13. 12. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
13. 12. 2004

Mezi Scyllou společenských věd a Charybdou liberálního humanismu

Bohemistika, slovakistika jsou vlivnými vyslanci ČR i Slovenska - přežijí v zahraničí?

Kdykoli řeknu lidem, kteří nemají nic společného se střední Evropou, že vyučuju česká a slovenská studia, často vyjadřují názor, že po "sametové revoluci" a po vstupu ČR i Slovenska do Evropské unie musí v tomto oboru existovat množství neuvěřitelných příležitostí. Vždycky jsem nucen suše poznamenat, že tyto dvě události, které přinesly tak velký prospěch Čechům a Slovákům, byly z jednoho hlediska snad nejhorší věcí, jaká se mohla zahraniční bohemistice a slovakistice přihodit. Vysvětlím proč.

V pátek 10. 12. se konala na českém velvyslanectví v Londýně konference o dalším osudu českých a slovanských studií - a tedy vlivu České republiky a Slovenska - ve Velké Británii a vlastně i na západě obecně. Toto je jeden z nejzávažnějších příspěvků, které tam byly předneseny.

Anglická verze ZDE

Česká a slovenská studia a krize britských vysokých škol

Za posledních několik let a zejména za posledních několik týdnů jsme svědky prohlubující se krize britských univerzit. Nedostatek financí donutil celou řadu známých a zavedených vysokých škol, aby zlikvidovaly anebo navrhly zrušit celé katedry. Ruší se katedra chemie v Exeteru, architektura v Cambridgi, skandinávské studia na University v East Anglia. To je jen pár příkladů. Dodejme k tomu závěr vlivné studie Nuffield Report on Languages: "Jazyky jsou v krizi. Většina [jazykových] univerzitních kateder je hodnocena jako finančně deficitní a stále většímu počtu z nich hrozí likvidace nebo redukce."

V tomto brutálním klimatu, kde vládnou tržní síly tak mocně, je přirozené se zeptat, jaká může být budoucnost českých a slovenských studií. Jestliže mají problémy se získáváním studentů katedry germanistiky, jestliže si na sebe nevydělají katedry chemie, architektury a skandinávských studií, jaká je naděje pro česká a slovenská studia, která mají a - buďme realisty - vždycky budou mít jen omezenou tržní hodnotu, když se na ně díváme jen z účetního, finančního hlediska?

Ve svém dopise adresovaném anglické Radě pro financování vysokých škol (Higher Education Funding Council for England, HEFCE), datovaném 1. prosince 2004, poskytl britský ministr školství, Charles Clarke, jak se zdá, odpověď na tuto otázku, která obsahuje určité množství naděje. Tímto dopisem Clarke nařídil radě HEFCE, aby provedla zjištění, jak na tom jsou vysokoškolské obory, včetně menšinových jazykových studií, o nichž se vyjádřil, že mají "celostátně strategický význam." V příloze k svému dopisu se ministr vyjádřil konkrétněji:

Není vyloučeno, že bude vhodné posílit či zabezpečit tyto vysokoškolské obory:

  • studia arabštiny a turečtiny a další studia oblastí na Blízkém východě, v kavkazské oblasti bývalého Sovětského svazu a střední Asie - a to hlavně z důvodů strategické bezpečnosti a z důvodů interkulturního povědomí, jak na to nedávno poukázala zpráva BRISMES.
  • studia japonštiny, čínštiny, mandarínštiny a dalších jazyků a kulturních oblastí na Dálném východě - za účelem podnikatelských aktivit, jak to zdůrazňuje, například, skupina UK-Japan 21st Century Group [...]
  • Kurzy týkající se zemí, které nedávno vstoupily do Evropské unie, zejména těch ve Východní Evropě a v Pobaltí.
  • (Toto Clerkovo doporučení se týká pouze Anglie, nikoliv např. Skotska, pozn. red.)

    Tak se tedy zdá, že je všechno v pořádku: Česká a slovenská studia, jako menšinové jazyky zemí, které nedávno vstoupily do Evropské unie, jsou považovány za obory "celostátního strategického významu", a proto se dá očekávat, že se jim dostane od ústředních finančních orgánů mimořádné pozornosti a tyto orgány zajistí jejich další existenci.

