Škromacha navíc táhne nahoru Miloš Zeman. Že by současný ministr práce a sociálních věcí na postu předsedy strany nebyl špatné řešení, koneckonců připustil i velký guru z Vysočiny. To ale říkal i o předešlém ministru práce a sociálních věcí Vladimíru Špidlovi. Kádrové návrhy bývalého premiéra je nutno brát s rezervou vždy, neboť měl výjimečně nešťastnou ruku při výběru korunních princů i následníka trůnu. Bezbarvého Špidlu tak může vystřídat odborář, který nikdy nevedl žádnou stávku. Bojovník, který se vždy přímému boji vyhnul.

Pravda, Zemanova charismatu a jeho taktických schopností i bojové dynamiky nedosahuje asi nikdo v současné sociální demokracii. Každý, kdo se ocitne na křesle, ze kterého se slabým dává (aniž se z téhož křesla bohatým bere), získá pověst levičáka. Mnohdy nezaslouženě. Škromach svými politickými zkušenostmi jak nenarazit na překážku by možná byl uznávanější, než Stanislav Gross, ale zůstává otázka, zda a čím by byl straně prospěšný. Doposud totiž proti Grossovi nepodnikl nic. Doposud svým hlasem a mocí svého úřadu nezablokoval jediný zákon, který šel proti zájmům levice a prosazovala ho vláda s Grossem či Špidlou v čele. Nedokázal doposud ani úspěšně obhájit zákaz noční práce žen v hypermarketech či nediskriminaci při příjmu do zaměstnání. Proti "válečným dobrodružstvím" české armády v Iráku se také nepostavil s razancí, kterou bychom čekali od budoucího lídra socialistů. Španělskou cestou se nevydal. Dokonce se stavěl i proti ukončení základní a náhradní vojenské služby. Váhavý taktik, který vzpamatovává z drtivé volební porážky a nachází odvahu k činu, jehož dosah mu ještě dlouho zůstane utajen. Mezi liberálním středem a umírněnou levicí vede totiž velmi jemná hranice.

Málokdo si totiž všiml, že Škromach zatím nezformuloval jedinou "vůdcovskou" myšlenku sociální demokracie. Toto není vyjednávání odboráře o platech na příští rok, to je vyvedení sociální demokracie z pasti globalizace a liberalizace. To je řešení vedlejších účinků Blairovy strategie New Labour, kterou už evropští socialisté odmítli, aniž to kdo v Čechách zaregistroval. Zatím je záhadnou, kam chce Škromach ČSSD posunout, chce-li vůbec, a jaké má s ní plány do budoucna. Gross už je řekl. Což je v současné době jeho taktická nevýhoda, protože mu bylo dáno tuto strategii sesedání z koní realizovat s výsledky, které jsou všeobecně známé.

Zatím ale do Škromacha může být vkládána naděje, že posune ČSSD tam, kam patří. Tedy namísto liberálního středu - na levici. Jako lídra levice. Mezi sociální demokracií dnes a komunisty dnes zeje prozatím propast zvíci jedné politické strany. Její název by mohl znít Strana evropské levice. Sociální demokracie je evropská, ale není levicová. Komunisté sice jsou levicoví, ale xenofobní. Místo proevropské a levicové partaje je v tuto chvíli prázdné. V Německu odešla část SPD a část PDS spolu s přívrženci sociálních hnutí a odboráři ver.di a založila novou, levicovou stranu. Škromach řekl, že hodlá zleva vytlačit komunisty -- což je zatím to jediné, s čím přišel. To ještě neznamená, že posun nalevo se dá od celé státněbyrokratické ČSSD předpokládat.

Reformní křídlo komunistů a levicové křídlo sociálních demokratů ale do značné míry prolínají. Personálními kontakty, komunálními koalicemi i programem stran. To, že se KSČM posunula do "sociálnědemokratických" pozic, se stalo poté, co prostor nalevo od středu ČSSD dobrovolně vyklidila. Což je největší taktická chyba, kterou Zeman vyčítal Špidlovi i Grossovi. On sám uměl pohlcovat strany tak, že po Občanském fóru "vyčistil" celý střed politické scény i řadu marginálních stran v tzv. Realistickém bloku. Jen díky tomu se hlasy středu a levice nepletly sociálním demokratům do cesty. Ostatně i program KSČM se začíná podobat onomu sociálně demokratickému. Dokonce více, než by se sociálním demokratům zamlouvalo. A protože jejich strategický program vznikl dříve a komunisté neměli zábrany se mu přiblížit v mnoha ohledech k nerozeznání, učinili krok sbližování postojů jako první oni.

