V souvislosti s připravovanou instalací radaru protiraketové obrany USA v prostoru ČR (lokalita Brdy) probíhá již mnoho měsíců poněkud zvláštní "mimoběžný dialog" státních představitelů a veřejnosti. Častým argumentem v něm bývá "nedostatek odborných informací". Veřejnost si na něj stěžuje a vláda jím naopak zdůvodňuje, proč rozhodování nemůže přenechat občanům v referendu. Je pravda, že věrohodných a spolehlivých technických informací o parametrech radaru je málo. Co však chybí především, je věcná diskuse a respekt k odlišnému názoru. Převažují mediální manipulace, mlžení a znevažování. Obavy z účinků radaru na lidské zdraví i jiné oprávněné výhrady jsou zlehčovány. Takový způsob argumentace nebudí důvěru.

Následující technickou analýzu a odhad parametrů radaru, jenž má být umístěn v Brdech, vypracoval odborník, který v oboru radiolokace aktivně pracoval řadu let. Analýza čerpá výhradně z veřejně dostupných materiálů (s přesným odkazem na zdroj) a ze znalosti fyzikálních vztahů z radiolokace, doplněné o logiku a ověřovací výpočty.

článek vychází v zářijovém čísle odborného měsíčníku ATM, který bude v prodeji od 7. 9. 2007

Českou vládu na jejím dnešním zasedání ve Spáleném Poříčí přivítalo mužstvo fotbalistů s tvářemi politiků, kteří se nejvíce zasazují o to, aby se Brdy v blízké budoucnosti staly dějištěm mistrovství světa ve zbrojení.

"Naše vláda se chová jako organizační výbor MS ve zbrojení. Připravuje u nás hřiště pro velké vojenské hráče a občany se snaží přesvědčit, aby se stali nadšenými diváky. Ministryně obrany již dokonce nazpívala hymnu šampionátu," řekl Martin Kloubek z Greenpeace ČR.

Podstatným rysem debaty o možném umístění protiraketového radaru na našem území je od samého počátku nedostatek relevantních informací jak o politických, tak o technických stránkách projektu. V plné míře se to týká i samotných údajů o technických charakteristikách radaru XBR na Kwajaleinu, jenž má být údajně po modernizaci a přejmenování na EBR a umístěn v Brdech. Neprůhlednost projektu se však netýká jen zamýšleného radaru v ČR, ale byla příznačná již pro projekty v samotných USA.

Například studie "Rozmístění národní protiraketové obrany. Závěrečný protokol o dopadu na životní prostředí" z července 2000, kterou zpracovalo americké ministerstvo obrany pro zvažovaný projekt výstavby XBR radaru na ostrově Shemya poblíž Aljašky, uvádí opravdu kuriózní větu:

Dnešní MF Dnes uveřejnila pod názvem "Debata o radaru: starostové jednat nechtějí" píárový článek podepsaný ministryní obrany Vlastou Parkanovou.

Jádrem sdělení jsou tyto věty: "...možná právě tato vstřícnost vnesla do našeho vztahu s některými starosty základní nedorozumění. To, co jim nabízíme, není spolurozhodování o tom, zda radar ano, či ne, ale záruky, že pokud o jeho výstavbě bude rozhodnuto, jeho provoz nebude poškozovat zdraví obyvatel ani přírodu v okolí," píše Václav Hála z Horních Řepčic.

cri - koš │ 12 ruských strategických bombardérů zahájilo v pondělí 3. 9. 2007 dvoudenní vojenské manévry v oblasti severního pólu. Zprávu potvrdil mluvčí ruské armády Alexandr V. Drobyševskij. V prohlášení uvedl, že 12 bombardovacích letounů Tu- 95 MC Bear vzlétlo z 5 leteckých základen v Rusku a budou provádět nácvik ostrých střeleb a tankování za letu z dopravních letadel Il-78 . Je to už druhé takové cvičení v posledních měsících.

