Toto neuvěřitelné rasistické zkreslení zprávy o tom, že britská Horní sněmovna rozhodla, že britská vláda svými imigračními kontrolami romské Čechy rasisticky diskriminovala, publikoval server Novinky.cz, s odkazem na společnost BBC jako zdroj.

BBC samozřejmě nebyla zdrojem této zprávy, je to normální agenturní zpráva, kterou ve čtvrtek v Británii přinesly všechny sdělovací prostředky a v pátek vyšla v podrobném zpracování (dlouhý článek) v celé řadě britských deníků.

Novinkám se podařilo zřejmě splést předchozí soudní rozhodnutí s nynějším konečným rozhodnutím Horní sněmovny, která je v Británii nejvyšší soudní instancí. Rasismus imigračních opatření v tomto konečném rozhodnutí je odsouzen zcela jednoznačně.

Požádali jsme vedení české sekce BBC, aby se od tohoto hrubého zkreslení a zneužití značky BBC veřejně distancovalo. Jeho prohlášení budeme rádi publikovat.

Celá zkreslená zpráva na serveru Novinky.cz ZDE

Některé z četných verzí této zprávy v angličtině BBC GUARDIAN INDEPENDENT TIMES TELEGRAPH

neděle 16.00: Vysoký palestinský představitel Mahmoud Abbas, předseda Organizace pro osvobození Palestiny, o němž se očekává, že se stane nástupcem Jásira Arafata, se v neděli během návštěvy Kuvajtu omluvil tamějším činitelům za to, že v roce 1990 Palestinci podpořili invazi Saddáma Husajna do Kuvajtu.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Myslíme si, že neuvážený článek, jaký jste napsal včera, pouze odráží naprostou neznalost smutné kubánské reality, kromě toho, že prozrazuje zřejmou impotenci Vašeho hrubého vyjadřování, prostého argumentů; takový článek snad ani nezasluhuje odpověď.

V době, kdy jste jej psal, jste si měl uvědomit, že není etické urážet osoby, které neznáte. Nejsme političtí uprchlíci, ani se nemaskujeme za trpící rodiče, jak jste nás včera pomlouval, ale jsme trpící rodiče, kteří v této době procházejí hořkými a úzkostnými hodinami odloučení od svých milovaných dětí.

K případu kubánských rodičů, jimž úřady na Kubě zadržují děti, došlo několik dalších reakcí, které zveřejňujeme níže.

Aniž bych se chtěl osobně vyjadřovat ke kubánské diktatuře (je pravda, že to je netolerantní diktatura stalinsko-sovětského typu, jejíž občané žijí v nesvobodě a v relativní chudobě - na druhé straně je pravda, že životní úroveň mnohých Kubánců je pravděpodobně o hodně vyšší než životní úroveň mnohých jiných občanů v Jižní Americe, zejména pokud žijí ve favellách) - je nutno zdůraznit, že žádný režim nemá právo zadržovat ničí děti jako politická rukojmí, bez ohledu na to, za jak údajně "pochybných" okolností rodiče z kubánské diktatury odcestovali.

A jestliže tohoto případu někdo "zneužívá" k destabilizaci kubánského režimu? Nechť ho zneužívá - žádný režim nemá právo porušovat lidská práva. Před tím není možno zavírat oči, ať se někomu z politických důvodů zdá Castrova diktatura "sympatická".

Na druhé straně je zcela správné a oprávněné vznášet nezodpovězené otázky, jaké vznesl Štěpán Kotrba ve svém sloupku. Nerozumím lidem, které to emocionálně označují za "nenávistný postoj".

sobota 22.00: Nyní zveřejňujeme reakci obou kubánských uprchlíků na výše zmíněný sloupek Štěpána Kotrby. Až po přečtení této reakce (příspěvek emocionálně kamufluje všechny nezodpovězené otázky) musím neochotně dát Štěpánu Kotrbovi za pravdu, že případ působí podivně.

Proč zrovna tyto dva disidenty kubánská policie ze země vypudila, když jinak zavírají lidi na dvacet let?

