Arogantní tvrzení Evropy, že prý praktikuje silně ekologickou politiku, bylo zlikvidováno zdrcující analýzou, z níž vyplývá, že Evropa drsně selhává v boji proti globálnímu oteplování a znečišťování životního prostředí. Evropa spotřebovává světové přírodní zdroje dvakrát tak rychle než ostatní svět.

Před několika dny se v přehledu zpravodajství (tisk, televize) mihla zpráva, že jistá regionální hygienička na Slovensku v "tajném" dopise adresovaném starostům vyzvala obecní a městské úřady k určení vhodných míst pro hromadné hroby. Ponechávám zcela stranou krátce nato následují sdělení, podle něhož tato snaživá státní úřednice údajně ponese za svou prozrazenou iniciativu následky. Zajímavé na celé věci je spíš to, že její výzva se na straně orgánů vykonávajících na určitých úsecích státní správu setkala s pochopením a někteří starostové vhodná místa pro hromadné hroby skutečně vyhledávali.

V každé územněplánovací dokumentaci (minimálně do roku 1989) byla vypracována doložka Civilní obrany, ve které se tato problematika řešila. Následně byla zmateně proveden odchod od této v podstatě nutné součásti územního plánování, v posledních letech je znovu těžce navazováno na přetrženou nit...., píše v reakci na článek Aleše Uhlíře čtenář Jakl.

Chtěl bych reagovat na příspěvek pohoršující se nad velmi prozíravým požadavkem slovenské hygieničky, která žádala místní samosprávy, aby vytipovaly místa pro případné hromadné hroby. Každá rozumná státní správa by měla mít plány jednání pro případ nejrůznějších katastrof. V okamžiku, kdy k nějaké pohromě dojde, je na vypracovávání adekvátních opatření pozdě. Považuji spíše za trestuhodné, když takové plány nejsou. Takové plány by měly existovat bez ohledu na to, jestli někde hrozí epidemie ptačí chřipky. Nejlepší doba pro jejich vypracování je taková, kdy se žádné pohromy nekonají a je klid, píše Ivan Vagera.

Americký prezident George Bush konstatoval ve významném projevu, věnovaném politické strategii své vlády, že není ochoten v Iráku akceptovat "nic menšího než úplné vítězství".

Bush: Nemá kam prchnout ZDE

chtěl bych reagovat na článek týkající se nového cizineckého zákona píše Marián Sloboda.: Mám následující zkušenost. 28. 11. jsem vyřizoval pozvánku pro dva členy rodiny mé přítelkyně z Běloruska. Bylo mi narozdíl od autora článku v pobočce na Pankráci řečeno, že mám předložit cestovní pojištění, anebo čestné prohlášení, jak to stojí na informační ceduli (malým písmem, aby si toho nikdo nevšiml jako já). Poté, co jsem ho koupil, jsem se vrátil na cizineckou policii, kde mi ale paní řekla, že se mám zaručit prokázáním 20 tisíci korunami za letenku a že až ten zbytek bude jako za pobyt.

Barcelonská schůzka představitelů zemí Evropské unie a středomořských států skončila dle hodnocení médií bez úspěchu. Mnozí nejvyšší představitelé se nedostavili a ti co jednali, se nedohodli na závěrečném dokumentu. Hlavním důvodem byla neschopnost najít společný jazyk o tom, co a kde je terorem, kdo a kde jsou teroristé.

Nelze se ani moc divit, seděli-li za jedním stolem Britové a Arabové, Izraelci a Palestinci.

Jednání, které bychom dnes označili jako "teroristické", provází lidstvo asi nejenom jeho psanými dějinami. Nicméně ve slovníku politiků se asi objevilo a zdomácnělo za velké francouzské revoluce. Traduje se, že to byl Robespierre, kdo ho poprvé použil a jeho obsah aplikoval v letech 1793 -1794.

Po desetiletém moratoriu byl Gary Gilmore prvním vězněm popraveným v r. 1977 poté, co Nevyšší soud USA rozhodl v r. 1976, že jednotlivé státy Unie mohou reformovat své zákony včetně toho, který umožňuje vykonávat trest smrti.

