18. 11. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
18. 11. 2004

Česká televize pojala "sametovou revoluci" opravdu kýčovitě

(Zase nastavují zrcadlo)

Den boje za svobodu a demokracii svým každoročním průběhem připomíná jemu předcházející uctění památky mrtvých. Jdou se položit věnce, sem tam svíčka se zažehne, hezké slovo se prohodí a poslední státotvorný mýtus se opráší, vyleští a nablýská se v mediální myčce. Zase je slyšet zvonit klíče, radostně hlučet davy pod balkonem Melantrichu, na němž Václav Havel pronáší památná slova za tichého souhlasu a garance Václava svatého a národu se připomenou i tváře, které ze dne na den pozbyly autority stranických předsedů a tajemníků, aby se staly terčem posměchu a pohrdání.

Všechno je to pěkné, na člověka z toho dýchne ta atmosféra tehdejší sounáležitosti a naděje, že po patnácti letech si budeme moci tykat se všemi sousedy, jedno na kterou světovou stranu korunou hodíš.

Jenže patnáct let už také patří do historie a na tehdejší sny se stále vzpomíná s nezměněnou láskou a hrdostí. Vždyť je to svátek státu, připomeňme si ten významný (v širším slova smyslu) okamžik (v pravém slova smyslu) a nepátrejme chvilku po pravdě dneška, když nás obtěžuje po celý zbytek roku.

O něco takového se přece jen pokusila televize veřejné služby do roztrhání těla dvěma filmovými povídkami (režie Vladimír Michálek), které zařadila ve hlavním svátečním vysílacím čase na svém prvním programu. Zajímalo mě, jak asi dramatická tvorba dokáže ztvárnit současné "vyrovnávání se" s odkazem minulosti. Neočekával jsem žádnou kontroverzi, ale pokus vytvořit dojem neutuchající společenské revolučnosti a boje za spravedlnost, svobodu a demokracii mě přinutily ověřit si, zda opravdu jsem tam, kde jsem a zda v tuto a ne jinou dobu .

První krátký film se jmenoval povídka. Předpokládám, že tvůrcům šlo hlavně o sdělení společenské atmosféry, protože jen tak si lze vysvětlit, že příběh byl jedno velké klišé. Mladá žena se rozhodne vzdát se své dosavadní existence, aby se vrátila ke svým venkovským kořenům, které materiálně představuje téměř vytěžené a neprosperující pískové ložisko.

Žije v miniaturní stavební buňce bez vody a bez prostředků, obklopena haldami písku, přičemž její kontakt se světem zajišťuje mobilní telefon, notebook, na němž si přehrává video svého zemřelého otce a sem tam návštěva domorodců. Takže oblíbené schéma útěku od bláznivé civilizace, tentokrát silně přitažené za vlasy.

Hlavní hrdinka je díky otcově nahrávce a výpovědi otcova známého zasvěcena do tragédie své rodiny. Její dědeček byl komunisty odsouzen za napadení stranického funkcionáře na doživotí a zemřel v uranových dolech. Jeho syn (otec hrdinky) se ho pod tíhou společnosti zřekl a nechal se přejmenovat, z čehož se v nahrávce kaje. A úhlavní nepřítel, napadený funkcionář, stále žije a chodívá večer házet hlavní hrdince kamínky na střechu, aby ji vylekal. Hlavní postava si zažádá o změnu příjmení na dědečkova a na poťouchlého senilního záškodníka si jednoho večera počíhá, aby ho vyprovodila z pískovny usvědčením ze zločinů komunismu a kopanci do zadku. Příběh končí osvobozujícím tancem na plechové budce v záři zapadajícího slunce.

Film Lovec a datel je poněkud zajímavější, ale v podstatě kopíruje staletí známý příběh o zradě, návratu a pomstě. Jednoho dne se v malebném prostředí venkovského sídla objeví záhadný muž, který vyleká ve stáji mladou dívku (ten podvědomí strach asi symbolizuje skryté nebezpečí budoucnosti). Představí se pouze křestním jménem(starý trik) a shání se po jejím otci.

Když se setkají, z neznámého se vyloupne bývalý spolužák, se kterým se dvacet let neviděli. On byl v emigraci a přijel svého kamaráda z mládí pozdravit. Na procházce v lese, u táboráku i druhého dne ráno se mezi nimi odvíjí vztah, oscilující mezi dávným přátelstvím a rivalitou, a jehož evidentně přítomný neuralgický bod stále ne a ne být vysloven.