Málokdy Českou televizi chválím, neboť se většinou zabývám (ne)objektivitou a arogancí zpravodajství a politické publicistiky, manipulativností některých dokumentů či nevyváženosti programu, blížícího se více komerčním televizím, než ideálu veřejné služby. Dnes chválou nechci šetřit, protože Česká televize určila laťku ostatním komplexním pojetím své grafiky a určila tak i laťku vizuální kultuře v ČR. Musím říci, že designeři v České televizi ukázali velmi kultivovaný a střízlivý přístup ke grafickému obalu ČT1, ČT2 i ČT 24. Příklon k funkcionalismu, harmonicky kontrastní barevnost, jemnost struktur nevtíravá dynamika, která vynikne zejména ve zpravodajství a publicistice.

V té všední každodennosti našich životů jakési "vzrůšo" denně skýtají zřejmě především jen relace televize, senzační titulky bulvárního tisku, decibely z rozhlasu, anebo nepostradatelný mobil. Už méně často nás nažhaví výprodejové a "akční" ceny hypermarketů. A nepříjemně nás překvapí nečekaná zácpa na silnici, kudy potřebujeme zrovna jet. Zaměstnání vzrušuje snad jen workoholika. S politikou angažovaně počítá jen málokdo. I když nás ta politika rozmanitě zavazuje, ať už se nám to třeba nelíbí. Lord Palmerston kdysi prohlásil, že nejsou stálí ani přátelé, ani nepřátelé, jen zájmy přetrvávají. Ale ani ty zájmy nevykazují standardy, na kterých bychom mohli stavět zítřejší jistoty. Náš věk -- 21. století -- nazýváme hrdě "informačním", jenže spolehlivost a kvalita poskytovaných informací mohou být na štíru s realitou.

Před dvěma dny se do Jižní Koreje vrátilo devatenáct jihokorejských rukojmích. Původně jich bylo třiadvacet, ale dva rukojmí Taliban v Afghánistánu usmrtil. Dvě ženy,které byly propuštěny dříve než ostatní, se vrátily do Koreje a musely být v důsledku špatného zdravotního stavu okamžitě hospitalizovány.

Tato skupina rukojmích patří k jedné jihokorejské protestantské církvi. Údajně to byli jen zdravotničtí dobrovolníci, ale o jejich opravdové motivaci se vždycky vedly od jejich zajetí spory a jihokorejská veřejnost se domnívá, že se tito lidé do Afghánistánu vydali jako misionáři.

Před odletem se z legrace vyfotografovali na největším jihokorejském letišti Incheon International Airport. Z těch fotek vyzařuje jejich nadšení. Na jedné z fotografií je jasně vidět tabule s vládním varováním, že Afghánistán je jednou z nebezpečných zemí a že se tam nemá jezdit. Přesto se na tom snímku velmi radují.

(Autorka je jihokorejská reportérka Britských listů)

19 South Korean hostages returned to South Korea 2 days ago. Initially there were 23 of them, but two were killed by the Taliban in Afghanistan. Two women, who had been released before the other were set free, came back to Korea and were hospitalised due to their ill health. The rest of them were also immediately taken to the hospital due to maltreatment in Afghanistan.

This group belongs to a Protestant church in South Korea and allegedly they were only medical volunteers, but their real motivation has always been debated since their capture and the South Korean public believes that they went as missionaries.

They took mocking photos at Incheon International Airport before their departure which depict their enthusiasm. It can clearly be seen in one of the photos that they were next to a government warning sign saying that Afghanistan is one of the dangerous areas to visit. They seemed very happy in that photo.

(Max Park is Britské listy's South Korean correspondent)

koš │ Bývalý náčelník generálního štábu Jiří Šedivý ve svém článku z MfD 4. 9. 2007 pod názvem "Založí Čína s Ruskem nové NATO?" velmi realisticky zhodnotil nejnovější vývoj v zemích Šanghajské organizace spolupráce v oblasti ropné bezpečnosti. Generál řekl prakticky to samé, co analytici Britských listů Oskar Krejčí, Miroslav Polreich a Štěpán Kotrba tvrdí už od roku 2005. Že nově vzniklé "NATO východu" se stává globálním hráčem v oblasti vojenské, ekonomické i energetické. Hráčem, který má trumfy v rukou... A z toho titulu viděno, je stavba amerického radaru americkou vojenskopolitickou provokací vůči Rusku víc, než vážně míněnou americkou snahou bránit Evropu. A generál Šedivý už to ví...