Před svou popravou řekl Gary Gilmore "Jdeme na to", a tak nastala podle zprávy 'The Associated Press' moderní éra popravování ve Spojených státech. V popravčích celách byl velký provoz, a tedy se v minulém týdnu psalo v USA o tom, že bude v nejbližších dnech popraven tisící vězeň po skončení moratoria. Až do vyjití tohoto článku bylo popraveno 997 vězňů a v tomto týdnu byli na řadě odsouzenci číslo 998, 999 a 1000.

"Pojďme a vyhrajme ty volby!" řekl o víkendu předseda ODS Mirek Topolánek v závěru svého projevu na předvolebním kongresu občanských demokratů v Brně. Šéf zavelel k rozhodující bitvě. Vojsko i střelivo připraveno, nálada bojovná. Jediné, co zbývá, je vysvětlit civilistům, proč právě v jejich životním prostoru se odehraje válka. ...

... Bojujte tedy, vy modří! Bojujte o to, že vy jste ti dobří! Bojujte a neznejte slitování! Bojujte a nehleďte na ztráty! Ale do civilistů nestřílejte! Většina civilistů je neutrálních. Chtějí se jen mít líp. Možná vám víc než slova o stranické jednotě uvěří, když je pohladíte a řeknete jim, promiňte čeští voliči, že kolem vás létají střely. Jinak to nejde, když je válka. ...

Ne, toto není vtip. Tyto dva krátké odstavečky napsala - a mínila vážně, nikoliv jako persifláž - novinářka. Dana Jaklová. Bývalá dlouholetá redaktorka Českého rozhlasu 1 - Radiožurnálu, po odchodu z ČRo parlamentní zpravodajka serveru Česká média, který vlastní mediální lobbista a majitel Regionální televizní agentury Jaroslav Berka. Zítra kandidátka do Rady Českého rozhlasu. Nominoval ji Syndikát novinářů ČR... To přeci nepotřebuje komentář.

Dana Jaklová: Hrrr na ně! - plné znění článku ZDE

Nadšená Jaklová, ODS a závěry XVII. sjezdu ZDE

Česká národní banka zveřejnila informace o ziscích bank v ČR za první tři letošní čtvrtletí. Na tom není nic pozoruhodného. To, že banky v ČR vykazují vyšší zisky než v okolních zemích, je známá věc, nic proti tomu, naopak. Zajímavé ale je, z čeho se onen zisk tvoří. Jak uvádí ČNB, největší příjmy měly banky z úroků z půjček - souhrnně to bylo 47,7 miliardy korun. Avšak druhou nejvýdělečnější položkou byly poplatky od klientů a provize -- ty činily neuvěřitelné 23,8 miliardy korun. To potvrzuje setrvalý stav, kdy přibližně třetinu zisku našich bank tvoří bankovní poplatky. Přitom ve světě je tento poměr mnohem menší.

Z tiskové zprávy ministerstva práce a sociálního zabezpečení ČR.

Občanům Evropské unie a jejich rodinným příslušníkům, kteří se stanou neodůvodnitelnou zátěží pro český systém sociální péče, bude moci být od příštího roku zrušeno povolení k přechodnému pobytu. Rozhodla o tom Poslanecká sněmovna. Novou právní úpravu musí ještě posoudit Senát a schválit prezident.

Blogy známých novinářů se stávají alternativním zdrojem informací. Tak Brian Williams, moderátor pořadu Nightly News v americké televizi NBC použil svého bloku ke zveřejnění exkluzivních informací o tom, který produkční zaměstnanec jeho televizního studia odmítl kterého reportéra pro zpracování které reportáže. Nejnovějším blogem je blog televize al Džazíra, který se jmenuje Don't bomb us - Nebombardujte nás!

Brutální likvidací českého rozhlasového vysílání BBC a dalších evropských rozhlasových stanic se, podle mnohých pozorovatelů pošetile (viz tento, právem sžíravý komentář Petera Prestona, bývalého šéfredaktora deníku Guardian) snaží společnost BBC reagovat konjunkturálně a vstoupit do propagandistické války o ovlivňování názorů lidí, žijících na Blízkém východě, snahou vytvořit novou televizní stanici BBC vysílající v arabštině. Zaprvé, kritikové poukazují na to, že nová televizní stanice BBC bude mít vážný nedostatek finančních prostředků. A zadruhé, budou ji Arabové vůbec důvěřovat?

