LAB 355 -47

CON 197 +33

LD 62 +11

Labouristé získali 355 mandátů ze 646, o kterých se v těchto volbách rozhodovalo. Konzervativci získali 197, liberálové 62 křesel. Kvórum pro většinu je 324 křesel. Labouristé si pohoršili o 47 křesel, konzervativci získali 33 a liberálové 11 křesel oproti volbám z roku 2001.

ONLINE VÝSLEDKY

pátek 07.00: Labouristická strana vyhrála britské všeobecné volby, ale se sníženou většinou v parlamentě. V 06.00 britského času předpovídá BBC, že budou mít v parlamentě většinu 66 křesel, ve srovnání s většinou 167 křesel, kterou získali ve volbách v roce 2001.

pátek 03.20: Tony Blair byl znovu zvolen ve volebním okrsku Sedgefield. Přiznal, že Britové si sice i nadále přejí labouristickou vládu, ale se sníženou parlamentní většinou. Zdůraznil, že labouristé budou muset na to reagovat. Uznal, že Irák je v Británii kontroverzním tématem, a vyzval veřejnost, aby se už sjednotila. Zdůraznil, že jeho úkolem je sloužit občanům. Podle televizních komentátorů byl Blair údajně volebním výsledkem, jak se formuje během noci, značně otřesen. Vedle Blaira v tomto volebním okrsku kandidovalo dalších 15 kandidátů, včetně otce, jemuž zahynul syn v Iráku. Tento kandidát získal přes 4000 hlasů.

pátek 03.00: První předpověď televize BBC na základě výsledků odhaduje Blairovu většinu v parlamentě na 68 křesel, bude to tedy poprvé v historii třetí labouristická vláda. - Liberální demokraté získávají labouristická křesla, menší úspěch mají vůči konzervativcům.

pátek 02.30: Z dosud vyhlášených dvou získaných křesel pro konzervativce, zdá se, vyplývá, že konzervativci v tzv. "okrajových" okrscích, kde jsou nerozhodné síly, zaznamenávají vzrůst podpory o cca 7 procent. Znamená to tedy, že by labouristická většina v parlamentě mohla být menší, než se původně předpokládalo. V těch volebních okrscích, kde bojují liberální demokraté proti labouristům, vítězí liberální demokrati, kde bojují konzervativci proti labouristům, vítězí konzervativci.

pátek 01.30: Dosud přišlo osm volebních výsledků, všechny jsou zatím pro labouristy. Labourističtí poslanci však zaznamenávají oslabenou podporu, v průměru o 5-6 procent ve prospěch liberálních demokratů.

čtvrtek 23.00: Volební místnosti ve Velké Británii se uzavřely ve 22.00 hodin britského času, tj. 23 hodin středoevropského času a začal maraton sčítání hlasů v jednotlivých okrscích, a zároveň národ zasedl před televizními obrazovkami a věnuje se celonočnímu sportu sledování výsledků voleb - ve srovnání s posledními volbami před čtyřmi lety má zejména televize BBC brilantní počítačovou grafiku pro předpovědi výsledků.

Podle průzkumu provedeného u východů z volebních místností zvítězí ve volbách zřejmě Blairovi labouristé.

Labouristická většina v parlamentě se má však snížit z nynějších 160 křesel na 55 křesel.

První volební výsledky začnou přicházet kolem 23.30 středoevropského času, kolem 01.00 středoevropského času se dovíme o prvním výsledku v konzervativním volebním okrsku, v cca 02.00 bude vyhlášeno 150 volebních výsledků, ve 03,00 bude známo cca 330 volebních výsledků.

Americký jezuita, který často v televizi komentuje otázky týkající se katolické církve, v pátek rezignoval na příkaz Vatikánu z funkce šéfredaktora katolického časopisu America. Důvodem nátlaku, aby odstoupil bylo, že v časopise připustil vydání článků, kritických vůči postojům církeve, uvádí v sobotu americký deník New York Times

Druhá světová válka nezničila jen národy, ale celou stavbu tradičných mýtů, která podporovala totožnost evropských národů. Přitom šokující realita bránila vzniku mýtů nových. V roce 1945 mohly mít pocit triumfálního vítězství jen Sovětský svaz a USA. Všechny ostatní společnosti byly rozervány. A je zjevné, že se vedlo tolik různých druhých světových válek, jako je národů, míní Adam Krzeminski, šéfredaktor polského časopisu Polityka.

