Můj antikomunismus (a antikomunismů existuje nepřeberné množství) ovšem není paušální a ti, kdo ho tak vnímají, nečtou mé články dostatečně pozorně, nýbrž si do nich možná dosazují to, čeho se sami bojí. Zásadě odmítám představu, že každý komunista byl zločinec (stejně ne každý nacista byl zločinec!), mnozí komunisté jistě byli lidmi ne horšími než disidenti. Zvlášť si cením těch, kdo se upřímně a nikoli prospěchářsky s ideologií komunismu rozešli a přiznali si, že byli na straně zrůdného a zločinného proti pravdě a lásce. Žádný člověk není dokonalý, soud nad lidmi náleží Bohu, neboť jenom on vidí do lidských srdcí. Lidské osudy bývají přece složité, pročež mít pro ně jeden metr je zavrženíhodné barbarství. A nikdy jsem ani chvilinku nepochyboval o tom, že leckterý komunista i nacista před tváří Boží předběhne pokrytce, jenž své odmítání obou zločineckých ideologií používá jenom k vlastnímu sebeprosazení.

Mně vůbec nejde o to, aby konkrétní lidé byli lynčováni za své sympatie ke komunismu, mně jde o to, aby se pravda o komunismu nezatajovala, aby se o ní mluvilo a aby ji lidé stále lépe mohli poznávat ve výrocích KSČM a všech, kdo komunismus ještě nezavrhli.