutní důkaz, že izraelští vojáci viděli, jak dochází k masakru. "Nezasahujte," řekl jim vrchní velitel. Pak tvrdily izraelská velvyslanectví po světě, že komise prý rozhodla, že je Šaron za masakr jen nepřímo odpovědný. Není to pravda. Poslední stránka oficiální izraelské zprávy uvádí, že je Šaron za masark "přímo odpovědný".

O celou řadu let později souhlasil Izraelci vycvičený velitel falangistů, Elie Hobejka, že bude u soudu v Bruselu svědčit proti Šaronovi, který se mezitím stal izraelským premiérem. Den poté, co izraelský generální prokurátor vyhlásil, že Šaronova obrana je věcí izraelského státu, byl Hobejka v Bejrútu usmrcen obrovským bombovým atentátem v automobilu. Izrael popřel odpovědnost za tento atentát. Americký ministr obrany Donald Rumsfeld se vydal do Belgie a pohrozil, že ústředí Severoatlantické organizace bude přestěhováno pryč z Belgie do jiné země, pokud si Belgie zachová své zákony, podle nichž může soudit válečné zločince z jiných zemí. Během několika týdnů vyhlásil George Bush Šarona "mužem míru".

Takže bude Šaron navždy znám jako válečný zločinec v arabském světě i ve většině západního světa. Sabra a Šatila byl zločin proti lidskosti. Bylo tam usmrceno více než polovina tolika lidí, kteří zahynuli ve Světovém obchodním centru v září 2001. Avšak muž, který za to nesl odpovědnost, je "mužem míru".

Od doby, kdy byl Šaron v roce 2001 zvolen, a zejména od doby, kdy zrušil osady na smetišti v Gaze, což byl krok, který měl, podle jeho mluvčího, proměnit veškeré palestinské plány na stát na Západním břehu ve "formaldehyd", jeho stoupenci se snažili proměnit Šarona v pragmatika, jakéhosi Charlese de Gaulla. Ale ve skutečnosti měl Šaron daleko více co společného s pučistickými generály z Alžírska.

V roce 1979 Šaron hlasoval proti mírové smlouvě s Egyptem. V roce 1985 hlasoval proti stažení vojsk z jižního Libanonu. Byl proti účasti Izraele na madridské mírové konferenci v roce 1991.

Jeden z mužů, kteří vyšetřovali Šaronovu odpovědnost za masakr v táborech Sabra a Šatila, mi řekl, že Šaron, předtím než vyslal falangisty do těchto táborů, oznámil, že nového zvoleného palestinského prezidenta Gemayela prý zavraždili právě Palestinci. Později Šaron tvrdil, že ho nikdy nenapadlo, že by falangisté Palestince vyvraždili.

Kompletní článek v angličtině ZDE ZDE INDEPENDENT