Dovolte mi začít poděkováním. Chci vám poděkovat Vám všem, grémiu, Mirkovi Topolánkovi za bezvadnou spolupráci v posledních dvou letech. Chci Vám poděkovat také za podporu, kterou jste mně osobně v mé funkci poskytovali - velmi si jí vážím a doufám, že potrvá i nadále. Jak víte, od zítřka zasednu v grémiu v nové funkci - jako předseda klubu europoslanců - tudíž neobhajuji svou místopředsednickou funkci. Jeden člověk by se neměl pokoušel v grémiu sedět na dvou židlích. Takže teď máte historicky poslední možnost slyšet historicky prvního "prvního místopředsedu" ODS, i když můj projev bude poznamenán už mým současným angažmá.

O každém kongresu se říká, že je zásadní, tento ale je. Mám pocit, že se od nás tady oprávněně očekává něco velmi vážného a velmi odpovědného, jak ze strany veřejnosti, tak médií.

Nejenom se čeká, že potvrdíme pozici nejsilnější opoziční strany - to by bylo málo. Čeká se, že potvrdíme pozici strany, která je odhodlána v této zemi vládnout (ať už po volbách řádných nebo předčasných), která bude připravena vládnout, která se nebojí vládnout. Tato očekávání jsme povinni splnit.

Co tato země potřebuje, víme - reformu veřejných financí, daňové soustavy, sociálního, zdravotního a penzijního systému, státní administrativy a mnoha dalších oblastí. Žádná reforma ale neprobíhá ve vzduchoprázdnu, stejně jako naše země se nenachází ve vzduchoprázdnu, ale je součástí určitého, dnes především evropského kontextu. Uskutečnění všech našich i velmi smělých plánů bude také záviset na tomto kontextu, na tom, zda to v něm vůbec bude možné.

Dovolte mi na toto téma krátké zamyšlení.

Jsme od 1.5. členy EU, otevřel se nám velký hospodářský a politický prostor a také možnost spoluvytvářet budoucí uspořádání tohoto prostoru. Neměli bychom se tím však příliš uchvacovat.

Nežijeme totiž v 19. století, v době nadnárodních říší, kdy velikost, rozloha a počet obyvatel platily nade vše platilo v stylu hesla "big is beautiful". Žijeme v pohyblivém a proměnlivém 21. století, kdy spíš platí heslo "size is not everything".

Požadavkem dnešní doby je účelnost, pružnost, přizpůsobivost, schopnost rychlé reakce na proměnlivé podmínky - nikoliv velikost. To se týká nejen jednotlivců či států, ale také a zejména organizací, včetně Evropské unie.

I EU stojí dnes na křižovatce. Má před sebou v zásadě dvě cesty : buď pokračovat tak jako doposud, tj. v jednosměrné, jednorychlostní, jednoúrovňové unifikaci. Tato cesta podle mého názoru neskýtá dobrou perspektivu pro budoucnost. Navíc se obávám, že pokud bude pokračovat, ztratíme časem právě ty nástroje, které nutně potřebujeme k realizaci našich reforem, protože jejich výkon bude přesunut mimo území tohoto státu.

Ale EU se může vydat i jinou cestou - cestou, která má více směrů, více rychlostí a více úrovní. Na jejím konci by mohla být

• pružná struktura, kde spolu spolupracují různé skupiny států v různé úrovni integrace dle svých vlastních potřeb
• struktura, postavená na efektivitě a soutěživosti, jako na motorech ekonomické dynamiky
• otevřená struktura, která je skutečně ochotna přijmout nové zájemce, pokud splní nezbytné podmínky, ať už je to Turecko nebo Ukrajina

Taková představa evropské integrace byla vždy představou ODS.

Měli jsme odvahu přijít s koncepcí rovné daně. Ještě před dvěma lety byla vysmívána, dnes už se s ní počítá jako s budoucí realitou. Máme a budeme mít odvahu přijít s dalšími řešeními typu penzijní reformy. Mějme proto i odvahu klidně hovořit o naší představě evropské integrace a přesvědčovat o ní ostatní.

