Všechna politika stojí peníze a davové scény, které se denně vysílají z Kyjeva, stojí velké prachy. Tržní ekonomika možná zvítězila, ale kdyby připomněl Milton Friedman příjemcům jídla a pití zadarmo na kyjevském náměstí Nezávislosti, že "žádné jídlo není zadarmo", byl by bezpochyby označen za stalinistu. Nikdo se neptá, co chtějí ty osoby od "demokratické revoluce" za to, že platí všechny ty rockové koncerty.

Jako starý studenoválečník, který - jako i celá řada dalších západních univerzitních učitelů - odvozil disidentům v sovětském bloku ze Západu desetitisíce dolarů, mohu celou tuto věc poněkud osvětlit. Příliš mnoho našich "demokratických revolucionářů" totiž stále mlčí.

V současnosti si můžeme googlem vyhledat jména nadací, jako je americká Národní nadace pro demokracii (National Endowment for Democracy, NED) a množství dalších bílých koňů, které financují ukrajinskou organizaci Pora a tzv. "nezávislá" média. Ale pokud víte, že před 10 lety byl ředitelem NED James Woolsey, který byl zároveň ředitelem CIA, nerozumíte ničemu.

Během osmdesátých letech, když se připravovaly "sametové revoluce" z roku 1989, spolupracovala navzájem malá armáda dobrovolníků - a řekněme si to upřímně - špionů - ve snaze vytvořit ve východní Evropě "demokratické revoluce". Vznikla síť provázaných nadací a charitativních organizací. Ty posílaly disidentům miliony dolarů. Peníze pocházely drtivou většinou z členských zemí NATO a od tajných spojenců, jako bylo "neutrální" Švédsko.

Je pravda, že ne všechno to financovali západní daňoví poplatníci. Americký miliardář George Soros založil Open Society Foundation, Nadaci pro otevřenou společnost. Kolik tato nadace poskytla peněz, není známo, neboť pan Soros podporuje otevřenost u druhých, nikoliv u sebe.

Engels poznamenal, že nevidí žádný rozpor mezi tím vydělat dopoledne na trhu milion a odpoledne ho vydat na revoluci. Naši moderní tržní revolucionáři to udělali obráceně. Osoby, které jim byly zavázány, se dostaly k moci s právem privatizovat.

"Revoluce" se odehrávají tak, že davům v každé další zemi se prodá multimediální vize euroatlantické prosperity. Rozšíří ji tam ze Západu financovaná "nezávislá" média, aby dostala lidi na ulici. Nikdo se nezmiňuje o masové nezaměstnanosti, o rozkrádání majetku, o růstu organizovaného zločinu, o prostituci a o drastickém zvýšení úmrtnosti v zemích, kde došlo k úspěšným "demokratickým revolucím".

V roce 1989 přivedly k dokonalosti západní rozvědky ideální model mechanismu pro změnu režimu. Často se při tom používají opravdoví dobrovolníci. Nelíbilo se mi, jak komunistické režimy omezují život obyčejných lidí, proto jsem se na těchto tajných akcích podílel, ale když jsem byl v devadesátých letech svědkem masového ožebračení obyvatelstva a cynického oportunismu, vyvolalo to ve mně deziluzi.

Měl jsem ovšem poznat příznaky korupce už dřív. V osmdesátých letech západní média líčila pražské disidenty jako nesobecké univerzitní odborníky, které režim ožebračil, protože se nechtěli vzdát svých morálních zásad. Ve skutečnosti tito pražští disidenti dostávali každý měsíc stipendium ve výši 600 dolarů. Nyní sedí v předních řadách nové euroatlantické vládnoucí třídy. Staromódní ošumělá aktivistka za lidská práva, o níž se zdálo, že se snaží tak intenzivně, aby každá koruna jejích "dobročinných" peněz šla pro potřebné, nyní v naší cílové oblasti pracuje jako poradkyně pro investory. Konec historie se stal začátkem podnikatelského poradenství.

Disidenti, kteří zpronevěřili západní peníze k tomu, aby si postavili, řekněme, hotel v budapešťských kopcích, napáchali méně zla než ti, kteří si vytvořili politicko-mediální kariéru. V Polsku vzniklo mediální impérium Adama Michnika "Agora" - má dnes hodnotu 400 milionů euro - z podzemního vydavatelského světa odborového hnutí Solidarita, které v osmdesátých letech finacovala CIA. Michnikovy noviny nyní podporují válku v Iráku, navzdory tomu, že je u Poláků tato válka silně nepopulární.

Ovšem zaměstnaci gdaňských doků, kteří v roce 1980 založili hnutí Solidarita, stejně jako horníci z dolu Kolumbara v Srbsku, kteří ho v říjnu 2000 nazvali "srbským Gdaňskem", jsou nyní nezaměstnaní.

Lidové demokratické revoluce, zdá se, vedou k uzavírání věcí, nikoliv k vytváření otevřené společnosti. Lidová demokratická revoluce vede k uzavírání dolů, a co je ještě horší, k uzavírání myslí. Její stoupenci požadují svobodný trh ve všem - jen nikoliv v názorech. Současnou ideologií ideologů nového světového pořádku, mnozí z nichž jsou komunisté s obrácenými kabáty, je marxismus-leninismus - ona součinnost dogmatického hospodářského modelu s machiavellistickými metodami jak ovládnout moc.

Dnešní jediná supervelmoc používá své zbraně z období studené války nikoliv proti totalitním režimům, ale i proti vládám, které Washington přestaly bavit. Otravní staří spojenci jako Ševarnadze v Gruzii sice dělali všechno, co Amerika požadovala, ale zapomněli na moudrost sovětského satirika Ilfa: "Nezáleží na tom, jestli vy milujete Stranu. Záleží na tom, jestli Strana miluje vás."

Gruzie je přirozeně článkem v řetězci, kudy, a mimochodem taky přes Ukrajinu, vedou ropovody se středoasijskou ropou na území NATO. Vládci takových zemí si budou muset dávat pozor. Před lety argumentoval Zbigniew Brzezinski, že charakteristickým znakem sovětského komunismu je "politika permanentních čistek". Teď však je vždycky k dispozici, kdykoliv je třeba, aby požadoval, aby "lidová demokratická revoluce" svrhla včerejšího favorita ve prospěch nového "reformátora".

Koncept "lidové demokratické revoluce" (People Power) vznikl v roce 1986, kdy se Washington rozhodl, že svrhne Ferdinanda Marcose. Ale celé to vzniklo už v Íránu v roce 1953. Tehdy angloamerické peníze vyvolaly demonstrace davů vystupujících proti Mossadekovi a požadovaly návrat šácha k moci. Reportér listu New York Times psal nadšeně o vítězství lidu nad komunismem, i když sám vlastnoručně dal 50 000 dolarů a text deklarace proti Mossadekovi, který napsala CIA, vedoucím aktérům tohoto puče.

Jestlipak dnešní oficiální verze "demokratických revolucí" také takovýmto způsobem šetří s pravdou? uzavírá autor.

Kompletní článek v angličtině ZDE