Generální prokurátor Jurij Čajka řekl v ruské televizi, že mezi zatčenými podezřelými jsou bývalí i současní členové ruské tajné služby FSB, bývalí i současní činitelé ruského ministerstva vnitra a v čele skupiny prý stál moskevský zločinec čečenského původu.

Ať již je výrok Edvardu Benešovi připisován právem či nikoli, vystihuje nejen horizont české politiky přelomu dvacátých a třicátých let, nýbrž její stabilní vzorec opakující se dodnes. Z jiného pohledu jej lze sledovat na periodicky se navracejícím fenoménu katastrofy zaviněné cizími zločinci a zrádci, tlusté červené čáry za dosavadní doktrínou a revolučního, konečně správného projektu, který na čas úspěšně vzdoruje novému vývoji geopolitické reality, než dospěje k nové katastrofě.

Nad salty české politiky se tají dech. Zavržení nadnárodní elitářské monarchie v projektu národně demokratické republiky a její odolnost vůči geopolitickým změnám hluboko do dob, kdy se již všude okolo etablovaly diktatury ještě může zastínit jeho četné vady na kráse. Stejně radikální je ale i následná demontáž demokratických principů a přechod k diktatuře po Mnichově, ve druhé republice, v exilu, v Košickém vládním programu a jeho únorovém vyústění.

Občas, naposled v souvislosti s Pražským jarem, se na stránkách Britských listů objevují povzdechy, jak neznáme vlastní dějiny a jaké důsledky z toho zpravidla plynou. Musím se přiznat, že i při všem skeptickém očekávání, jakých historických paralel se ještě dočkám ve veřejném prostoru (mimo 50. léta, k nimž se dnes přirovnává úplně všechno, na co si zrovna potřebujeme uplivnout), jsem byl překvapen.

Za jediný den se na těchto stránkách dočíst názory toho kalibru, že národnostní útlak v Rakousku-Uhersku je nesmysl (zeptal bych se pro začátek, co si o tom myslí třeba v jihoslovanských státech, o Slovensku ani nemluvě), nebo že Masaryk, známý svým austroslavismem (který ho, pravda, trochu přešel po anenských patentech z r. 1913) a hlubokým náboženským založením, "zdaleka ne nepodoben Hitlerovi" pořádal hony na prohabsburské politiky a církev, se mi zdá trochu příliš.

Když tak pročítám různé výlevy všemožných analytiků a média mne nutí sledovat "třenice" mezi levicí a pravicí, cosi mne nutí, abych i já připojil svůj soukromý názor.Mám za to, že v této zemi se skutečná, autentická pravicová strana mezi významnějšími politickými subjekty prostě nenalézá. Všechny jsou jen více, nebo méně koncentrovaným levicovým "roztokem" -- a to včetně ODS a lidovců. Minulým, hlavně poválečným režimům se bohužel opravdu podařilo českou pravici téměř zlikvidovat a marginalizovat. Vydatně jim v tom pomohla už první republika a Masarykovo tažení proti prohabsbursky smýšlejícím politikům a proti církvi, zdaleka ne nepodobné Hitlerovu tažení proti židům, naštěstí prosté oné zvěrské brutality.

Tato země už celé desítky let nemá žádné zkušenosti se skutečnou pravicí a tak i ti, kteří podvědomě k pravicové politice tíhnou, případně se pokoušejí ji "realizovat", trpí stejnými neduhy jako ostatní levice -- populismem, nedůvěryhodností, lhaním, podváděním voličů, věrolomností a plebejskostí, hraničící až s něčím, co bych nazval "politickým buranstvím".