Je těžko posuzovat individuální případ, ale kteří rodiče by byli ochotni zanechat - i pod obrovským nátlakem - své děti v zemi, z níž byli donuceni odjet?

Jejich nyní medializovaný emocionální nářek působí po mnoha měsících mediálního mlčení nevěrohodně.

Jestliže se oba disidenti nyní rozhodli svou věc medializovat, musejí být připraveni na to, že jim média budou dávat i nepříjemné otázky. Snaha kamuflovat je emocionálními výkřiky působí neseriózně - vypadá to, že se snaží něco skrývat. Doufejme, že tomu tak není a že při dohodnuté schůzce se Zdeňkem Jemelíkem, který oběma disidentům přislíbil pomoc spolku Šalamoun - schůzka se má konat v pondělí - se dočkáme serióznějších odpovědí, které budeme samozřejmě publikovat. Pevně doufám, že se pondělním rozhovorem pochybnosti rozptýlí.

Tak znovu: Máme tady rodiče, jejichž děti zůstaly kdesi na druhém konci světa. Co vám připadá tak nepřijatelného na tom, že se je sem snaží dostat? Copak se všichni diskutéři nedokážou soustředit na tak jednoduchý fakt, že rodina má být pohromadě? Nebo si opravdu myslíte, že si ti dva musí své děti "zasloužit" nějakým prokazatelným hrdinským činem?, píše Barbora Antonová:

Organizátoři kampaně ve prospěch dvou kubánských uprchlíků svými nevěcnými a emocionálními reakcemi vyvolali podezření, že je na celé kampani skutečně něco podezřelého. Proč totiž zcela nevzrušený dotaz, požadující racionální vysvětlení nejasných okolností tohoto případu, vyvolává citové, až hysterické reakce? Vyplývá z nich, jako by někomu hodně vadilo, že požadavkem racionální diskuse komusi narušujeme emocionální PR kampaň. Jako by někomu vadilo, že chceme věcné objasnění okolností.

A mimochodem, opravdu úsměvné se mi zdá od paní Antonové její tvrzení, že ty věcné otázky vznášíme proto, že jsme zhrzeni, že nám nikdo o tomto případu hned neřekl...:) Ano, to je v českém prostředí tak často používaný nástroj diskreditace: "Kritizuješ, protože máš vlastní pochybný zájem." Nepřipadá vám to hodně neseriózní?

My o koze a oni o voze. My požadujeme věcné objasnění okolností, na to se nám dostává reakcí, že kubánská diktatura je hnusná, Kotrba je hnusný, a děti mají mít právo být s rodiči.

Po přečtení příspěvku "Procházíme hořkými a úzkostnými hodinami odloučení od svých dětí" a dokonce ani po vysvětlení Marka Sečkaře "Jak to bylo přesně s oběma kubánskými disidenty" nemám pocit, že by všichni kubánští disidenti měli na výběr mezi legální emigrací a vězením. Dokonce ani všichni ti, kteří mají malé děti. Ale i pokud by možnost výběru dostal každý, byla by volba těchto lidí vzhledem k počtu politických vězňů na Kubě spíše výjimečná. A pokud ji každý nedostane, vtírá se zase otázka, čím to je, že tito lidé si vybrat mohli. Je to prostě těžké. Nějak se nemohu zbavit pocitu, že je se mnou manipulováno, míní Jan Stejskal.

V diskusi o protestní akci za vydání kubánských dětí se šermuje lecčíms. Nejnověji napsala Barbora Antonová několik závažných poznámek na téma uprchlictví, přičemž horlí za "právo zvolit si místo, kde budu žít, i kdyby to mělo být třeba jen kvůli počasí" a dodává "Líbilo se mi to cvičení 'představ si, že by totéž dělaly Spojené státy'."

Problém je, že USA i země Evropské unie, k nimž nyní patříme, rozhodně nemají politiku, která by umožňovala "zvolit si místo, kde budu žít, i kdyby to mělo být třeba jen kvůli počasí" a zdaleka nemusí jít jen o počasí.

