6. 5. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
6. 5. 2005

Každé ovoce má svého "červa"

Spor Ondřeje Slačálka s Janem Čulíkem na stránkách Britských listů o právu neonacistů veřejně demonstrovat se dotýká samotných základů současného pojetí demokracie. Jiskra sporu vzešla z kratičké poznámky Jana Čulíka ke zveřejněnému dopisu studenta - účastníka prvomájových událostí v Brně, kde policie oddělila ohlášený pochod neonacistů od protestujících anarchistů. Informace o chování brněnské policie je zarážející a varovná, neleží však v hlavní ose mého zamyšlení.

Kdo očekává, že začnu zdůrazňovat rozdíly mezi Čulíkovým a Slačálkovým přístupem, ten asi bude zklamán. Paradoxně se totiž pustím do toho, co je spojuje a co vlastně podle mého názoru způsobuje, že se dostali do patové situace a neřešitelného sporu. Oba dva považuji za jedny z nejlepších českých pozdních plodů evropského osvícenství a jeho bezmezné důvěry v lidský rozum. Každé ovoce však má svého "červa".

Člověk není vůbec tak jednoznačně racionální bytost, jak se traduje. Od našich bratranců šimpanzů nás sice odděluje obrovský kulturní rozdíl, ale naše reakce na podněty jsou mnohdy velmi podobné. Lidská věda se zatím dostala dále do vesmíru než do hloubi lidské duše. Ale i z toho, co už víme, jasně vyplývá, že naše schopnost využívat rozumu je značně omezená. Jen se podívejte na 20. století s jeho strašlivými válkami nebo na davové šílenství, když mají v Carrefouru prodávat levnější zboží.

Čulíkova premisa, že lze vždy jednoznačně rozlišovat mezi názorem a výzvou k jednání, je podle mého názoru mylná. Každé slovo, když to trochu přeženu, je výzvou. Slovo je ve společnosti impulsem a jako takové taky vzniklo. Církev Svatá to dobře ví a ani to před námi netají. Smyslem slova není informovat, ale formovat okolí, přimět ostatní k nějaké reakci. Kdyby tomu tak nebylo, nikdy by byla řeč nevznikla.

Formální znaky řeči nám při rozlišování mezi prostým sdělením a výzvou příliš nepomohou. Podstatné je, jak v dané souvislosti posluchači text přijmou. Mimochodem - každý rodič dobře ví, že věta "sbal se, půjdeme do lesa na procházku" má mnohem menší efekt než neutrální informace "v lese kousek odtud už začaly dozrávat maliny". Nejvíce neutrální formou sdělení se zdá být v Čechách infinitiv. Jenže ouha - v Německu už to může být velmi ostrý příkaz nebo zákaz. Tedy výzva od nadřízeného jedince nebo instituce.

Proto se Jana Čulíka ptám: Kdo a jak rozhodne o tom, je-li nějaké sdělení vyjádřením názoru nebo výzvou?

(K tomu viz tento článek [chat bohužel v současnosti přístupný není], pozn. JČ)

Se Slačálkem se bez problému shodnu v tom, že je třeba bránit druhým efektivně v přípravě a v provádění genocidy. Slačálek je přesvědčen, že toho není schopna parlamentní reprezentace - vysvětluji si to tím, že její zájem není objektivně identický se zájmem většiny. Řešení vidí v samosprávě, která bude schopna "potlačit menšiny, které by chtěly potlačit jiné menšiny nebo nařizovat většině, jak má žít".

Problém podle mne spočívá v tom, že jsme geneticky optimalizováni tak, abychom byli schopni vnitřně dokonale akceptovat život v malých skupinách s dominantním jedincem. Experimentální psychologie nepodává žádný důkaz o tom, že by se člověk v tomto ohledu významně odlišil od ostatních primátů. V každém dětském kolektivu se tahle skutečnost znovu a znovu objevuje a příslušníci kolektivu mají tendenci chovat se podle zájmu dominantního jedince, přičemž tento zájem ani nemusí být nutně artikulován. Zcela stačí, je-li členy kolektivu předpokládán. V tomto ohledu si umím představit, že rezoluce požadující smrt Milady Horákové mohly být i spontánní.

