|
25. 8. 2007
Jeremy Paxman zaútočil na BBC a na kulturu čtyřiadvacetihodinového, nepřetržitého zpravodajství
"Odpovědí na otázku, zda lidi jako já mají nějaké zvláštní právo vyslýchat mocné je: nikoliv. Jediným rozdílem mezi mým postavením a postavením obyčejného občana není nějaké zvláštní právo, ale možnost. Já mám tu možnost. Ale její ospravedlnění je založeno na intuitivním porozumění toho, co je funkcí televizního média." "Když jsem byl letos v Egyptě, poslouchal jsem v zahraničním vysílání BBC zpravodajství o volbách v Nigérii. Najednou moderátor uvedl: Přerušujeme toto zpravodajství, protože máme mimořádnou zprávu z Londýna. Řekl jsem si: Panebože, co to zas je? Další bombové atentáty? Byl snad zavražděn Blair? Zpráva zněla: 'Princ William a Kate Middleton se rozešli.'" Citát z Paxmanovy přednášky, jejíž celý text v angličtině je ZDE Ve své přednášce na edinburském televizním festivalu kritizoval Jeremy Paxman kulturu nepřetržitého televizního zpravodajství, která podle něho dává přednost emocím před racionální argumentací a živým reportážím před investigativní žurnalistikou a objevováním utajovaných informací. Zaútočil také v přednášce na svého zaměstnavatele, společnost BBC, a varoval, že je budoucnost BBC nejistá, v důsledku klesající kvality jejích programů. "Ve velmi přecpaném světě, v němž žije televize, prostě nestačí šeptat, vykecávat se, či filozofovat," zdůraznil před publikem vedoucích pracovníků britských televizních stanic. "Musíte křičet. Vládne potřeba neustálých senzací.Důsledkem toho je, že v televizním zpravodajství se nyní dává přednost emocím před vším ostatním. Ve zpravodajství nyní vznikla taková dynamika, kterou nezajímá odhalování dosud neznámých skutečností, dnes jde jen o pasivní "pokrývání" zjevných událostí." |
|
Otázkou je, zda má BBC budoucnost, dodal Paxman. "Pracovat v BBC vždycky bylo tak trochu jako žít ve Stalinově Rusku, pořád máme pětiletky, a prázdná politická hesla." "BBC bude muset ospravedlnit svou existenci tím, co vysílá." Paxman, jedna z nejvýše placených britských televizních osobností (vydělává několik stovek tisíc liber ročně) poukázal na to, že důvěra televizních diváků v televizní vysílání byla promarněna v poslední době celou řadou skandálů, jednak při falšování výsledků televizních soutěží, založených na placených diváckých telefonátech do studia, a jednak zjištěními, že v některých případech byly sekvence v dokumentárních reportážích nastříhány tak, že zfalšovaly skutečnost. "Musíme se ptát: Je něco shnilého ve státě televize, je to nějaká systémová choroba, která celé televizní vysílání činí svou podstatou nepoctivým?" Otázka, která za tím stojí, je podle Paxmana prostě: "Co je účelem televize?" Podrobnosti v angličtině ZDE |