Počátkem sedmdesátých letech byl ve Švýcarsku přijat zákon, podle kterého se nájemné volně sjednávalo dohodou mezi nájemcem bytu a pronajímatelem bez jakéhokoliv zákonného omezení. Ale již za necelé dva roky musela švýcarská vláda na základě referenda zákon zrušit, neboť se v důsledku chování pronajímatelů ceny bydlení vymkly sociální únosnosti většiny obyvatel. Od té doby je nájemné ve Švýcarsku - podobně jako je tomu v celé řadě jiných zemí - regulováno zákonem a soudní praxí.

Na stránkách BL se vede diskuse o významu reality show v českých zemích. Připadá mi, že diskuse to byla adekvátně okrajová, protože ostatní televizní, novinový, rozhlasový a virtuální prostor je RS (míním reality show, ne ROZTROUŠENOU SKLERÓZU, i když metafora je svým ohavným obsahem velmi přiléhavá) dokonale zamořen. Neboť je český mediální prostor malý, na všechno ostatní se poněkud nedostává.

Leč doba pokročila. Ne dosti na tom, k tupému, nudnému hnusu Big Brother /Vyvolení přibyla "alternativní RS", prý veřejnoprávní parodie na produkty komerčních médií. Tato alternativní RS je zainteresovanými médii představována jako cosi kulturně, intelektuálně, sociologicky atd. sofistikovanějšího, jako formát vyšší náročnosti, zřejmě něco lepšího pro inteligentní lidi.

Nález zbytků trávy ve fosilních výkalech dinosaurů má podle vyjádření americké paleobotaničky Dolores Pipernové, jak je podává ČTK, představovat "první nepochybný důkaz, že tráva již tehdy existovala a že UŽ TEHDY BYLO ZNÁMO MNOHO RŮZNÝCH DRUHŮ" (zvýrazňujeme). Jak "bylo známo", kde "bylo známo", komu "bylo známo"? Přece vědecké komunitě dinosaurů! Jiný výklad lze z daného cancu stěží dovodit. To ovšem není ani marxismus, ani inteligentní design. To je s prominutím pitomost.

"Vyčkávat a pít čaj" tak zhodnotil francouzský institut pro veřejné mínění TNS Sofres náladu pro další rozšiřování EU. Zejména v Německu je tento pocit nejsilnější. Dle mínění francouzských expertů většina občanů si myslí, že přednost má mít rozvoj unijních politických institucí před rozšířením. Tento výzkumu provedený agenturou TNS si objednala ukrajinská iniciativa Jaltská Evropská strategie (Yes) a byl proveden ve Francii, Německu, Itálii, Velké Británii, Polsku, Španělsku a na Ukrajině.

Máme zase další mediální aféru. Doktorka Klimovičová, dlouholetá poradkyně předsedy LOK Ratha, je veřejně, dokonce prostřednictvím ČT, tedy tím nejúčinnějším možným prostředkem, obviněna z korupce. Na celém případu je ale nejskandálnější fakt, že jde o událost staršího data a kdosi s ní vyrukoval až nyní. Není tak těžké zjistit proč. Rath byl před několika dny jmenován ministrem a velice nekompromisně zaútočil... bohužel na mnoho stran najednou. Dokonce i na jednu stranu politickou.

1.12. ve 14:00 Pavel Janáček: Braková literatura. Přednáška na OU, učebna E15

v 18:00 Pavel Janáček- Diskuse

Diskuse s literárním historikem, který pracuje v Ústavu pro českou literaturu AV ČR a který se ve své nové monografii zabývá obdobím, kdy končící vliv meziválečné avantgardy a moderny je nahrazován konzervativním pojetím národní literatury, vrcholící v konstrukci tzv. socialistického umění: Žádnou moc braku!

Monografie se zabývá zobrazováním, odmítáním a cenzurou populární literatury v moderní české literární kultuře, jakož i souběžnými procesy nahrazování odmítnutých forem literárnosti formami jinými, žádoucími z hlediska kulturních elit.Vychází z dobového denního i kulturního tisku, z pozorné četby "braku", ale také z pozůstalostí autorů i autorit a z archivů státních institucí.

Večerem provází Libor Magdoň.

Antikvariát Fiducia, Ostrava

Koná se ve čtvrtek 1. 12. 2005 v 18 hod - přednáška Zdeny Procházkové-Hartmann spojená s četbou ukázek z díla. Vzdělávací a kulturní centrum Židovského muzea v Praze, Maiselova 15, Praha 1, 3. patro. Vstupné činí pouhopouhých 10,- Kč.