Nebezpečí a hrůza nacismu (ale nejen jej) spočívá podle mne právě v možnosti vzniku většiny, která naprosto zlikviduje nějakou menšinu. Počáteční záměr iniciační menšiny, kolem níž se taková většina může vytvořit, přitom vůbec nemusí být z hlediska efektu podstatný. Genocida sama nemusí být cílem, ale může se stát až později vedlejším produktem komplexního společenského procesu. Tak si například myslím, že téměř totální genocida původního indiánského obyvatelstva Ameriky nebyla prapůvodním cílem kolonizátorů, ale jen takovou "kolaterální škodou".

A odtud vyplývá otázka pro Ondřeje Slačálka: Až si většina zajistí realizaci práva na samosprávu, jaký mechanismus ochrání existenci menšin, které byly až dosud jedním z motorů pokroku?

Ty otázky vůbec nejsou řečnické. Odpověď na ně totiž neznám.

                 
Obsah vydání       6. 5. 2005
6. 5. 2005 Šéf britských konzervativců odstoupí
6. 5. 2005 Labouristé vyhráli, ale s menší parlamentní většinou
6. 5. 2005 Michael  Marčák
7. 5. 2005 Vatikán "donutil jezuitu, aby rezignoval z šéfredaktorské funkce"
6. 5. 2005 Tolik válečných mýtů, jako je národů
6. 5. 2005 Může být demokracie funkční?
6. 5. 2005 Držte hubu, máme přece demokracii!
6. 5. 2005 Dočkáme se zastřelených důchodců na Letné? Štěpán  Kotrba
6. 5. 2005 Konopí způsobuje duševní choroby
6. 5. 2005 Příznivci marihuany letos opět zaplní Letnou
6. 5. 2005 Konopí a zlá čarodějka marihuana Bushka  Bryndová
7. 5. 2005 Zlopověstné dítě přichází do kin Petr  Šafařík
6. 5. 2005 Neřest rozkládá státní moc Zdeněk  Jemelík
6. 5. 2005 Česká republika legalizuje porušování lidských práv v ústavech sociální péče
6. 5. 2005 Veřejné zasedání u odvolacího soudu s policisty, kteří v bytě napadli romskou rodinu
6. 5. 2005 Veřejné prohlášení zastupitelů k připravovanému zdražení jízdného v Praze
6. 5. 2005 Horory v domácím balení František  Hrdlička
6. 5. 2005 V Brně bez zásahu státních orgánů směli pochodovat neonacisté Dušan  Lužný
6. 5. 2005 Každé ovoce má svého "červa" Milan  Neubert
6. 5. 2005 Hodnoty... ale rozumíme jim? Pavel  Urban
6. 5. 2005 Křeček nemá pravdu Jiří  Absolon
6. 5. 2005 Inpytlopedický týdenní úslovník Lýdie Junkové Lýdie  Junková
6. 5. 2005 Vše po čem dychtí člověk, je pomíjivé Karel  Sýkora
5. 5. 2005 Drobečky Jaroslav  Hutka
5. 5. 2005 "Štve nás hudba na Radiožurnálu"
5. 5. 2005 Jan Pokorný: "Problémem je stereotyp"
5. 5. 2005 Brazílie odmítla americkou finanční pomoc pro boj proti AIDS
4. 5. 2005 Jean-Luc Godard: "Kinematografie je mrtvá"
5. 5. 2005 Velikost velikánů Alex  Koenigsmark
4. 5. 2005 I my máme co oslavovat Oskar  Krejčí
4. 5. 2005 Mladí vpřed, staří na svá místa! Karla  Ladwigová
4. 5. 2005 Itálie: Nastává konec berlusconismu? Josef  Brož
4. 5. 2005 Upalování pneumatik Ondřej  Hausenblas
3. 5. 2005 New York Times: "Letadlo CIA , které převáží vězně k mučení do Taškentu, startovalo z ČR"
3. 5. 2005 Holocaust jako erotický stimul Štefan  Švec
6. 5. 2005 Hospodaření OSBL za duben 2005
22. 11. 2003 Adresy redakce