When I tell people who do not have anything to do with Central Europe that I am involved with Czech and Slovak Studies, they often assume that there must be marvellous opportunities after the Velvet Revolution and the accession of the two countries to the EU. I am forced to comment wryly that the two events that were best for the Czechs and the Slovaks were, from one point of view, the worst things that could have happened to Czech and Slovak Studies. This paper explores that irony.

A paper given at the conference at the Czech Embassy, London, 10 December 2004, `New Trends in Czech Studies II'

Czech version HERE

Byl 17. listopad výsledkem spiknutí tajných služeb či alespoň části z nich? Považuji za jisté, že ano. Agenti StB šli v čele průvodu a vedli jej přímo k připraveným policistům. Jeden z nich pak sehrál mrtvého studenta. A našlo by se toho jistě i více.

Ukrajinské pouliční protesty jsou organizovány přesně tak, jak se to Západ naučil dělat v osmdesátých letech. Vím to - organizoval jsem to tehdy, napsal v deníku Guardian oxfordský profesor historie Mark Almond.

Za posledních 15 let zažil sovětský blok opakovaně pohádkové "revoluce". Tyto moderní pohádky vždycky začínají šťastným koncem. Ale co se stane pak, když "lidová revoluce " zvítězí?

Demonstrace na Ukrajině jsou nám prezentovány jako boj mezi občany a mocenskými strukturami ze sovětské éry. Role západních institucí z období studené války je tabu. Strčte nos do financování tohoto luxusního karnevalu v Kyjevě, a řev a vztek, který bude následovat, vám dokáže, že jste se dotkli neuralgického bodu nového světového pořádku.

Due to rapidly changing economic and social conditions, education systems in many countries of the world are in a state of flux.

Spolková luka mají k bohatým stranickým pastviskům vzdálenost nekonečných meziplanetárních plání. Potřebných pomoci neubývá, spolky napadeny viry malosti, nenávisti, zneuznání, vedeny notorickými sudiči i defraudanty ducha, vrší chyby z neovladatelného hněvu -- a existují i spolky Proti všem a všemu. Bloumající solitéři usilovně přemýšlejí, jak se v době tržnosti zachránit před náručemi nabízejícími pohodu vykoupenou loajalitou i psovskou poslušností.

Článkem "Co je smyslem vyučování" Boris Cvek otevřel potřebnou výměnu názorů na otázku, jaký by měl být absolvent našeho školství. Na jeho příspěvek vzápětí reagoval Martin Škabraha v článku "Jaké studenty má vychovávat vysoká škola?" a Alice Valkařová článkem "Nejlepších výsledků dosahuje tradiční, autoritářské školství". Nejvýznamnější trendy však zatím zmíněny nebyly.

Jedním z těchto trendů v oblasti špičkového univerzitního školství ve světě je, že výsledkem vzdělávacího procesu již není absolvent, tj. lidský kapitál, ale stává se jím sociální kapitál v podobě globálně působících kooperujících absolventských sítí.

Toto neuvěřitelné rasistické zkreslení zprávy o tom, že britská Horní sněmovna rozhodla, že britská vláda svými imigračními kontrolami romské Čechy rasisticky diskriminovala, publikoval server Novinky.cz, s odkazem na společnost BBC jako zdroj.

BBC samozřejmě nebyla zdrojem této zprávy, je to normální agenturní zpráva, kterou ve čtvrtek v Británii přinesly všechny sdělovací prostředky a v pátek vyšla v podrobném zpracování (dlouhý článek) v celé řadě britských deníků.

Novinkám se podařilo zřejmě splést předchozí soudní rozhodnutí s nynějším konečným rozhodnutím Horní sněmovny, která je v Británii nejvyšší soudní instancí. Rasismus imigračních opatření v tomto konečném rozhodnutí je odsouzen zcela jednoznačně.

Požádali jsme vedení české sekce BBC, aby se od tohoto hrubého zkreslení a zneužití značky BBC veřejně distancovalo. Jeho prohlášení budeme rádi publikovat.

