První uvedenou je státní zástupkyně Zlatuše Andělová -- jako hlavní její zásluhu, proč by měla být ženou roku, Lidové noviny uvádějí její rozhodnutí v kauze Kořistka -- Večerka -- Dalík, kdy označila obvinění posledně dvou jmenovaných za nezákonné. Nevím, ale kdyby média tak nerozmazávala tento případ, o Zlatuši Andělové bychom zřejmě vůbec neslyšeli, nemluvě o tom, že takové rozhodnutí, ať už si o něm myslíme cokoliv, je přece součástí její práce.

Druhou z žen je uvedena Veronika Foltová, atletka, jež postižena dětskou obrnou získala na letošní paralympiádě v Athénách zlaté medaile v disciplínách hod diskem a vrh koulí a medaili stříbrnou za hod oštěpem. Ze srdce jí její úspěchy přeji a jsem hrdý, jak reprezentovala naši vlast, ale přece jen si říkám, že podobně postižených je přece spousta a nevíme o nich. Veronika Foltová se proslavila jen díky tomu, že je výjimečná v médii sledované oblasti -- sportu. O postižených, kteří se stali třeba výbornými stolaři, zámečníky apod., kteří také dokázali svůj handicap překonat, jen nejsou mediálně známí, se nemluví...

Kateřina Kašová je třetí adeptkou na ženu roku. Je humanitární pracovnicí a v Namibii pomáhá lidem nemocným AIDS. Činnost bezesporu záslužná, ale jaký je rozdíl mezi ženou, která pomáhá nemocným AIDS v Namibii a v České republice? Obě takové ženy obětovaly svůj osobní život ve prospěch druhých, ale proč by jedna měla být ženou roku a druhá nikoli?

Čtvrtou nominovanou je stříbrná jachtařka z letošní olympiády v Athénách, Lenka Šmídová. Nebýt stříbrné medaile, nevěděli bychom, pokud se o tento sport nezajímáme, kdo Lenka Šmídová je. Také jí přeji úspěch, ale není to na ocenění žena roku trošku málo?

Poslední uvedenou je Jaroslava Prokešová. Řekněme si to upřímně -- nebýt dříve muž, který si nechal změnit pohlaví a jenž kvůli tomu nebyl přijat do armády, tak nám její jméno nic neřekne. Zamítnutí přijetí do armády poprávu považuje za diskriminaci a bojuje proti ní. Ale je tohle výjimečnost? Proti diskriminaci bojuje řada homosexuálů, příslušníků jiných ras, zdravotně postižených...

Lidové noviny upozorňují, že tato pětice není uzavřená společnost a že hlasující mohou uvést i jinou ženu, která "vykonala mimořádný čin a měla by být zahrnuta do naší ankety". Skutečně nechci nijak snižovat zásluhy výše uvedených dam, ale Lidovými novinami uvedené důvody, za něž by si zasloužily titul žena roku, se mi jeví jako příliš prosté, tak jako celá anketa. Dovolím si proto navrhnout na vítězku ankety hned žen několik, přičemž budou symbolicky zastoupeny ženou jednou. Ženou roku je pro mne bezesporu každá ta strhaná ženská, kterou ráno v šest hodin vidím jet tramvají do práce, odkud cestou domů se zastaví v obchodě, jenž opouští s plnými nákupními taškami, aby pak předtím, než půjde spát, uvařila rodině večeři, zkontrolovala dětem úkoly, vyprala, vyžehlila ... A vyzdvihuji pak zejména ty ženy, které jsou na všechny tyto činnosti samy a berou mizerných osm, devět tisíc měsíčně...

Mám nápad: co takhle místo abychom utráceli za textovou zprávu, elektronickou poštu či dopis, jimiž bychom se zúčastnili nesmyslné ankety, vstaneme od počítače, od televize, z postele a pomůžeme našim ženám, přítelkyním, matkám třeba tím, že umyjeme v koupelně umyvadlo a vanu? Jejich dík nás potěší jistě víc než vědomí, že jsme čas strávili vyplňováním hlasovacího lístku do pochybné ankety, jež vznikla patrně jen proto, že v Lidových novinách mají roupy a nic lepšího je nenapadlo. Vždyť podobných anket si každoročně užijeme dost a dost, ačkoliv nemají žádnou relevantní výpovědní hodnotu. Třicet let starý ale navždy aktuální případ Zlatý slavík versus Rudy Kovanda budiž toho důkazem...

Pozn. red.: Možná, že bychom to měli dělat i častěji. Nebo jsou snad ženy předurčeny k uklízení tím, že nemají mužské genitálie?