24. 8. 2007
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
24. 8. 2007

Jak rozumět mediální indexaci?

Problém s jinakostí v Českém rozhlasu - Radiožurnál

Tímto, v pořadí druhým textem pokračuji v seriálu článků na téma „Jak rozumět mediální indexaci?“ započatém texty „Právo na informaci o informaci“ a „Poznámky k informačnímu isotypu – piktogramu – pro mediální index“. Text je příkladem mediální analýzy na základě kritéria info-alterity, tedy otázky jak je v mediálním sdělení či informaci zohledněna jinakost a pluralita druhého pohledu.

Odborné knihy zkoumající žurnalistickou či mediální produkci ještě donedávna zdůrazňovaly jako nezbytná kritéria kvality informací jen objektivnost, relevanci, nestrannost, transparentnost atp. Teprve v posledních letech se vlivem oborů jako antropologie, etnologie nebo kulturní studia (avšak pouze na Západě) začal diskutovat nejen problém mediálního androcentrismu, ale i etnocentrismu, který slouží jako kulturní filtr, kdy se například banálním zprávám z daného kulturního prostředí dává přednost před relevantními informacemi ze vzdálených a kulturně odlišných zemí.

Mediální etnocentrismus nebo neokonolialismus?

Problém kulturního filtrování tak nutně posunul i význam „objektivity“ nebo „nestrannosti“, protože mediální etno-subjektivita se nevyznačuje pouze předsudkem kulturní preference, ale podílí se na daleko horší praxi jakou je „zneviditelňování“ cizích kultur. Mediální etnocentrismus tak nabývá podobu kulturního neo-kolonialismu, který alteritu – onu „znepokojivou zkušenost cizího“ – neguje.

Proti tomuto tradičnímu, kulturně nadřazenému postoji vystupují už dlouho mnozí myslitelé, kteří naopak zdůrazňují potřebu reflektovat alteritu a v souvislosti s ní hovoří o konci jedné evropské fáze dějin, protože jednotlivé národy – ať už nesené ideologií západního křesťanství nebo moderního kapitalismu – doposavad jen „zahlazovaly“ zkušenost druhého a cizího.

M. Bachtin hovořil o nutnosti nové exotopie – tedy o potřebě stvrzení odlišnosti druhého a jeho uznání jako subjektu. E. Levinas považoval tuto „alteritu“ dokonce za podmínku jak překonat starou epochu, která se vyznačovala potlačováním „druhého“ a „jiného“. Podle B. Waldenfelse si alteritu nemůžeme „přivlastnit“, protože je výzvou a odvrácenou stranou toho, co považujeme za vlastní.

Česká média jsou problémem mediálního etnocentrismu stále nedotčena stejně jako problémem mediální alterity, která je však přínosná pouze tehdy, když recipient ví, že se nerozplývá ani v etnocentrické totalitě „my“, ani nepodléhá pokušení zkušenost cizího potlačovat, ale snaží se vést s „druhým“ dialog, dávat mu možnost slova a možnost se hájit.

Politický obraz nepřítele – zlatý důl pro masová média

Například 20. června 2007 přinesl internetový deník Aktuálně.cz rozhovor s americkým politologem a poradcem Bushovy zahraniční administrativy Joshua Muravchikem, který patří ke skupině neokonzervativců, propagujících myšlenku šíření demokracie i s pomocí zbraní. Vedoucí zahraniční rubriky tohoto internetového deníku, novinář Pavel Tomášek, mu v souvislosti s americkými vojáky, kteří padli při okupaci Iránu, položil příkladně etnocentrickou otázku, která byla střižena přesně podle konce jedné evropské fáze dějin:

“Je pro Američany, vzhledem k ceně, jakou už museli zaplatit, toto uspokojivý výsledek?“

Otázka mediální „alterity“, která je vedena naopak snahou překonat „starou epochu“, však zní zásadně jinak:

“Je i pro Američany, vzhledem k ceně, jakou už museli druzí zaplatit, toto uspokojivý výsledek?“

Mediální etnocentrismus vychází z cynického neokoloniálního předpokladu, že stovky „našich“ obětí je možno považovat za „vysokou cenu“, zatímco statisícové ztráty „druhých“ se vůbec nepočítají, protože nejsou součástí „našeho“ universální západního civilizačního okruhu.