Za pár dní začnou američtí vyjednavači v Polsku jednat o podmínkách postavení americké raketové základny. Podle nového průzkumu veřejného mínění, publikovaného v pátek, však americké rakety v Polsku nechce 56 procent dotazovaných Poláků, dvojnásobný počet lidí, který v Polsku americké rakety chce, konstatoval v neděli pořad The World This Weekend v rozhlase BBC a zdůraznil dále, v souvislosti se znepokojením ohledně systému americké raketové obrany, které předtím vyjádřil v rozhovoru ruský velvyslanec v Londýně Fedotov: Ať už bude diplomatický dopad tohoto projektu jakýkoliv, existují pochybnosti, zda bude raketový štít vůbec fungovat. Tak proč Spojené státy ten projekt tak horlivě prosazují a proč se k němu Rusko staví tak nepřátelsky? Jayantha Dhanapala je srílankský diplomat, který byl pět let prvním náměstkem generálního tajemníka OSN pro odzbrojení. Radek Sikorski je bývalý polský ministr obrany. Co si oba myslí o americkém projektu? Rozhlas BBC s nimi vysílal v neděli v poledne rozhovor.

Radek Sikorski: Myslím, že v historii válečnictví vznikne vždycky dříve nebo později proti každé zbrani nová účinná protizbraň. A je pravděpodobné, že jednadvacáté století bude stoletím válek raket, tak, jak dvacáté století bylo obdobím válek s tanky. Ukázala nám to nedávná konfrontace mezi organizací Hizbollah a Izraelem, kde bojovníci, kteří nezastupovali žádný stát, dokázali po řadu týdnů úplně ochromit jinou zemi používáním docela primitivní raketové technologie.

Jayantha Dhanapala: Žádný neproniknutelný vojenský štít neexistuje. Divíme se, proč se prosazuje tento nesmírně nákladný systém balistické obrany, na němž se bude muset podílet celá řada třetích zemí, jako Británie, ve Fylingdales, Polsko a Česká republika. Pro jiné země je to jenom provokace. A praktické zkoušky tohoto systému nebyly vždy úspěšné, takže to vážně ohrožuje i jiné země v Evropě tím, že se tento systém rozšiřuje do Evropy.

Audio záznam pořadu v angličtině ZDE

Jurije Fedotova, ruského velvyslance v Londýně, se v neděli zeptal pořad The World This Weekend rozhlasu BBC, jak vysvětluje obnovení dálkových strategických letů ruských bombardérů. Fedotov uvedl:

Audio záznam pořadu v angličtině ZDE

Nespokojila jsem se s rychlou odpovědí vládního "experta" na radarové záření Pekárka na otázku možnosti odrazu paprsku směrem k Praze či Příbrami, publikovanou například v ATM Online.

Spočítala jsem si hodnoty zářivého toku vlivem odrazu paprsku od letadel ve druhém z těchto měst, protože zde samozřejmě vzhledem k větší blízkosti k radaru hrozí výrazně větší hodnoty než v Praze. Výsledek, který jsem obdržela, mi vůbec nepřipadá zanedbatelně malý, a chci se tedy s Vámi o něj podělit. Odpovídá více než polovině limitu daného zákonem č.480/200Sb. Pokud by se teď psal rok 1999 a platil ještě zákon č.408/1990 Sb., mohla bych teď říct, že odražené paprsky způsobí okamžitou hodnotu zářivého toku přibližně 2x převyšující zákonný limit. Takto mi zbývá pouze připomenout, že v Cape Cod, kde stojí podobný radar, se nikdy nadlimitní hodnoty zářivého toku nenaměřily, dokonce ani hodnoty odpovídající polovině limitů. Přesto tam lidé trpí 7x častěji vzácnou formou rakoviny kostí než ve zbytku Spojených Států a neví se zatím, proč   .

Činitel vlivného moskevského regulačního úřadu v neděli poukázal na to, že britské energetické a ropné společnosti podvádějí své investory tím, že přehánění odhady velikosti svých plynových a ropných ložisek.

Oleg Mitvol, náměstek šéfa ruského ekologického inspekčního úřadu Rosprirodnadzor požadoval, aby londýnská burza a další úřady v Británii skoncovaly s tímto podváděním.

Rusko odebralo britským energetickým firmám jako Shell a BP ruský majetek, protože je ruská vláda přesvědčena, že ho získaly levně v době, kdy bylo ruské hospodářství v krizi.