Ruská ekonomika se probírá z mrákot. Země je druhým největším exportérem ropy na světě. Čína je naproti tomu druhým největším konzumentem ropy na světě, a proto potřebuje zdroje. Prognózy vývoje Číny jsou impozantní. ...

...Putin dobře ví, že nemůže nechat Evropu stranou. Ropa a plyn budou totiž hodně silným nástrojem k ovládání Evropy v budoucích letech nevyhnutelné energetické krize. I když se zdá, že jde o vzdálenou věc, pro tento ambiciózní cíl nemůže Rusko potřebovat americký vliv ve střední Evropě - vliv, který by reprezentovala protiraketová obrana rozmístěná v Česku a Polsku.

Je sice již středa, ale mohlo by být ještě dost času na to, požadovat, my, koncesionáři, aby naše veřejnoprávní ČT přenášela jednání vlády v Brdech s občany - starosty, v přímém přenosu. Je to sice neobvyklé, ale nic složitého a neuskutečnitelného v tom není, píše Václav Žáček ze Svitav.

Na Britských listech vyšly v nedávné době dva články namířené proti vyklizení squattu "Ungdomhuset" v dánském hlavním městě Kodani. Články byly podle mého názoru silně tendenční, a vůbec nebraly v úvahu práva jiných osob, než těch, které v dotčené budově před jejím vyklizením žily. Pokusím se tedy o pojetí tématu i z jiných stran.

Kaplička na hoře sv. Kateřiny. Fotografie zaslal Jan Schneider.

Dívám se a přemýšlím. Který z kandidátů na budoucího prezidenta České republiky je tím nejlepším? Těžko říct.

Přípravy na jeho volbu však připomínají tragikomedii, za kterou by se nemusel stydět ani Ladislav Stroupežnický. Já se ptám: "Vážení poslanci, proč se domníváte, že právě vy rozhodnete nejfundovaněji o našem novém prezidentovi?". Lidé přeci nejsou tak hloupí, aby si z navržených kandidátů vybrali toho, který jim vyhovuje nejlépe!

Nevidím žádný důvod, proč by občané neměli volit svého prezidenta přímo. Naopak, existují důvody k přímé volbě:

Pracovní sdružení samostatných přistěhovalců hledá školicí pracoviště pro mladistvé lidi z imigrantských rodin.

Že mají politikové, že má celá společnost, ale i jednotliví místní občané odpovědnost za společnost a za život společnosti, to je známé. Mělo by být ale také známé, že totéž platí i pro spolužití lidí z různých menšich v té odpovídající společnosti, a to také pro soužití lidí z různých etnických a přistěhovaleckých skupin.

Chtěl bych upřesnit informaci o tom, kdy si občanka může zvolit nepřechýlené příjmení, píše Tomáš Klapka

Jde o zákon č. 165/2004 Sb. konkrétně §69 bod (2):

U nás na vsi se v hospodě strhla hrozná rvačka. Chlapi zdemolovali hospodu a zbořili WC. Z hospody udělali kůlničku na dříví a záchod se musí udělat nový. Problém byl v tom, že naši střediskovou či spádovou obec navštívili komedianti s kočovným divadlem. Jediný sál byl v hospodě a hrála se pohádka o čertovi a kašpárkovi. Ještě, že se rvačka udála až po představení, když sál opustily ženy a děti.

Bitva vznikla kvůli tomu, že se chlapi pohádali, kdo vlastně hrál čerta a kdo kašpárka. Nevěděli totiž, že herci si o přestávce vyměnili své role. Původně hrál kašpárka Jiří Křovina a čerta Láďa Bína. Po přestávce to bylo naopak. Protože měli podobné vystupování i hlasy, nikdo to nepoznal. A za jeviště není pochopitelně vidět.

Ein Moment po zhlédnutí snímku Istvána Szabóa, slavného maďarského režiséra, který nechává věštce Hanussena před československým soudem proslovit, že společným osudem nás všech je Střední Evropa, tedy po skončení jeho svrchovaně politického filmu "Mefisto" mi z labyrintu dochází mnohé, ale hlavně vševysvětlující smska, v níž drobný kupec reaguje na mou snahu sehnat pod rukou Goethova Fausta. Krátká textová zpráva doslova zní: "Není problém. Nevím jen, jestli máme Fausta v Čechách, nebo v Německu."

