Rozčilený fanoušek pravil: Hoši mají hodně peněz (čutálisté) a tak nevědí, co roupama. O peníze nejde, vážená bytosti, požívají i chuďasové v ojetinách obzvláště vydařených. Jak mraky se nalejí všechny ročníky způsobilé k ovládání motorového vozidla, nalejí se i ženy, bohužel. Oni se nalejí i ti, co nemají řidičský průkaz.

Pomníčky, kolem údajných komunikací, přibývají. Docela slušně, úspěšně a pravidelně se vybíjíme. Statistiky snad hovoří přesně, ale o víkendech končí mnohé životy tak beznadějně uboze -- při jízdě automobilem. Přesto nás to nechává chladnými, vyčpěli jsme, mravnost není nade vše, ale zdržuje.

Rytíři silnic, zdá se, už neodvratně vymřeli. Můžeme mít obavy, že v budoucnu zemře více lidí na silnici, než ve špitálech na rakovinu? Představa odporná. Dokud nenaleznou zákonodárci účinný lék na silniční nemravy, budeme se hrdlit nad každým případem -- jenže, oni i zákonodárci rádi bumbají, mají pochopení pro každého mizeru, kterému pravidla sliničního provozu připadají vzdálena, jako bible Kralická. Kam čert nemůže, nastrčí opilého řidiče. Smrti se nebojím smrt není zlá, pravil básník. Na silnici je ale jistě zbytečnou. Ochránit slušné účastníky silničního provozu je povinností státu, i když v přijetí zákonů může vrtat leckterý červíček.

Bojme se, aby v zájmu šetření ve zdravotnictví nejezdili pojízdné prosektury a nepitvaly oběti rovnou u silnic, dle příslušného okresu. Jak dlouho budeme slýchat usměvavé moderátory: dnes na našich silnicích zemřelo...

Šťastnou cestu a pevné nervy v době neslýchaného sprintu za smrtí.