Ve zmíněném rozhovoru je mediální etnocentrismus patrný nejen tím, že v něm není jediná zmínka o stovkách tisíc civilních obětí v Iráku, kteří v důsledku americko-britské okupace a následné občanské války přišli o život, ale je zřetelný o to více, že tento „poradce americké vlády“ ve zmíněném rozhovoru vystupuje jako typicky propagandistický PR-tester jednoho z nejvlivnějších think-tanků v USA, když hovoří o nezbytnosti „bombardovat“ další zemi - Írán.

Není náhodné, že do souhry mediálního etnocentrismu zapadá i dlouholetá snaha některých západních zemí prezentovat a vyobrazovat Írán přesně podle politické dichotomie „nacistického“ antisemitského právního filosofa Carla Schmitta jako „politického nepřítele“, který je „v intenzivním smyslu existenciálně jiným a cizím“.

Této souhře médií a obecně mezinárodního zvýšeného intelektuálního zájmu o schmittovské dichotomistické pojetí politična („přítel x nepřítel“) však evidentně schází snaha číst dílo Carla Schmitta prizmatem jeho jiného „vědeckého“ díla jako je například Německá právní věda v boji proti židovskému duchu, která pochází také z 30. let 20. století.

V této absenci kritického pohledu na alteritu se propagandistický politický obraz „nepřítele“ stává pro masová média „zlatým dolem“, a to bez ohledu jestli tento „nepřítel“ skutečně někoho ohrožuje, nebo ne.

Diskusní schéma – racionální Západ a iracionální Východ

V tomto kontextu je signifikantní i působení veřejnoprávního média jako je Český rozhlas 1, který v pořadu Radiofórum odvysílal dne 4. dubna 2007 právě diskusi o Íránu.

Podnětem bylo zadržení několika námořníků z válečné fregaty HMS Cornwall, kteří se na svých člunech dostali – podle tvrzení Íránu – do jejich výsostných vod.

Etnocentrismus nejen britských médií nenechal nikoho na pochybách, že pravdu má britský premiér T. Blair, podle jehož vyjádření bylo zadržení Britů projevem „íránské zvůle“.

O to zajímavější bylo sledovat, jak se s problémem mediální alterity vypořádá české veřejnoprávní médium.

Pořad moderoval Václav Sochor, který diskusi uvedl s latentně schmittovským podtextem, neboť podle něj by titulky o této kauze asi neplnily světové deníky, „kdyby nešlo o Írán“. Obraz nepřítele je tudíž obecně známý. Přesto před začátkem samotné diskuse položil moderátor otázky, které alespoň formálně naznačovaly, že se diskuse bude rozvíjet v intenci alterity: „Je to Írán, kterého se máme obávat? Co když jsou Íránci v právu, když tvrdí, že i oni chtějí využívat jadernou energii k mírovým účelům?“

Tím však byla veškerá snaha o alteritu vyčerpána, protože už samotné složení diskutujících bylo etnocentrické. Diskuse se totiž zúčastnil Cyril Bumbálek, expert Asociace pro mezinárodní otázky, Michael Romancov, odborný asistent Institutu mezinárodních studií a spolupracovník ČRo 1 ve Velké Británii Milan Kocourek.

Jestliže se za komunismu problém alterity mohl zredukovat na občanské heslo „o nás bez nás“, pak mediální etnocentrismus by se dal charakterizovat heslem „o nich bez nich“.

Tak se posluchači hned mohli od Cyrila Bumbálka dozvědět kritický poznatek, „že Írán z toho dělá politický problém“. Z hlediska etnocentrického Západu je totiž sama přítomnost okupačních vojáků na irácko-íránské hranici zcela banální záležitostí a samotný mediální výraz „rukojmí“ měl evokovat, že bychom se na tento problém měli dívat jako by se jednalo o skupinu zahraničních turistů, kteří při putování za historickými památkami staré Mezopotámie prostě omylem zabloudili, a proto se stali nahodilými ručiteli cizích závazků.

