Co je v tak komplikovaném případě "příliš mnoho" ? Do této kategorie nepatří kupříkladu vytváření nebo ohřívání starších hypothés, už proto ne, že od doby atentátu uplynulo více než čtyřicet let. Opatřování opravdu relevantních "důkazů", které by nahradily za vlasy přitažené konstrukce Warenovy zprávy, je po této době prakticky nemožné. Film však vytváří přesto věrohodný dojem, protože podstatně důležitější, než předvádění důkazů, mi připadá celkový historický kontext, v němž se Huismannova hypothesa pohybuje. Připomeňme si jej.

Byla to doba, v které Kuba a události s ní spjaté, plnily titulky světového tisku. Během nedokončeného presidentského mandátu Johna F. Kennedyho USA logisticky podporovaly neúspěšnou invazi v Zátoce sviní a nedlouho po ní následovala tzv. karibská krize, vzniklá instalací sovětských raket krátkého a středního doletu na Kubě, která přivedla svět na pokraj jaderné války a skončila stažením raket, ukončením námořní blokády a závazkem USA, že nebudou na Kubě přímo intervenovat. V této souvislosti byly pokusy CIA o likvidaci Castra pouhou marginálií. Tyto pokusy o jeho likvidaci mohl úspěšný revolucionář Castro, se sebevědomím, posíleným krachem invaze, vidět jinýma očima. Důležitější však bylo, že za Kubou stál SSSR. Za těchto okolností nemohly USA bez opravdu "nedozírných následků" napadnou Kubu, i kdyby k tomu měly sto dobrých důvodů, z nichž jeden byla třeba ona Oswaldova mexicko-kubánská connection. Jaká měla být varianta jejich jednání, proti té, kterou zvolily ? I kdyby tomu mělo být tak, jak naznačuje vyznění Huismannových rešerší, tedy přímá účast Kuby při atentátu na JFK, měly USA jen dvě možnosti : "jít do toho" - nebo to nechat stranou. Význam Huismanových rešerší nesnižuje ani skutečnost, že zájem na zabití Kennedyho mělo více lidí a skupin ve Státech a je docela pravděpodobné, že buď paralelně s kubánskou connection běželo aspoň jedno jiné spiknutí -- které použilo Oswalda jen jako kulisu a obětního berana, za níž proběhl opravdový atentát. Byl zde tedy zájem vést vyšetřování v tomto směru a Warrenovou komisí více zakrýt než objasnit. Huismannův film tvrdí, že se následný president Lyndon B. Johnson o kubánském úloze ve vraždě JFK dozvěděl a v zájmu zachování míru nic nedělal. Navíc staví thesi, že bratr JFK Robert Kennedy prostřednictvím CIA angažoval pro pokusy zavraždit Castra stejného člověka, který pro vraždu Kennedyho "získal" aktivně se nabízejícího Oswalda. Byla-li by to pravda, život by tak napsal tragedii vskutku antických rozměrů.

Máximo líder Fidel Castro -- Rúz, či lidé z jeho okolí - byli-li, jak naznačuje Huismann, do vraždy JFK vůbec zapleteni - si mohli být v té době vědomi, jaká zvláštní příležitost se nabízela. Pod sovětským atomovým deštníkem svou privátní válku s Kennedyho klanem bylo umožněno vést bez velkých potíží taky proto, že JFK měl na domácí scéně spoustu dobře organizovaných nepřátel -- a tuto kulisu pro své plány využít. Taky mohli vědět, že se strategické zájmy USA té doby přesouvají do jihovýchodní Asie.

Kritici Huismanova filmu, který v předváděčce asi viděli, se soustředili v minulém týdnu v online vydání německého magazinu Der Spiegel na problém věrohodnosti Huismannových svědků, či jím předkládaných dokumentů. Ovšem jejich argumenty mají asi stejnou platnost jako Huismannovy -- o jejich věrohodnosti je možno pochybovat, nebo jim věřit. Pochybovat je možno v časech rozkvétajícího postmodernismu o všem. Avšak nejen v tomto případě je dobře viditelné, že zřetelný problém je snad neúmyslné ignorování dobových kontextů, protože z jejich úhlu pohledu dávají věci smysl, na rozdíl od pohledu, který dobový kontext nebere dostatečně v úvahu.

Problémem Huismannem předvedené hypothésy je její fixace na Lee Harvey Oswalda -- ale opět s poznámkou, že autor ve svém 90 minutovém filmu nemohl při nejlepší vůli sledovat všechny ostatní linie. Fixace na Oswalda tak podporuje Zprávu Warrenovy komise, která považuje Oswalda za jediného atentátníka a nebere rovněž v úvahu možné spiknutí. Huismann se proto k teorii Oswalda jako jediného střelce přiklání, aniž ji jakkoli faktograficky dokládá a Warrenově zprávě jen vyčítá, že se nezajímala dostatečně o motiv atentátu. Kritici Warrenovy zprávy ji však označují za značně problematickou práci, bereme-li jen v úvahu ignorování množství technických detailů od nepravděpodobnosti nabíjení a přesného střílení v krátkém časovém úseku, divotvorné balistiky smrtící kulky, po její vstup zepředu a víceméně do Kennedyho krku, ač Oswald měl střílet zezadu z výšky pátého poschodí atd. Jinými slovy, předpokládá se i účast jiných střelců, nemluvě již o tom, že Oswald se sám při svém zatčení označoval za obětního berana ( patsy ). A taky nemluvě o nepochybné profesionalitě celého zřetelného komplotu -- maně si člověk vzpomene na Kobovo úsloví "není člověk -- není problém", které se dá aplikovat jak na Oswalda, tak na Rubyho -- a nejen těch.

V této souvislosti se nám starším připomíná film Alana J. Pakuly Pohled společnosti Parallax (The Parallax View) s Warrenem Beattym z roku 1974, který tehdy běžel i v československé distribuci. Doporučuji každému vřele tento film, nejen proto, že je opravdu skvělý, jak taky ani z dílny režiséra jeho ranku nemůže být jinak, ale především proto, že je neustále aktuální a poskytuje dojem, jakoby byl natočen dnes. Na tento film si vždy vzpomenu při velkých záhadných událostech naší doby -- ano, i při 0911 -- abych si připomněl, odkud vítr vane při agitacích proti tzv. "spikleneckým teoriím". Agitátoři za dobré peníze -- či jejich apologeti z hlouposti - se pokoušejí neustále a všemi prostředky vytvářet dojem prostoduchosti a bezzubosti tajných služeb. Kdyby u tajných služeb, při jejich možnostech a rozpočtech byli angažováni jen způli tak dobří lidé, kteří píší náměty pro filmové společnosti, tak nebude ani pro břídily v terénu problémem inscenovat jakákoliv spiknutí -- a je-li navíc i politická potřeba -- tyto akce opravdu úspěšně realizovat. I s vědomím, že stopy za nimi bude pilně zametat najatá kamarila mediálních machrů.