John Dunn, Setting the People Free: The Story of Democracy (Osvobodit lidi: Příběh demokracie), Atlantic Books, 16,99 liber, 246 stran

John Lukacs, Democracy and Populism: Fear and Hatred (Demokracie a populismus: Strach a nenávist), Yale University Press, 25 dolarů, 256 stran

Co to znamená "people's power"? Je to opravdu moc? A mají ji opravdu občané? Dvě nové knihy vznášejí tyto otázky z radikálně odlišných perspektiv. Radikální britský teorerik John Dunn argumentuje, že svobodné volby jsou dnes jen chabým odvarem toho, čím demokracie kdysi byla a čím by mohla být znovu. Na druhé straně varuje historik maďarského původu John Lukacs, že lidová suverenita může vést k populismu a nacionalistickému šovinismu, napsal v deníku Financial Times Geoff Mulgan, šéf oddělení pro tvorbu politiky v úřadu britského premiéra a autor knihy "Good and Bad Power: On the Morality of Government (Dobrá a špatná moc: O morálce vládnutí)", kterou vydá příští rok nakladatelství Penguin:

Je mi líto pana Čulíka, kterému chybí základní nepředpojatá rozlišovací schopnost a povědomí o ústavních právech občanů, a proto ruku v ruce s panem Kotrbou provozují svoji P.R. agenturu jako hlásnou troubu ve službách ČSSD a KSČM pod krycím názvem Britské listy. Proto se nenechte vyrušovat jeho žurnalistickou nedostatečností. Snad by se Velká Británie měla bránit zneužití svého názvu propagandistou Čulíkem. Čulíkovy listy mají s ostrovní kulturou žurnalistiky tolik společného, jako pokroutka s Peroutkou, píše Martin Vadas v reakci na níže uvedenou argumentaci Jana Čulíka (Martin Vadas je zřejmě podrobně seznámen s britskou novinářskou, politickou i policejní praxí, pozn. JČ):

K tomu: Jan Čulík, "Češi pořád chtějí někoho zakazovat"

2001 2002 2003 2004 2005

Odpověď na otázku bez otazníku zní: o Prvním máji, komunismu, o profesionalitě české policie.

Ne však o verbálních provokacích "antidemonstrantů", kterým neuměli členové protiextremistického oddělení policie ani pořádkoví policisté zřetelně a rázně čelit a nechali proto emoce účastníků sporu vyhrotit tak, aby došlo k nějakému konfliktu. O rozčileném staříkovi, kterého málem kleplo, protože osvobozoval Prahu a nenechá se urážet nějakými spratky. O tom, jak se policisté nechali ukřičet skandováním Grosstapo. O úderce, která přišla na oslavy Svátku práce na Letné vyprovokovat konflikt, vyprovokovala konflikt a teď se jej snaží zmedializovat. O neonacistech a pravicových nacionalistických radikálech, kteří se v černých košilích rádi připojili. A o tom, jaké nevybíravé metody jsou schopni antidemonstranti používat. Nadávky, urážky, demagogické obviňování.

Průměrný věk členské základny KSČM je 75 let. Staříci už na pouliční rvačky ani na revoluci nejsou...

Během několika posledních let získali lékaři podstatné znalosti ohledně záporného vlivu konopí na zdraví lidí. Nyní existuje značné množství klinických důkazů, že kouření konopí způsobuje duševní choroby, zejména schizofrenii, psychózy, úzkostné stavy a deprese. U osoby, která začala kouřit konopí ve věku 15 let, je čtyřikrát větší riziko, že v nadcházejících 11 letech se u ní objeví příznaky schizofrenie než u osoby, která začala konopí kouřit v 18 letech. U osmnáctiletých osob, které kouřily konopí padesátkrát, existuje sedminásobné riziko, že v dalších 15 letech začnou trpět psychózami.