Dana Kuchtová, ministryně školství (SZ): Ustupujeme od toho centrálního modelu vyučování, od jednotných školních osnov a dáváme školám vlastně velkou autonomii.

Václav Klaus, prezident ČR: Tatínkovsky a profesorovsky vždycky říkám - učit se, učit se, učit se, to jako prostě nikdo nenahradí, nic nenahradí.

Česká televize, 3. 9. 2007, 21:00 Události, komentáře - VK ve středočeské Sadské

Až v nedávnych dňoch som sa pri svojej návšteve Prahy dozvedel, ako skreslene vnímajú mnohí ľudia, neznalí problematiky veci, základné katolícke pojmy. Majú často o nás, katolíkoch, úplne skreslené predstavy a pripisujú nám veci, ktoré sa nielenže nezakladajú na pravde, ale sú dokonca v príkrom rozpore s naším učením. Vznikajú tak trápne nedorozumenia. Ďalším popudom pre napísanie tohto príspevku boli mediálne nedorozumenia ohľadne kanonizácie svätého Jána Nepomuckého. Zistil som s prekvapením, že viacerí ľudia sa pozastavujú nad tým, ako je možné, že neomylný pápež svätorečil Jána Nepomuckého pápežskou bulou, v ktorej je nesprávne uvedený dátum smrti českého svätca. Ako teda chápe katolícka Cirkev dogmu o neomylnosti pápežov?

Když se George W. Bush odvolává na analogii s Vietnamem při zdůvodňování pokračující přítomnosti Spojených států v Iráku, dává tím najevo beznaděj a zlovolnost. Po velmi dlouhou dobu Bushova administrativa tuto analogii popírala. Činila tak ze zřejmých důvodů. Většina lidí si z Vietnamu pamatuje pouze to, že Spojené státy utrpěly porážku, a důsledkem této porážky bylo oslabení americké moci ve světě. Významná skupina lidí ve Spojených státech nicméně věří, že Spojené státy mohly tuto válku vyhrát, kdyby politikové neztratili odvahu. Publikum, které si George W. Bush vybral pro svůj projev 22. srpna, v němž použil zmíněnou analogii, bylo výroční shromáždění organizace jménem Veteráni zahraničních válek. Lze s jistotou říci, že toto specifické publikum tvořili převážně lidé sdílející názor, že válka ve Vietnamu se dala vyhrát a že se proto dá vyhrát i válka v Iráku.

Jednou z věcí, které českým občanům zatajuje "jejich" žoldácká armáda i "jejich" politici, je simulace střetu EKV (exoatmospheric kill vehicle) americké antirakety a nepřátelské hlavice.

Přitom tyto simulace existují a ty, které byly plánovány pro Pacifik, jsa naváděny radarem GBR-P na atolu Kwajalein, zamoří tisíce kilometrů čtverečních oceánu. Střet EKV o váze 110 kg , letící 25 Mach a rakety, vážící 884 kg, letící 5-8 Mach, to vše na hranicích atmosféry, nemůže zůstat bez následků. Trosky letí dvěma směry ještě hodně dlouho různým směrem, rozpadnou se na kusy, dopadnou v širokém okruhu. Každý kus pozůstatků bude mít vlastní směr i kinetickou energii, jako funkci hmoty a rychlosti kolize a síly a směru výbuchu. Neshoří v atmosféře, jak se snaží namluvit brdským občanům i televizním divákům vojáci a politici. Těžký a přitom rychlý kus pozůstatku bude mít více kinetické energie než menší, pomalejší kus pozůstatku. Odpor vzduchu, obzvláště vítr, má pak velký vliv na místo dopadu. Nedej bůh, aby část z nich byla radioaktivní. Ale to budou všechny, mají li být ony hrozby "darebáckých států" , kterými vyhrožují Američané, reálné. Pro své občany americká armáda popsala scénáře dopadu zbytků střel do Pacifického oceánu v roce 2001 přesně - i s mapami a vysvětlivkami a zdůrazněním, že testy neohrozí letové trasy. Pro scénáře atomové války nad Evropou Američané i čeští generálové mlčí. A vědí proč. Místo dopadu trosek (v případě sestřelení jaderné rakety radioaktivní) totiž měří 12x10 stupňů. Česká republika se vejde do tohoto prostoru dvakrát... Fotogenický a populární senátor Töpfer či vládní propagátor radaru Klvaňa by řekli - nutná daň za obranu demokracie...