Tak nám schválili reformu, paní Müllerová. Müllerová ze Švejka by nehnula brvou, stejně tak jako většina našich spoluobčanů, kteří jsou zatím v očekávání věcí příštích. Vždyť ODS přece slibovala prosperitu pro všechny a všem. Všechno všem. Tedy i vojáku Švejkovi.

Nevím sice, jak to chce udělat, když daně, pravda, sníží všem, ale dopad ze zdražení základních potravin a služeb nepocítí jen vyvolení - ti nejbohatší. Těm je přece jedno, jestli rohlík bude stát korunu nebo dvě nebo deset. V jejich příjmech halíře, ba ani koruny, nehrají roli a co se zdraví týká, dávno se léčí v nadstandardech státních či soukromých klinik. Ale co asi bude říkat taková samoživitelka s příjmem 14 000 se dvěma dospívajícími kluky? Té se ten rohlík asi hodně prodraží. Protože děti v určitém věku je lepší živit než šatit. Jak by dopadla důchodkyně Müllerová, starající se navíc o Švejka, moudrý čtenář zajisté domyslí. Hašek psal román humoristický, tragédii by mu nakladatel nevzal.

Od ledna letošního roku zabili jiní mladí lidé jen v Londýně 17 mladistvých. Naposledy zemřel v Liverpoolu jedenáctiletý chlapec Rhys Jones.

Člověk bohužel nemůže mít dojem, že by ta série vražd mladistvých v Británii už skončila. A případ jedenáctiletého Rhyse Jonese, (BL o tom informovaly pod titulkem 'Dva výrostci zatčeni za vraždu jedenáctiletého chlapce') je jedním z těch hrozných trestných činů mladých jednotlivců nebo příslušníků soupeřících gangů, které asi nenechají klidně spát žádné rodiče.

Za volant nám usedají strýčkové Nimrové, akorát už nemají v rukou opratě na šimla, ale automobilové zbraně. Prý jakýsi kopálista či čutálista před jízdou požil, nu, není sám, pokud je to pravda. Požili i jiní, třeba političtí piráti silnic, kteří poté tvrdili, že nepili a všechno se zahrálo do autu, aby jeho výsosti nebyli za darebáky. Pijáctví za volantem není dáno dnešní "demokratickou" dobou, ono se chlastávalo vydatně i za totáče, nejeden nezbedný opilec by o tom mohl poskytnout "intervivárijum", kdyby se necítil v dnešní době určen k vyšším metám či metálním ověšením, že, drahouškové.

Motto: Až naprší a uschne.

Vláda potvrdila akceschopnost pomoci evropskému partnerovi v hašení; oheň pro OH v Praze hoří v Olympii již dnes.

Autor byl v letech 1991-1996 konzulem v Řecku.

Možná by stálo hlouběji si všimnout nečinnosti Topolánkovy vlády v oblasti pomoci požáry postiženému Řecku. Přitom Řecko, i když nepatří mezi nejbohatší státy EU, pomohlo ČR v r. 2002 při záplavách. ZDE . Zřejmě má vláda jiné priority, než pomáhat lidem.

"Jako jsem já miloval Vás, tak se Vy milujte navzájem!"

Celostátní setkání mládeže v Táboře Klokotech, které se konalo předminulý týden, navazovalo na celosvětová setkání konající se od roku 1984, kdy Svatý otec Jan Pavel II. reagoval na podněty mladých lidí toužících po shromáždění. Vydali jsme se tam tedy taky! Někteří jako ostřílení účastníci podobných akcí, někteří poprvé, někteří na kolech, to trvalo 6 dnů, a někteří vlakem, to trvalo 6 hodin, ale zase jste si neužili tolik zábavy a spánek na farách po celé republice.

Po příjezdu na přeplněné táborské nádraží nás čekal uvítací kolařský výbor, který dojel dříve. Společně jsme došli na ubytovnu, tam dostali info-tašky, chvilku se rozkoukali a šli na naši první pouť přes celé město na Klokoty, poutní místo, kde se podle středověké legendy zjevila panna Maria. Po mši se dostali přeplněným autobusem zpět, ulehli unaveni z cesty a toto byl vlastně nejméně únavný den vzhledem k nabitému programu.