I na následující moderátorovu otázku: „Zda-li Írán celou akci předem nepřipravil?“ odpověděl Cyril Bumbálek zasvěceně: „Nelze to potvrdit, ale určité indicie nasvědčují, že zatčení mohlo být únosem a nacvičenou akcí Íránu ukázat sílu“.

Milan Kocourek, který hovořil telefonicky z Británie, se přidal se svou osobní douškou: „Írán to vidí jako útok na sebe, ale já si osobně myslím, že to Írán přehnal?“

I další otázka moderátora se nesla v duchu vykreslování Íránu jako „nepřítele“, kterého USA a Velká Británie veřejně obviňují z toho, že podněcuje občanskou válku v Iráku.

Závěr už nenechal nikoho z posluchačů na pochybách, jak to veřejnoprávní médium myslí s údajnou objektivitou a nestranností, a proto se moderátor mohl přímo zeptat: „Zda-li by pro Irán nebylo po všech stránkách životně výhodnější a jednodušší, aby se svého jaderného programu vzdal?“

Tuto otázku zarámoval Cyril Bumbálek typickým klišé o iracionalitě „druhého“: „Jedna věc je to, co se jeví jako racionální výhodné řešení, na druhé straně jsou velmi silné iracionální motivy.“

Poté moderátor Pavel Sochor udělil slovo pěti posluchačům, kteří se však k nemilému překvapení všech diskutujících do jednoho shodli na kritice velmocenské politiky Velké Británie i USA, kterou označovali jako neokolonialistickou, připomněli historicky lživé, zato mediálně „věrohodné“ tvrzení o napadení amerických torpédoborců v létě 1964, operujících ve vietnamských vodách, které se pak stalo „záminkou“ pro letecké údery proti Severnímu Vietnamu. Položili otázku, zda-li by se velmoci neměli věnovat především vlastním ožehavým domácím problémům, upozornili na hegemonické vojenské zájmy Spojených států, které souvisejí i se snahou umístit na území Česka radarovou stanici, a apelovali na politickou imaginaci moderátora a jeho expertů, aby si představili, co by se bývalo stalo, kdyby se v Mexickém zálivu proháněli čínské nebo ruské vojenské lodě.

Moderátor naprosto zaskočen těmito zcela odlišnými názory prohlásil: „V podstatě většina našich posluchačů... pro někoho možná překvapivě... se staví více méně na stranu Íránu a tvrdí, že ze strany Británie jde o provokaci.“

Úkol expertů v médiích – znehodnocovat alteritu

Do té doby poměrně věcný a spíše historizující odborník Michael Romancov, který byl asi také zaskočen reakcí posluchačů, se obrátil k imaginární etnomajoritě, u níž předpokládal, že zcela určitě nesdílí názory lidí, kteří se dovolali do Radiožurnálu, a na adresu kritiků omluvně prohlásil jako lékař o nemocné ženě, která nevydržela nervové vypětí: „Je celkem přirozené, že posluchači mají tendenci fandit tomu slabšímu, a přinejmenším opticky se zdá být slabší Írán.“

Leckterý posluchač se asi musel štípnout do ruky, aby se ujistil, zda-li bdí nebo spí, protože představa, že USA nebo Velká Británie jsou podle tohoto experta „silní pouze opticky“, byla vskutku kvalifikovanou tečkou za celým pořadem.

Pan Romancov tak jinými slovy sdělil posluchačům, že oni vlastně ani nejsou s to posoudit odborně ani opticky otázku moci, a proto potřebují experta, který jim v posledku řekne, že to, co je bílé, je ve skutečnosti černé.

Je patrné, jaká je role „experta“ v médií – na jedné straně je třeba „druhého“ odborně popsat jako subjekt s iracionálními motivy, zatímco „naši“ etnostranu je třeba charakterizovat jako subjekt, který se řídí pouze „racionálními řešeními“.

