Co je podmínkou vzniku těchto kooperujících absolventských sítí? Kromě kvality vzdělávacího zařízení a kvality poskytovaných vzdělávacích služeb, přirozeného utváření vztahu k "mateřské" vysoké škole je to především celoživotní informační servis založený na nejnovějších poznatcích z oboru uplatnění absolventů, který je jim poskytován, a samozřejmě vypěstování během studia schopnosti využívat tento informační servis. Další rozvoj informačních technologií dostupnost a využitelnost takového informačního servisu - a tím i užší propojení mezi univerzitou a jejími absolventy - ještě podstatně zvýší. Schopnost využívat takový informační servis je tak jedním z nejvýznamnějších atributů profilu absolventa.

Informační servis je schopna vysoká škola poskytovat absolventům pochopitelně pouze tehdy, když:

- Realizuje špičkový výzkum v některé z oblastí praktického uplatnění absolventů.

- Tento výzkum je založen na dostatečně výrazné inovaci v rozvoji oboru, která poskytuje dlouhodobou perspektivu dosahování špičkových odborných výsledků.

- Tento výzkum má týmový charakter, je zajištěna jeho dlouhodobá kontinuita mj. i přípravou vlastních odborníků.

- Do výzkumu jsou zapojeni studenti již během studia (pěstují si návyky týmové práce a současně se vzájemně poznávají, a to i v rámci odborných meziročníkových kontaktů).

Kolik našich vysokých škol je schopno dnes či v blízké budoucnosti výše uvedené zajistit? A kolik si je vůbec vědomo potřeby jít touto cestou? Materiály k tématu "co je smyslem vyučování" uveřejněné v Britských listech svědčí spíše o tom, že naše školství je příliš zahleděno do sebe a nesleduje globální výzvy.

Uplatnitelnost absolventa (ve smyslu jeho příjmového a společenského vzestupu) se pak mnohonásobně zvyšuje v důsledku následujícího:

- Nachází první uplatnění za pomoci dosavadních absolventů.

- Má nejnovější poznatky o tom, co se děje v oboru jeho uplatnění, a je těmito poznatky průběžně a nadále vybavován.

- Je schopen pro zaměstnavatele získat další kvalitní profesně zdatné odborníky z řady čerstvých absolventů své "mateřské" vysoké školy, některé přímo na základě vlastních zkušeností z týmové práce s nimi.

Takovýto produkt jsou schopny poskytovat některé univerzity v USA, ale i některých dalších zemí, mj. Jihovýchodní Asie či Austrálie. Evropa v této oblasti zaostává. Je to dáno tím, že Lisabonská strategie "dohnat a předehnat" má nejen stejné výsledky jako Chruščovovo "dohnat a předehnat" z XXII. sjezdu KSSS na začátku 60. let , ale i stejné příčiny. Čtyři roky od jejího vyhlášení již uplynuly a rozestup EU a USA v oblasti špičkové vědy a vzdělání se zvýšil. Vždyť současné postavení sektoru poskytování vrcholných vzdělávacích služeb potlačuje konkurenci i jakoukoli soutěživost, je v podstatě reálně socialistické, nevede k motivacím ani alokační efektivnosti. (S tím můžeme nesouhlasit, můžeme o tom vést spory, ale to je tak jediné, co s tím můžeme dělat...)

Jednou z věcí, kterou levice nejen může, ale musí nabídnout, pokud chce být úspěšná, je sociálně a majetkově neomezený přístup ke špičkovému vzdělání a následnému uplatnění schopností absolventů takového vzdělání. To, co se v oblasti vytváření globálně působících absolventských sítí odehrává již nyní, otevírá řadu možností řešit mnohé palčivé sociální problémy. Je zde i řada rizik. Především však platí, že se setrvačným pohledem na oblast vysokého školství nevystačíme.

Autor je členem ČSSD a vedoucím katedry na soukromé Vysoké škole finanční a správní