Citát z Paxmanovy přednášky, jejíž celý text v angličtině je ZDE

Ve své přednášce na edinburském televizním festivalu kritizoval Jeremy Paxman kulturu nepřetržitého televizního zpravodajství, která podle něho dává přednost emocím před racionální argumentací a živým reportážím před investigativní žurnalistikou a objevováním utajovaných informací.

Zaútočil také v přednášce na svého zaměstnavatele, společnost BBC, a varoval, že je budoucnost BBC nejistá, v důsledku klesající kvality jejích programů.

"Ve velmi přecpaném světě, v němž žije televize, prostě nestačí šeptat, vykecávat se, či filozofovat," zdůraznil před publikem vedoucích pracovníků britských televizních stanic. "Musíte křičet. Vládne potřeba neustálých senzací.Důsledkem toho je, že v televizním zpravodajství se nyní dává přednost emocím před vším ostatním. Ve zpravodajství nyní vznikla taková dynamika, kterou nezajímá odhalování dosud neznámých skutečností, dnes jde jen o pasivní "pokrývání" zjevných událostí."

V souvislosti s nastávajícím říjnovým sjezdem německých sociálních demokratů SPD oznámil vojenský mluvčí poslanecké frakce v Bundestagu Rainern Arnold, že bude delegátům předložen návrh na vytvoření "správné koncepce"dobrovolné branné povinnosti. Z materiálů sice vyplývá, že bude zachována dosavadní branná povinnost, ale vstup do Bundeswehru by byl v zásadě dobrovolný.

"Přání otcem myšlenky, aneb:

Freude, Freude, Freude, vždycky na tě dojde."

Tady zapracovaly freudovské obranné mechanismy naplno :-), píše jeden čtenář.

Server iHned dal zprávě o protestním pochodu proti radaru titulek, že jde o pochod pro radar. iHNED

(V neděli 26. 8. byl titulek článku konečně opraven, pozn. red.)

Když už jsme u toho "Přání otcem myšlenky" - na ihned.cz proběhla malá nenápadná zprávička mimo jiné tohoto znění:

Co to vypovídá o důvěryhodnosti a profesionální úrovni autorky (a potažmo i listu) si jistě každy domyslí sám.

Když jsem v sobotu večer sledoval televizní zpravodajství a vyslechl stanovisko pana radarového vládního zmocněnce k protestům odpůrců výstavby této vymoženosti na našem území, nevěřil jsem svým uším.

Nejde mi o vyjádření ke "zdravotním rizikům". Je pravděpodobné, že skutečně nepředstavují žádné výrazné nebezpečí pro obyvatelstvo ani v nejbližším okolí. Takového "radiového smogu" je dnes kolem nás tolik, že o trochu více nebo méně prakticky nehraje roli.

Zamrazilo mne z reakce na otázku, zda snad existence tohoto radaru nezvýši nebezpečí eventuelního teroristického útoku na něj, který by byl pro naše občany nebezpečný. Pan Klvaňa odpověděl, že dnes vysíláme devatenácti, dvaceti a jedenadvacetileté chlapce a dívky do nejnebezpečnějších míst, kde bojují za nás. Jak bychom se jim mohli podívat do očí, když nechceme ani takový příspěvek k ochraně proti terorismu? Omlouvám se, necituji-li přesně, ale v tomto smyslu ta odpověď zazněla.

Čulíku, jestli ti vadí bordely, tak do nich nechoď, ale přestaň tady bolševicky moralizovat a srát se jiným do toho, co mají psát nebo dokonce číst.Jsi zaslepený socanský zmrd, který svým moralizováním a mentorováním českýho národa jenom nahání vodu na mlýn komunistům a socanům. Žijeme ve svobodný zemi a podnikání v erotice je normálka, míní jeden čtenář, který se zapomněl podepsat.

