V chemii se tomu říká "vytěsnění" v mikrobiologii či akvaristice "princip konkurence" neboli nasycení prostředí neškodnými či dokonce mírně prospěšnými bakteriemi, takže se do vnitřního prostředí bakterie škodlivé, o které především jde, nedostanou -- organismus je jinými bakteriemi již přesycen. Známe to z reklamy na Actimel či jiné jogurtové přípravky s aktivní bioflórou, píše Karel Šolín.

Stejným způsobem na mne působilo zpravodajství ČT-1 a TV Nova v hlavních zpravodajských relacích, tedy v nejvíce sledovaných pořadech nejvíce sledovaného média -- televize v posledních 10 dnech. Přípravě pochodu neonacistů židovskou částí Starého města, jeho zákazům Pražským magistrátem a rušení tohoto rozhodnutí pro změnu Městským soudem v Praze, atd. atd. se věnovalo zhruba 5-6 min každý den - několik vysílacích hodin(!) celkem. Když už nebylo pořád co vysílat, přidávaly se historické sondy, co že to byla Křišťálová noc, apod. "A jé je, už zase ti demonstranti, ach jo,...."

No řekněte, kdo by těmi demonstracemi již nebyl otrávený? Asi nemají do té televize teď co jiného dát -- řekli si snad mnozí. A tak kdyby jim chtěl někdo nabídnout pro změnu demonstraci kterou pořádá Studentský výbor a iniciativa Ne základnám namířenou proti zradě národa jeho "Stranou a vládou" o pouhý týden později, no to už by přece vůbec nikdo nechtěl, že? Koho by to zajímalo..?

Studenti českých středních a vysokých škol, kteří spolupořádají demonstraci za referendum a skutečnou demokracii 17. listopadu na Václavském náměstí, napsali otevřený dopis Václavu Havlovi. "Upozorňujeme v něm pana Havla na rozpory mezi jeho vyjádřeními z let 1989 až 1990 a jeho pozdějším jednáním." uvedl Lukáš Kantor, jeden z autorů dopisu. "Pan Havel je pro nás symbolem nenaplnění ideálů takzvané 'sametové revoluce`. Symbolem toho, jak jednotliví listopadoví vůdci postupně měnili své názory v okamžiku, kdy se začali usazovat ve vysokých státních funkcích. Stejnou zradu vlastních myšlenek, kterou kritizujeme u pana Havla, vidíme u dalších osobností roku 1989, jako jsou například Martin Mejstřík nebo Saša Vondra." prohlásil další z autorů, Petr Glivický.

Láska, která se bojí vyslovit své jméno, hony na čarodějnice naší doby, MfD, která ráda mučí děti, a chudák Wilde jako svědek z literární historie

V roce 1895 odsoudila královská justice a celá britská veřejnost Oscara Wilda za "hrubou nemravnost", sexuální styk se stejným pohlavím. Wilde dostal dva roky žaláře a nucených prací. Během všech tří svých procesů homosexualitu popíral. Obrat nastal, když se ho žalobce zeptal na báseň jeho milence Alfreda Douglase o lásce, která se neodváží vyslovit své jméno.

V ČR se diskutuje o tom, zda má být nová hypermoderní Národní knihovna postavena podle návrhu architekta Kaplického a zda má stát na Letné nebo někde jinde. Jsou to naprosté podružnosti. Daleko důležitější je něco jiného. Na to se ovšem nikdo neptá: Jak bude Národní knihovna fungovat? Bude skutečně plnit svůj kulturní a civilizační účel?

Mirek Topolánek: "Děkuji Policii České republiky a všem ostatním složkám za vynikající zvládnutí sobotní akce. Hlavní úkol, ochránit centrum Prahy před nepovoleným pochodem extremistů, splnili bezchybně. Navíc se jim podařilo nenásilně potlačit střety mezi pravicovými a levicovými radikály a ochránit tak základní hodnoty demokracie".