Celá zkreslená zpráva na serveru Novinky.cz ZDE

Některé z četných verzí této zprávy v angličtině BBC GUARDIAN INDEPENDENT TIMES TELEGRAPH

Země, která je velká a o které se vlastně nic neví, se stává otazníkem. Geograficky je špatně definovatelná, historicky těžko oddělitelná od Ruska. Je nakonec kolébkou vší Rusi kyjevské... Má komplikované spojení a vazby na Polsko a ještě horší na velkou Litvu. Je jazykově nesourodá, spíše rusifikovaná. O tom všem se přesvědčila i česká delegace na zahraniční cestě v čele s Petrem Pithartem, když se snažila udělat dojem a začla jednat v českém jazyce přes ukrajinskou překladatelku, kterou si přivezla, a nikdo z Ukrajinců jí nerozuměl. Takže ji nakonec vypojili ze hry a všichni se snadno domluvili rusky. Dnes je sice situace trochu jiná, ale přece jenom trochu. Prostě, když něco není pevně zakotvené, těžko se to definuje.

neděle 16.00: Vysoký palestinský představitel Mahmoud Abbas, předseda Organizace pro osvobození Palestiny, o němž se očekává, že se stane nástupcem Jásira Arafata, se v neděli během návštěvy Kuvajtu omluvil tamějším činitelům za to, že v roce 1990 Palestinci podpořili invazi Saddáma Husajna do Kuvajtu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Na železniční trati Olomouc -- Prostějov to není poprvé, co vojáci s nákladním autem najeli pod vlak. Tentokrát naštěstí v autě nebylo tolik munice, aby série výbuchů trvala několik hodin a detonace a plameny bylo slyšet a vidět kilometry daleko, píše Richard Michudík z Vrahovic:

Když se řekne Francie, mnoho lidí si hned představí několik nejznámějších symbolů: Eiffelovka věž, Moulin Rouge, Louvre ve "Městě světel", francouzskou kuchyni a samozřejmě víno, hlavní to součást pařížského savoir vivre. Víno je pro všechny Francouze součástí jejich kultury, na kterou jsou náležitě pyšní.

V poslední době však je však obchod s vínem v krizi: je za poslední rok se snížila jeho spotřeba ve Francii o 3%.

Polemika s vyjádřením Marie Masaříkové, ředitelky odboru tisku a PR Ministerstva vnitra ČR "Monitor tisku Ministerstva vnitra necenzurujeme"

Vážená paní Masaříková,

z celého internetu monitorujete jen dva e-ziny a jeden blog. Tak tedy ano, mám silný dojem, že tento výběr je velmi nedostatečný. Z Vašeho dopisu mám dokonce dojem, že reprezentativní výběr informačních zdrojů nepovažujete za práci, která by měla nějakou hodnotu. A to je špatná zpráva pro odběratele Monitoru MV. (Marně uvažuji, jak se česky řekne impact factor).

Francouzský deník Libération publikoval v neděli zajímavý článek o fenoménu blogování ve světě. Zde je jeho krátké shrnutí. Připravila Simone Radačičová.

Zakládající kongres Evropské demokratické strany (EDS) v Bruselu zvolil ve čtvrtek vpodvečer do svého čela Françoise Bayroua a Franceska Rutelliho, předsedy francouzského Svazu pro francouzskou demokracii (UDF) a italské La Margherity. Jedním ze čtyř místopředsedů byl zvolen také Jiří Lobkowicz, předseda Cesty změny (CZ). Čestným předsedou se stal Romano Prodi, bývalý předseda Evropské komise.

Americký voják, který letos v srpnu zastřelil v bagdádském Sadr City vážně zraněného šestnáctiletého Iráčana byl odsouzen do vězení na tři roky. Seržant Johnny Horne Junior přiznal vinu, že tohoto mladíka dne 18. srpna bez skrupulí zavraždil. Přiznal také vinu, že přesvědčoval jiného vojáka, aby spáchal tuto vraždu. Obhajoval se tím, že usmrcení zraněného Iráčana bylo "zabitím z milosti".

Podrobnosti v angličtině ZDE

Ukrajinský opoziční kandidát na prezidentský úřad Viktor Juščenko "byl otráven dioxinem," konstatovali jeho lékaři ve Vídni po rozsáhlých zkouškách. Charakterizovali otravu jako vážnou a uvedli, že kdyby se Juščenko nepodrobil léčení, usmrtila by ho.

Padesátiletý Juščenko onemocněl letos v září během kampaně pro zpochybňované prezidentské volby. Není jasné, zda byla Juščenkova otrava úmyslná. Šlo prý o rozpustnou látku a mohla být Juščenkovi podána třeba v polévce. Juščenkova krev a tkán zaznamenala koncentraci dioxinu, která je tisickrát vyšší než normální úroveň. Nebyly poškozeny jeho interní orgány, ale bude to prý trvat více než dva roky, než se mu kůže vrátí k normálu. Vzhled jeho obličeje se náhle radikálně v září zhoršil.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Marx a marxismus nemá dnes u českých lidí dobrou pověst. Může tomu být jinak? Zamysleme se nad důvody odmítání Marxe a marxismu v naší zemi a začněme střední generací, do níž pro lepší uchopení problému řadíme lidi mezi třiceti a šedesáti pěti lety.

