V Brezinových výtvorech vycházejí najevo zákulisní detaily z prostředí nevládních neziskových organizací, které většina běžných lidí nezná, a autorovy texty tím získávají nádech "odhalení". Problém ovšem není ani tak v tom, která fakta autor skutečně "odhalil" (například způsob, jak se stal Jakub Patočka šéfredaktorem Literárních novin). Pes je zakopán spíše v problematickém výběru fakt, která mají především podepřít Brezinovy předsudečné teorie, a v jejich míšení s pouhými domněnkami. Tak je tomu i v článku "...a teď tu o Červené Karkulce, prosím!", publikovaném 19. 8. na stránce Britských listů.

Autor uvádí, že:

1. Zakladatel a šéfideolog Hnutí Duha Jakub Patočka a tehdejší ředitel Duhy Jan Beránek na podzim 2001 podepsali dohodu o politické spolupráci s někdejší Čtyřkoalicí,

2. po rozpadu Čtyřkoalice se Beránek s Patočkou rozhodli ve volbách na jaře 2002 kandidovat za Koalici,

3. Duha obratem rozjela "masivní předvolební kampaň" (doslovný citát z tiskové zprávy Duhy), která v ekologické oblasti chválila Koalici a zároveň kritizovala ODS jako jejího hlavního politického rivala,

4. nový koaliční ministr životního prostředí Libor Ambrozek hned po volbách udělal šéfem svého sekretariátu předního aktivistu Duhy Daniela Vondrouše a svou tiskovou mluvčí tiskovou mluvčí Duhy Karolínu Šůlovou, 5. Ambrozek zároveň splnil požadavek Duhy odvolat vedení národního parku Šumava, ministerstvo životního prostředí hned po příchodu Ambrozka dalo Duze podstatně víc peněz, než tomu bylo za Kužvarta.

Body 1 a 2 jsou v podstatě pravdivé. Slušelo by se snad jen dodat, že na podzim 2001 už Patočka nebyl šéfem Duhy a Beránek z ní byl jednou nohou venku. Bod 3 je ale již příkladem výběrové prezentace skutečností. Když totiž Brezinovi bylo v reakcích Koteckého a Šůlové ukázáno, že a proč ekologická politika ODS nebyla ani v 90. letech tak příznivá, jak on sám tvrdil (nemluvě o její politice v roce 2002), rozhodl se podstatu sporu ignorovat. Ale jde snad přeci právě o jednu konkrétní otázku: Byla ekologická politika Koalice v roce 2002 lepší než ekologická politika ODS?

Bez odpovědi na ni nemůže nikdo tvrdit, že kontakty jednoho bývalého a jednoho skorobývalého zakladatele Duhy jsou hlavní příčinou vyznění "masivní předvolební kampaně" této organizace. Duha totiž -- a to nám Brezina zamlčel -- prováděla předvolební kampaně pravidelně, i v dobách, kdy Brandýská deklarace a spolupráce s Koalicí neexistovaly ještě ani v hlavě Jakuba Patočky. Cílem kampaní bývalo podpořit strany prosazující přijatelnější přístup k přírodě -- toť vše. Cílem Jakuba Patočky, jehož dalekosáhlým politickým fantaziím je Duha již řadu let příliš těsná, zase bylo a je získat vliv na strany, s nimiž hodlá spolupracovat. Pro Duhu z toho dnes už neplyne nic nebo téměř nic. (Patočka je již několik let poradcem čerstvého expremiéra Špidly -- a získala snad Duha nějaký post na úřadu vlády?)

V bodu 4 se dozvídáme, že šéf MŽP Ambrozek udělal šéfem sekretariátu "předního aktivistu Duhy" Daniela Vondrouše. To je něco! Konečně je jasné, proč se zkušený lobbyista Vondrouš musel rozejít se svou ženou, jež léta pracovala pro Mladé sociální demokraty -- bylo to z Ambrozkovy ideologické předpojatosti a z touhy Vondrouše po kariéře na MŽP... A obratem ruky nám Brezina jistě hravě dokáže, že schopnosti Šůlové jsou zcela podprůměrné, takže je vyloučeno, aby byla prostě a jednoduše nejlepší kandidátkou na tiskovou mluvčí...

Příčinou odvolání vedení NP Šumava, zmíněného v bodu 5, jistě nebyly a ani náhodou nemohly být některé ne právě transparentní záležitosti v hospodaření parku, včetně prazvláštního obchodování se dřevem vytěženým v rámci protikůrovcové kampaně. Ambrozek se přece uchýlil k tak radikálnímu postupu výhradně proto, že mu našeptával zločinný Vondrouš. Atd.