No jestli je předseda vlády takto podrobně informován o všem, o čem by informován měl být, není na tom lépe, než jeho předchůdce Paroubek v roce 2005, když na jedné louce dunělo techno a o několik hodin později obušky policistů... │ŠOK

O to víc mě šokovalo, když jsem se na teletextu ČT dočetl, že tito nešťastníci měli být superagrasivní anarchisté, vrhající dlažební kostky. Dle mého pozorování se jednalo o 15-18 leté punkery a punkerky, kteří nejevili naprosto žádné známky agresivity. Rovněž jsem si nevšimnul, že by v okolí byly odhozeny nějaké zbraně, či dlažební kostky, jak o tom hovoří některé zprávy.

Sám jsem se účastnil pochodu anarchistů od pasáže Platýz právě do Spálené ulice, kde jsem se oddělil, abych se podíval, cože se to děje na Palackého náměstí, když jakýsi policejní velitel vykřikoval, že se tam anarchisté za žádnou ceny nesmí dostat. Když jsem tam došel (relativně přímou cestou přes ulice Na Zbořenci, Na Zderaze, Dittrichova), stálo tam přibližně sto policistů, jinak bylo náměstí prázdné. Odtamtud jsem se vracel do centra podle kroužení policejního vrtulníku a dorazil jsem na Jungmannovo náměstí krátce po zásahu.

Vzpomínáme každý rok, jedenáctý měsíc v roce, jedenáctý den v měsíci, v jedenáct hodin. O této hodině vzpomínáme na to, jak vojáci obětovali své životy pro svou kanadskou vlast. (Stejná ceremonie se koná v Británii a v jiných západoevropských zemích: 11.11. 1918 totiž skončila první světová válka, pozn. JČ). V každém městě pochodují veteráni všech válek, jichž se Kanada zúčastnila a každoročně těch starých žen i mužů ubývá. Jenže v těchto letech opět začalo přibývat mladých obětí. Kanada je znova ve válce a ne všichni občané přijímají tuto skutečnost s potěšením, přestože se vláda snaží získat jejich podporu. Pan Randall Denley, sloupkař novin The Ottawa Citizen, měl tu odvahu, že dal svému příspěvku k příležitosti Dne vzpomínek titulek "Pamatujte na vojáky, kteří teprve zahynou", a aby nebylo pochyb o tom, jak to myslí, přidal podtitulek "Náš nesmyslný přístup k Afghanistánu zaručuje, že k seznamu padlých přibudou další jména".

Máte problémy na pracovišti, dostali jste neoprávněnou výpověď nebo zaměstnavatel Vás diskriminujete? Cítíte se ztraceni a nevíte si rady? Netroufáte si sami se zaměstnavateli postavit a na advokáta nemáte dost finančních prostředků? Nemusí to tak zůstat. Díky našemu projektu "Právní pomoc v oblasti pracovního práva osobám znevýhodněným na trhu práce", který je financován Evropským sociálním fondem A státním rozpočtem České republiky se Vám může dostat pomoci stejně jako klientovi z níže popsaného případu.

Iuridicum Remedium je nezisková organizace a pomoc postiženým osobám je bezplatná. Tento článek není komerční reklamou, ale informací pro potřebné lidi o možnosti bezplatné pomoci v rámci tohoto projektu.

Na občanské sdružení Iuridicum Remedium (IuRe) se obrátil klient, který obdržel od zaměstnavatele, u kterého pracoval již dva roky, písemné upozornění na porušení pracovní kázně, ke kterému mělo dojít před necelým měsícem. Jednalo se o použití vypalovacího zařízení bez dovolení vedoucích pracovníků. Téhož dne, kdy klient obdržel písemné napomenutí, poté co neakceptoval ukončení pracovního poměru dohodou, bylo klientovi písemně doručeno okamžité zrušení pracovního poměru. Klient toto okamžité zrušení pracovního poměru považoval za neplatné, když k použití vypalovacího zařízení z jeho strany došlo v době řádné přestávky v práci a za minimálního pracovního provozu.