Myslíme si, že neuvážený článek, jaký jste napsal včera, pouze odráží naprostou neznalost smutné kubánské reality, kromě toho, že prozrazuje zřejmou impotenci Vašeho hrubého vyjadřování, prostého argumentů; takový článek snad ani nezasluhuje odpověď.

V době, kdy jste jej psal, jste si měl uvědomit, že není etické urážet osoby, které neznáte. Nejsme političtí uprchlíci, ani se nemaskujeme za trpící rodiče, jak jste nás včera pomlouval, ale jsme trpící rodiče, kteří v této době procházejí hořkými a úzkostnými hodinami odloučení od svých milovaných dětí.

K případu kubánských rodičů, jimž úřady na Kubě zadržují děti, došlo několik dalších reakcí, které zveřejňujeme níže.

Aniž bych se chtěl osobně vyjadřovat ke kubánské diktatuře (je pravda, že to je netolerantní diktatura stalinsko-sovětského typu, jejíž občané žijí v nesvobodě a v relativní chudobě - na druhé straně je pravda, že životní úroveň mnohých Kubánců je pravděpodobně o hodně vyšší než životní úroveň mnohých jiných občanů v Jižní Americe, zejména pokud žijí ve favellách) - je nutno zdůraznit, že žádný režim nemá právo zadržovat ničí děti jako politická rukojmí, bez ohledu na to, za jak údajně "pochybných" okolností rodiče z kubánské diktatury odcestovali.

A jestliže tohoto případu někdo "zneužívá" k destabilizaci kubánského režimu? Nechť ho zneužívá - žádný režim nemá právo porušovat lidská práva. Před tím není možno zavírat oči, ať se někomu z politických důvodů zdá Castrova diktatura "sympatická".

Na druhé straně je zcela správné a oprávněné vznášet nezodpovězené otázky, jaké vznesl Štěpán Kotrba ve svém sloupku. Nerozumím lidem, které to emocionálně označují za "nenávistný postoj".

sobota 22.00: Nyní zveřejňujeme reakci obou kubánských uprchlíků na výše zmíněný sloupek Štěpána Kotrby. Až po přečtení této reakce (příspěvek emocionálně kamufluje všechny nezodpovězené otázky) musím neochotně dát Štěpánu Kotrbovi za pravdu, že případ působí podivně.

Proč zrovna tyto dva disidenty kubánská policie ze země vypudila, když jinak zavírají lidi na dvacet let?

Je těžko posuzovat individuální případ, ale kteří rodiče by byli ochotni zanechat - i pod obrovským nátlakem - své děti v zemi, z níž byli donuceni odjet?

Jejich nyní medializovaný emocionální nářek působí po mnoha měsících mediálního mlčení nevěrohodně.

Jestliže se oba disidenti nyní rozhodli svou věc medializovat, musejí být připraveni na to, že jim média budou dávat i nepříjemné otázky. Snaha kamuflovat je emocionálními výkřiky působí neseriózně - vypadá to, že se snaží něco skrývat. Doufejme, že tomu tak není a že při dohodnuté schůzce se Zdeňkem Jemelíkem, který oběma disidentům přislíbil pomoc spolku Šalamoun - schůzka se má konat v pondělí - se dočkáme serióznějších odpovědí, které budeme samozřejmě publikovat. Pevně doufám, že se pondělním rozhovorem pochybnosti rozptýlí.

Tak znovu: Máme tady rodiče, jejichž děti zůstaly kdesi na druhém konci světa. Co vám připadá tak nepřijatelného na tom, že se je sem snaží dostat? Copak se všichni diskutéři nedokážou soustředit na tak jednoduchý fakt, že rodina má být pohromadě? Nebo si opravdu myslíte, že si ti dva musí své děti "zasloužit" nějakým prokazatelným hrdinským činem?, píše Barbora Antonová:

Organizátoři kampaně ve prospěch dvou kubánských uprchlíků svými nevěcnými a emocionálními reakcemi vyvolali podezření, že je na celé kampani skutečně něco podezřelého. Proč totiž zcela nevzrušený dotaz, požadující racionální vysvětlení nejasných okolností tohoto případu, vyvolává citové, až hysterické reakce? Vyplývá z nich, jako by někomu hodně vadilo, že požadavkem racionální diskuse komusi narušujeme emocionální PR kampaň. Jako by někomu vadilo, že chceme věcné objasnění okolností.