    Je ale rozumnější pohlédnout na celou věc z kritičtějšího - možná cyničtějšího - hlediska. Zaprvé je nutno analyzovat, jaký dopad na česká a slovenská studia už má to, že byla i v minulosti definována jako "obory celostátního strategického významu" (opět, pouze v Anglii, pozn. red.). Mým argumentem je, že se termín "celostátní strategický význam" nesmírně zužuje a nezadržitelně vede k přesunu českých a slovenských studií do oblasti společenských věd, což bude znamenat, že v krátkodobé perspektivě budou tato studia v této oblasti pěstována, ale v dlouhodobé perspektivě to bude znamenat jejich drastické ochuzení, ne-li úplnou likvidaci. A to není v ničím národním zájmu: britském, českém ani slovenském.

    Zadruhé, člověk musí nalézt alternativní důvod, proč by vláda měla i nadále mimořádně financovat česká a slovenská studia. (Je zjevné, že česká a slovenská studia budou vždy do určité míry záviset na takto mimořádném financování.)

    I když přiznávám, že je značně obtížné takto argumentovat, chci tvrdit, že tímto alternativním zdůvodněním musí být obnovená forma liberálního humanismu. Řeknu to jinak: jestliže literatura, disciplína, která je v současnosti natolik zakomplexovaná, dokáže najít svůj moderní a sebevědomý hlas, pak bude možné vidět dlouhodobou budoucnost pro česká a slovenská studia, která nebude omezena krátkodobými výhledy postkomunistické politické a hospodářské restrukturalizace.

    Mimořádné financování, celostátní strategický zájem a sílící vliv společenských věd

    Česká a slovenská studia v Británii vždycky do určité míry závisela na tom, že britská vláda je z celostátního strategického hlediska, z politických, hospodářských a diplomatických důvodů, považovala za důležitá. Česká a slovenská studia byla poprvé v Británii vážně oficiálně založena v roce 1915, když byla v Londýně vytvořena Škola slovanských a východevropských studií (School of Slavonic and East European Studies, SSEES). Důvodem pro vytvoření SSEES nebyl prostě jen britský smysl pro fair play a touha, kterou podporovali Masaryk a Seton-Watson, dávat v univerzitním prostředí přednost utlačovaným a malým evropským národům.

    Britská vláda si totiž byla plně vědoma, že vítězství Spojenců v první světové válce pravděpodobně povede k rozkladu německého a rakousko-uherského impéria a že vznikne nová oblast, pro niž bude Británie potřebovat odborníky, pokud tam měla být schopna prosazovat svůj vliv. (Mimochodem, obdobný názor na neudržitelnost osmanského a francouzského impéria vedl k založení sesterské instituce SSEES, Školy orientálních a afrických studií, School of Oriental and African Studies.)

    Spojení mezi českými a slovenskými studiemi, zejména na SSEES, ale i jinde, a britským státním strategickým zájmem, vyjádřeným zvláštními finančními dotacemi, pokračoval až do dnešního dne. Krize třicátých let, druhá světová válka, nejzjevněji studená válka a pak změny roku 1989 a otázka vstupu do EU, tyto politické a historické události toto spojení zajistily.

    Od poloviny devadesátých let je (pouze v Anglii) nástrojem mimořádného vládního financování tzv. Minority Studies Funding (Financování menšinových oborů, MSF) v radě HEFCE, které dotuje česká a slovenská studia v Oxfordu a na SEESS/University College v Londýně a které bylo, v rámci trochu odlišné iniciativy, odpovědné za vznik jednoho bohemistického místa v Sheffieldu. Možná česká a slovenská studia tak úplně nepotřebují pomoc MSF - stačí jen pohlédnout na odvážné rozhodnutí univerzity v Bristolu rozšířit česká a slovenská studia bez těchto peněz - přesto však je MSF nesmírně významná věc. Britské úřady nyní řeší, zda budou s financováním v rámci MSF pokračovat. Škola SSEES, která dostává velké množství peněz pro všechny své minoritní obory, na MSF silně závisí. Kdyby měla SSEES o tento zdroj financování přijít, budoucnost českých a slovenských studií by byla velmi špatná. Z těchto důvodů stojí zato podrobněji zkoumat měřítka HEFCE pro to, kdo má nárok na financování v rámci MSF. V podstatě se za minoritní obory považují ty, které si samy na sebe finančně nevydělají. V praxi existuje směrnice, že jde o obory, které celostátně jako svůj hlavní předmět studia studuje - když se sečtou všechny univerzity a všechny ročníky - méně než 100 studentů. Zároveň musí jít o obor, který je "v celostátním strategickém zájmu". Tento strategický zájem je definován takto:

