Kristův kříž. Kristovo vzkříšení. Něco se stalo. Bůh něco učinil na tomto světě. Pro člověka a jeho záchranu.

Ale. Jak to udělat, aby to jen tak nezůstalo nepovšimnuto ležet? Jak to udělat, aby se to Boží dostalo ke každému z nás? A nejen ke každému, ale také do každého z nás? Jak se přihodí, že to, co se stalo kdysi v Jeruzalémě, obživne, začne dýchat v mně, ve vás, tady v Bystřici a Novém Městě? V nás, lidech takových jací jsme? Dobrých, špatných, veselých i sklíčených?

Jak se to stane, že to co se v Kristu kdysi stalo, v nás začne bydlet, stane se naší součástí, začne nás měnit? Až tak, že to začne ovlivňovat naše rozhodování, naše myšlení? Začne to z nás zářit, tvořit cosi dobrého? A pak, aniž tušíme, se začne měnit prostředí kolem nás?

Která moc to dokáže? Kdo se zeširoka rozkročí nad dvě tisíciletí, chopí se toho co se stalo kdysi a předá nám dnes? Kdo překročí různost doby, zvyků, kdo vyjme živý Kristův odkaz a transplantuje ho do mnohem mladšího současného organizmu, který má jiné návyky, jinou řeč, jiné myšlení, kdo to udělá? Komu se to podaří?

Pavel říká -- Duch! Duch Boží. On je toho schopen. On je jediná síla která to dokáže. Proto je dobré a nezbytné se jím nechat vést. Proto je dobré jej následovat. Nemá-li přijít nazmar Kristovo dílo, má-li se vůbec nějak dostat k nám a do nás, v nás žít, pak jedině Duch to může učinit. Pokusy a snahy ostatních sil jsou marné.

Pavel jmenuje dvě síly, které to zkoušejí. A přitom na to nemají a udělají víc škody než užitku. Zákon a tělo. Jako když se ujme řízení někdo, kdo to neumí. Když se ujme vlády někdo, kdo na to nemá. Jako když chce dítě v nejlepší vůli pomoci rodičům s věcmi, které nezvládne a možná je poškodí nebo zničí. Tak jednají zákon a tělo. Chtěly by Krista dodat do člověka, ale nejsou toho schopny. A svou vytrvalou snahou napáchají mnoho problémů.

Občas se při výkladu těchto slov církev a křesťané dopouštěli zbrklosti. Že zákon i tělo jsou špatné. Ne, nejsou. Špatná je jejich snaha přetáhnout, vložit Kristovo dílo do člověka. To prostě neumí. Při této činnosti jsou špatní.

Zákon je dobrý, pokud se nesnaží o něco, nač nemá. Dobrá jsou pravidla, dodržování zákona, ať funguje justice a policie, to je nám všem ku prospěchu. Když nefungují, zneužívá toho úzká skupina lidí, zbytek trpí. Zákon dává pravidla, hranice, stanovuje orientaci, pomáhá tvořit prostor, dává šanci pomalejším, dává práva slabým, odstraňuje křivdy. Zákon Boží i Desatero jako vymezení prostoru, informace co je dobré, co je zlé, co životu prospívá a co jej hubí.

Tělo. Tělo je také dobré, pokud se nesnaží o něco, nač nemá. Kolik trápení přineslo a přináší tělo do náboženského a křesťanského myšlení. Častokrát je označeno jako hlavní producent hříchu. Tělo, které za všechno může. Rozdělení myšlení na tělo a duši často vedlo k představě, že to tělo mně nepatří. Bylo mně jen přiděleno, ale nejsem to já. A tak holt se musím snažit s tím tělem nějak vycházet.

Ale jsem to já! Bůh nás stvořil jako jeden celek, já jsem mé tělo, má duše, to je jeden kus. Tělo není strůjcem zla ve světě, člověk celý působí zlo. Ne jedna jeho horší část.