A pakliže mediální poselství takovýchto expertů selže či se ukáže, že nemá na posluchače kýžený vliv, poté se musí názory diskutujících, které neladí s odborníky, zlehčovat, psychologizovat a relativizovat, jako by recipienti byli malé děti, které poměřují politické události podle pohádkového žánru o velkém Goliášovi a malém Davidovi.

Dvě pointy namísto závěru

O pár týdnů později byly souhrou okolností v pořadu Radiofórum zrušeny živé neredigované telefonáty, pročež následně sdružení Občané za svá práva v Praze obvinilo vedení Českého rozhlasu, že sedmnáct let po revoluci zavádí do vysílání Českého rozhlasu cenzuru.

Veřejnoprávní instituce byla však obviněna neprávem.

Český rozhlas přece nemusí (přesněji ani nemůže) provádět nějaký typ cenzury, protože mu postačí, když vyřazovaním druhých z diskuse zajistí předem jeho diskurs mediálního etnocentrismu a formát diskuse s odborníky, pro něž je alterita španělskou vesnicí.

Navíc – každý cenzor předem ví, co má cenzurovat, zatímco současná media ještě vůbec netuší a nejsou ochotna si připustit, že někoho druhého, cizího a jiného nepřipouští ke slovu, nedávají mu prostor se hájit a že s ním nevedou dialog.

Zklamaní posluchači si tak mohou spíše položit otázku, zda-li takto vedený typ diskusních pořadů má vůbec cenu realizovaného telefonního hovoru do studia.

O čtyři měsíce, přesněji 24. července 2007 některá britská média (BBC, The Independent) přinesla zprávu o neoficiálních výsledcích šetření vypracovaného zahraničním výborem britského parlamentu, podle něhož patnáct členů britské námořní posádky „s největší pravděpodobností skutečně proniklo letos v březnu do íránských vod, jak původně tvrdil Teherán.“

Samozřejmě, že tato informace nenaplnila titulní strany světových médií, protože nezapadala do propagandistického, mediálně schmittovského obrazu Íránu jako iracionálního „nepřítele“.

Ve 12. století Hugese de Saint-Victor napsal: „Člověk, který nalezne svou sladkou vlast, je pouze nezralý začátečník; ten, pro něhož je každý kousek půdy jako jeho vlastní, ten už je silný; ale jenom ten je dokonalý, pro něhož je celý svět neznámou zemí.“ Vzhledem k tomu, že etnocentrická média prezentují svět jako nezralí začátečníci – tedy jako něco, co je nám etnicky vlastní –, je zřejmé, že právě pro kulturní deficit alterity globální média nedokážou prezentovat svět jako „neznámou zemi“.

 