Tisková zpráva k demonstraci "Million Marihuana March - Praha 2005"

2002

2003

Pořádající Občanské sdružení za legální konopí (OSLÍK) již má s městem uzavřeny všechny potřebné smlouvy. "Jsme rádi, že se nám podařilo představitele města přesvědčit, že jsme pro ně seriózními partnery. Očekáváme tedy, že se happening odehraje v poklidné atmosféře a bez jakýchkoliv problémů, tak jako v předchozích letech. Samozřejmě jsme připraveni zajistit všechny potřebné služby včetně občerstvení, toalet, měření hluku, zdravotní služby a úklidu Letenské pláně," uvedl ředitel MMM Kosta Moisidis.

V dnešní době snad již každý z nás slyšel mluvit o konopí. A na rozdíl od amerických farmářů, kteří teprve po schválení prohibice marihuany s úžasem zjistili, že marihuana není nic jiného než sušená, v té době jimi běžně pěstovaná hospodářská plodina, dnešní široká veřejnost si je toho většinou dobře vědoma. Žijeme v dobách internetu a informační společnosti, takže je zcela normální, když jsme lépe informovaní než obyvatelé amerického venkova v první polovině minulého století. Ale je tomu opravdu tak?

V dnešní době jsme si již zvykli, že politici a média nám lžou o všem možném, tak proč by měli mluvit pravdu zrovna o marihuaně?

Jednou z velmi přínosných připomínek 60. výročí konce 2. světové války bude třídenní přehlídka filmů zabývajících se holocaustem "Vzpomínky a zapomínání". V Praze se koná ve dnech 8. - 10. 5. v kinech Ponrepo a Světozor za účasti např. známého polského dokumentaristy Marcela Lozinského, Juraje Herze a dalších zajímavých hostů pozvaných k doprovodným diskusím. Ozvěnou této akce v českých regionech by měla být putovní projekce tří velice silných snímků, které se každý v jiné době a jiným filmovým jazykem vztahují k tématu holocaustu. Jedná se o loutkový film Vzpoura hraček Hermíny Týrlové z roku 1946, Pasažérku Andrzeje Munka a Witolda Lesiewicze z roku 1963 a Zlopověstné dítě Lucie Králové a Miloslava Nováka z roku 2003.

Spojení nezřízeného sexuálního apetitu bohatého muže s touhou po penězích mravně nezakotvených dívek, které objevily, že jejich klín je dobře prodejným zbožím, vedlo až k bouři ve státních orgánech, která může způsobit zmaření úsilí Jiřího Paroubka o získání podpory poslanecké sněmovny jeho vládě. Kolem soudního řízení s Hamadem bin Abdullahem Thani al-Thani, zjednodušeně novináři nazývaným "katarským princem", uživatelem úplatných sexuálních služeb příležitostně prodejných slečen, a s jeho třemi "náborovými pracovnicemi", vypukl nejostřejší spor mezi ministrem a proti němu stojícími soudci a státními zástupci, k jakému v krátkých dějinách české justice došlo.

5. května 2005, Praha a Budapešť. Senát Parlamentu České republiky přijal návrh novely zákona o sociálním zabezpečení, který legalizuje používání omezujících prostředků - včetně klecových lůžek - v institucích sociální péče.

Více než 17 000 dospělých i dětí s mentálním postižením žije v českých ústavech sociální péče. Tyto ústavy nejsou zdravotnickými zařízeními, a žádné z nich nezaměstnává lékaře na plný úvazek. Jde o instituce, kde lidé často stráví celý svůj život, vyloučeni ze zbytku společnosti. Tito občané nyní budou vystaveni legálnímu používání prostředků omezujících jejich osobní svobodu, jako např. klecových lůžek a kožených řemenů, bez odpovídajících záruk proti jejich zneužití.