Skutečným důvodem ukončení pracovního poměru byly klientovy aktivity spočívající v realizaci jeho ústavních práv -- snahu o založení rady zaměstnanců a zřejmě i jeho mimopracovní, ekologicko-aktivistické aktivity v regionu (nicméně diskriminační zacházení z tohoto důvodu by se prokázat nedalo).

Toto napsal Plzeňský deník ZDE. Pavel Hlávka má podrobnější informace:

V minulé části příběhu o životě a smrti herečky Anny Sedláčkové (1887-1967), jsme vzpomněli na její průkopnické filmové začátky po boku jejího chotě Maxe Urbana. Sny a touhy novomanželů, kteří k tomu založili společnost ASUM, daly vzniknout prvním českým hraným filmům. Filmová aktivita i nadále zvyšovala popularitu herečce, jejíž publikum jí neřeklo jinak, než Andula. Narodila se 29. září 1887 a zemřela o 80 let později dne 24. listopadu 1967.

Nové umění, o němž nikdo netušil, že dosáhne takového rozmachu, byl v té době především velikým experimentem. Veliká Andulina obdivovatelka Ella Bozděchová nevynechala jedinou příležitost, aby nechyběla ani v těchto okamžicích, o nichž nám zbylo tak málo dokladů. Útržky vzpomínek jsou povětšinou shromážděny anekdotickou formou v pamětech svých tvůrců. Koncem 50. let se podařilo filmovému pedagogovi Václavu Wassermannovi vyzpovídat Maxe Urbana do svého vyprávění o "starých filmařích", které vyšlo v nakladatelství Orbis v roce 1958.

České dráhy budou opět zdražovat. Sice zdražení umně zakryly částečným zlevněním, ale vcelku naprostá většina cestujících zaplatí víc. Zdražuje se jim lehko, když rostou i ceny benzínu - tam se ovšem rostoucí ceny rovnají čiré zlodějině, protože objektivně pro tento jev není žádný důvod. A tak se ČD pohodlně podílejí na tom velkém švindlu. Gentlemani ve vedení ČD by si ale měli uvědomit, že co je moc, to je příliš. Fair play by bylo za vyšší cenu poskytnout také vyší kvalitu. Co ale poskytne největší zaměstnavatel v republice svým zákazníkům? Tedy kromě starých - což by až tak na škodu nebylo - ale také (a to je horší) věčně špinavých, často zapáchajících a v ranních hodinách přecpaných vozů na regionálních tratích s jejich každodenními zpožděními (pět až deset minut je např. na trati Rakovník - Praha standard)?

Nad klidem cestujících v nich navíc poslední dobou bdí Václav Klaus.

Před několika dny, 5. listopadu, se v  Bruselu sešel výbor Evropského parlamentu LIBE, tedy výbor pro občanské svobody. Na tomto výboru byl učiněn pokus některých maďarských europoslanců o otevření otázky „Benešových dekretů“, k čemuž jim poskytlo záminku nedávné rozhodnutí Slovenské národní rady o nedotknutelnosti území Slovenska, tedy rozhodnutí, které je v podstatě stejné, jaké přijala Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky v roce 2002.

V moskevském Muzeu aktuálního umění (ART4.RU) bylo možné od 11. září do 11. října zhlédnout výstavu prací finalistů soutěže na návrh pomníku nedávno zesnulého prvního ruského prezidenta Borise Jelcina.

"Stavět pomníky velkým lidem patří k ruským tradicím," prohlásil ředitel muzea Igor Markin. "Cílem naší soutěže bylo nejen zvěčnit památku prvního prezidenta, ale také bořit stereotypy v současném ruském monumentálním umění." Tato Markinova poznámka se týkala skutečnosti, že většina současných moskevských pomníků a monumentů pochází z jedné dílny. Vyhlášení soutěže bylo přímou reakcí na prohlášení protežovaného sochaře a předsedy Ruské akademie výtvarných umění Zuraba Cereteliho, který několik hodin po Jelcinově smrti (23. dubna 2007) prohlásil, že se bude snažit vytvořit přesný obraz zesnulého prezidenta.

tisková zpráva FFUK Praha ze dne 8. 11. 2007

Děkani všech filozofických fakult České republiky se rozhodli po svém jednání v Pardubicích 24. 10. 2007 oslovit ministra kultury ČR Mgr. Václava Jehličku a vyjádřit své znepokojení nad některými skutečnostmi a informacemi, které se objevují na veřejnosti a týkající se dalšího osudu Památníku národního písemnictví.