  • A. Potřeby diplomacie. To se týká celého rozsahu britských zájmů, vlivu a angažovanosti v zahraničí. Vyžaduje to zdroj nezávislých odborníků, kteří dokáží reagovat na britské zájmy, jak se během času mění.
  • B. Potřeby průmyslu a obchodu. Mezinárodní obchod a rozvoj zahraničních trhů vyžadují znalosti místních jazyků a kultur. Zase, jak se vzorce mezinárodního obchodu mění, tak se mění země a regiony, jejichž znalosti jsou požadovány.
  • C. Udržování akademické rozrůzněnosti. Menšinové obory přispívají k rozrůzněnosti britského vysokoškolského vzdělání a k udržování rovnováhy a šíře jednotlivých odborností v Británii. Takové obory svou podstatou závisejí na minimálním množství odborníků a rychle by přestaly existovat, kdyby se nechal počet studentů prvních ročníků poklesnout příliš nízko. Jakmile by takovéto obory byly zrušeny, už by se kdy těžko zavedly znovu.
  • Problémem s touto definicí je, že oficiální místa považují stále mlhavější měřítko C za méně významné než diplomatické a hospodářské imperativy měřítek A a B. Vidíme to v citaci z Charlese Clerka, uvedené výše: v tomto dopise se Clarke zmiňuje jen o strategických a hospodářských důvodem pro podporu menšinových oborů.

    Důsledkem bylo, že se menšinové obory na britských univerzitách skoro úplně v posledních letech přesunuly do oblasti společenských věd. Důkazy pro to nalezneme ve výsledcích iniciativy, kterou realizovala rada HEFCE v letech 1995 - 1996. Podle této iniciativy byly univerzity vyzvány, aby žádaly o financování nových míst pro univerzitní učitele v menšinových oborech, týkajících se východní Evropy. Z 33 úspěšných žádostí byli do 30 z nich jmenováni společenští vědci nebo historikové, odborníci na soudobé dějiny.

    V této chvíli se člověk musí zeptat: co je špatného na tomto procesu, kdy téměř úplně přecházejí česká a slovenská studia do oblasti společenských věd? Proč není v zájmu Británie - ani České republiky či Slovenska - aby se odborné znalosti týkající se těchto zemí soustředily jen na současné problémy politické, společenské či hospodářské? Dám na tuto otázku dvě odpovědi: Jedna je zjevná, druhá je méně zjevná, ale stejně důležitá.

    1. Efemérní podstata státního strategického zájmu o česká a slovenská studia v oblasti společenských věd

    Tytéž procesy, které vyvolaly potřebu společenských věd v oboru českých a slovenských studií, také povedou k jejich likvidaci. Už dnes se zdá být místo odborného asistenta pro otázky postkomunistické restrukturalizace a etnických konfliktů, které bylo vytvořeno na univerzitě v Nottinghamu, zastaralé. Česká republika a Slovensko jsou nyní dobře integrovány do evropského a globálního rámce Evropské unie a NATO. Státní britský strategický zájem o výzkum v oblasti společenských věd mizí. Zjistíme to, když se podíváme na americký ekvivalent britského MSF, takzvané Financování pro Hlavu VIII na americkém ministerstvu zahraničí. Od poloviny osmdesátých let byla tato Hlava VIII bohatým zdrojem financování českých a slovenských studií. Od letoška už není možno v rámci Hlavy VIII žádat o financování středoevropských studií, včetně českých a slovenských studií. Hlava VIII nyní financuje jen studia pro jihovýchodní Evropu, Kavkaz a střední Asii, jinými slovy ty oblasti, kde Spojené státy mají stále ještě strategické a hospodářské zájmy. Financování bulharských, rumunských a chorvatských studií bude zřejmě zrušeno už příští rok. I zde je financování silně založeno na podpoře společenských věd:

    Program financování Hlavy III podporuje výzkumná témata, která posilují obory euroasijských a východoevropských studií a které odpovídají široce definovaným americkým zájmům v této oblasti. Historický či kulturní výzkum, který podporuje porozumění současným událostem v tomto regionu je přijatelný, pokud má explicitní souvislost s konkrétními otázkami relevantní [americké] politiky, podle širšího měřítka.