Tisková zpráva Ligy lidských práv

V pondělí 9.května v 10.00 se bude v budově Krajského soudu v Hradci Králové konat veřejné zasedání o odvolání v případu dvou bývalých policistů -- Marka Vraštila a Karla Berouska, ve kterém Liga lidských práv zastupuje napadenou romskou rodinu.

Tisková zpráva

My níže podepsaní zastupitelé nesouhlasíme se zdražením jízdného v Praze. Jedná se o krok nesystémový, nepřipravený, s negativními dopady do budoucna na využívání městské hromadné dopravy a na kvalitu života v hlavním městě. Kvůli zdražení dojde k poklesu počtu cestujících, k dalšímu zvýšení individuální automobilové dopravy se všemi důsledky v podobě dopravních zácp, znečištění ovzduší, zvýšení hluku, snížení bezpečnosti chodců a cyklistů.

Miloš Urban, Ondřej Neff, Anna Cermanová, Martin Kolář, Jan Jandourek, Iva Pekárková: Zabij mě líp. Nakladatelství Listen, 143 str., cena 180 Kč, ISBN: 80-86526-16-X, Jihlava 2005

Jihlavskému nakladatelství Listen, které řídí Boris Dočekal, je nutno připsat k dobru přinejmenším dvojí přínos: Svou ediční praxí, vydáváním povídkových souborů, prolomilo tradovaný a nesmyslný nakladatelský předsudek o tom, že se povídky nesetkávají s žádoucím čtenářským ohlasem, a výčet autorů, kteří figurují v jednotlivých souborech, svědčí o "demokratickém" přístupu editora:

V únoru tohoto roku obdržel Úřad měststké části Brno -- střed oznámení o plánovaném Pochodu studentské mládeže, který jeho organizátoři naplánovali na první květnový den. Úředníci v té době přirozeně neviděli za oznámením nějaký podvod, takže pochod nezakázali. Proč by to také dělali? Vždyť v naší demokratické společnosti platí svoboda projevu a právo se pokojně shromaždovat a nejrůznější studentské akce již tradičně patří k májovým dnům. Během času se však začalo ukazovat, že nepůjde o pochod studentů, ale pochod českých neonacistů z organizace Národní odpor. Tato organizace byla již v roce 2001 v oficiálním dokumentu Ministerstva vnitra ČR Zpráva o problematice extremismu na území České republiky zařazena mezi "otevřeně fašistické a neonacistické organizace" a o charakteru plánovaného pochodu středem Brna tedy nemohlo být pochyb.

K tomu: Jan Čulík, "Češi pořád chtějí někoho zakazovat"

Spor Ondřeje Slačálka s Janem Čulíkem na stránkách Britských listů o právu neonacistů veřejně demonstrovat se dotýká samotných základů současného pojetí demokracie. Jiskra sporu vzešla z kratičké poznámky Jana Čulíka ke zveřejněnému dopisu studenta - účastníka prvomájových událostí v Brně, kde policie oddělila ohlášený pochod neonacistů od protestujících anarchistů. Informace o chování brněnské policie je zarážející a varovná, neleží však v hlavní ose mého zamyšlení.

Praktické jednání bez hodnot neexistuje -- to je jasné, píše Pavel Urban Obráceně to ale platit nemusí. Nemám-li představu, jak se mají moje hodnoty uplatňovat v praxi a jak já sám k tomu mohu přispět, pak se klidně může stát -- například - , že "nepolitická politika" je propagované občanské společnosti v praxi ještě vzdálenější, než demokracie podle Klausova mustru. Kdo nedokáže své ideály prakticky domyslet, ten si podobných rozdílů vůbec nemusí všimnout. A jakoukoli snahu upozornit na podobné rozpory může vnímat jako útok na tyto ideály.

Pan poslanec Křeček ve svém článku uveřejněném na Britských listech dne 3.5.2005 hovoří o tom, že dělba moci tak, jak ji zformulovali Locke a Montesquie, rozvinutá americkými federalisty a zmodernizována do podob, v jakých ji známe dnes, přestává platit v důsledku převahy moci soudní.