Antikomunismus hlásaný v patnáctileté nostalgii je tak paradoxně anti-sociálnědemokratický. A prosazovaný některými sociálními demokraty, zvláště z okruhu okolo současného premiéra. Paradigmata levice v nejbližší době se nebudou odehrávat v oblasti ekologie, neboť stav životního prostředí irituje pouze 3-4 procenta voličů, stejně jako se nebude odehrávat v oblasti školného či liberalizace zákoníku práce, neboť pro ně je také nějaké 1 -- 3 procenta voličů levicových stran. Levice si musí ujasnit vztah ke globalizaci, k novému uspořádání světa a multilaterálnímu konceptu bezpečnosti, preventivním nevyhlášeným válkám a špionážním intervencím do politického uspořádání v cizích zemích. Musí si ujasnit, jak se chovat ke státnímu (obecnímu) majetku, veřejným službám a zdrojům surovin. Privatizace a slabý stát byla ještě nedávno hesla pravice. Levice a její lídr si musí ujasnit i to, kdo je jejím voličem -- zda manažer nadnárodní firmy či mistr v továrně za rohem. Zdeněk Škromach má ještě mnoho co studovat, než začne usilovat zcela vážně o post předsedy levicové strany. Doposud se velkým otázkám a velkým odpovědím vyhýbal.

KSČM obsadila pozici "hlídacího psa na levici", jak to nazval vloni v rozhovoru pro Reflex její místopředseda Jiří Dolejš, a připomíná sociálním demokratům, že ČSSD volili lidé pro jiný program, než jsou nakonec jejich činy. Pokud by byla KSČM vytlačena na okraj tak, jak plánoval kdysi Miloš Zeman a nyní snad i Škromach, těžko by tím ČSSD "ukradla" komunistům voliče. Spíše by měla šanci, aby se vrátili ti sociálně-demokratičtí voliči, jimž jejich strana příliš zpravicověla. Tak, že ji od Unie svobody už nerozeznají. Za chvíli ji nerozeznají nejen programem, ale i preferencemi. A nakonec i výsledky.

Škromach by ale pravděpodobně byl schopen domluvit se s komunisty i na společných tématech i některých společných cílech -- byť ad hoc a za cenu menšinové vlády.

Otázka sociální spravedlnosti, otázka strategie vůči následkům neregulované globalizace, otázka multikulturního či multietnického soužití, otázka integrace Evropy (ne pro prospěch nadnárodních koncernů, ale pro prospěch občanů), zemědělská politika, podpora domácích výrobců -- to jsou témata, na kterých se může levice sjednotit, aniž by si kterákoliv ze stran zadala.

Vytlačit Uniii svobody by zřejmě nebyl takový problém. Liberální ideologie neměla nikdy v České republice silné voličské zázemí -- "slušná" pravice bez sponzorských hříchů a černých duší se nenašla... Stranička, zmítaná ve vlastních problémech, je příliš heterogenní a příliš problematická. Sebedefinuje se jako pravice a nutí sociální demokracii k nepříliš čitelnému manévrování takto postavené koalice. Jejího odchodu by pravděpodobně nikdo příliš neželel. Problematičtější by byl odchod lidovců. Pokud by Škromach připomněl křesťanským demokratům Písmo a odkaz Ježíše, mohl by stáhnout lidovou stranu více nalevo. Potenciál mladých šiřitelů lásky k bližním, soucitu s trpícími a utlačovanými, pomoci v nouzi a odpuštění hříchů zde je. Mládež celé Evropy, která se setkává při písních v Taize, nechce válku, nechce bídu třetího světa. Komunita z Taize je křesťanská levice budoucnosti, nikoliv ultrakonzervativní katolická falanga Pro Life.

Křesťanskou demokracii v Čechách by takováto výzva mohla změnit. Nebo také rozštěpit. Záleží na tom, zda dají přednost pokračovat ve své tradicionalistické linii konzervativní strany s image partaje pro selské babičky, nebo zda budou schopni klást větší důraz na sociální aspekt křesťanství a pokusit se jednou rybou nakrmit celý národ. Lidovci se ale v tuto chvíli pragmaticky vidí po boku konzervativní a ateistické ODS po volbách v roce 2006, které, pokud budou sociální demokraté dělat stále stejné chyby, "modří" vyhrají. KDU - ČSL tak naplní beze zbytku svou pověst univerzálního koaličního partnera. Je jedno, jaký je ženich, nevěsta je vždy připravena.

Škromachova volba stát se předsedou ČSSD předpokládá invenci a vizi. Předpokládá ale i víru sociálních demokratů, že nezůstane jen u odborářského lavírování a "moravských" kompromisů ve sklípku. Že nezbývá pouze pouhá spolupráce s komunisty, komplikovaná stále platným Bohumínským usnesením. Že je možná rovnoprávná kooperace celé levice a není třeba se bát celé integrujíc se pravice. Že na tento historický střet levice má. Před Škromachem stojí výzva. Škromach ovšem tvrdí pouze, že hodlá komunisty vytlačit. To může jedině přebráním jejich -- čili svého - programu sociální spravedlnosti a hesla S lidmi a pro lidi. Což je zásada, kterou sociální demokraté opustili poté, co se stali státně byrokratickou stranou více, než sociálně demokratickou. Podaří-li se Škromachovi to všechno, co udělat musí pro vítězství celé levice, pak to může být pro mnohé strhující střet koncepcí. A ovšem také zajímavý volební souboj - nejen na Jižní Moravě.

V Čechách se bojuje i o Evropu.