Oba měli kdysi utéct spolu, ještě s třetím kamarádem a řeší, proč se tak nestalo. Poté návštěvník mizí, aby se znovu vrátil s důkazy a usvědčil bývalého spolužáka a kamaráda ze lži a zrady (spolupráce s StB a vyzrazení plánu na emigraci), která stála život jejich společného přítele. Poté jím opovrhne, odmítne jej zabít, což měl původně v plánu a vyzve jej, aby se zastřelil sám. Následuje opovržení dcery, která byla náhodným svědkem rozhovoru i jejího milence, o němž nic bližšího nevíme. Lovec (krycí jméno konfidenta) se odeber s puškou a lahví tvrdého alkoholu do pískovny (natáčelo se ve stejných exteriérech), kde se buď zastřelí nebo upije. Datel (krycí jméno sledované osoby) čeká na vlak, který ho odveze zpět do USA.

Ponechme stranou obehraný děj i dobrou kameru. Tyto filmy chtěly při příležitosti výročí 17. listopadu něco říct, něco sdělit o této společnosti a o jejím rozpoložení. Jenže co vlastně říkají?

Že je společnost rozdělena na spravedlivé, demokraticky a svobodně smýšlející lidi, kteří touží po pravdě a spravedlnosti a na patologické zločince zifčákovského typu, se kterými ještě společnost nemá vyřízené účty, a které i patnáct let po převratu stále s revolučním zápalem potírá?

Kde ale tvůrci vzali takovou inspiraci? To přece nemohla být současná česká společnost, alespoň ne její tělo, které už dávno vyhovělo prezidentskému přání a poměrně lehce se smířilo se sebou samým. "Ať jsi padouch nebo hrdina, stejně jsme jedna rodina", jak trefně poznamenal můj kamarád replikou z Limonádového Joa.

Česká společnost není a nebyla většinově rozdělena na kolaboranty a disidenty a k osudovému kroku byla v podstatě přinucena okolnostmi. Tvůrci těchto filmů nejspíš žijí ve filmovém světě, kde se pochopitelně hrdinové s padouchy nebaví, a pokud ano, pak jim jen chtějí připomenout jejich vinu. Ale společnost takhle nežije, současnost ji skvěle pohltila a tady opravdu tančí každý s každým, stejně jako na konci legendární filmové parodie.

Výpověď se naprosto neshoduje se skutečností a nejspíš vyjadřuje jakési přání, které je tu sice patrné celých patnáct let, ale ke kterému se nikdy nenašla ani významnější podpora. A vezmeme-li v úvahu, že z celosvětového měřítka je už komunismus jako civilizační nebezpečí ignorován (rozpad SSSR, ekonomická transformace Číny, izolace KLDR a Kuby a hlavně změna antagonismů v mocenské bipolaritě), pak výzva k jeho potírání působí jako anachronismus, protože běžný společenský zájem je nyní orientován na úplně jiné problémy.

Nový smysl tak dostává názor Václava Bělohradského o kýčovitosti sametové revoluce s jejími písničkami a svíčkami, protože nejen její provedení, ale také její historizace pokračuje ve stejném duchu. Ale jinak předpokládám, že tyto filmy zase hodně dlouho neopustí televizní archiv, v následujícím roce budou asi nahrazeny jiným kvalitním dílkem.

                 
Obsah vydání       18. 11. 2004
18. 11. 2004 Fallúdža dostane vládní pomoc
18. 11. 2004 Barrosova Evropská komise schválena jasnou většinou
18. 11. 2004 Co se stalo v listopadu 1989? Josef  Brož
17. 11. 2004 Co se stalo v listopadu 1989? Josef  Brož
16. 11. 2004 Co se stalo v listopadu 1989? Josef  Brož
18. 11. 2004 Mediální kýč podruhé ukradené revoluce Štěpán  Kotrba
17. 11. 2004 Po 15 letech od Listopadu: Z deště pod okap! Nebo taky: Z bláta do louže Jaroslav  Čejka
18. 11. 2004 Michael  Marčák
17. 11. 2004 Jak se Václav Havel snažil v roce 1989 stát prezidentem Jan  Čulík
17. 11. 2004 Proti absurditě nekontrolované moci Jan  Čulík
18. 11. 2004 Michael  Marčák
17. 11. 2004 "Vojáci mají výcvik, aby zabíjeli raněné protivníky"
16. 11. 2004 Americký voják, který zabil bezbranného raněného, byl suspendován
18. 11. 2004 Jacques Chirac: Svět je po válce v Iráku nebezpečnějším místem
18. 11. 2004 Američtí Demokraté se omlouvají světu, že se jim nepodařilo zabránit zvolení George Bushe
18. 11. 2004 Michael  Marčák
18. 11. 2004 Česká televize pojala "sametovou revoluci" opravdu kýčovitě Bohumil  Kartous
18. 11. 2004 Je vhodnější ústní forma zkoušení nebo písemné testy? Vladimír  Wagner
18. 11. 2004 70 procent islámských diváků televize Al Arabiya je proti únoscům a popravám rukojmích
18. 11. 2004 Michael Moore plánuje další film
18. 11. 2004 Stupidita je součástí lidského údělu a v Americe se zprofesionalizovala Jiří  Drašnar
17. 11. 2004 Podle nezávislého auditu navštívilo Britské listy za říjen 79 450 unikátních návštěvníků
18. 11. 2004 Michael  Marčák
18. 11. 2004 Oswaldo Paya: Nerušte sankce Simone  Radačičová
18. 11. 2004 "Šátkový zákon": nová upřesnění Simone  Radačičová
17. 11. 2004 Jak ČTK miluje genitivy Jan  Čulík
17. 11. 2004 Telefonujte zdarma přes internet pouze s novou verzí Skype
17. 11. 2004 Nepripravení našli moc pohodenú na ulici, zdvihli ju, a tak trpí za to väčšina Andrej  Sablič
17. 11. 2004 Jan Opletal jako symbol hrdého vzdoru
16. 11. 2004 K reálnému odkazu 17. listopadu 1989 Petr  Kužvart
18. 11. 2004 Michael  Marčák
17. 11. 2004 Je žumpou české žurnalistiky ČTK, nebo server Novinky?
17. 11. 2004 Totalitní a jiné paralely Bohumil  Kartous
1. 11. 2004 Hospodaření OSBL za říjen 2004
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
22. 11. 2003 Adresy redakce