Pane Čulíku,

Vaše diskuse s panem Ševcem o bordelech v Česku by byla v Kanadě naprosto nemyslitelná. Zde je prostě nezákonné žít z výnosu prostituce*) a policie na to dohlíží podobně jako na dodržování jiných, třeba dopravních, zákonů. Tedy má zdejší demokracie své meze. Píši o tom proto, aby si snad někteří čeští muži nechtěli udělat výlet do Kanady za sexem. Špatně by dopadli. Mužům, kteří vyhledávají prostitutky, se zde říká "johns" a když je poprvé přistihne policie, posílá je na povinné školení, kde jsou seznamováni s problémy prostituce. Podruhé je postih mnohem ostřejší. Jednou v jejích tenatech uvázl velice známý a ctěný lékař a současně člen senátu - byla z toho velká aféra.

*)V ČR je také nezákonné žít z výnosů prostituce, ZDE, pozn. red.

iDnes publikuje rozhovory s majiteli bordelu TÉMA BL

Jde o "typický" postoj pana Čulíka. Když se mu něco nelíbí, jako kouření a teď nevěstince, tak je to prostě tabu a šmytec. V minulosti například odmítl negativní názory na zákaz kouření v barech s tím, že nebude tento nešvar ohrožující zdraví spoluobčanů podporovat, zatím co hádám, že letadlem létá a autem jezdí pořád dál, ale k věci.. No jasně, že NYT, Le Monde, Frankfurter nebo Die Zeit něco zanedbaly. iDnes ani ostatní uvedené deníky nečtu, ale asi ty deníky které uvedl pan Čulík, nejsou pokrokové, jsou staromódní a jak řekl pan Švec jsou pokrytecké, pokud o nevěstincích nepíší. Pan Švec také jasně řekl: "Transparentnost je nejlepší ochrana před vším nekalým, co se v takových podnicích kdykoliv dělo," a tím se jasně a stručně vyjádřil k otázce "morálky". Otázka a názor na konec. Kolik nevěstinců pan Čulík osobně navštívil, a s kolika dívkami tam asi mluvil? No a konečně, ne všechny memy, přicházející k nám ze Západu, musí být nutně memy kvalitní, životaschopné a užitečné pro další generace, ale to ukáže jen čas, píše Zdeněk Pavlovský.

Pozn. JČ: Pan Pavlovský má ve svém uvažování logické zkraty. Nejde o zakazování nevěstinců (i když v Británii například povoleny nejsou) jde o to, že publikace jako server iDnes dělá reklamu činnostem, kde jsou z dobrých důvodů v zemích se zavedenější demokracií obecně považovány za škodlivé a asociální.

A co je důležité: Ten úsudek vždycky vznikl na základě rozsáhlé veřejné diskuse a je podepřen argumenty.

Prostě z dobrých důvodů se např. v Británii docela přísně trestá porušování rychlostního limitu na silnicích (je statisticky dokázáno, že každé drobné zvýšení rychlosti vede k radikálnímu růstu počtu mrtvých při nehodě), protože kouření způsobuje rakovinu i nekuřákům, je právem nyní zakázáno kouřit ve veškerých veřejných místnostech, nepropaguje se prostituce jako "zajímavé podnikání, jimž je možno vydělat mnoho peněz" (protože ta praxe ženy poškozuje), nechválí se nezřízené pití alkoholu jako odvážný skutek, ani krádeže či zákonem nepovolená činnost ("ten člověk je tak chytrý, že se ilegálně dostal do USA a vydělal si tam na pražský byt").

V Londýně, v Paříži nebo v New Yorku by nebylo možné, aby politik jmenoval svou milenku do vysokých politických funkcí - zatímco v ČR se nad tím nehne brvou a ještě Topolánka tisk chválí, nedávno za pokus o totéž (zvýšit své milence plat) vyhodili spektakulárně z funkce šéfa Světové banky amerického neokonzervativce Paula Wolfowitze. Je to "neprogresivní" a "zastaralé"? Asi ano. V tom případě jsem rád, že žiju v neprogresivním světě, kde se ještě dodržují určité základní etické principy. Ano, byl bych rád, aby byla součástí tohoto světa i Česká republika. Proč? V důsledku těchto omezení se ve společnosti žije příjemněji a pohodlněji. Svoboda totiž znamená nikoliv agresivitu a sobectví bez hranic, ale uvědomění si, že některé věci se nedají dělat - pokud poškozují mé bližní.