Přehnaně emocionální výzva k podpoře kubánského rodičovského páru, který po Castrově režimu žádá "zaslání" svých dětí za nimi do emigrace, vyprovokovala Štěpána Kotrbu k neméně emocionální odpovědi. Kotrba se snaží prezentovat svůj krátký text jako racionální argumentaci (cituji: "zrekapitulujme si dostupná fakta") proti výzvě zneužívající předvánoční emoce. Jeho rekapitulace dostupných "fakt" je však natolik selektivní a argumentace neméně emocionální, takže si Kotrba zaslouží stejné označení jako ti, které kritizuje: nesoudně a nestoudně drzý.

Nejhorší je, ze takovýto dvojí etický metr, v kombinaci s nedostatkem vnitřní i vnější reflexe, je přesně ten mechanismus, kterým se komunismus změnil z humanistické ideologie v nelidskou praxi:

Rád bych poděkoval Štěpánu Kotrbovi za ten sloupek o protikubánských aktivitách "Rodiče, kteří nejsou rodiče a drzost, která nezná mezí" , píše Andrej Grega a podotýká: Rozhodně jej použiju v jiných diskusích, neb je velmi přesvědčivý. Samozřejmě, že se to týká všech i ostatních jeho prací!

O panu Jirsovi a jeho aktivitách toho mnoho nevím. Nicméně v tomhle případě má pravdu. Reakce Štěpána Kotrby na chystanou protikubánskou demonstraci je především výlevem nenávisti. Osobně si netroufám soudit lidi, kteří z jakýchkoli důvodů opustili svou zem, i kdyby náhodou šlo o zemi politicky svobodnou. ŠOK ano; budiž.

Jak přemýšlí šéfredaktor zpravodajství serveru Česká média Filip Rožánek, předvedl veřejnosti na svém blogu ve středu 8. 12. 2004 v článku který nazval Nevrlé důchodkyně a jiná hovada. Říká se, že blogy jsou soukromými poznámkami. Není tomu tak, neboť jsou veřejně přístupné a dá se o nich hovořit jako o médiích. V případě Filipa Rožánka dokonce jako o českých médiích...

Štěpán Kotrba mi na Britských listech vzkázal, že si mám dávat pozor, až mě v tramvaji uvidí sedět, zatímco nade mnou bude postávat senior. Velmi pravděpodobně k tomu nikdy nedojde. Ne že bych se obával konfliktu se Štěpánem ve veřejném dopravním prostředku, spíš se k tomu nenajde příčina.

Reakce na články Důchodkyně, kindrštúbe, Rožánek a "jiná hovada" a Kotrba par excellence.

Několikrát se mi stalo, že jsem nepustil evidentně starší osobu v tramvaji sednout. Nebylo to ani hovado, ani megera, ani fúrie, prostě jenom nějaký starší člověk. Udělal jsem to vědomě a nikdo na mě nevyvíjel žádný nátlak, ačkoli vypadám obvykle velice zdravě. Přesto, když pátrám po důvodech svého jednání, musím konstatovat, že šlo o moji občasně se vyskytující lenost.

Ukrajinský opoziční kandidát na prezidentský úřad Viktor Juščenko "byl otráven dioxinem," konstatovali jeho lékaři ve Vídni po rozsáhlých zkouškách. Charakterizovali otravu jako vážnou a uvedli, že kdyby se Juščenko nepodrobil léčení, usmrtila by ho.

Padesátiletý Juščenko onemocněl letos v září během kampaně pro zpochybňované prezidentské volby. Není jasné, zda byla Juščenkova otrava úmyslná. Šlo prý o rozpustnou látku a mohla být Juščenkovi podána třeba v polévce. Juščenkova krev a tkán zaznamenala koncentraci dioxinu, která je tisickrát vyšší než normální úroveň. Nebyly poškozeny jeho interní orgány, ale bude to prý trvat více než dva roky, než se mu kůže vrátí k normálu. Vzhled jeho obličeje se náhle radikálně v září zhoršil.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Americký voják, který letos v srpnu zastřelil v bagdádském Sadr City vážně zraněného šestnáctiletého Iráčana byl odsouzen do vězení na tři roky. Seržant Johnny Horne Junior přiznal vinu, že tohoto mladíka dne 18. srpna bez skrupulí zavraždil. Přiznal také vinu, že přesvědčoval jiného vojáka, aby spáchal tuto vraždu. Obhajoval se tím, že usmrcení zraněného Iráčana bylo "zabitím z milosti".