Z nové opery:

Důležitá otázka :

Tentokrát jsem zaměřil svoji pozornost na biblickou knihu Kazatel. Mnozí z vás možná ani netuší, že taková kniha v Bibli existuje. V této biblické knize je značný počet rozporuplných vyjádření. To vedlo mnohé vykladače Bible k závěru, že autor knihy Kazatel není jeden, ale autoři tady této knihy mají být hned dva. První jako milovník života, dobrých věcí, které jsou k dispozici lidem. Věci jako je pobavení, víno, radost. Tento první pisatel je podle těchto učitelů optimista. Naproti tomu druhý autor této knihy je skeptik, pesimista, který se nezaplétá do obyčejných záležitostí světa. Je takový rozjímavý, vážný. Zakládají se však tato tvrzení na pravdě? A jaké je tedy poselství biblické knihy Kazatel?

Byl jsem rozčilený. Jan Pokorný mi nabídl na duben pětkrát páteční Radiofórum, jenže mi ho třikrát vždy na poslední chvíli vzal. Že jako politická krize, o které musí promluvit profesionálové. Prostě smůla bez náhrady vysílacího času a upláchnutého honoráře. Ale těch osmnácti stovek za pořad mi líto není. Je škoda té poslední diskusní otázky: Hraje Radiožurnál dobrou hudbu?

Výběr dopisů od posluchačů Radiožurnálu Jaroslavu Hutkovi.

Reakce na článek Jaroslava Hutky Drobečky.

Radiožurnál vysílá aktuální zpravodajství a publicistiku. Zpravidla ke dni. Nebo k předchozímu dni. Jaroslav měl prostě smůlu, že s námi spolupracoval v období vládní krize, kdy se situace na politickém bojišti měnila každým okamžikem. Diskusní pořad Radiofórum na to reagoval. Tudíž občas upustil od pátečního formátu - jeden host diskutuje s telefonujícími posluchači - a zařadil besedu s aktéry dění, komentátory a politology nebo novým premiérem. To je celé. A normální, píše Jan Pokorný, šéfredaktor Radiožurnálu, a pokračuje:

Brazílie se tento týden stala první zemí, která veřejně odmítla rozsáhlý program amerického prezidenta Bushe na boj proti AIDS, který mnozí kritizují proto, že prosazuje v chudých zemích svou agentu zaměřenou proti interrupcí a pro sexuální abstinenci.

Aktivisté tleskali rozhodnutí brazilské vlády odmítnout 40 milionů dolarů z amerického programu pro boj proti AIDS, které by však Brazílie dostala pouze pod podmínkou, kdyby podepsala deklaraci, odsuzující prostituci.

Brazilská vláda a mnoho organizací, bojujících proti AIDS, jsou přesvědčeny, že taková deklarace by byla vážnou překážkou při snahách pomáhat prostitutkám a jejich zákazníkům chránit se před nákazou virem HIV.

Francouzský filmový režisér Jean-Luc Godard právě natočil nový film. Jmenuje se Notre Musique. Godardovi bylo v prosinci 74 let. Ke konci své kariéry je stále stejně hravý, provokativní i zvrácený jako kdykoliv předtím, píše britský list Guardian. Godard stále zastává vzpurné postoje a bezchybně dokáže naštvat kritiky i diváckou obec. Na tiskové konferenci, uspořádané k premiéře Godardova nového filmu, režisér otrávil novináře tím, že pozval na pódium mluvčího odborového svazu francouzských herců a filmových techniků a pak seděl tiše, zatímco představitel odborů ostře kritizoval francouzskou vládu.