Autor je spolupracovníkem tiskové agentury gitA

                 
Obsah vydání       24. 8. 2007
25. 8. 2007 Robert Fisk: Mám pochybnosti o útocích z 11. září
26. 8. 2007 Názor dne Oldřich  Průša
25. 8. 2007 Jeremy Paxman zaútočil na BBC a na kulturu čtyřiadvacetihodinového, nepřetržitého zpravodajství
25. 8. 2007 Pochod na podporu radaru? Kéž by...
26. 8. 2007 iHned znovu boduje Vítězslav "Vitex" Dvořák
26. 8. 2007 Proč nepomůže Topolánek Řecku?
26. 8. 2007 Žijeme ve svobodný zemi a podnikání v erotice je normálka
25. 8. 2007 Kam v Kanadě do bordelu? Nikam - policie vás pošle na školení Miloš  Kaláb
25. 8. 2007 iDnes, "Nejdůvěryhodnější zpravodajský portál" idolizuje i pornoslužby pravidelněji
24. 8. 2007 Vláda škrtičů Milan  Daniel
24. 8. 2007 ČR jako Protektorát USA
24. 8. 2007 Americká rozvědka se obává o stabilitu irácké vlády
24. 8. 2007 Vědci vyvinuli techniku, jak vyvolat pocit, že je člověk mimo své tělo
25. 8. 2007 Jak se cítí člověk mimo své tělo Miloš  Kaláb
24. 8. 2007 Léčba pacientů nemocných rakovinou není v ČR špatná
24. 8. 2007 Kdyby blbost bolela, aneb Proč se nedostane konopí normálně na recept v lékárně? Uwe  Ladwig
24. 8. 2007 Svaz obcí proti radaru
24. 8. 2007 Vládní "odborník na radary" uvedl nesprávné informace v online rozhovoru iDnes Štěpán  Kotrba
24. 8. 2007 Martin Schulz v ČRo 6 bojuje proti bludům
24. 8. 2007 "Nejdůvěryhodnější zpravodajský portál na 'českém' internetu" interviewuje majitele bordelu! Jan  Čulík
24. 8. 2007 Má Jan Čulík něco proti bordelům? Štefan  Švec
25. 8. 2007 Bordely v Čechách legální nejsou
25. 8. 2007 "Ne všechno, přicházející ze Západu, je kvalitní"
25. 8. 2007 Lehký případ funkcionálního analfabetismu Václav  Chyský
24. 8. 2007 Kam "utéct" před tím, co se děje v této zemi?
24. 8. 2007 Proč by se ženy měly starat o děti?
24. 8. 2007 Rudý herynek Topolánkovy vlády Boris  Valníček
24. 8. 2007 Výzkumy a oblíbenost politiků - deformace skutečnosti a manipulace s veřejným míněním Petr  Kokaisl
24. 8. 2007 Problém s jinakostí v Českém rozhlasu - Radiožurnál Mirek  Vodrážka
24. 8. 2007 Írán dostřelí na Moravu. Radar ji neochrání
24. 8. 2007 Názor dne Oldřich  Průša
24. 8. 2007 Žádný masakr dortu Oldřich  Průša
24. 8. 2007 Politika pro každého Václav  Dušek
23. 8. 2007 V zájmu osvěty Jan  Čulík
24. 8. 2007 Mezi uživateli internetu začínají převládat mladé ženy a důchodci
24. 8. 2007 Pořad Vstupte Roberta Tamchyny s Dušanem Třeštíkem - in memoriam
24. 8. 2007 Gorilí den v pražské ZOO - Odhalení II
24. 8. 2007 Imunitní bariéra přirozené imobility narušena Darius  Nosreti
24. 8. 2007 "Izolační vrstva" neexistuje Pavel  Urban
24. 8. 2007 Radar, česká vláda a nebezpečí smrti
24. 8. 2007 Potřeba zákona na ochranu much Wenzel  Lischka
23. 8. 2007 Jaromír Štětina: KSČM se dopouští vlastizrady, když odmítá americký radar
23. 8. 2007 Informace pro MFD: Premiér sídlí v Kramářově vile Oldřich  Průša
23. 8. 2007 Ivanov: Ruské strategické letecké hlídky nejsou agresivní
23. 8. 2007 Co znamenají "Medvědi" na obloze? Jaroslav  Kuba
23. 8. 2007 Riziko jisté smrti s dlouhotrvající agónií Michal  Mašín
23. 8. 2007 Vztah k vědě musí být kritický Boris  Cvek
23. 8. 2007 Dva výrostci zatčeni za vraždu jedenáctiletého chlapce
23. 8. 2007 Greenpeace vyjíždí do měst a obcí diskutovat o radaru
23. 8. 2007 Terorismus zastaví jen změna mezinárodního klimatu
23. 8. 2007 Proč nepřesunout nádraží v Brně? Jan  Motal
22. 8. 2007 Trestní stíhání ďábla v kauze Čunek Petr  Dolínek
23. 8. 2007 Vládní NEreforma Michal  Rusek
23. 8. 2007 O radaru tak trochu jinak Michael  Kroh
23. 8. 2007 Kdy je Sisyfos užitečný a kdy je věda nebezpečná Štěpán  Kotrba
22. 8. 2007 Obava z údajně škodlivých účinků amerického radaru jako odvádění pozornosti od problému Jan  Čulík