Ludvík Aškenázy (1921-1986) se narodil v Českém Těšíně. Po maturitě odešel do Lvova studovat slavistiku. Během války se dostal do československé jednotky v SSSR. Po osvobození pracoval v rozhlase a později se věnoval výhradně literatuře. Do emigrace odešel po okupaci v roce 1968. Zemřel v Itálii. Na počátku Aškenázyho tvorby jsou politické reportáže a povídky, např. Kde teče krev a nafta (1948), Květnové hvězdy (1955). Úspěch zaznamenaly humorné lyrické povídky Dětské etudy (1955), Ukradený měsíc (1956), Milenci z bedny (1959), Černá bedýnka (1960). Aškenázy psal také filmové a televizní scénáře. Z dramatické tvorby jsou známé hry Host (1960), C. k. státní ženich (1962) či Rasputin (1967). V exilu se soustředil především na literaturu pro mládež.

Ludvík Aškenazy čte jednu ze svých povídek RM

Kotrbův článek "Odhalení: komu jsme vlastně podobní" obsahuje různé myšlenkové zkraty.

Tak zaprvé: To, co existuje v současné době v České republice, není žádný kapitalismus, ale prohloubená normalizace sedmdesátých a osmdesátých let, obohacená těmi nejpitomějšími konzumními rysy, přebranými z patologičtějších charakteristik jinak velmi rozrůzněné a celkem zdravé západní kapitalistické společnosti. Nejcharakterističtějším normalizačním rysem dneška jsou kolektivismus české společnosti, její manipulace lživými médii (v principu stejné jako před rokem 1989, i když ideologie je jiná), pocit malosti občanů a jejich odcizení (nic nezmůžu, o svém životě jako dospělý a svobodný člověk rozhodovat nemohu, tak v práci "odevzdám, co je císařovo, císaři", bez zájmu a osobního nasazení, a budu se realizovat konzumními zájmy doma v soukromí). Společnosti se mění velmi pomalu a normalizace sedmdesátých a osmdesátých let zasáhla českou společnost velmi hluboko a dosud pokračuje. Není divu, že si česká společnost stále vybírá do čela osoby, které jejímu normalizačnímu etosu dobře rozumějí a jsou svým způsobem jeho symbolem, ať je to Paroubek nebo Klaus.

Zadruhé: Dnešní západoevropské kapitalistické, demokratické společnosti jsou daleko rozrůzněnější. Ano, jistě v nich existuje i pokleslá televizní zábava, ale ve společnosti hrají stále významnou roli elity, které nejpitomější projevy konzumní kultury v médiích bezostyšně parodují, a tedy korigují, stejně jako pitomost, aroganci a neschopnost politiků. Nevzniká tedy onen děsivý pocit všeobecné kolektivní národní posedlosti blbostí, která je chválena jako normálnost a kvalita a která jako smršť se zmocňuje všeho. Společnost je pluralitní, rozrůzněná.

Steven Clancy, učitel češtiny na univerzitě v Chicagu, jásá na maillistu pro anglosaské univerzitní odborníky na slovanské jazyky, "jak vynikající je archiv vysílání ČT po internetu":

Martin Škabraha v článku "Chvála materialismu" dělá z komunismu věc, která ztrácí onu odpornost a zrůdnost, kterou si spojujeme s realitou bývalého sovětského bloku, dnešní Kuby a Číny.

Po jistém váhání jsem se rozhodl napsat polemiku s dalším článkem Borise Cveka na téma komunismus. Říkal jsem si, zda to není zbytečné, zda se ta témata sisyfovsky neopakují, a zda má tedy pokračování nekončících sporů smysl. Nakonec jsem došel k tomu, že ano, protože nejde jen o zmatený a povrchní text jednoho antikomunisty. Jak na to přede mnou upozornil již Michal Kroh, jehož námitky chci doplnit a rozšířit, mnohé z Cvekových omylů se vyskytují obecně, jsou jaksi zlidovělé, a je asi nezbytnost vysvětlovat je znovu a znovu -- a zabránit tomu, aby se tisíckrát opakovaná lež stala pravdou. Souhlasím totiž s Borisem Cvekem v tom, že hledat pravdu má smysl.

Několik poznámek k článku "Člověk zahnaný do úzkých -- pohled z druhé strany" od pana M. Roznera z Lesní společnosti Stříbro z 23.11.2005.