Ve všech pořádných městech najdeme pomníky velikých mužů, bývají to panovníci, vojevůdci, básníci a pak ostatní. Bronz, kámen, litina. Dvě věci vás zaujmou ihned -- za prvé většina těchto velikánů, tak velikých mužů, až si zasloužili takový pomník, byla za živa nevelké postavy, za druhé sochy mají až na výjimky jen básníci, které už nikdo nečte, nebásníci si nesmrtelnost vysloužili vesměs tím, že nějak připravili o život tisíce jiných lidí. Jezdeckou sochu architekta jsem ještě neviděl, ale spatřil jsem už mnoho monumentálních, zhusta jezdeckých pomníků oficírů, kondotiérů, panovníků a podobných neužitečných profesí.

S velikány je to vůbec složité. Nejlepší je velikán dávno, dávno mrtvý.

Vítězství Spojenců ve 2. světové válce obnovilo naši státnost a zachránilo národ. Položilo základy mezinárodních institucí, které představují naději i pro budoucnost.

Válka. Situace, kdy se lidské osudy mění na statistské položky v přehledu zabitých. Ta, kterou si v tyto dny připomínáme, byla nejhorší v dějinách lidstva. Podle Vojenské encyklopedie R. Ernesta Dupuyho a Trevora N. Dupuyho byla 2. světová válka z hlediska ekonomických nákladů pětinásobně dražší než 1. světová válka, počet padlých vojáků se zvýšil na dvojnásobek a počet všech ztracených životů vzrostl na trojnásobek. Byla to válka, během níž se objevilo cílené masové zabíjení civilistů v týlu fronty, průmyslové vyhlazování lidí, nukleární zbraně a další nástroje supermoderního sebeničení lidí.

Totalitní slogan padesátých let naháněl hrůzu a děsil zaměstnance příslušných věkových kategorií, kteří se z kádrových důvodů necítili nejlíp. Jeho druhá polovina totiž neupřesňuje, o která místa půjde. Byla i taková, z nichž se člověk už nevracel domů denně, ale po letech, vrátil-li se kdy vůbec. Například zaměstnanci výsadkových podniků chodili ráno s hrůzou do práce, jestli na jejich stole neleží bílá obálka s oznámením vyhazovu, samozřejmě nezdůvodněného.

PRAHA/ŘÍM -- "Il Cavaliere" působil toho dne vyčerpaně. Za parlamentní lavicí byly vidět jeho těkající vlčí oči a ruce křečovitě sepjaté - téměř k modlitbě. Premiér Silvio Berlusconi, který minulý čtvrtek obdržel pro svou novou vládu důvěru od italského parlamentu, dnes otevřeně mluví o svém odchodu z politiky. Média zlomyslně píší o "konci berlusconismu".

Posledního dubna pálí Češi již tradičně všecko, co vydává škodlivé smrady. Dříve to byly čarodějné ženy, dnes vynesou plastové odpady a pneumatiky za svou vesnici na vršek, zapálí to, čichají tu vůni, která se jim usazuje i se sazemi a škodlivými spalinami v plicích, v zahrádkách, v zelenině a ovoci, a dívají se, jak půvabný černý sloup odnáší velku část toho sajrajtu do dáli - do jejich lesa na jejich houby, do jejich rybníka do jejich ryb.

Sedm měsíců před 11. zářím 2001 vydalo americké ministerstvo zahraničí zprávu o stavu lidských práv v Uzbekistánu. Byla to litanie hrůz, píše americký list New York Times. Uzbecká policie opakovaně mučí vězně, psalo americké ministerstvo zahraničí. Nejběžnějšími technikami mučení bylo "bití, často tupými zbraněmi, a dušení plynovou maskou." Mezinárodní organizace na obranu lidských práv také informovaly, že součástí mučení v Uzbekistánu je vaření částí těla, používání elektrických šoků na pohlavních orgánech a vytrhávání nehtů na rukou a nohou kleštěmi. Dva vězni byli uvařeni k smrti.

V době, kdy Hitler prodává obálky časopisů lépe než modelky, je účelné vetknout do titulku holocaust. V době, kdy jakýkoliv odkaz na perverzi zajistí článku solidní čtenost, je účelné dostat do nadpisu sex. Bez ohledu na účelnost bude ale tenhle text i o tom, o čem je jeho název.

V dubnu 2005 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou částkou 8600.00 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.