Název mého článku "Kdo si hraje..." ovšem představuje titulek sotva slučitelný s nějakým skandálním odhalením. Pravda, "namodralý hobbyista" je s jistou licencí přidělená nálepka, a kdo lidi nálepkuje, podobá se štítkovacím kleštím. Jenomže právě sám pan Brezina nálepky rozdává horem dolem a nijak se nerozpakuje nad jejich původem ani kalibrem. "Ekologistu", jehož mi velmi laskavě přidělil, si kupříkladu vypůjčil od Občanského institutu, kvalifikovaného, nestranného a nezávislého sdružení odborníků na politickou teorii v čele s MUDr. Jochem. Označím-li proto pana Brezinu za "namodralého hobbyistu", mám na mysli pouze jeho zjevnou zálibu ve stanoviscích modré barvy -- a o příčinách se nepokouším vyspekulovat ani ň.

Takže nakonec jde jen o dvě věty mého článku: "Proč se rozčilovat nad nějakým Brezinou, který nás nic nestojí... Nebo snad ano?". Tyto věty najdeme na konci odstavce. Následuje rozbor záhady, jak je vůbec možné s použitím stále nových faktů psát donekonečna stejný příběh o zlých a nespravedlivých ekologistech: je třeba uvádět pouze vybraná fakta a o jiných pomlčet, události současné vykládat hned jako kauzálně propojené, opakované jako výjimečné, atd. Zkrátka a dobře, je to rozbor škod na zdravém rozumu, které by nekritické přijetí páně Brezinových způsobů mohlo přinést.

Sloveso "stát", jehož jsem ve sporném výroku použil, má ovšem i řadu nefinančních významů, z nichž nejméně jeden, vyjadřovaný v němčině výrazem "stehen", není, jak doufám, panu Brezinovi tak docela neznám. A dokonce i když nás někdo něco "stojí" ve smyslu "kostet", nemusí jít o peníze až v první řadě -- může jít například o vynaložené úsilí. A to je přesně případ pana Breziny, jak ukazuje i tato polemika. Nic jiného jsem na mysli neměl a o ničem jiném jsem nepsal.

Uvádět tvrzení p. Breziny na pravou míru kus po kuse je ovšem duchamorná činnost beze špetky sebemenšího užitku. Daleko efektivnější a zábavnější způsob vyvracení je vzít ho za slovo.

Pan Brezina třeba opakovaně odmítá vzít na vědomí, že Duha po vydání tzv. seznamu extrémistů již s anarchisty nespolupracovala. Neustále operuje s tvrzením, že Duha s "extrémisty" spolupracuje i nadále. Nejspíše tedy zrušil rozdíl mezi minulým a přítomným časem. Učinil tak ale výhradně k vlastní škodě: ještě nedávno bych se bil za neidentitu vět "Ivan Brezina se pomočoval" a "Ivan Brezina se pomočuje". První bych považoval za nepochybně pravdivou, zatímco druhou za nepravdivou. Teď si však již nejsem tak docela jist, zda se Ivan Brezina vůbec nějak vyvíjí, když právo na vývoj druhým tak vehementně upírá. A tak bychom mohli pokračovat donekonečna: jestliže byl pan Brezina v OF, spolupracoval s anarchistou Polákem, tudíž s ním zřejmě stále spolupracuje, tudíž jest extrémistou...

Skutečnou Brezinovou perlu jsem si však nechal nakonec. Jde o výrok: "Autor se mýlí i co se týče mé údajné afinity k ODS. Nejenže si totiž nemyslím, že je "ze všech nejlepší", ale nemyslím si o ní vůbec nic." Přitom jen v textu článku Jak se stát modrým ptákem, který po tomto vyjádření následuje, se zmínka o ODS, o níž si pan Brezina údajně "nic nemyslí", vyskytuje celkem sedmkrát. Co dodat? "Nemít myšlenku a umět ji vyjádřit -- na tom se pozná žurnalista" (Karl Kraus). Takže nás už ani nenapadne pozastavit se nad "ekologicky šetrnými jadernými elektrárnami" a dalšími "nehodnotícími" výrazy našeho hobbyisty. Někdo zkrátka v noci pochoduje po střeše, no a pan Brezina si zase nemůže pomoci v jiném ohledu -- musí psát své "výstražné" články o věcech, o nichž si nic nemyslí. Přejme mu to. Když mu uklouzne pantofle, nanejvýš nerozezná minulý čas od přítomného...