Článek o iDnes je jenom snůška urážek. Má Jan Čulík něco proti bordelům?

Má pocit, že jsou nelegální? Neodvádí ten podnikatel že svých příjmů daně? Zavírat před prostituci oči a vykazovat ji za dveře vlastní pozornosti je mnohem pokrytečtější a nebezpečnější než ji legalizovat. Transparentnost je nejlepší ochrana před vším nekalým, co se v takových podnicích kdykoliv dělo. Zavírání oči a vykazování je středověká praktika, prostituce tu byla, je a bude. Je to totéž jako s pornografii na internetu. Tvářit se, že pro nás "seriózní" neexistuje, je nebezpečné. Když ji přijmeme jako fakt, můžeme ji analyzovat a zjišťovat, jakou roli ve společnosti hraje a co znamená. Že to může být analýza zajímavá, dokazují články Jana Sterna. Přijetí těchhle věci jako normálních navíc výrazně otupí jejich přitažlivost jako zakázaného ovoce.

Pozn. JČ: Štefan Švec nepochopil můj argument, špatně jsem se vyjádřil. Nechci nic zakazovat (snad je to o mně už za ta léta proboha známo), obdivný článek na iDnes o majiteli bordelu však není analýza. iDNES nezjišťuje, jakou roli bordely hrají ve společnosti a co znamenají, toto z mnoha důvodů pofidérní podnikání legitimizuje a oslavuje.

Nechce si mi opakovat dlouhou litanii důvodů, proč se bordely považují za společensky nepřijatelné, bylo by to banální, možná, Štefane Šveci, na ty důvody přijdete sám.:) Nechť postačí poukaz na to, že skutečně asi nenajdeme interview s majiteli bordelu v New York Times, Le Monde, Frakfurter Allgemeine nebo Die Zeit... Pročpak asi ne, pane Šveci? Proč nezjišťují tyto mezinárodní deníky, jakou roli mají ve společnosti bordely? Asi něco zanedbaly... :)

Jinak je zajímavé, že otázka morálky, nebo postavení žen a mužů, atd. atp. se do otázek Štefana Švece nedostaly...?

Pan Švec se mýlí. ,,Bordely" u nás, na rozdíl od sousedního Německa, legální nejsou. Sama prostituce sice trestná není (na místech veřejně přístupných se může jednat o přestupek). Trestným činem dle § 204 odst. 1 alinea 2 tr. zákona však stále zůstává kuplířství - kořistění z prostituce jiného. Pokud pachatel vydělává na prostituci jiných osob a získá tak značný prospěch (od 500 000,- Kč výše), popř. spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny (po dohodě s nejméně dvěma dalšími pachateli), hrozí mu podle odst. 3 cit. ust. tr. zákona odnětí svobody až na osm let, ponecháváme-li ovšem stranou eventuelní další zvýšení trestu pro pachatele jako člena tzv. zločinného spolčení dle ust. § 43 a násl. tr. zákona. Že u nás ke stíhání podobných deliktů dochází jen ve velmi omezené míře, je samozřejmě flagrantním porušením tzv. zásady legality dle § 2 odst. 3 tr. řádu (povinnost stíhat všechny trestné činy, o nichž se orgán činný v tr. řízení dozví), píše Miroslav Kočí.

V diskusi o článku Majitel nevěstince nabídl sex zadarmo, uveřejněném v Idnes nejde panu Čulíkovi o pranýřování morálky a o zákazy, jak to interpretovali čtenáři Štefan Švec a Zdeněk Pavlovský. Mám dojem, že se v případě obou čtenářů jedná o lehký případ funkcionálního analfabetismu, to jest neschopnost pochopit smysl čteného textu.

Poznámka v Britských listech o technice, jak vyvolat pocit, že je člověk mimo své tělo, mi připomenula stav, který se mi přihodil v r. 1956. Tehdy jsem obhajoval jako jeden z prvních vědeckých aspirantů na Slovenské akademii věd svou práci na téma ovocných pektinů. Před aspiranturou jsem už v Bratislavě pracoval jakožto chemický inženýr.

