Možná mi dáte za pravdu, když v úvodu svého vystoupení prohlásím, že letošní rok nebyl pro KSČM vůbec jednoduchý. Mám zde na mysli nejen průběh okresních konferencí a jednání VI. sjezdu, ale zejména nutné měření sil na české politické scéně.

V povolebním období je samozřejmé, že porovnáváme výsledky voleb s vynaloženým úsilím a dáváme vše do kontextu s tendencemi vývoje na české politické scéně. Oprávněně spojujeme tuto problematiku i s analýzou stavu ekonomiky ČR a jejího vývoje po vstupu do Evropské unie.

Takový postup má dva základní rozměry. Ten první je spojen s hodnocením kvality volební kampaně a bezprostředních výsledků. Ten druhý znamená využít získaných poznatků a posuzování výsledků k tomu, abychom si více uvědomili, kam směřujeme, co nám uložil VI. sjezd, co prosazujeme, čím oslovujeme, co naší politikou měníme či chceme měnit.

Výsledky KSČM ve volbách do krajských zastupitelstev nejsou sice ideální, není to žádný mimořádný úspěch, ale ani prohra. Jde o výsledky přibližně shodné s volbami v roce 2002. V těch minulých krajských volbách jsme skončili na 3. místě, v letošním roce jsme vybojovali místo druhé. Ocenění si zaslouží zejména volební výsledky v krajích Karlovarském, Olomouckém a kraji Vysočina, kde naše strana své pozice mírně posílila.

Celkové výsledky krajských voleb však považujeme za nepříznivý signál, protože jsou ve znamení posílení pozic pravice, zejména pak ODS. Dokladem toho jsou i výsledky povolebních vyjednávání v jednotlivých krajích. Význam krajů pro všední život lidí je však nemalý. Proto oceňuji, že naši krajští zastupitelé jsou odhodláni i v opozici udělat pro ty, kdo na nás spoléhají, maximum.

Pokud jde o senátní volby, zde je hodnocení složitější. V prvním kole to bylo vcelku dobré. Do druhého kola postoupilo devět kandidátů KSČM, což je nejvíce ve srovnání se všemi minulými senátními volbami.

Druhé kolo, do kterého se vypravilo necelých 19 % právoplatných voličů, pak skončilo podle určité politické logiky. V osmi obvodech, kde proti sobě stály ODS a KSČM, sociální demokraté nenašli dostatek odvahy k jednoznačné veřejné podpoře našich kandidátů, zato významná část lidoveckých voličů vyslyšela antikomunistické nabádání farářů z kazatelen i výzvy předsedy KDU-ČSL. V důsledku toho modří s podporou černých porazili rudé i v tak sociálně ekonomicky postiženém okrese jako je např. Bruntál. Jen na bezbožném Mostecku, kde KDU-ČSL získala v krajských volbách pouze 2,72 % voličských hlasů, zmíněný mechanismus náležitě nezafungoval a KSČM tam získala senátora.

Letošní senátní volby znovu potvrdily, že význam mocenské páky Senátu pro českou politiku chápou především novozbohatlíci, skalní, ostře asociálně orientovaní voliči pravice. Jde zejména o tři procenta příslušníků finanční oligarchie a osm procent příjmově velmi dobře zajištěných osob. V tabulce důchodové struktury obyvatelstva tvoří právě toto uskupení protipól 16 % obyvatelstva, které má příjem na hranici anebo pod hranicí životního minima. Sociální struktura společnosti se vůbec změnila.

Zejména tradiční průmyslové jádro dělnické třídy se prokazatelně zúžilo. I obecnější pojem námezdního pracovníka se posunul. A to jak co do charakteru práce, tak i co do počtu osob.

Souvisí to s citelnými změnami ve struktuře národního hospodářství, souvisí to s tím, že většina HDP, 56 %, se dnes vytváří ve službách. Za zmínku stojí i to, že podíl průmyslu na tvorbě HDP poklesl na 34 %, podíl zemědělství dokonce pod 4 % HDP.

Pravice je dnes spokojena. Nahrává jí situace ve světě po amerických prezidentských volbách i krize sociálně demokratických vlád v EU. Nahrává jí i skutečnost, jak prokazují výsledky seriózních výzkumů, že většina mladých lidí v ČR projevuje jen malý zájem nejen o politickou, ale také o čistě občanskou angažovanost a soustřeďují se především na svoji osobní kariéru. Pragmaticky upřednostňují příjem a majetek před hodnotami sociální solidarity.