Informace z článku "ČEZ: 6000 MW tepla vyletí komínem jen z jedné elektrárny!" je zavádějící (a la rádio Jerevan), a to z následujících důvodů: tepelný výkon Temelína je sice zmíněných 6000 MW, (elektrický výkon je 2000 MW, účinnost kolem 30 %) jenže elektrárna musí především vyrábět elektřinu a na tu spotřebuje 2000 MW. Protože platí (fyzikální) zákon zachování energie, odpadní teplo (které může "vyletět chladicími věžemi") bude jen 6000 - 2000 = 4000 MW, upozorňuje František Hájek.

Britské listy zveřejnily tiskovou zprávu Federace židovských obcí a Židovské obce Praha k akci na výročí Křišťálové noci, která nesla původně název "Společně proti neonacismu". Poděkování FŽO a ŽOP neopomnělo vyjádřit dík magistrátu, soudu a policii, opomnělo ale vyjádřit díky všem, bez nichž by nebyla aktivita institucí státu ani zdaleka tak koordinovaná, vstřícná a masivní. Když ještě nebylo jasné, jaký charakter bude mít účast policie (mnohokrát v minulosti totiž policie pochody neonacistů chránila, neonacisty omlouvala a nebyla schopna proti nim účinně zasáhnout pod falešnými záminkami, že k tomu nemá zákonné zmocnění), předseda ŽLU svolával občany k solidární akci a avizoval i možnost užití síly občanů k zastavení neonacistů. Přál si účast zejména mladých mužů s fyzickou přípravou, vojáků ap. Teď obec děkuje magistrátu, bez jehož prvopočátečního pochybení by situace nemusela eskalovat. Úředníci přitom konali pouze svou povinnost. A to ještě pouze pod tlakem.

Pro mnohé "slušné" občany Prahy to byla první zkušenost s agresivitou pravicových extremistů, pro mnohé z nich to byla první demonstrace v jejich životě. Překonali strach a přišli. Bez účasti těchto lidí v Maiselově ulici a na Staroměstském náměstí by nikdy policie nenasadila na 1400 lidí do ulic. Bez intenzivní kampaně médií by se lidé nikdy neodhodlali jít tam, kde hrozilo reálné nebezpečí. Bez účasti médií i občanů by to byl - tak jako v minulosti - "střet pravicových a levicových extremistů". Slyšíte dobře. Antifašisty ještě donedávna mainstreamová média nazývala "extremisty". Těm všem židovská obec nepoděkovala. A to je chucpe.

Zastavit neonacisty přišlo na tisíc radikálních antifašistů - AFA a anarchistů z ČSAF. Poděkujme jim. Přišli mladí i starší občané z celé Prahy. Bez rozdílu politického názoru či náboženského vyznání. Poděkujme jim. Bránit Židovské město osobně přišli i poslanci a zastupitelé - ač nevěděli, co se bude dít a jestli náhodou nebudou stát "v první linii". Poděkujme jim. Poděkujeme si všichni - sami. Za to, že mnozí našli občanskou odvahu přijít. Za to, že antifašističtí anarchisté našli odvahu zastavit neonacisty i tehdy, když se k tomu ještě magistrát neměl a udrželi až nebývalou pozornost všem skupinkám neonacistů - přitom bez smrtelného úrazu. Za to, že přišli, poděkujme i mladým levičákům a všem těm skupinkám neziskových organizací a kulturním spolkům, bez jejichž spontánní solidarity by Staroměstské náměstí nebylo plné. Poděkujme i politikům, kteří měli strach, i těm, kteří ho překonali a přišli - ať z vládní koalice či opozice. Poděkujme všem novinářům, bez jejichž informací by strach politiků ani odvaha občanů postavit se neonacistům nebyly. A poděkujme i všem těm neonacistům, bez jejichž tuposti bychom mnozí nevěděli, proč jsme riskovali, že dostaneme dlažební kostkou přes hlavu kdesi v Maiselově ulici. Poděkujme všem, neboť se poprvé po dlouhé době veřejně projevilo reálné nebezpečí, které krajně pravicové ideje - fašismus a neonacismus spolu s extrémním rasově motivovaným nacionalismem - představují pro liberální svobody, pro systém, který (možná neprávem) nazýváme demokracií - vládou lidu. Podstatné je, že přišli všichni, kteří chtěli přijít a přišli společně, i když každý odjinud.

