Nejhorší je, ze takovýto dvojí etický metr, v kombinaci s nedostatkem vnitřní i vnější reflexe, je přesně ten mechanismus, kterým se komunismus změnil z humanistické ideologie v nelidskou praxi: totiž tak, že byl definován určitý nepřítel, a v boji proti tomuto nepříteli byly dle zásady "účel světí prostředky" povoleny jakékoliv praktiky a nad etikou se "pro dobro vyšší věci" vždy nějak přimhouřilo oko.

Ten trestající prst ukazující na nepřítele se pak postupně začal přesouvat z jedné skupiny na druhou - a protože zvykem bylo mlčet a nad etikou nepřemýšlet, nikdo nic neříkal. Postupně nepřátelské skupiny začaly být identifikovány i uvnitř strany a výsledkem byly čistky: nepřítelem se stal kdokoliv, kdo zrovna do absurdních detailů nesdílel aktuální názory a linii vedení.

Tím jakákoliv kritika a reflexe zanikla zcela dokonale. Toto ovšem neplatí pouze pro komunismus, i kapitalismus si úspěšně vychovává mnoho takových ideologicky poslušných ovcí, které nad spoustou věcí raději zavírají oči a oblbují se ideologickým vyšším dobrem.

Jde třeba o životní podmínky těch méně "úspěšných", plundrování přírody, stav třetího světa a další problémy, které jistě vyřešíme zvyšováním zisků těch nejbohatších, větším konzumem a liberalizací globálního trhu - a ještě si u toho i sami přilepšíme - jaká neuvěřitelně šťastná souhra okolností, kterou nám ten osud jako řešení nabídl!

Také by se dal použít jeden komentář Noama Chomskeho, který je ale spíš vhodnou odpovědí na některé současné sentimenty na levici a na problém, který mají dnes různé skupiny liberální levice s ukrajinskou "revolucí".

Noama Chomského, známého lingvisty a představitele radikální liberální levice, se roku 1995 v rozhovoru pro jeden anglický časopis zeptali:

RBR: Měl bych jednu otázku ohledně některých problémů současné levice. Nevím, zda je situace v USA podobná jako zde v Británii, ale každopádně u nás se po pádu Sovětského svazu objevila na levici určitá demoralizace. Není to ani tak proto, že by ti lidé byli obhájci toho, co existovalo v Sovětském svazu, spíš jde o takový obecný pocit, že spolu s jeho pádem byla ke dnu stažena i samotná idea socialismu. Setkal jste se s takovou demoralizací ? Jak na ní reagujete ?

CHOMSKY: Moje reakce na konec sovětské tyranie je podobná jako moje reakce na porážku Hitlera a Mussoliniho. V každém případě je to vítězství pro lidského ducha. Mělo by být vítáno zejména socialisty, protože velký nepřítel socialismu konečně padl. I já jsem byl překvapen tím, jak lidé, včetně těch, kteří se považují za oponenty leninismu a stalinismu, byli demoralizováni pádem té tyranie. Ukazuje to, že tito lidé byli leninismu oddáni mnohem více, než si sami uvědomovali. (...) Nicméně obecně se domnívám, že reakce upřímného člověka na pád sovětského bloku bude komplexnější než pouhá radost. Převažující reakce, zejména mezi těmi členy původní komunistické nomenklatury, kteří obrátili kabát a stali se elitami nových režimů, jsou dle mého názoru promořeny ohromným pokrytectvím.