Nejpravicovější věkovou skupinou v ČR je zejména kategorie dvacetičtyřletých až třicetiletých. Naopak mezi patnáctiletými až osmnáctiletými je poměrně značné procento levicově naladěných.

Výchozí šance mladých lidí v ČR nejsou však zdaleka stejné. Je zde prokazatelná vnitřní diferenciace od sociálně velmi slabých až po majetkovou elitu.

Sociologické výzkumy prokazují, že přibližně třetina mladých lidí má zajištěnu solidní životní úroveň a je schopna část svých příjmů uspořit. Druhá třetina žije od výplaty k výplatě. Konečně poslední třetina mladých lidí se nachází ve vysloveně tíživé sociálně ekonomické situaci. Tendence k značné vnitřní diferenciaci mladé generace se projevuje i v případě médií a komunikačních inovací. Jistě, mladá generace je hlavním aktérem rozvoje informační společnosti. Počítač a internet z velké části vytlačil zájem o knihy, klesl i počet mladých, kteří čtou noviny. Čas trávený u počítače dokonce ubral i něco ze sledovanosti televize. Přestože vcelku mají v současné době přístup k počítačům a k internetu přibližně tři čtvrtiny mladých, je zde přece jenom jistý zádrhel . Uvedený údaj se totiž netýká učňů a mladých dělníků. V jejich případě jde pouze o dvě až tři procenta.

Nestejná dostupnost informační techniky tak přispívá k formování dvourychlostní společnosti, kde vzdálenost mezi úspěšnými a neúspěšnými se stále zvětšuje. Čím více se bude toto rozlišení prohlubovat, tím iluzornější budou řeči o rovných šancích pro všechny.

Čas od času stojíme před nutností změnit dosavadní styl a metody naší práce. Některé změny činíme z vlastního rozhodnutí, jiné jsou nám vnucovány zvenčí. Definice řízení změny říká, že jde o činnost vykonávanou plánovitým a systematickým způsobem s cílem efektivněji zvládnout nové metody a systémy ve fungující organizaci. Zárodky změn tedy leží uvnitř naší strany, i když mohou být odstartovány vnějšími událostmi.

Je zcela pochopitelné, že i KSČM potřebuje trvalý příliv nové krve, nové nápady, nový způsob myšlení, nové perspektivy. A to na všech stupních organizační struktury. Jsou časy, kdy můžete podat odpůrcům změny pomocnou ruku. Jsou chvíle, kdy je můžete přesvědčit, že změna je nevyhnutelná. A jsou situace, kdy jim musíte otevřeně říct, že vývoj je možný pouze tehdy, jestliže se věci pohybují.

Právě v kontextu přípravy a průběhu volební kampaně a v souvislosti s výsledky voleb do Evropského parlamentu a voleb do krajů a jedné třetiny senátních obvodů můžeme už na všech úrovních - od základních organizací až po ústřední výbor - odpovědně a kriticky hodnotit, nakolik styl, metody a formy práce strany zůstávají stejné a nakolik se podařilo pokročit v adaptaci na měnící se podmínky.

Jsem přesvědčen, že nikdo z nás nehodlá zpochybňovat potřebu komunikovat s veřejností jinak než doposud. Když jiná či moderní komunikace s veřejností, tak také jiný styl a metody naší politické práce. Říkám-li moderní komunikace, myslím tím ve světle současné vědy. Říkám-li jiný styl a metody práce, mám tím na zřeteli především ofenzivnější politiku, která by znamenala i konkretizaci našeho programu a vnášení nosných témat do života společnosti.

Myslím tím také překonání pasivity a stavu rezignace, který paralyzuje celou českou společnost a vyřazuje z plnohodnotného politického a společenského života převážnou většinu našich spoluobčanů včetně výrazné části našich sympatizantů, ale i části členů strany. Bez aktivního vstupu početných potenciálních příznivců levice do každodenní politiky a bez živé spoluúčasti veřejnosti nejen na volbách, ale na veřejné kontrole politiky a dalších sfér života dokážeme jen málo.

