Je nutno si v první řadě povšimnout, že Aaronovitch nejprve vyjadřuje skutečný hněv nad tím, že Laughland má v Británii [v posledních dnech] přístup do hlavních sdělovacích prostředků. Aaronovitchovi vadí, že Laughland vidí, co nikdo jiný nevidí. Když si Laughland povšiml mezi davy ukrajinských "reformátorů" neonacistů, Aaronovitch se pozastavuje nad tím, že to nezaznamenal nikdo jiný. Poznamenejme, že jen pár ruských emigrantů a izolovaných pravičáků poukazovalo na existenci sovětských gulagů, kdy se plnily obětmi.

Obvinění, že Laughlandova kritika není konkrétní, je falešné. I Wikipedia poznamenává:

"I když byla v původních volbách zaznamenána 75 procentní účast, pozorovatelé informovali o mnoha podvodech, zejména v regionech, kde byla nejsilnější Juščenkova podpora. Bylo nejasné, jak to ovlivnilo konečný výsledek."

Aaronovitch obviňuje Laughlanda z dlouhé litanie zločinů proti politické korektnosti, například z toho, že Laughland "kritizoval mezinárodní tribunál v Haagu". Aaronovitch z toho vyvozuje, že Laughland "hájí Slobodana Miloševiče" - ale žádná Laughlandova slova chvály pro Miloševiče necituje, protože žádná neexistují.

Aaronovitch kritizuje, že Laughlandovy názory a jeho kritika nepocházejí z "oficiálních" (čti: "státních") zdrojů. Útočí na British Helsinki Human Rights Group, která zdokumentovala podvody na obou stranách, i když zdůraznila zejména nesrovnalosti na Juščenkově straně, které sdělovací prostředky většinou pominuly. Víte, BHHRG není oficálně schválená, vládou vytvořená a řízená skupina, jako volební "pozorovatelé" KBSE," ale je to naprosto soukromá a zcela politicky nezávislá organizace.

Evropští byrokraté se v padesáti a více zemích KBSE ustavili sami za strážce "demokracie", ale kdo bude dohlížet na ně? Odpovědí je: BHHRG a místní sympatizanti, a to je odpověď, která vede Aaronovitche k zuřivosti. V jeho neokonzervativní dystopii není místo pro žádnou soukromou iniciativu.

Aaronovitch pak vystopovává spiknutí, z něhož mu vyplývá, že stránky Antiwar.com jsou "pravicové".

Ááá! Je to pravicové spiknutí! Jak vzrušující pro víceméně levicové čtenáře listu Guardian musí být zjištění, že jeden z hlavních protiválečných serverů na internetu, který má denně více než 60 000 čtenářů, a které doporučují i takové levicové autority jako Michael Moore, je ve skutečnosti "pravicový". Avšak každý, kdo si přečte naše principy, ví, že nejsme pravičáci ani levičáci, ale volnomyšlenkáři. Nálepka pravicovosti však slouží určitým účelům: v orwellovském světě Blairovy Británie, kde je levicová politická korektnost svého druhu náboženstvím, vyvolává tato nálepka asociace s předválečnými britskými fašisty, jako byl Sir Oswald Mosley, s rasistickou British National Party a se skinheadskými gangy.

Potíž s touto snahou diskreditovat prostřednictvím asociací - je to nástroj, který často používali komunisté, bývalí komunisté a nyní ho používají neokonzervativci - je, že předpokládá, že i druhá strana dodržuje rigidní komunistickou disciplínu. Ale takhle prostě normálně svět mimo komunistickou buňku či mimo neokonzervativní American Enterprise Institute nefunguje. Aaronovitch vytváří fiktivní amalgám a pak zdůrazňuje svou hlavní myšlenku:

"Zdá se, že Laughland a jeho společníci jsou skupinou pravicových izolacionistů a libertariánů, podezřívajících jakoukoliv zahraniční akci, a proměnili se jaksi v apologety nejhorších režimů a diktatur na této planetě."

Ach, já nevím o tom, že by byl Viktor Janukovič během své kariéry bombardoval nějaké civilisty: Janukovič neudělal Kyjevu to, co jsme my udělali, například, městu Fallúdža. Neusmrtil skoro 100 000 svých nepřátel při "osvobozenecké" válce, že ne?

Aaronovitchovi nepřipadá takové chování dostatečně děsivé. Překvapivé to není. Konec konců, každý, kdo byl členem komunistické strany po roce 1956 musí trpět určitou základní morální poruchou - určitou morální slepotou.

Je snad skutečně nutné vysvětlovat, že jen proto, že se stavíme proti údajné povinnosti USA a Británie napravit všechna zla na světě a svrhnout všechny despoty, provést "změnu režimu" od Teheránu až po Timbuktu, že z toho nevyplývá, že podporujeme režimy ve všech zemích světa?

Stránky Antiwar.com se odvažují vznášet zcela zásadní otázku: Kdo má právo vnucovat nový status quo a za jakou cenu? Podle Aaronovitche toto znamená, že jsme se postavili na stranu nepřítele. Pro staré komunisty a jejich potomky pořád platí staré leninské rčení: Ten, kdo není s námi, je proti nám!

Za mlhavými rétorickými výkony globálního demokratismu a za triky PR kampaní je dobře naolejovaná propagandistická kampaň, financovaná sobeckými vládami, které mají zájem prosazovat jen vlastní geopolitickou, hospodářskou a ideologickou agendu. Často má tato agenda méně co do činění s lidskou svobodou než s agendou soupeřícího státu - a odhalovat tuto realitu je vznešeným cílem - cílem, který hrdě sdílíme s Johnem Laughlandem a je nám ctí, že můžeme jeho texty publikovat. A co se týče organizace BHHRG, ta představuje jednu věc, kterou vlády všech dob a všech zemí pohrdají. Je to soukromá iniciativa. Proto se nám strašně líbí.

Kompletní článek ZDE