mapa jednoho ze scénářů dopadu zbytků po střetu "darebácké" rakety s "přátelským" EKV do Pacifického oceánu ZDE

Záběry hořící čtvrti Nørrebro pronikly po půl roce opět do hlavních zpravodajských relací. V nedělních večerních zprávách je mohli vidět i diváci Novy a České televize. Krátké šoty, kde v nočních ulicích šlehají plameny a probíhají bitky s policii byly doplněny reakcemi kodaňských obyvatel, kteří vyjadřovali nepochopení pro násilné protesty.

Český divák se nedozvěděl téměř nic o podstatě ani historii konfliktu spojeným se zničením kodaňského domu mládeže - Ungdomshuset. V paměti mu měl uvíznout pouze dojem o levicových radikálech a výtržnících, jejichž jedinou zábavou a povyražením je zapalovat auta.

Vláda si kvůli radaru najme PR agenturu a nevidí na tom nic špatného: "Lidé informace potřebují, tak jim je zprostředkujeme". Samozřejmě, taková agentura za peníze udělá co vám na očích uvidí, jeden najatý odborník na to holt nestačí, zvlášť když má ještě ředitelský vedlejšák v tabákové společnosti. Musí se ale to agentstvo opravdu snažit, předseda vlády totiž nejnověji zjistil, že ten odpor proti radaru není jen takový nějaký ledajaký, nýbrž organizovaný a -- považte -- zvenčí!

Pocházím z atheistického prostředí a křesťané šedesátých let minulého století – v době mého dospívání - mne oslovili nejen svým většinovým odporem k tehdejšímu režimu, ale zejména svou pokornou introspekcí sebe sama, svou sebeironií, svým věčným hledačstvím. Proti sebejistému a všemu rozumějícímu stádu stáli a ptali se. Ptali se po tom, co je to nejdůležitější, co nás přesahuje, kde je skutečná pravda věcí, kde je skutečná spravedlnost.

Křesťanství se mi stalo synonymem pro pokorné, nikdy nehotové hledání pravdy, kterou nikdy nemám, která – snad – někdy může mít mne.

Dnes začíná školní rok a naše děti budou pětkrát týdně zbaveny osobní svobody, zavřeny do školních tříd a dokonce se nebudou smět ani hnout ze židle. Takové podmínky nejsou ani v nejtvrdším vězení, kde i ten desetinásobný babičkovrah, který uškrtil v parku deset důchodkyň, může vstát že židle a protáhnout se kdy chce... Varování: TENTO ČLÁNEK JE PAMFLETEM (viz. http://cs.wikipedia.org/wiki/Pamflet). Pokud Vám to vadí, nečtěte dál!!! Pamflet je řádný literární útvar a píši ho tak, jak mne můj (výborný) učitel českého jazyka naučil pamflet psát. Jsem mu za to vděčný a snad mne jen trochu znepokojuje, že pokud tohle čte, možná ho klepne... No co se dá dělat, každá válka má i své nevinné obětí!

Mluvili jsme o tom babičkovrahovi, co ve vězení může vstát ze židle kdy chce. No a naše děti, které zatím žádnou babičku, dokonce ani tu svou, nezavraždily, musí sedět v lavicích téměř bez hnutí a poslouchat různé, často zakomplexované, existence, které jim budou vyhrožovat pravopisnými diktáty a zkoušením z vyjmenovaných slov... Aby to nebylo zas tak fádní, ve zbylém čase se budou věnovat nesmyslnému přepisování učební látky do sešitů podle jednotvárného výkladu pedagoga, který bude nudným hlasem ze svých zápisků číst to, co doma opsal z učebnice.