Česká a slovenská studia a krize britských vysokých škol

Za posledních několik let a zejména za posledních několik týdnů jsme svědky prohlubující se krize britských univerzit. Nedostatek financí donutil celou řadu známých a zavedených vysokých škol, aby zlikvidovaly anebo navrhly zrušit celé katedry. Ruší se katedra chemie v Exeteru, architektura v Cambridgi, skandinávské studia na University v East Anglia. To je jen pár příkladů. Dodejme k tomu závěr vlivné studie Nuffield Report on Languages: "Jazyky jsou v krizi. Většina [jazykových] univerzitních kateder je hodnocena jako finančně deficitní a stále většímu počtu z nich hrozí likvidace nebo redukce."

V tomto brutálním klimatu, kde vládnou tržní síly tak mocně, je přirozené se zeptat, jaká může být budoucnost českých a slovenských studií. Jestliže mají problémy se získáváním studentů katedry germanistiky, jestliže si na sebe nevydělají katedry chemie, architektury a skandinávských studií, jaká je naděje pro česká a slovenská studia, která mají a - buďme realisty - vždycky budou mít jen omezenou tržní hodnotu, když se na ně díváme jen z účetního, finančního hlediska?

Ve svém dopise adresovaném anglické Radě pro financování vysokých škol (Higher Education Funding Council for England, HEFCE), datovaném 1. prosince 2004, poskytl britský ministr školství, Charles Clarke, jak se zdá, odpověď na tuto otázku, která obsahuje určité množství naděje. Tímto dopisem Clarke nařídil radě HEFCE, aby provedla zjištění, jak na tom jsou vysokoškolské obory, včetně menšinových jazykových studií, o nichž se vyjádřil, že mají "celostátně strategický význam." V příloze k svému dopisu se ministr vyjádřil konkrétněji:

Tak se tedy zdá, že je všechno v pořádku: Česká a slovenská studia, jako menšinové jazyky zemí, které nedávno vstoupily do Evropské unie, jsou považovány za obory "celostátního strategického významu", a proto se dá očekávat, že se jim dostane od ústředních finančních orgánů mimořádné pozornosti a tyto orgány zajistí jejich další existenci.

Je ale rozumnější pohlédnout na celou věc z kritičtějšího - možná cyničtějšího - hlediska. Zaprvé je nutno analyzovat, jaký dopad na česká a slovenská studia už má to, že byla i v minulosti definována jako "obory celostátního strategického významu" (opět, pouze v Anglii, pozn. red.). Mým argumentem je, že se termín "celostátní strategický význam" nesmírně zužuje a nezadržitelně vede k přesunu českých a slovenských studií do oblasti společenských věd, což bude znamenat, že v krátkodobé perspektivě budou tato studia v této oblasti pěstována, ale v dlouhodobé perspektivě to bude znamenat jejich drastické ochuzení, ne-li úplnou likvidaci. A to není v ničím národním zájmu: britském, českém ani slovenském.

Zadruhé, člověk musí nalézt alternativní důvod, proč by vláda měla i nadále mimořádně financovat česká a slovenská studia. (Je zjevné, že česká a slovenská studia budou vždy do určité míry záviset na takto mimořádném financování.)

I když přiznávám, že je značně obtížné takto argumentovat, chci tvrdit, že tímto alternativním zdůvodněním musí být obnovená forma liberálního humanismu. Řeknu to jinak: jestliže literatura, disciplína, která je v současnosti natolik zakomplexovaná, dokáže najít svůj moderní a sebevědomý hlas, pak bude možné vidět dlouhodobou budoucnost pro česká a slovenská studia, která nebude omezena krátkodobými výhledy postkomunistické politické a hospodářské restrukturalizace.

Mimořádné financování, celostátní strategický zájem a sílící vliv společenských věd

Česká a slovenská studia v Británii vždycky do určité míry závisela na tom, že britská vláda je z celostátního strategického hlediska, z politických, hospodářských a diplomatických důvodů, považovala za důležitá. Česká a slovenská studia byla poprvé v Británii vážně oficiálně založena v roce 1915, když byla v Londýně vytvořena Škola slovanských a východevropských studií (School of Slavonic and East European Studies, SSEES). Důvodem pro vytvoření SSEES nebyl prostě jen britský smysl pro fair play a touha, kterou podporovali Masaryk a Seton-Watson, dávat v univerzitním prostředí přednost utlačovaným a malým evropským národům.