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
18. 11. 2004 Česká televize pojala "sametovou revoluci" opravdu kýčovitě Bohumil  Kartous
18. 11. 2004 Mediální kýč podruhé ukradené revoluce Štěpán  Kotrba
17. 11. 2004 Proti absurditě nekontrolované moci Jan  Čulík
17. 11. 2004 Jak se Václav Havel snažil v roce 1989 stát prezidentem Jan  Čulík
17. 11. 2004 "Vojáci mají výcvik, aby zabíjeli raněné protivníky"   
16. 11. 2004 Zažít znovuzrození svobody Martin  Škabraha
16. 11. 2004 K reálnému odkazu 17. listopadu 1989 Petr  Kužvart
15. 11. 2004 Média a veřejná služba v zemi zaslíbené multiplexové Ladislav  Žák
15. 11. 2004 Je ústní zkoušení v chemii a ve fyzice na gymnáziu nutné? Boris  Cvek
15. 11. 2004 Na zkoušení trvají jen ti učitelé, kteří neumějí učit Jan  Čulík
15. 11. 2004 Etická zahraniční politika "demokratických" zemí   
13. 11. 2004 Jak populární by byla americká invaze v Čechách? Jan  Čulík
13. 11. 2004 Soudci zneuctili soud Zdeněk  Jemelík
11. 11. 2004 Puritánské kořeny amerického mýtu Martin  Škabraha
10. 11. 2004 Může totalita zahltit celou civilizaci? Bohumil  Kartous

17. listopad RSS 2.0      Historie >
18. 11. 2004 Co se stalo v listopadu 1989? Josef  Brož
18. 11. 2004 Česká televize pojala "sametovou revoluci" opravdu kýčovitě Bohumil  Kartous
18. 11. 2004 Mediální kýč podruhé ukradené revoluce Štěpán  Kotrba
17. 11. 2004 Co se stalo v listopadu 1989? Josef  Brož
17. 11. 2004 Po 15 letech od Listopadu: Z deště pod okap! Nebo taky: Z bláta do louže Jaroslav  Čejka
17. 11. 2004 Jan Opletal jako symbol hrdého vzdoru   
17. 11. 2004 Nepripravení našli moc pohodenú na ulici, zdvihli ju, a tak trpí za to väčšina Andrej  Sablič
17. 11. 2004 Proti absurditě nekontrolované moci Jan  Čulík
17. 11. 2004 Jak se Václav Havel snažil v roce 1989 stát prezidentem Jan  Čulík
16. 11. 2004 Co se stalo v listopadu 1989? Josef  Brož
16. 11. 2004 Černý listopad pro českou levici Oskar  Krejčí
16. 11. 2004 K reálnému odkazu 17. listopadu 1989 Petr  Kužvart
15. 11. 2004 Ludvík Vaculík: "Já vůbec neřeším ten Západ. Mně je to úplně jedno, jak je to tam" Jan  Čulík
15. 11. 2004 Jestliže chceme blahobyt, musíme umět dodržovat slovo Jan  Čulík
15. 11. 2004 S Josefem Škvoreckým o pádu komunismu v Československu