Třeba bilboardy s Grossem. Svou strukturou a inteligencí připomínaly reklamu na Coca-colu. Přesto, nebo právě proto mohly svůj účel splnit. Jenže Gross v těchto volbách nekandidoval! Možná to myslí upřímně, ale proč by se měl člověk kvůli němu namáhat k volbám do institucí, které nemohou premiéra ani odvolat, ani podržet ? Zvlášť pokud existují jisté pochybnosti o smysluplnosti těchto institucí. Tohle sociálnědemokratickým voličům nikdo nevysvětlil.

Podobné to bylo s bojem proti odstátnění nemocnic. Pokud by zůstal v rukou opozičních krajských zastupitelů (kde, tuším, začal) a Lidový dům je pouze podpořil, mohlo to být zajímavé. Místo toho se do čela kampaně postavila ministryně Emmerová, jinak další propagovaný nekandidát. Celá věc tak mohla skončit jen obvyklým parlamentním škorpením.

Jenže se stalo něco, s čím zřejmě nikdo nepočítal. Do věci se vložili pravicoví krajští hejtmané, o jejichž křesla se hrálo a pro které byly nemocnice jednou z mála příležitostí, jak se zviditelnit. Jejich na české poměry nezvykle razantní protiútok s sebou strhl vedení ODS a ukázal, že sociální demokraté nejsou na skutečný boj připraveni. Když na veřejnost pronikly zprávy o "znárodňovací" komisi na ministerstvu zdravotnictví, nežádalo se vysvětlení, ale rovnou odvolání celé komise. A Emmerová vyhověla, aniž svedla větší bitvu. Její ublíženecký postoj pak jen podtrhl dojem, že tato zdánlivě energická dáma není příliš silná v kramflecích. Zato váhající voliči ODS měli konečně hrdiny, do kterých stojí za to investovat svůj hlas.

Lidový dům kontroval "protiprivatizačním" paragrafem v Poslanecké směmovně. Tady to znal, tady vyhrál na body. Svým voličům tím ovšem paradoxně nabídl další důvod, proč nejít k volbám : vláda má situaci pevně v rukou, tož ať se na krajích roztahuje, kdo chce.

Sociálním demokratům se povedl skutečně výborný tah. Nejenže pravicoví hejtmané posílili, ale navíc se ve věci nemocnic dostali do ideální situace. Všechny úspěchy na tomto poli budou připsány pouze jim. O zodpovědnost za problémy se budou dělit se sociálnědemokratickou vládou, která nedovolila odstátnění nemocnic, případně mu nedokázala zabránit.

ODS zvládla předvolební kampaň mnohem lépe, přitom s menší reklamou. Možná nikoli díky geniálním stratégům, ale spíše kvůli slabosti Topolánkova vedení, které se nepokusilo zviditelnit na úkor krajských zástupců. I slabé vedení může být někdy výhodou.