Právě proto musíme umět říci, co nám vadí na zatím poslední evropské smlouvě, známé jako evropská ústava : to, že vede EU někam jinam, než bychom si představovali.

Proto je třeba, aby o této smlouvě rozhodli sami občané a dali tak najevo, zda si takové uspořádání přejí.

Proto je také třeba, aby byli předtím pravdivě a vyváženě informováni o různých názorech na evropskou budoucnost.

Proto je třeba, aby se vedla seriózní, korektní a vyvážená debata nejen o této smlouvě, ale také o variantách možného uspořádání EU v případě, že smlouva nevstoupí platnost.

Není nadále možné

• aby tato smlouva byla vydávána za jedinou oficiálně povolenou podobu evropské budoucnosti
• aby zaznívaly ještě před ratifikací hlasy, že je vlastně jedno, kdo ji ratifikuje, protože vstoupí v platnost tak jako tak
• aby dokonce zaznívaly výhrůžky, že ten kdo ji neratifikuje, bude z EU vypuzen

Nemůžeme také připustit, aby vláda ve své obsahové a programové neschopnosti se skrývala za referendum o ústavě a aby se tak pokoušela z evropských peněz platit svou volební kampaň v červnu 2006. Pokud referendum, pak v žádném případě současně s parlamentními volbami.

Dámy a pánové,

teď mi dovolte několik poznámek o právě uplynulých měsících.

Rok 2004 byl vlastně jednou permanentní volební kampaní, napřed k volbám evropským, potom senátním a krajským. Tato kampaň přinesla řadu zajímavých informací voličům i od voličů.

Voličům přinesla jasnou, na konkrétních příkladech definovanou polarizaci mezi levicovým a pravicovým pojetím politiky. Dnes je to zřejmé, zřetelné, neoddiskutovatelné. První dobrá zpráva.

Dál přinesla - bohužel - voličům také určité náznaky, že část státních orgánů se pravděpodobně nechová neutrálně, že vstupuje do politické soutěže, že se ji dokonce může snažit ovlivnit, že je ochotna překračovat své kompetence a velmi hrubým způsobem vstupovat lidem do soukromí. Ale myslím, že voliči si to velmi dobře zapamatovali. Také dobrá zpráva.

Od voličů k nám přinesla informaci, že ani předvolební cirkus za 300 milionů je nedonutí, aby se obtěžovali k urnám, když tomu cirkusu chybí obsah a myšlenka. Dobrá zpráva.

Konečně nám od voličů přinesla také informaci, že naše témata - témata zdravého hospodářství - se najednou dostávají do středu jejich zájmu. Další dobrá zpráva.

Tyto dobré zprávy musíme umět přetavit do poselství volební kampaně k příštím parlamentním volbám. Ta právě začíná a já jsem pevně přesvědčen a pevně věřím, že na jejím konci budou vyhrané volby do PS.

Ale pro to musíme zvládnout a odpracovat ještě mnoho a mnoho dalších věcí. Jednu z nich si ještě na závěr dovolím zdůraznit : nesmíme dovolit, aby nám zase někdo nesmyslně odsál pár procent hlasů nebo dokonce pár mandátů. Nesmí nám tady zase vzniknout další pokus o politickou třetí cestu, tentokrát uplácanou z mrtvých a mnohokrát recyklovaných straniček, pravidelně - bohužel - oživovaných částí intelektuální a mediální sféry. Nenabízím žádný recept, ale budeme se muset naučit přesvědčit potenciální příznivce těchto experimentů, že příště už opravdu nemá cenu na ně plýtvat hlasem.

Těším se na příští rok jako na dobu rozhodujícího politického střetu a jsem si jist, že z něj vyjdeme vítězně. Ujišťuji vás, že chci být u toho, budu pro toto vítězství také pracovat, nehodlám se ztratit v koridorech EP a těším se na naši další spolupráci.

A zítra vám přeji šťastnou ruku. Díky za pozornost.