    Musí být jasné, že pokud mají mít česká a slovenská studia reálnou a dlouhodobou budoucnost, musejí nepodlehnout dočasnému lákadlu proměnit se ve společenské vědy a musejí argumentovat pro svůj význam jinak. Za patnáct let se Česká republika z politického a hospodářského hlediska skoro vůbec nebude odlišovat od Holandska. V případě Slovenska se snad nemusíme modlit, aby se vrátil Mečiar, abychom si tak zajistili budoucnost slovenských studií. Vlády a univerzity budou muset být přesvědčeny o významu českých a slovenských studií z jiných než těchto důvodů.

    2. Instrumentalizace jazyka

    Pokud se stanou česká a slovenská studia jen společenskými vědami, jazyk bude snížen do postavení pouhého nástroje. Pro většinu společenských vědců je jazyk jen nástrojem, jehož prostřednictvím získávají přístup k datům, která chtějí studovat, ať jsou to informace o tom, jak voliči hlasovali, anebo o tom, jaké existují frakce v daných politických stranách. Jakmile bude studium jazyka odsunuto do tohoto sekundárního postavení nástroje, začne mizet. Postgraduální studenti v oborech společenských věd mívají často jen minimální znalost jazyka země, kterou studují, anebo nemají takovou znalost žádnou. Jazyk jako nástroj se člověk nejlépe naučí v jazykové škole, během pobytu v dané zemi, anebo v posteli s českým či slovenským partnerem či partnerkou - nikoliv na univerzitě. Jazyk jako nástroj nakonec vyučují jen špatně kvalifikované a špatně placené osoby, najímané externě. Jazyk jako nástroj pak nutně z univerzitního prostředí zmizí. To není v ničím národním zájmu. Pouze literatura rozumí neprůhlednosti jazyka a tomu, že jazyk nikdy není jen nástroj.

    Podřízenost politickým a hospodářským požadavkům (a, konec konců, kde je dnes mezi nimi rozdíl?) a proměna všeho v pouhý nástroj je, samozřejmě, charakteristickým znakem postthatcherovského, blairovského světa globálního kapitálu. Zde cituji z přednášky od svého bratra, Jona Beasley-Murrayho:

    ...a tak "odborníci" by měli odejít ze svých oborů a rozprostranit se po celém školním rozvrhu a učit všechny žáky jazykům. To je v podstatě závěrem analýzy Nuffield Inquiry. A tak, mimo jiné vzniká obrovské množství univerzitních kurzů jako "management a francouzština", "podnikatelská studia a moderní jazyk", a tak dále. Zde se stává jazyk pouhou technikou - nástrojem k určitému cíli - způsob, jak v daném jazyce přisvědčit na podnikatelské schůzce v Lille, v Berlíně či v Mexiko City. [...] Kromě toho, že je skutečně politicky zhoubné podřizovat univerzitní výuku tak plně tržním principům, tento návrh také znamená, že kritické myšlení podléhá pragmatismu techniky. A kromě toho, že tato technokracie je sama o sobě ideologií, a toho, že představa jazykové jednoduchosti, kterou šíří, je naprosto iluzorní, problém s tímto přístupem pro osoby, které dnes vyučují moderním jazykům, je ten, že ten přístup je sebevražedný.

    Česká a slovenská studia se musejí vyhnout sebevraždě, která by byla důsledkem jejich přechodu do oblasti společenských věd. Řešením musí být zformulování celostátní strategické potřeby pro česká a slovenská studia, která nebude efemérní, ani nebude proměněna v nástroj, ale bude stále ještě relevantní a naléhavá.

    Jedním zjevným zdrojem pro takový argument je liberální humanismus, se svým důrazem na trvalou a vnitřně cennou roli studia jazyka a literatury. A přesto, pokud je nebezpečí společenských věd pro česká a slovenská studia Scyllou, pak je pro ně liberální humanismus Charybdou.