Žádné laciné manévry na poslední chvíli nebo jednostranné nadbíhání médiím či politickým oponentům, ale dlouhodobá otevřená komunikace a spolupráce s veřejností, trpělivá práce základních organizací, orgánů strany a aktivistů na všech úrovních je to, co vytváří autoritu KSČM a její věrohodný obraz v hlavách voličů.

Všem, kdo se na této dlouhodobé práci podílejí, vám, kdo jste zde a vaším prostřednictvím bezpočtu dalších, chci i v souvislosti s výsledky voleb za to poděkovat. Vyzývám vás všechny, abyste využili své osobní autority a tlumočili poděkování vedení strany v živém kontaktu s těmi, kdo si je za svou obětavou práci, za neokázalou každodenní občanskou odvahu zaslouží.

Není na škodu vedle rozboru naší vlastní práce všimnout si i zkušeností našich volebních soupeřů, toho, jak využili nebo promarnili svůj potenciál. Troufám si říci, že stojí za pozornost a bližší analýzu i to, jakým způsobem dosahuje opakovaně voličské podpory a účasti svých příznivců ve volbách ODS. Její čitelnost pro pravicového voliče, jasné vyhranění v roli opoziční strany je účinné bez ohledu na to, že její opoziční rétorika hrubě zjednodušuje vážné společenské a ekonomické problémy a dává pouze schématická, často racionálně nepodložená a pochybná, extrémně asociální východiska.

Obdobně ze své nově formulované pozice těžili u svých tradičních voličů i lidovci. Paradoxně jakoby opoziční postoje lidovců, kteří se dovedli ostře vymezit proti svému koaličnímu partnerovi ve vládě, jim přinesly stabilitu a mírné posílení.

Obě tyto pravicové strany přitom nabídly svým voličům ještě jednu nepominutelnou hodnotu. A to je vnější obraz stabilních politických subjektů s jednotným vedením. Bez ohledu na to, že uvnitř těchto stran probíhá vnitřní soutěž mocenských ambicí, někdy i medializovaná jako koncepční střety, bodovaly obě u voličů tím, že tyto střety nepronikají navenek ve formě osobních sporů, neústí do nejednotnosti při zásadních rozhodováních a do mediálního zpochybňování vnější politiky vlastní strany.

O úspěchu ve volbách, tím méně o trvalejších sympatiích k politické straně, jak názorně předvedla ČSSD, nerozhodují billboardy, a dokonce ani ne mediální manipulace prezentující přednostně vybrané strany. V očích občanů rozhoduje, že Lidový dům odešel od vlastního volebního programu a že sociální demokraté projevují neschopnost při vládnutí i při zvládání vnitřních problémů vlastní strany.

KSČM si vydobyla místo nejsilnější levicové strany na české politické scéně programovou poctivostí a schopností jít do veřejnosti, vstupovat do živého osobního kontaktu s lidmi, ale také hrát otevřenou hru podle vypočitatelných pravidel s politickými oponenty. Důvěru si udržíme a sociální skupiny a vrstvy, o jejichž podporu nám jde, získáme právě tehdy, když je přesvědčíme, že jsme tu pro ně, že se nevyhýbáme veřejné kontrole, že víme, co chceme a jdeme za svými cíli jako akceschopný a dělný tým.

Platí to pro stranu jako celek, pro její vedení, organizační články a platí to i pro poslanecký klub, senátory, kluby zastupitelů i toho obětavého aktivistu v nejmenší obci a v nejmenším volebním okrsku. Veřejná prezentace rozpornosti, a bylo to řečeno nesčetněkrát, nás poškozuje a zakládá na nové problémy.

Pojmenovávejme bez rozpaků chyby, kterých jsme se dopustili, analyzujme případ od případu váhání v záležitostech strategie a prohřešky v taktice nejen předvolebních zápasů. Hledejme východiska a formulujme jasně náš vztah k ostatním subjektům na levici i k těm, kdo se k ní jen formálně hlásí. Přiznejme nedvojsmyslně i to, že snaha vycházet vstříc vládním sociálním demokratům, kteří se zmítají v krizi, nás přichází draho. Stanovme si určitá pravidla.

Chci v této souvislosti zvlášť zdůraznit, nelze donekonečna projevovat na centrální úrovni vstřícnost a porozumění pro subjekt, který má sice levicový program, ale namísto jeho plnění směřuje doprava. Topící se stébla chytá. Ale těm, kdo od nás čekají vstřícnost se záměrem cíleně nás stáhnout pod vodu, nelze dost dobře pomáhat. Nadále platí, že budeme v konkrétních věcech zájmu občanů a republiky spolupracovat a vést dialog napříč celým politickým spektrem.