Až bude Duha namísto práva na zdravé životní prostředí prosazovat právo na rakovinu plic, Brezinovo srovnání ekologických aktivistů s tabákovou lobby bude namístě. Do té doby ovšem jeho autor neuteče před nutností vysvětlit, proč si myslí, že ekologové i tabakisté mají stejný vztah k veřejnému zájmu.

Pohádka o extremistech

Když Brezina cituje dokument, jež Duhu zařadil na tzv. seznam extremistů, zapomíná dodat, že ministr vnitra Ruml názor svých podřízených nesdílel a že na žádný další podobný seznam se Duha již nedostala. Také zamlčel, že po publikaci seznamu proběhly v Duze čistky, motivované Patočkovou a Beránkovou ambicí být pro partnery v politických jednáních více sexy. Zařazení Duhy na tzv. seznam extremistů způsobilo vlastně zpřetrhání jakýchkoliv kontaktů Duhy s anarchoscénou, s níž do té doby skutečně z taktických důvodů poměrně často spolupracovala.

Jestliže Brezina na jedné straně "dokazuje" extremistický charakter Duhy jejím spojením s anarchisty a na straně druhé rýsuje její propojení s politickými stranami, opět hrubě zjednodušuje, poněvadž:

1) Patočka a Beránek viděli po roce 1995 v přetrhání všech vazeb s anarchisty conditio sine qua non další existence Duhy jako organizace přijatelné pro politické partnery. Tvrzení politologa Michala Mazla z roku 1998, podle nějž Duha pořádá společné akce s Československou anarchistickou federací, byl již v době svého vzniku poněkud antikvováno. Tím spíše to platí šest let po vzniku Brezinou citované publikace liberálně konzervativních autorů z Masarykovy univerzity.

2) Naděje vkládané do politických jednání se Patočkovi a Beránkovi opakovaně neplnily, protože strany, které se rozhodli podpořit, jim vždy před volbami naslibovaly první poslední a po volbách většina slibů zůstala na papíře.

3) Proto nakonec oba jmenovaní odešli i ze "zserióznělé" Duhy a vrhli se na kariéru v politické straně -- Straně zelených. Přitom se pokusili do značné míry "vytunelovat" vlivové a lidské zdroje ekologických nevládních organizací, čímž si mezi jejich aktivisty nadělali spoustu zlé krve. Návrat Martina Andera z Nesehnutých, kteréýto hnutí z Duhy kdysi samo odešlo kvůli utužování ideologické kontroly a dost málo demokratickým praktikám, je vlastně výrazem definitivního oddělení Duhy od přímého vlivu Patočky a Beránka. (Za Andera například přestala být Rada Duhy "radou moudrých" s problematickým mandátem a stala se voleným orgánem. Nakonec se i v Duze ukázalo, že spojení mezi ekologickými nevládními organizacemi a autoritářským stylem řízení není žádný přírodní zákon, ale výsledek působení konkrétních osob.)

A co se týče obsahu příručky "Právní rádce do přímé akce", Ivan Brezina při svém vzdělání jistě ráčí vědět, kdo to byl Mahátmá Gándhí a proč se jím používanému způsobu porušování zákonů říká "pasivní rezistence". Existuje určitý "drobný" rozdíl mezi dopravním přestupkem spočívajícím v blokádě komunikace, při níž dotyčný počítá se zmlácením policií, a přestupkovým řízením (právě to byla blokáda Temelína!) a zločinem terorismu. "Právní rádce" vyjasňuje, co a jak je třeba dělat, aby se veřejná akce udržela v rovině pasivní rezistence a z právního hlediska nepřekročila hranici přestupku. Ivan Brezina se o publikaci na poslední blokádě v roce 1997 živě zajímal, tak ji snad četl... A snad také viděl, že neschopnost kontrolovat jednání radikálních zahraničních účastníků (zejména Američanů), kteří se odmítali držet v intencích příručky, představovala jeden z hlavních důvodů, proč došlo k předčasnému ukončení blokády. V tomto smyslu opravdu nelze klást rovnítko mezi Duhu a blokády Temelína -- byly to akce mezinárodní a koaliční...

Co dodat? Zatímco podle Brezinových kritérií je kdejaký zelený aktivista ve skutečnosti narudlým lobbistou, Brezina sám je zřejmě namodralým hobbistou. Pokouší se nás přesvědčit, že ODS je ze všech nejlepší a že k ní neexistuje alternativa. Kdyby to alespoň říkal naplno. Po dlouhé době bychom se od srdce zasmáli...