Podrobnosti v angličtině ZDE

Kolik Iráčanů zemře dnes? Možná 10. Možná 100. Nevíme. Blair a Bush, který provedli invazi do Iráku a okupovali tu zemi, aby učinili svět bezpečnějším místem, tvrdí, že se nedají spolehlivě počítat iráčtí ranění a mrtví, a tak to nedělají. Odmítají tím poskytnout nevinným Iráčanům tentýž status jako našim vlastním raněným a mrtvým, jejichž jména právem zaznamenáváme a ctíme.

Otevřeným dopisem britskému premiérovi požádalo tento týden 46 diplomatů, univerzitních učitelů, zdravotnických odborníků a náboženských představitelů Tonyho Blaira, aby zahájil nezávislé vyšetřování, jehož cílem by bylo zjistit počet raněných a mrtvých v Iráku.

Citujeme z článku Mika Rowsona, ředitele organizace Medact, a Johna Slobody zakladatele Iraq Body Count, v deníku Guardian.

Imigrační předpisy britské vlády rasově diskriminovaly Romy z České republiky, kteří se snažili příjet do Velké Británie. To je verdikt britské Horní sněmovny, která je ve Velké Británii nejvyšší odvolací soudní instancí.

Britské ministerstvo vnitra se rozhodlo omezit žádosti o azyl především od Romů, kteří se snažili cestovat do Velké Británie letecky z Prahy. Britská organizace na ochranu lidských práv Liberty konstatovala, že to "odhalilo rasismus v samém jádru azylové politiky britské vlády".

Zpráva Organizace pro evropskou spolupráci a rozvoj o školství, z níž vyplývá, že čeští žáci sice mívají solidní encyklopedické znalosti, ale špatně rozumějí čtenému textu a neumějí ho interpretovat, znovu nastoluje otázku mentálního přístupu a učebních metod v českém školství a vyvolává pochybnosti, do jaké míry připravuje české školství mladé lidi v České republice na to, aby přežili v sílící konkurenci v rychle se integrující, mezinárodní, globalizující se společnosti.

Psáno pro ČRo 6

Rád bych se připojil k zamyšlení Borise Cveka a dalších autorů nad povahou vyučování v českých školách, jednak svou osobní zkušeností, jednak několika obecnými poznámkami.

Krátce, od září tohoto roku, pracuji jako interní doktorand na filosofické fakultě. Vedu jeden nepovinný kurz, takže mé praktické zkušenosti pedagoga jsou skromné. O to čerstvější jsou zkušenosti studenta ("státnicoval" jsem nedávno). Jací jsou čeští studenti (na VŠ)? A jací by být měli, resp. jací bychom měli chtít, aby byli?

Pokud jsem při vedení svého semináře narážel na nějaký výraznější zádrhel, spočíval v malé chuti studentů projevit na nějakou věc svůj názor a to zřejmě z podvědomého strachu, že tento názor bude známkován.

Lord Butler, bývalý tajemník britské vlády, ve čtvrtek ostře zaútočil na vládu Tonyho Blaira. Obvinil ji z příliš silné ústřední kontroly, z toho, že klade příliš velký důraz na marketing své politiky a dodal, že rozhodnutí, která činí, nejsou založena na racionální analýze a bývají často špatná.