A mimochodem, opravdu úsměvné se mi zdá od paní Antonové její tvrzení, že ty věcné otázky vznášíme proto, že jsme zhrzeni, že nám nikdo o tomto případu hned neřekl...:) Ano, to je v českém prostředí tak často používaný nástroj diskreditace: "Kritizuješ, protože máš vlastní pochybný zájem." Nepřipadá vám to hodně neseriózní?

My o koze a oni o voze. My požadujeme věcné objasnění okolností, na to se nám dostává reakcí, že kubánská diktatura je hnusná, Kotrba je hnusný, a děti mají mít právo být s rodiči.

Celá ta diskuse kolem uprchlíků z Kuby přesně zapadá do kontextu českého přístupu k latinskoamerickým režimům obecně, míní Jindřich Kalous: Problém je však přirozeně jako vždy mnohem širší. Možná by stálo za to rozvinout zde nějakou diskusi o scénářích možného kubánského vývoje po Castrovi.

Zcela souhlasím, že bez ohledu na důvody a způsob emigrace mají rodiče nárok na společné soužití s dětmi. Nevím proč kubánští emigranti skončili bez dětí zrovna v České republice známé svými protikubánskými postoji, vedoucími až k zavedení vízové povinnosti, o jejich případu nic nevím. Rovněž nechápu proč se paní Antonová domnívá, že pan poslanec Bratský, či exposlanec Bielesz, rovněž známí svými protikubánskými aktivitami mohou pomoci k získání dětí. Tady skutečně jde o humanitární aktivity a spíš možná paní Mitterandová (osobně se zná s panem Castrem a je v této oblasti velmi aktivní viz Vámi citovaný rozhovor) by mohla pomoci, míní Petr Wagner a pokračuje:

Demonstrace podpory je právo každého, ale nevím zda svolávající se skutečně domnívají, že pomůže rodičům jejich děti získat. Možná méně okázalá gesta s skutečná aktivita směrem k jejich vycestování by byla smysluplnější.

Po přečtení příspěvku "Procházíme hořkými a úzkostnými hodinami odloučení od svých dětí" a dokonce ani po vysvětlení Marka Sečkaře "Jak to bylo přesně s oběma kubánskými disidenty" nemám pocit, že by všichni kubánští disidenti měli na výběr mezi legální emigrací a vězením. Dokonce ani všichni ti, kteří mají malé děti. Ale i pokud by možnost výběru dostal každý, byla by volba těchto lidí vzhledem k počtu politických vězňů na Kubě spíše výjimečná. A pokud ji každý nedostane, vtírá se zase otázka, čím to je, že tito lidé si vybrat mohli. Je to prostě těžké. Nějak se nemohu zbavit pocitu, že je se mnou manipulováno, míní Jan Stejskal.

V diskusi o protestní akci za vydání kubánských dětí se šermuje lecčíms. Nejnověji napsala Barbora Antonová několik závažných poznámek na téma uprchlictví, přičemž horlí za "právo zvolit si místo, kde budu žít, i kdyby to mělo být třeba jen kvůli počasí" a dodává "Líbilo se mi to cvičení 'představ si, že by totéž dělaly Spojené státy'."

Problém je, že USA i země Evropské unie, k nimž nyní patříme, rozhodně nemají politiku, která by umožňovala "zvolit si místo, kde budu žít, i kdyby to mělo být třeba jen kvůli počasí" a zdaleka nemusí jít jen o počasí.

Přehnaně emocionální výzva k podpoře kubánského rodičovského páru, který po Castrově režimu žádá "zaslání" svých dětí za nimi do emigrace, vyprovokovala Štěpána Kotrbu k neméně emocionální odpovědi. Kotrba se snaží prezentovat svůj krátký text jako racionální argumentaci (cituji: "zrekapitulujme si dostupná fakta") proti výzvě zneužívající předvánoční emoce. Jeho rekapitulace dostupných "fakt" je však natolik selektivní a argumentace neméně emocionální, takže si Kotrba zaslouží stejné označení jako ti, které kritizuje: nesoudně a nestoudně drzý.

O panu Jirsovi a jeho aktivitách toho mnoho nevím. Nicméně v tomhle případě má pravdu. Reakce Štěpána Kotrby na chystanou protikubánskou demonstraci je především výlevem nenávisti. Osobně si netroufám soudit lidi, kteří z jakýchkoli důvodů opustili svou zem, i kdyby náhodou šlo o zemi politicky svobodnou. ŠOK ano; budiž.