    Problém liberálního humanismu

    Liberální humanismus je často a právem kritizován za to, že ahistoricky a elitářsky trvá na věčných hodnotách kánonu vysoké kultury. Tento postoj musí být zpochybněn. Úkolem českých a slovenských studií je restrukturalizovat a zmodernizovat tyto argumenty a odstranit z nich jejich elitářskou výlučnost. Mají-li česká a slovenská studia v Británii mít dlouhodobou a plodnou budoucnost, je nutno požadovat takovou úroveň kulturních znalostí a analýzy, jakou poskytuje studium literatury.

    To, samozřejmě, neznamená pouze studium literatury. Lze souhlasit se sirem Philipem Sidneym, který napsal kolem roku 1570, že "žádné vzdělání není tak dobré jako to, které učí a vede k ctnosti, a nic nedokáže tak učit a vést k ctnosti jako poezie." Anebo je možno citovat Northropa Frye:

    studium literatury neřeší společenské problémy. Studium literatury vytváří základ vzdělání jako vědomí účastnící se komunity, která je neustále v procesu a neustále kritizuje své vlastní předpoklady a ujasňuje si vizi toho, co je a co by mohlo být.

    Přitom si však člověk musí uvědomit, že toto jsou společenské a politické argumenty.

    V každém případě se musejí česká a slovenská studia naučit přesvědčit vlády i samy sebe, že jde o daleko víc než jen o úzký politický a hospodářský zájem a že nejširšímu rozsahu národních i lidských zájmů dokáže nejlépe posloužit hlubší angažmá v české a slovenské kultuře.

                     
    Související články       
    28. 10. 2013 Chceme mluvit do dějin Jan  Čulík

    Obsah vydání       13. 12. 2004
    13. 12. 2004 Bohemistika, slovakistika jsou vlivnými vyslanci ČR i Slovenska - přežijí v zahraničí? Tim  Beasley-Murray
    13. 12. 2004 Czech, Slovak, Minority Subjects and Discipline Tim  Beasley-Murray
    13. 12. 2004 17. listopad -- přestaňme se litovat Milan  Valach
    13. 12. 2004 Jak Západ platí a organizuje "spontánní demokratické revoluce"
    13. 12. 2004 Is Czech education failing the young? Jan  Čulík
    13. 12. 2004 Spolková mravní bída Václav  Dušek
    12. 12. 2004 Zainteresované školství, absolventské sítě a příčiny selhání lisabonské strategie Radim  Valenčík
    11. 12. 2004 Server Novinky.cz rasisticky zkreslil zprávu o diskriminaci Romů v Británii
    11. 12. 2004 Idnes konečně zasahuje proti rasismu
    13. 12. 2004 Ukrajina: Složitá cesta s varováním Miroslav  Polreich
    12. 12. 2004 Palestinský šéf se omluvil za podporu Saddámovy invaze do Kuvajtu
    13. 12. 2004 Jak dlouho nás budou ještě vojáci ohrožovat?
    13. 12. 2004 Konec pěstování vína ve Francii? Simone  Radačičová
    13. 12. 2004 Nedostatečný výběr Petr  Říha
    13. 12. 2004 Nový svět blogování
    13. 12. 2004 Evropská demokratická strana oficiálně ustavena, místopředsedou Jiří Lobkowicz
    11. 12. 2004 Americký voják, který zabil Iráčana, odsouzen na tři roky
    13. 12. 2004 Michael  Marčák
    11. 12. 2004 Juščenko "byl otráven"
    13. 12. 2004 Český pohled na obraz Marxe u současného člověka Michael  Hauser
    11. 12. 2004 O impotenci hrubého vyjadřování Štěpána Kotrby
    11. 12. 2004 Dělat z dětí politická rukojmí je nepřípustné Jan  Čulík
    12. 12. 2004 Pořádně je prověřte!
    12. 12. 2004 My o koze a oni o voze Jan  Čulík
    13. 12. 2004 Jak to bude na Kubě vypadat po Castrovi?
    13. 12. 2004 Méně okázalá gesta by byla smysluplnější
    12. 12. 2004 Mám pocit, že je mnou manipulováno
    12. 12. 2004 Když europolicie udusila ženu v letadle, nikdo se nezajímal Ondřej  Slačálek
    10. 12. 2004 Nenávist clonící oči i rozum Jakub  Jirsa
    11. 12. 2004 Nenávistný výlev Štěpána Kotrby Pavel  Urban
    11. 12. 2004 Děkuji Štěpánu Kotrbovi
    11. 12. 2004 Rodiče mají právo žít se svými dětmi
    11. 12. 2004 Jak to bylo přesně s oběma kubánskými disidenty Marek  Sečkař
    11. 12. 2004 Představte si, že by zadržovali někomu děti Američané Tomáš  Stýblo
    13. 12. 2004 K plnému životu nechť patří i zákon i tělo Daniel  Ženatý
    11. 12. 2004 Důchodkyně, kindrštúbe, Rožánek a "jiná hovada" Štěpán  Kotrba
    11. 12. 2004 Kotrba par excellence Filip  Rožánek
    12. 12. 2004 Jsem rád, že jsem nepotkal tramvajového milicionáře Bohumil  Kartous
    13. 12. 2004 Kancléř Schröder snad prodá lokomotivy v Číně, auta se v Německu prodávají sama
    10. 12. 2004 Trojí ohlédnutí za "Listopady" Petr  Miller
    10. 12. 2004 Češi mluví jen sami mezi sebou. Kdy se to změní? Jan  Čulík
    10. 12. 2004 Vynikající malířka o lidské identitě Jan  Paul
    29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
    22. 11. 2003 Adresy redakce
    6. 12. 2004 Hospodaření OSBL za listopad 2004

    Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
    13. 12. 2004 Bohemistika, slovakistika jsou vlivnými vyslanci ČR i Slovenska - přežijí v zahraničí? Tim  Beasley-Murray
    13. 12. 2004 Spolková mravní bída Václav  Dušek
    13. 12. 2004 Jak Západ platí a organizuje "spontánní demokratické revoluce"   
    10. 12. 2004 Češi mluví jen sami mezi sebou. Kdy se to změní? Jan  Čulík
    10. 12. 2004 Vynikající malířka o lidské identitě Jan  Paul
    8. 12. 2004 Tajný svět George W. Bushe - V síti víry, obchodu a moci Ondřej  Slačálek
    8. 12. 2004 Čtyři tváře Strany Zelených a Strany pro otevřenou společnost Pavel  Pečínka
    8. 12. 2004 Trojí pohled na tuto zemi Oskar  Krejčí
    8. 12. 2004 Mám rád děti celého světa... Tomáš  Koloc
    8. 12. 2004 Jak se v Jihlavě opět myslelo filmem Petr  Šafařík
    8. 12. 2004 17. listopad trochu jinak Miroslav  Polreich
    7. 12. 2004 Pouze Čína může zastavit pád amerického dolaru Miloš  Kaláb
    7. 12. 2004 Velký bratr nás monitoruje Petr  Říha
    7. 12. 2004 Mušketýři Karolína  Kučerová
    7. 12. 2004 Ti, kdo nenávidí svobodu   

    Školství RSS 2.0      Historie >
    13. 12. 2004 Bohemistika, slovakistika jsou vlivnými vyslanci ČR i Slovenska - přežijí v zahraničí? Tim  Beasley-Murray
    13. 12. 2004 Czech, Slovak, Minority Subjects and Discipline Tim  Beasley-Murray
    10. 12. 2004 Češi mluví jen sami mezi sebou. Kdy se to změní? Jan  Čulík
    10. 12. 2004 Jaké studenty má vychovávat vysoká škola? Martin  Škabraha
    9. 12. 2004 Co je smyslem vyučování? Boris  Cvek
    9. 12. 2004 Je přijatelné, aby ministerští úředníci soukromě vydělávali ve své pracovní době?   
    9. 12. 2004 Nejlepších výsledků dosahuje tradiční, autoritářské školství   
    6. 12. 2004 Orientovat školství na elitu, nebo na širokou veřejnost? Miroslav Václav Steiner
    29. 11. 2004 Problémy českého školství je třeba pojmenovat, až potom je můžeme začít řešit   
    29. 11. 2004 Princip zkoušení je z pedagogického hlediska sporný Radek  Sárközi
    26. 11. 2004 Co je to "test" Boris  Cvek
    23. 11. 2004 Princ Charles uprostřed kontroverze ohledně kvality školství   
    18. 11. 2004 Je vhodnější ústní forma zkoušení nebo písemné testy? Vladimír  Wagner
    16. 11. 2004 Já ústnímu zkoušení naopak fandím Ignác  Pospíšil
    16. 11. 2004 Školství politiky nezajímá Radek  Sárközi