13. 12. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
13. 12. 2004

Virtuální bohoslužba nejen pro dobu obžerství Vánoc

K plnému životu nechť patří i zákon i tělo

Text: Ř 8,5-6

Kdo čeká, že bude krotit tělo a za odměnu přijde Kristus a usídlí se v něm, ten se nechá vést podle těla. Neb tělu přizná větší moc, než ve skutečnosti má. Proto je všelijak cepuje, krotí, sleduje se, nic nedovolí. Drží ho zkrátka a čeká, kdy za odměnu přijde Kristus. A Kristus je uražen. Dotčen. Co si myslíte? Že mou milost a mé dílo získáte nějakým cvičením? Nějakým odříkáním? To mou milost považujte za tak lacinou? Takové - hej počkej?

Kristův kříž. Kristovo vzkříšení. Něco se stalo. Bůh něco učinil na tomto světě. Pro člověka a jeho záchranu.

Ale. Jak to udělat, aby to jen tak nezůstalo nepovšimnuto ležet? Jak to udělat, aby se to Boží dostalo ke každému z nás? A nejen ke každému, ale také do každého z nás? Jak se přihodí, že to, co se stalo kdysi v Jeruzalémě, obživne, začne dýchat v mně, ve vás, tady v Bystřici a Novém Městě? V nás, lidech takových jací jsme? Dobrých, špatných, veselých i sklíčených?

Jak se to stane, že to co se v Kristu kdysi stalo, v nás začne bydlet, stane se naší součástí, začne nás měnit? Až tak, že to začne ovlivňovat naše rozhodování, naše myšlení? Začne to z nás zářit, tvořit cosi dobrého? A pak, aniž tušíme, se začne měnit prostředí kolem nás?

Která moc to dokáže? Kdo se zeširoka rozkročí nad dvě tisíciletí, chopí se toho co se stalo kdysi a předá nám dnes? Kdo překročí různost doby, zvyků, kdo vyjme živý Kristův odkaz a transplantuje ho do mnohem mladšího současného organizmu, který má jiné návyky, jinou řeč, jiné myšlení, kdo to udělá? Komu se to podaří?

Pavel říká -- Duch! Duch Boží. On je toho schopen. On je jediná síla která to dokáže. Proto je dobré a nezbytné se jím nechat vést. Proto je dobré jej následovat. Nemá-li přijít nazmar Kristovo dílo, má-li se vůbec nějak dostat k nám a do nás, v nás žít, pak jedině Duch to může učinit. Pokusy a snahy ostatních sil jsou marné.

Pavel jmenuje dvě síly, které to zkoušejí. A přitom na to nemají a udělají víc škody než užitku. Zákon a tělo. Jako když se ujme řízení někdo, kdo to neumí. Když se ujme vlády někdo, kdo na to nemá. Jako když chce dítě v nejlepší vůli pomoci rodičům s věcmi, které nezvládne a možná je poškodí nebo zničí. Tak jednají zákon a tělo. Chtěly by Krista dodat do člověka, ale nejsou toho schopny. A svou vytrvalou snahou napáchají mnoho problémů.

Občas se při výkladu těchto slov církev a křesťané dopouštěli zbrklosti. Že zákon i tělo jsou špatné. Ne, nejsou. Špatná je jejich snaha přetáhnout, vložit Kristovo dílo do člověka. To prostě neumí. Při této činnosti jsou špatní.

Zákon je dobrý, pokud se nesnaží o něco, nač nemá. Dobrá jsou pravidla, dodržování zákona, ať funguje justice a policie, to je nám všem ku prospěchu. Když nefungují, zneužívá toho úzká skupina lidí, zbytek trpí. Zákon dává pravidla, hranice, stanovuje orientaci, pomáhá tvořit prostor, dává šanci pomalejším, dává práva slabým, odstraňuje křivdy. Zákon Boží i Desatero jako vymezení prostoru, informace co je dobré, co je zlé, co životu prospívá a co jej hubí.

Tělo. Tělo je také dobré, pokud se nesnaží o něco, nač nemá. Kolik trápení přineslo a přináší tělo do náboženského a křesťanského myšlení. Častokrát je označeno jako hlavní producent hříchu. Tělo, které za všechno může. Rozdělení myšlení na tělo a duši často vedlo k představě, že to tělo mně nepatří. Bylo mně jen přiděleno, ale nejsem to já. A tak holt se musím snažit s tím tělem nějak vycházet.

Ale jsem to já! Bůh nás stvořil jako jeden celek, já jsem mé tělo, má duše, to je jeden kus. Tělo není strůjcem zla ve světě, člověk celý působí zlo. Ne jedna jeho horší část.