Nemůžeme ale při nejlepší vůli beztrestně překračovat určité programové limity a dávat bianko šeky paušální podpory těm, kdo o levicových hodnotách jen mluví a v praxi plní ve vládní politice programové cíle ODS.

Jednoznačně říkám, není možné nechat se tlačit do pozice jednostranné vstřícnosti a je nepřípustné a bylo by hrubě nezodpovědné dávat pod záminkou dosažení jednoty levice podporu věcem pro nás programově nepřijatelným.

Každý vládní návrh musíme poměřovat všemi možnými riziky, našimi programovými zájmy a tím, co znamenají pro republiku a pro její obyvatele.

Koaliční vláda prokazatelně není ochotna a schopna rozumně vládnout a efektivně řešit vážné těžkosti české ekonomiky a sociální sféry. Nezaměstnanost je neúnosně vysoká a koaliční strany bezradně manévrují a berou jako neměnný stav, kdy miliony lidí žijí v existenčních obavách a vysoké procento se dostává dokonce pod hranici chudoby. Vnější politika republiky připomíná bezduchou ozvěnu direktiv z Bruselu a amerického militarismu. Šance, které dává vysoká kvalifikace a vzdělanost občanů, průmyslová tradice republiky jsou ostudně a nezodpovědně promrhávány a zahazovány.

S úpadkem ČSSD, rozkladem US-DEU a pokračující bezradností celé vládní koalice se přibližuje nebezpečí, že neschopná koalice bude nahrazena vládou všehoschopných, které reprezentuje ODS a špička lidovců. KSČM má odpovědnost na tento vývoj odpovídajícím způsobem reagovat. Jde o zápas o vědomí lidí, o jejich podporu levicovému programu. Ten zápas musí být veden i novými prostředky a formami komunikace a spolupráce.

Strana v době, kdy se dostává do postavení rozhodujícího levicového subjektu české politické scény, potřebuje každou schopnou ruku. Tím naléhavěji, oč větší je riziko vzniku extrémně pravicové vlády po příštích parlamentních volbách.

Kdo před sjezdem oslovoval členy a sympatizující a kdo na sjezdu samém nabízel delegátům mnohé, má právě nyní příležitost k seberealizaci.

Otevřeně ale říkám, pokud by v době, kdy je životně důležité hájit programové a existenční hodnoty levice, mělo docházet k zástupným personálním sporům nebo v případě klíčových osobností ke kolizím osobních ambicí s programem strany a závěry sjezdu, jsme je povinni s odpovědností k závěrům sjezdu věcně a uvážlivě, ale i rozhodně a včas řešit. Ne v předvolebních kampaních a ne prostřednictvím a podle představ médií, která srší antikomunismem - ale v rámci běžných norem vnitrostranické demokracie, v kolektivním posuzování a rozhodování.

Zdůrazňuji prostor k realizaci v rámci programu strany a k naplňování závěrů sjezdu. Ne k podrážení nohou nebo okopávání kotníků.

Vedeme tvrdý zápas za hodnoty mezilidské solidarity. Čelíme doma i v širším evropském rámci narůstajícím útokům na základní sociální lidská práva.

Jakkoli zatím nechci předjímat výsledky, pro volby do Poslanecké sněmovny bude v mnohém určující diskreditace levicových hodnot a levicové orientace, kterých se dopustila ČSSD. V příštích volbách do sněmovny je naším cílem, tak jak to vyjádřil sjezd, oslovit levicově smýšlející a všechny demokraticky, pokrokově uvažující v nejširším záběru. Půjde o to hledat cesty a učit se umění, jak dokázat, aby volili i ti, kdo letos nepřišli, protože už nechtěli volit sociální demokraty a ještě nechtěli volit nás.

Jsem přesvědčen, že dnešní zasedání ÚV KSČM nás může ve směru tohoto úsilí významně posunout. Nepochybuji o tom, že věcností a cílevědomými přístupy tomu napomohou i členové ústředního výboru KSČM, všichni, kdo se dnes v Nymburce scházejí, všichni, kdo jsou životodárným zdrojem naplňování závěrů VI. sjezdu KSČM.