Pověst židovských věrchušek napravil alespoň předseda Židovské liberální unie František Fendrych v deníku Právo, kde na provokativní redaktorovu otázku "Jak vnímáte sobotní akce demonstrantů z řad Antify?" odpověděl jednoznačně a vůči antifašistům pochvalně. ŽLU totiž předala legálně zamluvený prostor Pařížské třídy a Staroměstského náměstí pro večerní demonstraci Antifě. Po vzájemné dohodě a s úklonami na obou stranách. Přítomen na místě nebyly jen Britské listy, ale i soudní znalec extremismu , sociolog Zdeněk Zbořil. Militantní úředníci magistrátu ostrouhali kolečka a policie také. Antifu s neonacisty nelze srovnávat.

František Fendrych: "Toto je můj osobní názor, nehovořím tedy za Židovskou liberální unii. Když mě policie a magistrát požádaly o vyjádření k případnému zákroku proti Antifě, jednoznačně jsem to odmítl. Byl jsem přímo na místě a šlo o pokojnou akci, byli jednoznačně na naší straně. Rozhodně bych si nevzal na svědomí v tomto policii podpořit i přes to, že později mimo oblast Starého města došlo ze strany Antify k excesům. Nemohu souhlasit s tvrzením politiků, že jsou radikálové jako radikálové, podle mě nelze takto srovnávat Antifu a neonacisty."

Národní studentská koordinace (Coordination nationale étudiante) na svém celostátním setkání v Rennes oznamuje, že se „připojuje ke stávce železničářů“ v úterý 13 listopadu. „Vyzýváme všechny studenty, aby okamžitě vstoupili do stávky, aby společně s železničáři organizovali demonstrace, blokování vlaků, obsazování nádraží, stávkové hlídky (piquets de grève), aby pomocí diskusí a přesvědčování pomohli vytvořit v zemi masové sociální hnutí (mouvement social de masse). Vyzýváme všechny zaměstnance universit, aby se k nám připojili.“ Ústředním heslem studentské koordinace na tento týden je : „Proti privatizacím universit, proti privatizacím železnic“.

Největším nebezpečím dnešní doby není ekologická krize, ale fašismus. Krize sociálního státu vede k úpadku nižších středních vrstev, což, jak zdůrazňuje Jan Keller, vede k jejich fašizaci. Nejedná se v této krizi jen o pokles reálných mezd a životní úrovně, nýbrž především o celkový růst rizika, kterému jsou střední vrstvy vystaveny. To se rozprostírá od nebezpečí ztráty statusových pozic ve společnosti až po zcela konkrétní hrozbu ztráty zaměstnání v důsledku přesunu výroby či služby do země s nižšími mzdovými náklady.

Se zájmem i s obavami jsem četl v Britských listech několik článků o chystané americké radarové základně v České republice, která by měla stát poměrně nedaleko hlavního města. Američané pochopitelně ujišťují Čechy, že nikomu nehrozí žádné zdravotní nebezpečí, přece by si nedovolili vystavit svého věrného spojence nějakým nesnázím. Radarová základna v Brdech má mít vysoce výkonný radar a při tom má být umístěna na okraji poměrně hustě zalidněného území. Bez ohledu na to, jak naruší svrchovanost republiky, hledím na všechna další ujišťování velice skepticky, asi proto, že jsem hodně zažil a hodně četl, viděl i slyšel.