V těle nás Bůh stvořil, sám na sebe tělo vzal a přišel mezi nás. Tělo patří k životu, vždyť skrze těla svých rodičů jsme přišli na svět, život jsme okusili a přijali. Neexistuje jiný zázrak vzniku lidského života než skrze těla.

Zákon a tělo. Jsou dobré síly. Podle Pavla se tyto dobré síly promění ve zlé sluhy tehdy, když se pokusí hrát roli, na kterou nemají. Když se pokoušejí dodat do člověka Kristovu milost.

Jak to dělají?

U obou je to záludné a lze to těžko rozpoznat. Je jistě dobré dodržovat zákon. Je jistě dobré dbát na pravidla. Ale dodržení pravidel a zákonů ještě nedodá život. To je trpké rozpoznání mnoha lidí a mnoha rodin. Vždyť jsem nic zlého neudělal, vše jsem dodržel, nic jsem nezkazil -- a děti se nám nevyvedly, nějak nejsem šťastný, jako bych něco v životě propásl. Jak to? A o tom píše Pavel. Jak to? Inu proto, že zákon nedá život. Pomůže ho udržet. Pomůže ho uchovávat v dobrém stavu, pomůže abych nebyl zraněn a abych nezraňoval. Ale nedá život. Neumí to. Nemá na to. Život dá Duch který zprostředkuje Kristovu milost.

Nečekejme od zákona víc, než může dát. Je dobrý. Ale není dárcem života, požehnání, nedává vzrůst novým věcem, nevede k úsměvu a radosti, neučí respektu k bližnímu, neprobouzí vděčnost, nerodí lásku a úžas. Nic se nezelená, nic neraší, nic nepřekvapí. Chybí láska.

Čekejme od zákona to, co může dát, a braňme ho, jako nepostradatelnou věc pro život. Ale nepasujme ho do role dárce života, do role ručitele za dobrý život. Na to prostě nemá. Na to má Kristus a Krista do nás dostane jedině Boží Duch. Nikomu jinému tuto roli nepřiznávejme. Nepřiznávejme jí ani tělu.

To je to Pavlovo kdo se nechá vést podle těla. Častokrát to církev chápe jako kdo je příliš bujný. Pavel to pravděpodobně myslí jinak. Kdo čeká, že bude krotit tělo a za odměnu přijde Kristus a usídlí se v něm, ten se nechá vést podle těla. Neb tělu přizná větší moc, než ve skutečnosti má. Proto je všelijak cepuje, krotí, sleduje se, nic nedovolí. Drží ho zkrátka a čeká, kdy za odměnu přijde Kristus. A Kristus je uražen. Dotčen. Co si myslíte? Že mou milost a mé dílo získáte nějakým cvičením? Nějakým odříkáním? To mou milost považujte za tak lacinou? Takové - hej počkej?

Kolik trápení v dějinách církve tato představa přinesla, že přísnost k tělu a jeho žádostem člověku dodá, doručí Krista a tím plný život a spasení a život věčný. A zkrátka pak přijde také láska.

Jistě je dobré o tělo dbát. Je dobré cvičit, a otužovat se. Je dobré umožnit druhým aby se pokud možno dívali na pěkné tělo a ne na zanedbanou páchnoucí ruinu. A je dobré dbát o zdraví jako dar, a je dobré se léčit. Ale přísností vůči tělu nepřimějeme Pána Boha aby nám dal to, co Kristus vydobyl na Golgotě. To nám dá jen a jen Duch.

Spolehnout na Ducha jako jedinou sílu, která dá Krista do nás. Pak směřujeme k životu. Dát se vést Duchem znamená života a pokoj. A Bohu se to líbí.

K plnému životu nechť patří i zákon i tělo. Mají své dobré místo. Jen ať dobře slouží. Ale nechtějme od nich víc, než mohou dát. Krista do nás vloží jedině Duch. A pak zmizí křečovitá snaha zajistit to jinými silami. A nastoupí pokoj a jistota, že patřím Kristu.