Rád bych poděkoval Štěpánu Kotrbovi za ten sloupek o protikubánských aktivitách "Rodiče, kteří nejsou rodiče a drzost, která nezná mezí" , píše Andrej Grega a podotýká: Rozhodně jej použiju v jiných diskusích, neb je velmi přesvědčivý. Samozřejmě, že se to týká všech i ostatních jeho prací!

Nejhorší je, ze takovýto dvojí etický metr, v kombinaci s nedostatkem vnitřní i vnější reflexe, je přesně ten mechanismus, kterým se komunismus změnil z humanistické ideologie v nelidskou praxi:

Kdo čeká, že bude krotit tělo a za odměnu přijde Kristus a usídlí se v něm, ten se nechá vést podle těla. Neb tělu přizná větší moc, než ve skutečnosti má. Proto je všelijak cepuje, krotí, sleduje se, nic nedovolí. Drží ho zkrátka a čeká, kdy za odměnu přijde Kristus. A Kristus je uražen. Dotčen. Co si myslíte? Že mou milost a mé dílo získáte nějakým cvičením? Nějakým odříkáním? To mou milost považujte za tak lacinou? Takové - hej počkej?

Jak přemýšlí šéfredaktor zpravodajství serveru Česká média Filip Rožánek, předvedl veřejnosti na svém blogu ve středu 8. 12. 2004 v článku který nazval Nevrlé důchodkyně a jiná hovada. Říká se, že blogy jsou soukromými poznámkami. Není tomu tak, neboť jsou veřejně přístupné a dá se o nich hovořit jako o médiích. V případě Filipa Rožánka dokonce jako o českých médiích...

Štěpán Kotrba mi na Britských listech vzkázal, že si mám dávat pozor, až mě v tramvaji uvidí sedět, zatímco nade mnou bude postávat senior. Velmi pravděpodobně k tomu nikdy nedojde. Ne že bych se obával konfliktu se Štěpánem ve veřejném dopravním prostředku, spíš se k tomu nenajde příčina.

Reakce na články Důchodkyně, kindrštúbe, Rožánek a "jiná hovada" a Kotrba par excellence.

Několikrát se mi stalo, že jsem nepustil evidentně starší osobu v tramvaji sednout. Nebylo to ani hovado, ani megera, ani fúrie, prostě jenom nějaký starší člověk. Udělal jsem to vědomě a nikdo na mě nevyvíjel žádný nátlak, ačkoli vypadám obvykle velice zdravě. Přesto, když pátrám po důvodech svého jednání, musím konstatovat, že šlo o moji občasně se vyskytující lenost.

V neděli zahájil spolkový kancléř Schröder v Pekingu dvoudenní oficiální návštěvu Číny. Kromě Pekingu má navštívit také Changchun na severovýchodě země, který se potýká s nedostatečnou infrastrukturou. Kancléře na jeho cestě doprovodí skupina 43 vrcholných německých manažerů. Ti budou usilovat především o uzavření zakázek v řádu miliard eur.

Pro historii není patnáct let zase tak dlouhá doba a "Listopad", v revoluční době tak srozumitelný, se s odstupem let stává předmětem spekulací, záhad a prostorem pro vyprávění pohádek. V konfrontaci s tím co slyším a čtu, se i já snažím rozpomenout jak to vlastně bylo se stávkovými výbory a Generální stávkou? Protože paměť bývá ošidný rádce, zkusme si onu dobu připomenout po etapách, jak se na ni vzpomínalo.

Zpráva Organizace pro evropskou spolupráci a rozvoj o školství, z níž vyplývá, že čeští žáci sice mívají solidní encyklopedické znalosti, ale špatně rozumějí čtenému textu a neumějí ho interpretovat, znovu nastoluje otázku mentálního přístupu a učebních metod v českém školství a vyvolává pochybnosti, do jaké míry připravuje české školství mladé lidi v České republice na to, aby přežili v sílící konkurenci v rychle se integrující, mezinárodní, globalizující se společnosti.

Psáno pro ČRo 6

Kdo si chce v těchto bláznivých dnech v Praze udělat zvlášť radost na duši, ať navštíví výstavu malířky Romany Králové (1958), v galerii Litera v Karlíně. Tato autorka navíc vystavuje velmi málo, avšak každé setkání s její tvorbou je důvodem k zamyšlení. Klade nám totiž nevtíravě a s velkou pokorou dnes aktuální otázky, týkající se lidské identity.

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.

V listopadu 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 8550 Kč, zadavatelé reklamy nám zaplatili 2400 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.