Snahy Západu zabránit globálnímu oteplování, které jsou obsažené v protokolu z Kjóta, nemohou vést k požadovanému cíli, varoval čelný klimatolog. Snaha průmyslových zemí omezit své emise kysličníku uhličitého (C02), hlavního skleníkového plynu, bude vždycky neutralizována stoupajícím množstvím emisí z rozvojových států, včetně Indie a Číny, které nejsou součástí dohody z Kjóta. konstatoval profesor Wallace Broecker z Columbia University v New Yorku.

Globální oteplování podle Broeckera budou schopny zastavit jen radikální nové technologie, schopné odstraňovat kysličních uhličitý přímo ze vzduchu, řekl Broecker, který se považuje za jednoho z hlavních odborníků na klimatické změny.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Kdo si chce v těchto bláznivých dnech v Praze udělat zvlášť radost na duši, ať navštíví výstavu malířky Romany Králové (1958), v galerii Litera v Karlíně. Tato autorka navíc vystavuje velmi málo, avšak každé setkání s její tvorbou je důvodem k zamyšlení. Klade nám totiž nevtíravě a s velkou pokorou dnes aktuální otázky, týkající se lidské identity.

Francouzští komici se spojili s obhájci svobody projevu při protestech proti novému zákonu, který schválil francouzský parlament a který uvaluje vězeňské tresty na osoby, verbálně urážející homosexuály a ženy.

V Británii podobně protestoval komik Rowan Atkinson (Mr. Bean) proti vládním plánům kriminalizovat vyvolávání náboženské nenávisti. Argumentoval, že komikové musejí mít svobodu posmívat se náboženství a náboženským vedoucím představitelům.

Zakládající kongres Evropské demokratické strany (EDS) v Bruselu zvolil ve čtvrtek vpodvečer do svého čela Françoise Bayroua a Franceska Rutelliho, předsedy francouzského Svazu pro francouzskou demokracii (UDF) a italské La Margherity. Jedním ze čtyř místopředsedů byl zvolen také Jiří Lobkowicz, předseda Cesty změny (CZ). Čestným předsedou se stal Romano Prodi, bývalý předseda Evropské komise.

Pro historii není patnáct let zase tak dlouhá doba a "Listopad", v revoluční době tak srozumitelný, se s odstupem let stává předmětem spekulací, záhad a prostorem pro vyprávění pohádek. V konfrontaci s tím co slyším a čtu, se i já snažím rozpomenout jak to vlastně bylo se stávkovými výbory a Generální stávkou? Protože paměť bývá ošidný rádce, zkusme si onu dobu připomenout po etapách, jak se na ni vzpomínalo.

Organizace OECD nedávno přišla s kritikou české vlády. Říkáme si prý o neveselou budoucnost tím, že jsou v ČR vysoké daně, chybí alespoň náznak reformy důchodové a zdravotnictví, pořádně nefunguje trh bydlení a práce, český sociální systém je příliš plýtvavý, o vysoké byrokracii a korupci nemluvě. Ještě více zarážející je fakt, že tato zpráva není nic nového - je pouze další z několik let trvající až nekonečné série výtek od mezinárodních institucí, ratingových agentur a mnoha odborníků. Naši (především vládní) politikové reagují pohotově: "To není pravda," říkají.

Tisková zpráva Amnesty International

Ženy a dívky nesou brutální následky ozbrojených konfliktů. Země po celém světě tuto skutečnost však ignorují. Systematické zneužívání žen dnes probíhá ve více než třiceti konfliktech světa, od Kolumbie, Iráku, Súdánu, Čečenska, Nepálu až po Afghánistán. Přes mnohé sliby a úmluvy nejsou vlády těchto zemí schopné, a často ani ochotné, životy žen chránit.

Přesto, že se zákon, který by měl umožnit vykázání násilného partnera ze společné domácnosti, teprve projednává v parlamentu, podařilo se již nyní dosáhnout soudního rozhodnutí, kterým byl násilník z bytu vykázán.