Britská vláda si totiž byla plně vědoma, že vítězství Spojenců v první světové válce pravděpodobně povede k rozkladu německého a rakousko-uherského impéria a že vznikne nová oblast, pro niž bude Británie potřebovat odborníky, pokud tam měla být schopna prosazovat svůj vliv. (Mimochodem, obdobný názor na neudržitelnost osmanského a francouzského impéria vedl k založení sesterské instituce SSEES, Školy orientálních a afrických studií, School of Oriental and African Studies.)

Spojení mezi českými a slovenskými studiemi, zejména na SSEES, ale i jinde, a britským státním strategickým zájmem, vyjádřeným zvláštními finančními dotacemi, pokračoval až do dnešního dne. Krize třicátých let, druhá světová válka, nejzjevněji studená válka a pak změny roku 1989 a otázka vstupu do EU, tyto politické a historické události toto spojení zajistily.

Od poloviny devadesátých let je (pouze v Anglii) nástrojem mimořádného vládního financování tzv. Minority Studies Funding (Financování menšinových oborů, MSF) v radě HEFCE, které dotuje česká a slovenská studia v Oxfordu a na SEESS/University College v Londýně a které bylo, v rámci trochu odlišné iniciativy, odpovědné za vznik jednoho bohemistického místa v Sheffieldu. Možná česká a slovenská studia tak úplně nepotřebují pomoc MSF - stačí jen pohlédnout na odvážné rozhodnutí univerzity v Bristolu rozšířit česká a slovenská studia bez těchto peněz - přesto však je MSF nesmírně významná věc. Britské úřady nyní řeší, zda budou s financováním v rámci MSF pokračovat. Škola SSEES, která dostává velké množství peněz pro všechny své minoritní obory, na MSF silně závisí. Kdyby měla SSEES o tento zdroj financování přijít, budoucnost českých a slovenských studií by byla velmi špatná. Z těchto důvodů stojí zato podrobněji zkoumat měřítka HEFCE pro to, kdo má nárok na financování v rámci MSF. V podstatě se za minoritní obory považují ty, které si samy na sebe finančně nevydělají. V praxi existuje směrnice, že jde o obory, které celostátně jako svůj hlavní předmět studia studuje - když se sečtou všechny univerzity a všechny ročníky - méně než 100 studentů. Zároveň musí jít o obor, který je "v celostátním strategickém zájmu". Tento strategický zájem je definován takto:

Problémem s touto definicí je, že oficiální místa považují stále mlhavější měřítko C za méně významné než diplomatické a hospodářské imperativy měřítek A a B. Vidíme to v citaci z Charlese Clerka, uvedené výše: v tomto dopise se Clarke zmiňuje jen o strategických a hospodářských důvodem pro podporu menšinových oborů.

Důsledkem bylo, že se menšinové obory na britských univerzitách skoro úplně v posledních letech přesunuly do oblasti společenských věd. Důkazy pro to nalezneme ve výsledcích iniciativy, kterou realizovala rada HEFCE v letech 1995 - 1996. Podle této iniciativy byly univerzity vyzvány, aby žádaly o financování nových míst pro univerzitní učitele v menšinových oborech, týkajících se východní Evropy. Z 33 úspěšných žádostí byli do 30 z nich jmenováni společenští vědci nebo historikové, odborníci na soudobé dějiny.

V této chvíli se člověk musí zeptat: co je špatného na tomto procesu, kdy téměř úplně přecházejí česká a slovenská studia do oblasti společenských věd? Proč není v zájmu Británie - ani České republiky či Slovenska - aby se odborné znalosti týkající se těchto zemí soustředily jen na současné problémy politické, společenské či hospodářské? Dám na tuto otázku dvě odpovědi: Jedna je zjevná, druhá je méně zjevná, ale stejně důležitá.

1. Efemérní podstata státního strategického zájmu o česká a slovenská studia v oblasti společenských věd

Tytéž procesy, které vyvolaly potřebu společenských věd v oboru českých a slovenských studií, také povedou k jejich likvidaci. Už dnes se zdá být místo odborného asistenta pro otázky postkomunistické restrukturalizace a etnických konfliktů, které bylo vytvořeno na univerzitě v Nottinghamu, zastaralé. Česká republika a Slovensko jsou nyní dobře integrovány do evropského a globálního rámce Evropské unie a NATO. Státní britský strategický zájem o výzkum v oblasti společenských věd mizí. Zjistíme to, když se podíváme na americký ekvivalent britského MSF, takzvané Financování pro Hlavu VIII na americkém ministerstvu zahraničí. Od poloviny osmdesátých let byla tato Hlava VIII bohatým zdrojem financování českých a slovenských studií. Od letoška už není možno v rámci Hlavy VIII žádat o financování středoevropských studií, včetně českých a slovenských studií. Hlava VIII nyní financuje jen studia pro jihovýchodní Evropu, Kavkaz a střední Asii, jinými slovy ty oblasti, kde Spojené státy mají stále ještě strategické a hospodářské zájmy. Financování bulharských, rumunských a chorvatských studií bude zřejmě zrušeno už příští rok. I zde je financování silně založeno na podpoře společenských věd:

Musí být jasné, že pokud mají mít česká a slovenská studia reálnou a dlouhodobou budoucnost, musejí nepodlehnout dočasnému lákadlu proměnit se ve společenské vědy a musejí argumentovat pro svůj význam jinak. Za patnáct let se Česká republika z politického a hospodářského hlediska skoro vůbec nebude odlišovat od Holandska. V případě Slovenska se snad nemusíme modlit, aby se vrátil Mečiar, abychom si tak zajistili budoucnost slovenských studií. Vlády a univerzity budou muset být přesvědčeny o významu českých a slovenských studií z jiných než těchto důvodů.

2. Instrumentalizace jazyka

Pokud se stanou česká a slovenská studia jen společenskými vědami, jazyk bude snížen do postavení pouhého nástroje. Pro většinu společenských vědců je jazyk jen nástrojem, jehož prostřednictvím získávají přístup k datům, která chtějí studovat, ať jsou to informace o tom, jak voliči hlasovali, anebo o tom, jaké existují frakce v daných politických stranách. Jakmile bude studium jazyka odsunuto do tohoto sekundárního postavení nástroje, začne mizet. Postgraduální studenti v oborech společenských věd mívají často jen minimální znalost jazyka země, kterou studují, anebo nemají takovou znalost žádnou. Jazyk jako nástroj se člověk nejlépe naučí v jazykové škole, během pobytu v dané zemi, anebo v posteli s českým či slovenským partnerem či partnerkou - nikoliv na univerzitě. Jazyk jako nástroj nakonec vyučují jen špatně kvalifikované a špatně placené osoby, najímané externě. Jazyk jako nástroj pak nutně z univerzitního prostředí zmizí. To není v ničím národním zájmu. Pouze literatura rozumí neprůhlednosti jazyka a tomu, že jazyk nikdy není jen nástroj.

Podřízenost politickým a hospodářským požadavkům (a, konec konců, kde je dnes mezi nimi rozdíl?) a proměna všeho v pouhý nástroj je, samozřejmě, charakteristickým znakem postthatcherovského, blairovského světa globálního kapitálu. Zde cituji z přednášky od svého bratra, Jona Beasley-Murrayho:

Česká a slovenská studia se musejí vyhnout sebevraždě, která by byla důsledkem jejich přechodu do oblasti společenských věd. Řešením musí být zformulování celostátní strategické potřeby pro česká a slovenská studia, která nebude efemérní, ani nebude proměněna v nástroj, ale bude stále ještě relevantní a naléhavá.

Jedním zjevným zdrojem pro takový argument je liberální humanismus, se svým důrazem na trvalou a vnitřně cennou roli studia jazyka a literatury. A přesto, pokud je nebezpečí společenských věd pro česká a slovenská studia Scyllou, pak je pro ně liberální humanismus Charybdou.

Problém liberálního humanismu

Liberální humanismus je často a právem kritizován za to, že ahistoricky a elitářsky trvá na věčných hodnotách kánonu vysoké kultury. Tento postoj musí být zpochybněn. Úkolem českých a slovenských studií je restrukturalizovat a zmodernizovat tyto argumenty a odstranit z nich jejich elitářskou výlučnost. Mají-li česká a slovenská studia v Británii mít dlouhodobou a plodnou budoucnost, je nutno požadovat takovou úroveň kulturních znalostí a analýzy, jakou poskytuje studium literatury.

To, samozřejmě, neznamená pouze studium literatury. Lze souhlasit se sirem Philipem Sidneym, který napsal kolem roku 1570, že "žádné vzdělání není tak dobré jako to, které učí a vede k ctnosti, a nic nedokáže tak učit a vést k ctnosti jako poezie." Anebo je možno citovat Northropa Frye:

Přitom si však člověk musí uvědomit, že toto jsou společenské a politické argumenty.

V každém případě se musejí česká a slovenská studia naučit přesvědčit vlády i samy sebe, že jde o daleko víc než jen o úzký politický a hospodářský zájem a že nejširšímu rozsahu národních i lidských zájmů dokáže nejlépe posloužit hlubší angažmá v české a slovenské kultuře.