Vzrušené debaty a obavy z případných bezpečnostních rizik spojených s přítomností americké radarové základny na území České republiky vezmou brzy jistě za své. Strach lidí z teroristických útoků na naši zemi je zcela zbytečný, protože do boje za světový mír se brzy pustí předseda české sociální demokracie Jiří Paroubek. Vyplývá to alespoň z dopisu, který Jiřímu Paroubkovi adresoval americký prezident George Bush a který je ke stažení na oficiálních stránkách ČSSD, píše Ondřej Kapusta.

Obyčejně, pokračuje Fisk, se snažím odpovědět takto: Zatímco je mi jasné, že s 11. zářím 2001 jsou spojeny nezpodpovězené otázky, nejsem reportérem pro konspirace, ale pro Blízký východ a musím se tam zabývat množstvím skutečných spiknutí, ať jsou v Libanonu, v Iráku, v Sýrii či v Íránu. Mým zásadním argumentem je: Bushova vláda zatím zvorala naprosto všechno, o co se na Blízkém východě snažila - vojensky, politicky i diplomaticky - takže nevěřím, že by byla kompetentní na to, aby dokázala zorganizovat mezinárodní zločiny proti lidskosti, k nimž došlo 11. září 2001 v New Yorku.

Armáda, která tvrdí - jako nyní Američané, že "al Kajda je na útěku", není prostě schopna provést nic tak zničujícího jako útoky z 11. září. Jen několik hodin poté, co americký plukovník David Sutherland tvrdil, že v irácké provincii Dijala "je al Kajda na útěku", zaútočila al Kajda celým praporem a usmrtila v této provincii všechny šejky, kteří se spojili s Američany.

Avšak, přiznává Robert Fisk, rozporná tvrzení v oficiální verzi událostí z 11. září ho přece jen stále více znepokojují. Nejde jen o ty nejzjevnější rozpory:

Tímto, v pořadí druhým textem pokračuji v seriálu článků na téma „Jak rozumět mediální indexaci?“ započatém texty „Právo na informaci o informaci“ a „Poznámky k informačnímu isotypu – piktogramu – pro mediální index“. Text je příkladem mediální analýzy na základě kritéria info-alterity, tedy otázky jak je v mediálním sdělení či informaci zohledněna jinakost a pluralita druhého pohledu.

Odborné knihy zkoumající žurnalistickou či mediální produkci ještě donedávna zdůrazňovaly jako nezbytná kritéria kvality informací jen objektivnost, relevanci, nestrannost, transparentnost atp. Teprve v posledních letech se vlivem oborů jako antropologie, etnologie nebo kulturní studia (avšak pouze na Západě) začal diskutovat nejen problém mediálního androcentrismu, ale i etnocentrismu, který slouží jako kulturní filtr, kdy se například banálním zprávám z daného kulturního prostředí dává přednost před relevantními informacemi ze vzdálených a kulturně odlišných zemí.

Protože cílem mnoha médií není nezaujatě informovat – tedy dávat do souladu skutečnost a realitu s naším myšlením (některá média naopak často vynakládají velké množství úsilí, aby naopak realitu a skutečnost zásadním způsobem oddálili s myšlením a chápáním), bývají mnohé zprávy tak zjednodušovány, aby jejich příjemce neměl žádný problém s jejich čtením a hlavně pochopením. Kritické myšlení se nedoporučuje, kritické myšlení totiž může škodit. Čas od času nám média umožní porovnat naše vlastní názory s názory celé veřejnosti. Vše bývá tak přehledně naservírováno, že by nemělo nikomu dělat potíže zařadit svůj vlastní názor do většinové škatule, nebo do velmi okrajové škatulky velmi okrajových názorů. Tomu všemu se říká průzkumy veřejného mínění.

Takzvané výzkumy veřejného mínění jsou toho dobrou ukázkou. Hlavní problém totiž začíná u samotného veřejného mínění.