Chtěl bych se krátce a pokud možno co nejsrozumitelněji vyjádřit k otázce antikomunismu. Čtenáři mých článků se často setkávají s mým silným odporem k dědictví minulé doby, již považuji v souladu s historickými fakty za zločinnou. Komunismus stejně jako nacismus nelze chápat jako něco, co tu prostě bylo a na co je možné zapomenout. Přinesl strašlivou spoušť do všech oblastí společnosti, pokřivil a zničil základní životní postoje, zdevastoval hospodářství, vědu, školství, soudy, armádu atd. Jedinou možnou cestou, jak se osvobodit od této pouště, již po sobě zanechal, jak do ní vnést nový život, je sebereflexe. Schopnost vidět onu bolestnou pravdu, již nám o nás komunistický systém důsledně zatajoval, opíjeje nás rohlíkem.

V Severním Irsku bylo tento týden téměř dosaženo dohody o úplném podílu na moci všech znesvářených stran. Na poslední chvíli se však úmluva přece jen rozložila.

Když jsem se prostřednictvím médií seznámil s výsledky průzkumu kvality školství, který pořádá OECD pravidelně ve svých členských státech, položil jsem si několik otázek, o jejichž důležitosti jsem přesvědčen stále více.

Mne na vašem článku vůbec nepopudilo to, že kritizujete úroveň učitelů a výuky obecně. Podotýkám také, že nejsem učitel, každopádně ne na základní nebo střední škole. Váš pohled mi ale připadá silné zaujatý, což může být dáno tím,že jste v socialistickém školství nestrávil (jak soudím z data narození) zase tolik let jako např. já, píše Alice Valkařová.

Vydala Asociace školských odborů. V Britských listech publikujeme v mírně zkrácené a výrazově zjemněné formě.

Vážená paní ministryně,

dnes 27. 11. 2004, Vám zasílám tento otevřený dopis a velmi Vás žádám o odpověď na něj.

Svým dopisem ze dne 21.11. 2004 jsem Vás naléhavě požádala o sjednání nápravy v tom smyslu, abyste zabránila svým úředníkům - vrchnímu řediteli ing. Karabcovi a ing. Sukové přednášet ve své pracovní době za peníze soukromým agenturám pro ředitele škol.

Vláda prezidenta Bushe přislíbila, že ve svém druhém funkčním období zlepší vztahy s těmi evropskými zeměmi, které se stavěly proti válce v Iráku. Náměstek amerického ministra zahraničí Lincoln Bloomfield o tom ve středu hovořil v britském rozhlase:

Lord David Hannay, bývalý britský velvyslanec u OSN, zaútočil na osoby, které nazval "lynčující chátrou". Tyto osoby požadují, aby generální tajemník OSN Kofi Annan odstoupil. Hannay uvedl: "OSN má mnoho tradic, některé dobré, některé špatné. Mezi nejhorší z těch špatných patří lynčující chátra. K nejlepším tradicím patří dodržování zavedených procedur. Potřebujeme více dodržování objektivních procedur a méně vlivu lynčující chátry."

Vznikla totiž kontroverze ohledně vyšetřování skandálů s programem OSN "potraviny za ropu" pro Irák za Saddáma Husajna. Problém vyšetřuje jeden výbor amerického Senátu.

Právě jsme složitě prošli 15. výročím "sametové revoluce" s velkou snahou po zjednodušení prožitků, fakt i pocitů. Snad nám už konečně zase jednou bude jasno. Umný pan Moravec z BBC se 19.11. 2004 zeptal bezelstně Ivana Klímy: "Existuje některý aspekt, který se vědomě nepřipomíná?" Oslovenému se složitě hledala odpověď i když měla znít jasně a jednoznačně: "a n o ,   m n o h o   - a   hlavně ty   n e j p o d s t a t n ě j š í".

Tisková zpráva

Od 10. do 12. prosince 2004 se bude v jezuitském Konviktu ve spolupráci s Univerzitou Palackého a Katedrou teorie a dějin dramatických umění konat přehlídka animovaného filmu.

Jsme kubánský manželský pár a do České republiky jsme přijeli před rokem a půl. Z Havany jsme museli uprchnout z politických důvodů, když diktatura Fidela Castra přitvrdila represi a překročila meze brutality všech známých diktatur současnosti. Česká vláda nám v prosinci loňského roku udělila politický azyl.