Společnost na začátku 21. století, která vyrůstá z kořenů některé ze západních kultur, je velmi často vnímána jako individualistická, v pokročilé míře ateistická, silně materiálně orientovaná, ideologicky diverzifikovaná nebo neukotvená, medializovaná ve smyslu přenosu velké části společenské komunikace na úroveň mediální virtuality. Těmito charakteristikami je definována jako potenciálně nenáboženská, demokratizovaně politická (ve smyslu zastupitelské demokracie) a pokročile občanská ( s vědomím proměňujícího se občanství). Tradiční náboženství je v této společnosti znakem historie, přičemž právě potřeba generační sounáležitosti a zakořeněnosti stále poskytuje náboženství dostatečnou oporu pro vybudování společenské konstrukce zachycující právě tuto část společnosti. Jeho role se změnila, je volně směnováno na trhu, stal se z něj výrobek, popový hit, politický program, lobbyistická dimenze, sexuální komunita a v určitém procentu zůstal také intelektuálním východiskem, díky bohu už ve velmi omezené míře.

Největší banky v ČR vyhrávají jednu soutěž za druhou. Tak aktuálně zvítězila Komerční banka v soutěži o "Banka roku". Kdo tušíte, že na druhém místě se musela umístit další velká banka Česká spořitelna, máte pravdu. Je zajímavé, že tisíce klientů mají poznatky zcela odlišné. V deseti kategoriích se o titul MasterCard Banka roku 2007 utkalo celkem 17 bank zaměřených na tzv. drobnou klientelu. O vítězích osmi kategorií rozhodla odborná porota, o deváté veřejnost.

Z rozhodnutí odborné poroty, se na prvních místech opět jako v minulých letech objevily největší banky. Jsou to právě ty banky u nichž mají klienti největší problémy s individuálním přístupem, s kvalitní komunikací jejich zaměstnanců. Navíc v těchto bankách často přežívají úřednické manýry a tedy i svázanost zaměstnanců banky a viditelná nepružnost.

Vážený pane, před nedávnem jste v časopise "Květy", který se v době svého zakladatele Josefa Kajetána Tyla jmenoval "Květy české", na otázku, zda se bojíte umístění amerických protiraketových základen v České republice, sdělil národu následující:

"Celkem vzato,
když jsme v NATO,
sluší se dát něco za to
i našemu spojenci!
Rachejtlí se nebojím
a věřím v jejich potenci!"

Jelikož jste svůj názor vyslovil veřejně, dovolím si na něj svůj ohlas vyjádřit také veřejně, otevřeným dopisem. Omlouvám se, že nebudu tak zábavný jako Vy, nicméně budu se snažit být velmi přesný. Avšak, přeci jen si ze začátku trochu zavtipkuji: Můj spolužák z gymnázia napsal před lety také jednu "pokrokovou" báseň.

Jan Čulík konečně dopsal svou 650 stránkovou knihu o českém hraném filmu posledních osmnácti let (vyjde před Vánocemi v brněnském nakladatelství Host) a mohl se tedy znovu začít systematičtěji věnovat účetnictví Britských listů.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. V anketě letos na jaře odpovědělo během několika málo dnů více než 5000 čtenářů. Finančně však na provoz listu přispívá pravidelně méně než 100 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře. Nedokáže to česká komunita? Jsou finanční prostředky skutečně k dispozici jen pro cílenou politickou manipulaci, a chce-li list prosazovat svobodnou linii, padni komu padni, národ se pro jeji podporu nevzchopí?

V září 2007 přispělo celkem 86 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 13659.99 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30.9. 2007 částku 143 461.71 Kč. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,711.41 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisenbance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2. Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz. Prosíme, neposílejte příspěvky ze zahraničí na konto v pražské Raiffeisenbance, ale pošlete ho na paypal. Při poukazu příspěvku do Raiffeisenbanky ze zahraničí totiž zaplatíte za transakci bankovní poplatky ve výši více než 500 Kč. Děkujeme.

srpen 2007červenec 2007červen 2007květen 2007