Poláci se zděsili, když jim nařídil Brusel, aby znovu rozdělili východní Evropu. Představa, že Evropa ve svém nynějším xenofobním stavu přijme 48 milionů Ukrajinců s průměrným platem, ve srovnání s nímž jsou Rumuni bohatci, je absurdní iluze. Představa, že Evropská unie bude ochotna zlikvidovat ony strážní věže, je zcela lichá.

Druhá bariéra, které čelí, leží na východě a na jihu. Zde žije více než 10 milionů rusky hovořících Ukrajinců v průmyslové oblasti, která vytváří 80 procent celonárodního příjmu Ukrajiny.

Těchto 10 milionů Ukrajinců má možná stejně tak plné zuby postsovětských oligarchů i poloautoritářskho režimu Leonida Kučmy, jako jich mají plné zuby Kyjev a Lvov. Možná, že i jim vadily Putinovy neohrabané pokusy zfalšovat na východě volby pro Janukovyče (tak, jak se to dělo na Západě pro Juščenka).

Avšak lze 10 milionů lidí, kteří nehlasovali pro Juščenka, jen tak odmítnout jako někdejší sovětské loutky? Co tito lidé chgtějí? Jak si myslí, že toho dosáhnout?

Nikdo se o to vůbec nezajímá. Veškeré západní reportáže o ukrajinské krizi jsou výlučně z Kyjeva. Žádné kamery nenavštívily ulice měst Charkov, Doněck, Dněpropetrovsk. Těmito ulicemi by měli projít západní stoupenci oné tak dobře financované oranžové revoluce, než vyhlásí Juščenka a jeho přátele za tribuny svobody.

Ukrajina je historicky nejednodná země. Jestli bude pokračovat ukrajinská regionální polarizace, budoucnost Ukrajiny bude velmi špatná. Etnický konflikt by byl tragédií.

Má-li Juščenkova revoluce fungovat, musí mít podporu ve všech částech Ukrajiny. Jen bude-li Ukrajina fungovat jako mnohonárodnostní stát, který bude čelit východu i západu, má šanci stát se demokracií. Avšak jestliže budou chtít dědicová postsovětského chaosu využít frustrace občanů jako zástěrky pro etnickou pomstu, ovoce této revoluce bude velmi kyselé.

Kompletní článek v angličtině ZDE