Na Kubě zůstaly dvě naše děti, devítiletý Yancarlos a dvouletá Ivana. Kubánský režim si je ponechal jako rukojmí, čímž opět porušil naše nejzákladnější lidská práva. Tak si ostatně počíná ve vztahu ke všem Kubáncům.

Je to už měsíc , co 3. listopadu 2004 zemřel herec Václav Kotva -- zakládající člen Činoherního klubu , kterého znal podle tváře skoro celý národ. Vytvořil asi dvě stě filmových a televizních epizodních rolí. Můj kolega se s ním seznámil v kostele a rozhodl se, že o něm natočíme pro Český rozhlas 6 jeden díl pořadu Pamětníci. Prostota a pokora pana Kotvy mě ohromovaly asi tak, jako mě bavil složitý systém otevírání jejich domu pomocí házení klíčů z okna.

Zpráva o letošním festivalu dokumentárních filmů v Jihlavě, s minirecenzemi či poznámkami k následujícím filmům: České Velenice bez hranic Jana Gogoly ml.; Pravidla hry Víta Janečka; Den E Eriky Hníkové, Ivany Miloševičové a Víta Janečka; ESHQ Jany Počtové; Kristova léta, dámy Terezy Kopáčové; Pomocníci Petra Kerekese; Kočárkárna Michala Pěchoučka; Zámek zmizík. Díl první, paliva Vladimíra Voříška; Afoňka už nechce pást soby (2004) Martina Ryšavého; Český sen (2004) Víta Klusáka a Filipa Remundy; Gambling, gods and LSD Petera Mettlera; The Corporation Jennifer Abbottové a Marka Achbara; Public Lighting Mike Hoolbooma; The Ring Anguse Reida; Super size me Morgana Spurlocka; War on paranoia Jannicke S. Jacobsenové.

V listopadu 2004 přispěli čtenáři na provoz Britských listů částkou 8550 Kč, zadavatelé reklamy nám zaplatili 2400 Kč. Příspěvky stačí na běžný administrativní provoz listu, avšak neumožňují nám zatím financovat systematickou novinářskou práci ani systematickou technickou správu a technický rozvoj ani odbornou právní pomoc. Právě pro nedostatek financí nejsme schopni rychle zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Za finanční pomoc od čtenářů, i za bezplatnou reinstalaci zařízení, kterou provedli Jan Panoch a Dominik Joe Pantůček, upřímně děkujeme. Hlavní potíží v současnosti je, že nemáme finanční prostředky na kompletní zprovoznění veškeré funkčnosti serveru Britských listů.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Na autogramiádě knihy Jak Češi bojují jsme se dověděli, že čtenáři v Německu tisknou Britské listy svým příbuzným v ČR, kteří nemají připojení na internet, a v papírové formě jim je rozesílají poštou. Totéž lze učinit jednodušeji, koupíte-li svým přátelům a příbuzným bez přístupu k internetu naši novou knihu.

Nový knižní výbor z Britských listů Jak Češi bojují, který představuje to, co je podle našeho názoru na časopise nejzajímavější, je k dostání v internetovém knihkupectví Kosmas ZDE a v dobrých knihkupectvích - například v pražském knihkupectví Fišer v Kaprově ulici na Starém Městě (nedaleko stanice metra Staroměstská) a v knihkupectví Academia na Václavském náměstí. Kniha obsahuje informace, které jinde v České republice nenajdete. Objednat si ji můžete i emailem na adresu libri@libri.cz.

Kniha, kterou sestavil Jan Čulík, má 704 stran, její obsah je ZDE. Ve čtrnácti oddílech zahrnuje výbor texty sedmi autorů (Jana Čulíka, Fabiana Golga, Štěpána Kotrby, Radka Mokrého, Kathryn Murphy, Jana Paula a Jakuba Žytka) a desítky barevných i černobílých fotografií s mnohdy pikantním pohledem do zákulisí české politiky, všedního dne či událostí, které stály za zaznamenání.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.