Amen

                 
Obsah vydání       13. 12. 2004
13. 12. 2004 Bohemistika, slovakistika jsou vlivnými vyslanci ČR i Slovenska - přežijí v zahraničí? Tim  Beasley-Murray
13. 12. 2004 Czech, Slovak, Minority Subjects and Discipline Tim  Beasley-Murray
13. 12. 2004 17. listopad -- přestaňme se litovat Milan  Valach
13. 12. 2004 Jak Západ platí a organizuje "spontánní demokratické revoluce"
13. 12. 2004 Is Czech education failing the young? Jan  Čulík
13. 12. 2004 Spolková mravní bída Václav  Dušek
12. 12. 2004 Zainteresované školství, absolventské sítě a příčiny selhání lisabonské strategie Radim  Valenčík
11. 12. 2004 Server Novinky.cz rasisticky zkreslil zprávu o diskriminaci Romů v Británii
11. 12. 2004 Idnes konečně zasahuje proti rasismu
13. 12. 2004 Ukrajina: Složitá cesta s varováním Miroslav  Polreich
12. 12. 2004 Palestinský šéf se omluvil za podporu Saddámovy invaze do Kuvajtu
13. 12. 2004 Jak dlouho nás budou ještě vojáci ohrožovat?
13. 12. 2004 Konec pěstování vína ve Francii? Simone  Radačičová
13. 12. 2004 Nedostatečný výběr Petr  Říha
13. 12. 2004 Nový svět blogování
13. 12. 2004 Evropská demokratická strana oficiálně ustavena, místopředsedou Jiří Lobkowicz
11. 12. 2004 Americký voják, který zabil Iráčana, odsouzen na tři roky
13. 12. 2004 Michael  Marčák
11. 12. 2004 Juščenko "byl otráven"
13. 12. 2004 Český pohled na obraz Marxe u současného člověka Michael  Hauser
11. 12. 2004 O impotenci hrubého vyjadřování Štěpána Kotrby
11. 12. 2004 Dělat z dětí politická rukojmí je nepřípustné Jan  Čulík
12. 12. 2004 Pořádně je prověřte!
12. 12. 2004 My o koze a oni o voze Jan  Čulík
13. 12. 2004 Jak to bude na Kubě vypadat po Castrovi?
13. 12. 2004 Méně okázalá gesta by byla smysluplnější
12. 12. 2004 Mám pocit, že je mnou manipulováno
12. 12. 2004 Když europolicie udusila ženu v letadle, nikdo se nezajímal Ondřej  Slačálek
10. 12. 2004 Nenávist clonící oči i rozum Jakub  Jirsa
11. 12. 2004 Nenávistný výlev Štěpána Kotrby Pavel  Urban
11. 12. 2004 Děkuji Štěpánu Kotrbovi
11. 12. 2004 Rodiče mají právo žít se svými dětmi
11. 12. 2004 Jak to bylo přesně s oběma kubánskými disidenty Marek  Sečkař
11. 12. 2004 Představte si, že by zadržovali někomu děti Američané Tomáš  Stýblo
13. 12. 2004 K plnému životu nechť patří i zákon i tělo Daniel  Ženatý
11. 12. 2004 Důchodkyně, kindrštúbe, Rožánek a "jiná hovada" Štěpán  Kotrba
11. 12. 2004 Kotrba par excellence Filip  Rožánek
12. 12. 2004 Jsem rád, že jsem nepotkal tramvajového milicionáře Bohumil  Kartous
13. 12. 2004 Kancléř Schröder snad prodá lokomotivy v Číně, auta se v Německu prodávají sama
10. 12. 2004 Trojí ohlédnutí za "Listopady" Petr  Miller
10. 12. 2004 Češi mluví jen sami mezi sebou. Kdy se to změní? Jan  Čulík
10. 12. 2004 Vynikající malířka o lidské identitě Jan  Paul
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
22. 11. 2003 Adresy redakce
6. 12. 2004 Hospodaření OSBL za listopad 2004

Virtuální bohoslužby - kázání na víkend RSS 2.0      Historie >
13. 12. 2004 K plnému životu nechť patří i zákon i tělo Daniel  Ženatý
3. 12. 2004 Novináři jsou kurvy, ale udělejme jim Mikuláše! Zdeněk  Bárta
28. 11. 2004 Advent: Žijte, jako by Boha nebylo Zdeněk  Bárta
21. 11. 2004 Jdi dál a už nehřeš Hana  Pfannová
14. 11. 2004 Ďábelské svody manipulace nesrovnatelně větších skupin lidí Zdeněk  Bárta
8. 11. 2004 Známost vůle Boží vás neopravňuje k tomu, abyste nevěřící mlátili po hlavě Daniel  Ženatý
1. 11. 2004 Pokoj jako řeka, jako životodárná síla, jistota, když se všechno kymácí větrem doby Pavel  Klinecký
27. 10. 2004 Nasrat! Jo, nasrat! Zdeněk  Bárta
24. 10. 2004 Nárok na milost mají i darebáci. Jsme pro? Jsme proti? Daniel  Ženatý
17. 10. 2004 Pane, Pane, podívej, co jsme v tvém jménu všechno vykonali... Štěpán  Hájek
9. 10. 2004 Když je tato doba nakloněná tej blbší polovině člověka, tož ja, ale bezo mňa... Olga  Tydlitátová
3. 10. 2004 Porodní báby a státní moc Tomáš  Trusina
25. 9. 2004 Patron české země, nebo servilní kolaborant? Zdeněk  Bárta
19. 9. 2004 "Tím jediným potřebným" je praktická pomoc a čin Zdeněk  Bárta
16. 9. 2004 Semeno, které spadlo do trní Rut  Brodská