Před časem jsem čtenáře Britských listů informovala o pohnutém osudu Pavla S. a o nelidském zacházení, kterého se mu od společnosti dostalo, když byl vyhozen ze zaměstnání a z bytu a ještě nakonec mu byla uložena povinnost splácet částku půl milionu Kč. A teď se objevil v BL článek, kde se mu znova pokoušejí nasadit "psí hlavu".

A já se tak opět musím brát za člověka, který se vůbec neumí bránit a který by na sobě doslova i dříví nechal štípat.

Pan Rozner evidentně hájí postup vlastní firmy proti Pavlovi S., proti moji kritice, což je zcela pochopitelný počin. Podívejme se však na některé jeho argumenty:

V americkém židovském časopise Forward vyšel právě pozoruhodný článek ZDE. Požaduje, aby byl prezident Bush předčasně odvolán z úřadu a postaven před soud za to, že "uvedl americký lid v omyl a zahájil nejpošetilejší válku od doby, kdy v roce 9 po Kristu vyslal císař Augustus do Germanie své legie a přišel o ně."

Autorem článku, který charakterizuje americký útok na Irák jako "nejpošetilejší válku" za posledních cca 2000 let je Martin van Creveld, profesor na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a jeden z nepřednějších světových vojenských historiků. Četné jeho knihy ovlivnily moderní vojenskou teorii a je jediným neamerickým autorem, jehož knihy jsou součástí povinné četby americké armády pro její důstojníky.

Profesor Creveld už v minulosti několikrát srovnával Irák s Vietnamem a poukazoval na to, že téměř všechny země, které se pokusily za posledních šedesát let vést takovouto válku, ji nakonec prohrály. Proč prezident Bush "přes to všechno se rozhodl jít do této války, absolutně nechápu a bezpochyby se tím budou dlouhá léta zabývat historikové," řekl Creveld v jednom rozhovoru.

"Nic není tak hořké jako dlouhé čekání. Vděčnost za dar je tím větší, čím kratší dobu na sebe nechal čekat". Umění je nejen dobrodiní poskytovat, ale umět ho i přijímat a projevovat vděčnost. I když člověk dobrodiní přijímá, musí hledat lidi, kteří jsou jeho vděčnosti hodni. Přijímat by se mělo s radostí, sluší se také dárci hned poděkovat, vřele a zřetelně. Pokud je člověk vděčný doopravdy, myslí na odplatu hned, jak přijímá.

Přichází čas předvánoční - čas adventu. Obdarovávání v době narození Syna člověka patří k tradicím evropské kultury. Shánění dárků bez potřeby obdarovávání ale zprofanovalo i tuto dávnou tradici a podřídilo ji obchodním praktikám sekulárního světa. Lidé, chodící s kasičkami, vás mnohdy zastaví a žádají váš příspěvek i na to, co má být pro moderní, humanisticky orientovanou společnost samozřejmostí. Staré chovati nejen v úctě, ale i v dostatku velí nejen slušnost, ale i vděk za to, že nám dali život a že nás vychovali. Nemocným pomáhat a nemohoucí léčit a ulevovat jim od bolesti velí nejen soucit, ale i prosté člověčenství. Soucit nás dělí od zvířecí říše. Kostely, školy a nemocnice budovati patří k modernosti myšlení a péči o přežití kultury. Dobro konati je hřejivé na duši. Ale, žel, v současné společnosti, naplněné sobectvím, není tento model chování příliš rozšířen. O to více je nutné si cenit těch, kteří nepomáhají jen ve dnech zasněžených před Vánoci, ale po celý rok.