V těle nás Bůh stvořil, sám na sebe tělo vzal a přišel mezi nás. Tělo patří k životu, vždyť skrze těla svých rodičů jsme přišli na svět, život jsme okusili a přijali. Neexistuje jiný zázrak vzniku lidského života než skrze těla.

Zákon a tělo. Jsou dobré síly. Podle Pavla se tyto dobré síly promění ve zlé sluhy tehdy, když se pokusí hrát roli, na kterou nemají. Když se pokoušejí dodat do člověka Kristovu milost.

Jak to dělají?

U obou je to záludné a lze to těžko rozpoznat. Je jistě dobré dodržovat zákon. Je jistě dobré dbát na pravidla. Ale dodržení pravidel a zákonů ještě nedodá život. To je trpké rozpoznání mnoha lidí a mnoha rodin. Vždyť jsem nic zlého neudělal, vše jsem dodržel, nic jsem nezkazil -- a děti se nám nevyvedly, nějak nejsem šťastný, jako bych něco v životě propásl. Jak to? A o tom píše Pavel. Jak to? Inu proto, že zákon nedá život. Pomůže ho udržet. Pomůže ho uchovávat v dobrém stavu, pomůže abych nebyl zraněn a abych nezraňoval. Ale nedá život. Neumí to. Nemá na to. Život dá Duch který zprostředkuje Kristovu milost.

Nečekejme od zákona víc, než může dát. Je dobrý. Ale není dárcem života, požehnání, nedává vzrůst novým věcem, nevede k úsměvu a radosti, neučí respektu k bližnímu, neprobouzí vděčnost, nerodí lásku a úžas. Nic se nezelená, nic neraší, nic nepřekvapí. Chybí láska.

Čekejme od zákona to, co může dát, a braňme ho, jako nepostradatelnou věc pro život. Ale nepasujme ho do role dárce života, do role ručitele za dobrý život. Na to prostě nemá. Na to má Kristus a Krista do nás dostane jedině Boží Duch. Nikomu jinému tuto roli nepřiznávejme. Nepřiznávejme jí ani tělu.

To je to Pavlovo kdo se nechá vést podle těla. Častokrát to církev chápe jako kdo je příliš bujný. Pavel to pravděpodobně myslí jinak. Kdo čeká, že bude krotit tělo a za odměnu přijde Kristus a usídlí se v něm, ten se nechá vést podle těla. Neb tělu přizná větší moc, než ve skutečnosti má. Proto je všelijak cepuje, krotí, sleduje se, nic nedovolí. Drží ho zkrátka a čeká, kdy za odměnu přijde Kristus. A Kristus je uražen. Dotčen. Co si myslíte? Že mou milost a mé dílo získáte nějakým cvičením? Nějakým odříkáním? To mou milost považujte za tak lacinou? Takové - hej počkej?

Kolik trápení v dějinách církve tato představa přinesla, že přísnost k tělu a jeho žádostem člověku dodá, doručí Krista a tím plný život a spasení a život věčný. A zkrátka pak přijde také láska.

Jistě je dobré o tělo dbát. Je dobré cvičit, a otužovat se. Je dobré umožnit druhým aby se pokud možno dívali na pěkné tělo a ne na zanedbanou páchnoucí ruinu. A je dobré dbát o zdraví jako dar, a je dobré se léčit. Ale přísností vůči tělu nepřimějeme Pána Boha aby nám dal to, co Kristus vydobyl na Golgotě. To nám dá jen a jen Duch.

Spolehnout na Ducha jako jedinou sílu, která dá Krista do nás. Pak směřujeme k životu. Dát se vést Duchem znamená života a pokoj. A Bohu se to líbí.

K plnému životu nechť patří i zákon i tělo. Mají své dobré místo. Jen ať dobře slouží. Ale nechtějme od nich víc, než mohou dát. Krista do nás vloží jedině Duch. A pak zmizí křečovitá snaha zajistit to jinými silami. A nastoupí pokoj a jistota, že patřím Kristu.

Amen