Po patnácti letech osvětlovaly také některé z panelů, na nichž jsou velké fotografie zasahujících příslušníků pohotovostních oddílů. Zelené postavy s bílými přilbami napřahují pendreky k úderu. Na první pohled mě upoutalo, že vypadají všechny stejně. Napadlo mě, že jsou to vyfocení figuranti navlečení v dobových stejnokrojích. Nakonec jsem si však přečetl, že jde údajně o autentické fotografie. Teprve po chvíli jsem si uvědomil, co se mi na těch snímcích nezdálo. Všichni ze zasahujících příslušníků SNB měli uměle rozostřené tváře. Anonymní "mlátičky". Vzpomněl jsem si na výrok prezidenta Václava Klause, který před několika hodinami navštívil stejné místo: "S pokorou stojím na místě, které tolik znamená pro náš národ. Toto místo představuje výzvu, abychom si už nikdy nenechali od nikoho něco diktovat nebo nařizovat." Sám jsem cítil něco jiného, rozpaky nad rozostřenou spravedlností. Ze zadumání mě vytrhl člen bezpečnostní služby, který hlasitě oznámil, že podle jakéhosi předpisu musí v jedenáct večer zamknout mříže. Bez rozpaků použil osvědčenou výzvu: "Opusťte tento prostor!"