Pojďme popořádku. Vynechám zcela nepoměrně kvalitnější servis dostupný zpravodajcům -- to jsou přeci jen utajované informace, i když si to po Praze štěbetají vrabci na střeše. Omezím se na stručné informace o monitorech pro vnitrácké pěšáky. Seznam monitorovaných zdrojů je uveden na konci článku.

Jakmile nad Ministerstvem vnitra vysvitne slunce a v kancelářích na Letné zavoní káva, zasedne paní Hana Kašparová s panem Michalem Kolářem nad hromadou novin, vezmou nůžky a stříhají a stříhají. Schválené články roztřídí a připojí seznam témat, nalepí na papír, orazítkují (razítko Právo, razítko MF DNES apod.). Články jsou seskupeny podle právě probíhající "kauzy" a rozděleny na politické, policejní nebo zahraniční. Odpoledne již musí vše na skener, tisk a kopírky, aby bylo následující den v 8:00 u všech interních odběratelů připraveno ke čtení pod názvem Monitor Ministerstva vnitra. Elektronická verze Monitoru je také k dispozici, ale pouze na intranetu MV.

Elektronická média zase monitoruje Mgr. Václav Groulík. Každý pracovní den do 11 hodin přečte a přefiltruje záznamy z televizních a rozhlasových pořadů a tři e-ziny (elektronické magazíny), spojí dohromady, upraví formát. Výsledek je rozeslán e-mailem a ovšem také vytištěn, tentokrát pod názvem Monitor elektronických médií MV.

Obě služby působí tak trochu odfláknutě, aby se vlk nažral pseudoinformací a koza (rozpočet odboru PR) zůstala skoro celá. Dalo by se polemizovat nad výběrem zdrojů i článků a kvalitou zpracování, ale evidentně to nikoho netrápí.

Něco ale přece jen překvapí. O Monitorech MV se nic nedozvíte na ministerském webu, nic na Googlu, ani na českých vyhledávačích. Tuto svoji činnost odbor PR tajil, až do dnešního dne úspěšně.

Vůbec je zvláštní a poměrně smutné, že při absenci nezávislých, objektivních a dostatečně kritických tiskovin si své periodikum, SVODku nebo monitor už v ČR vydává každá větší instituce. Většina z nich to dělá veřejně. Města a kraje řeší problémy s licencí tak, že své "noviny" distribuují zdarma do schránek občanů ve svém regionu. Problém je tam stejný jako u některých periodik Ministerstva vnitra. Zaměstnanci redakce jsou svým platem zcela závislí na instituci, o které píší. Takže autocenzura funguje dokonale. Docela by mne zajímalo, a jistě nejsem sám, kolik nás takové tuny zbytečně potištěného papíru stojí na daních. Našla by se instituce, která by mi na takový průzkum přidělila grant?

Zbývají otázky na paní Mgr. Masaříkovou, ředitelku odboru tisku a PR MV. Když tedy deklarovaným cílem vašeho odboru je "je zlepšit vzájemnou spolupráci a zajistit informovanost občanů", proč potom nejsou vaše Monitory -- výsledek práce MV za peníze daňových poplatníků -- přístupné také veřejnosti? Pokud tomu brání licenční nebo autorská práva -- nejsou tato práva porušena také při interním vydávání obou periodik? A jak je to vlastně s registrací těchto periodik? Zde se rád nechám poučit odborníkem, jsem v těchto věcech laik.

Monitor Ministerstva vnitra

Monitoruje se MF DNES (označeno jako Mladá Fronta), Lidové noviny, Právo, Hospodářské noviny, Večerník Praha, Blesk, Haló noviny, Ekonom, Mladý Svět, Reflex, Respekt, Ring, Týden, Instinkt, MF Plus.

Monitor elektronických médií MV

Kromě ČT, TV Nova a Prima se monitorují také TV Praha, BBC, ČRo 1, ČRo 6, ČRo 7, Frekvence 1, Impuls, Britské listy, Neviditelný pes a Viditelný Macek.