Redakci Britských listů pomohli v uplynulém roce studenti i důchodci, zdraví i nemocní, mladí i staří. Nepomohly velké firmy a jejich bossové velkými částkami, z jejich pohledu směšnými, ačkoliv čtou denně Britské listy též. Některé menší firmy však pomohly. Pomohli ale především jednotliví lidé. Asi sto padesát čtenářů za rok z těch deseti tisíc denně přispělo někdy jednou, jindy vícekrát, někdy pravidelně malou částkou. Třiceti korunami. Stokorunou, tisícikorunou. Dohromady to dalo dvě stě dvacet tisíc korun českých. Poctivých. Od srdce. Není to sice nijak mnoho, ale mnohé to ulehčuje. Dary od vás, čtenářů, umožnily před dvěma lety redakci koupit server po havárii. Umožnily letos koupit fotoaparát na reportáže poté, co ten starý dosloužil. Dary od vás umožňují vydávat Britské listy denně po celý rok s minimem nepohody. Prozatím neumožňují víc, ale i za to málo se patří poděkovat. Jak ale děkovat těm, kteří se nerozpakují dávat, aniž by čekali cokoliv, když ani nelze říci, komu že to děkujeme? Rádi bychom zveřejnili jména dárců, ale ti nám k tomu nedali své svolení. Děkujeme tedy všem. I těm, kteří sice celý rok četli, ale nedali nic. Děkujeme jim za to, že jsme jim mohli dát my. Protože dávat je ten největší dar. Dávat totiž může jen bohatý. A být bohatý je také dar.

Pokud nám ještě nyní či v příštím roce dovolíte zveřejnit vaše jméno, přispějete-li, učiníme tak. Rádi. Protože dávat je ten největší dar.

Stále se opakující vášně kolem komanda bratrů Mašínů opakovaně vrací do debaty otázku ohledně oprávněnosti použití politického násilí: Kde je partyzán? A kdo už je terorista? Odborná stanoviska o rozdílech mezi přijatelným "partyzánem" a odpudivým "teroristou" většinou v debatě o Mašínech přehluší "hlas srdce". Tedy silnější, emotivní pojetí, podle kterého si účastník vždy vybere z Mašínů i jiných ozbrojených aktivit v různých zemích a dobách to, co odpovídá jeho politickým postojům ve smyslu: "Pod jakým praporem zabíjíš, podle toho tě posoudíme".

V sobotu demonstrovala v Praze tupá síla, jak nazval odboráře v komentáři sobotních Lidových novin Jan Novák. V podobném duchu se nesl i večerní pořad Střepiny v neděli na Nově. Hlavním argumentem těchto kritiků byla údajná zbytečnost odborářské demonstrace, neboť je jasné, že spojené hlasy poslanců ČSSD a KSČM prosadí takové znění zákoníku práce, za nějž odboráři demonstrovali. Návrhy na snížení či praktické rozbití vlivu odborů v podnicích, na právo zaměstnavatelů dát výpověď bez udání důvodů apod., tedy neprojdou. I když se pan Kalousek z KDU-ČSL ohradil vůči požadavkům odborářů a označil je za protiústavní, tedy omezující svobodu podnikání, většina v parlamentu tím není ohrožena. Ale pokud byla demonstrace skutečně zbytečná, k čemu to rozčilování našich pravicových novinářů a redaktorů? K čemu ty urážky a shora vedený třídní boj?

Od pondělí je získání povolení pro vstup do ČR pro kamaráda z ciziny mimo EU pěkné martýrium - policie požaduje od zvoucí osoby buď 30 000 eur v hotovosti (!) anebo originál dokladu o uzavření cestovního zdravotního pojištění pro zvanéího cizince. Takže buď budete vy osobně muset zaplatit pojištění pro kamaráda (rádi vám ho prodají "agenti" na chodbě nebo na schodech u policie), anebo váš kamarád bude muset zaplatit kurýra a poslat originál svého zdravotního pojištění ze zahraničí do Čech.

Je to však v rozporu se zákonem, kde stojí, že musí stačit čestné prohlášení zvoucí osoby, že zvaný cizinec bude pojištěn, než vstoupí na území České republiky. Cizinecká policie v Praze na Olšanech však zákon číst odmítá a trvá na svém, píše Andrej Mišustin z Prahy:

Reality Shows dorazili do krajín Vyšegrádu. Vzušujúce porovnanie časových súvislostí ponechávam vzletnej fantázii dejepisne vzdelaného čitateľa: čo sa stalo X rokov pred vznikom prvej reality show v krajine/krajinách jej vzniku kde X voľne osciluje okolo počtu rokov po páde komunizmu v našich končinách? Dosadiť zvlnené rovnítko medzi tieto udalosti a... bingo! Ale vážne. Čítajte dnešnú Real Story z domácnosti, ktorú zdieľam spolu s Danielom (8):

V říjnu 2005 přispělo celkem 105 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 14 376 Kč. (Viz apel Jana Čulíka "Proč to nejde".) Na internetovém účtu Paypal máme nyní nadto 885.28 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než osm tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.