Manipulace -- konec prvního rozdání

Presidentura Viktora Juščenka je od 24. listopadu zcela jistá. To, že se na jeho stranu přidali ukrajinští diplomaté, vojáci i funkcionáři Bezpečnostní služby Ukrajiny neznamená, jak si myslí experti a novináři, že náhle byli postiženi patriotismem a hnutím svědomí, ale jim jde o vlastní koryta. Pakliže se lidé této kategorie moci vyslovují pro Juščenka, znamená to, že již vědí, kdo se stane presidentem a pod kým si budou moci ponechat svá místa a výsady.

Opakování druhého kola voleb znamená, že Juščenko obdrží kolem 85% hlasů v celé zemi, což bude znamenat konec doněckého klanu, to vysvětluje jeho tuhý odpor a pokusy o handlování, aby si alespoň ponechal moc a výsady v Doněcku a Lugaňsku... Lze očekávat, že dojde k rychlým parlamentním volbám, které Juščenkovi umožní vytvořit zdrcující proprezidentskou většinu.

Nyní se rozhoduje nikoliv o vítězství Juščenka, ale o složení jeho týmu, čili o tom jaké ústupky a kolik moci a výsad ponechá proruským oligarchům, zda bude souhlasit s eliminací Julie Tymošenkové, radikální odpůrkyně prokučmovské oligarchie a svazků s Ruskem jakož i konkurentkou v oblasti energetiky, anebo zda dodrží dohodu s Tymošenkovou a ona se stane premiérkou a nakonec zda tento post nepředá někomu z prokučmovských klanů anebo bude souhlasit s omezením presidentské moci.

Výsledek jednání závisí nejen na neústupnosti Juščenka a jeho okolí a na tlaku ruských a unijních emisarů, ale hlavně na postoji společnosti, juščenkovské základny.

Čím je společenská vzpoura silnější a radikálnější, čím déle trvá, čím více bude potřebná oligarchickému a technokratickému vedení Naší Ukrajiny a Bloku Julie Tymošenkové, tím výše budou v hierarchii nové moci postupovat lidé noví, nespojení s postkomunistickými skupinami a tím větší bude šance na radikální změnu systému a v další perspektivě i na modernisaci a posun směrem na Západ a nejen distancování se od Ruska.

Bezpečnostní služba (Státní bezpečnost) Ukrajiny filmovala a odposlouchávala volební komise falšující volební výsledky ve prospěch Janukoviče, znamená to, že už dávno existoval Juščenkův scénář a měl podporu části aparátu moci. Scénář musel předpokládat dohru na ulici, ale ne v takové míře. Právě míra společenské a spontánní vzpoury rozhodla o úspěchu scénáře.

Jedním z expertů na PR v Juščenkově štábu je Adrian Karantycky, bývalý předseda Freedom House, čili instituce podporující osvobozenecká hnutí a podporovaná Republikánskou stranou. Adrian Karantycky, Američan ukrajinského původu, byl svého času vysokým funkcionářem AFL -- CIO, který odpovídal za pomoc a kontakty s polskou Solidaritou v období stanného práva. Měl na starost také kontakty s oposicí v sovětském bloku vůbec, má tudíž i spojení na různé služby a mocenské struktury. Znamená to, že ukrajinské lobby v USA se rozhodlo osvobodit Ukrajinu z nadvlády Ruska. Klíčovou otázkou pro Polsko je to, zda politika ukrajinského lobby se stane politikou USA a amerického ministerstva zahraničí. USA podpořily Juščenka, ale není podpora jako podpora. Jde o to, zda USA budou požadovat aby došlo k dohodě s proruskou stranou a aby byly garantovány jejich zájmy a Ukrajině anebo zda president Bush přinutí Putina k radikálním ústupkům. Tuto druhou variantu zdají se potvrzovat hlasy z Ruska požadující, aby Západ zaplatil Rusku za souhlas s přenecháním Ukrajiny. Nyní se již handluje.

Skutečnost, že Unie po dvou dnech promluvila (Evropské komisi trvalo dva dny, než zaujala stanovisko k výsledku voleb v Ukrajině -- pozn. překl.) samozřejmě neznamená, že Brusel se náhle strachuje o soud Ukrajinců, protože ve skutečnosti má k nim vztah asi stejný jako k obyvatelům Čukotky. Evropští politici se jednoduše vylekali Ameriky. Když USA odmítly uznat volby, tzn. podpořily Juščenka, Unie se lekla, že bude vyloučena ze hry a Ukrajina s podporou Ameriky se nejen osvobodí od v Bruselu milovaného Ruska, ale že také může vzniknout spojenectví mezi USA a Ukrajinou, Polskem (které by se v mezičase očistilo z ruské agentury) a ještě několika novými členy EU. Po přijetí (na nátlak USA) Turecka a Ukrajiny do EU by novou unii ovládly noví členové a spojenectví Francie, Německa a Ruska, jakož i skákání Unie dle jejich dirigování by přestalo.

Fakt, že ve vyjednávací skupině nebyl přímo účasten nikdo z USA, znamená jednoduše to, že její cíl byl hlavně propagandistický. Důležitá rozhodnutí přijatá bez účasti představitele státu, který rozhoduje o mezinárodní politice, nikdy nebudou závazná, bylo to jen divadlo pro novináře a davy. Skutečná vyjednávání o ceně Ukrajiny se dějí mezi Bushem a Putinem. Ten poslední poslal Gryzlova, čili poměrně málo významnou osobu, protože Duma je v Rusku jen na okrasu a nemá žádnou moc. Je to prostě obětní beránek, ten "kdo dal Ukrajinu Západu".