13. 11. 2007
Po hlavě do... privatizaceČeské dráhy budou opět zdražovat. Sice zdražení umně zakryly částečným zlevněním, ale vcelku naprostá většina cestujících zaplatí víc. Zdražuje se jim lehko, když rostou i ceny benzínu - tam se ovšem rostoucí ceny rovnají čiré zlodějině, protože objektivně pro tento jev není žádný důvod. A tak se ČD pohodlně podílejí na tom velkém švindlu. Gentlemani ve vedení ČD by si ale měli uvědomit, že co je moc, to je příliš. Fair play by bylo za vyšší cenu poskytnout také vyší kvalitu. Co ale poskytne největší zaměstnavatel v republice svým zákazníkům? Tedy kromě starých - což by až tak na škodu nebylo - ale také (a to je horší) věčně špinavých, často zapáchajících a v ranních hodinách přecpaných vozů na regionálních tratích s jejich každodenními zpožděními (pět až deset minut je např. na trati Rakovník - Praha standard)? Nad klidem cestujících v nich navíc poslední dobou bdí Václav Klaus. |
Varovně, v obavách nad osudem svobody všech lidí, shlíží z inzerátů na svůj nejnovější literární opus - "kritický pohled na ideologii globálního oteplování". Větší ironii si lze představit jen stěží: největší státní podnik, představitel "ekologického" způsobu cestování chystá zdražování a zároveň otevřeně inzeruje názory jejichž aplikace v praxi by pro něj znamenala okamžitou likvidaci (privatizaci a z toho plynoucí masové propouštění, zrušení mnoha tratí etc.). Náhoda? Záměr? Bezbřehá idiocie? Trumfy z rukávu ČD jsou k vidění v každém vydání podnikového časopisu Expres: Regionova, Pendolino a projekt Živá nádraží. Blaničtí rytíři kolosu na hliněných nohou. Regionova je bohužel jen designově nepříliš podařeným faceliftem starších motoráčků a navíc je těchto souprav beznadějně málo. Pendolino? Svěží nová tvář Českých drah? Vlak na který budete u pokladny pro mezistátní spoje na Masarykově nádraží v Praze kupovat lístky do Vídně dvacet minut, nakonec vám je zmatená pokladní, která pro jistotu umí pouze česky, strčí přes přepážku jako lístky do letního kina a když ji poprosíte o obálku, dostanete starou, použitou z osobní korespondence (s přeškrtanou adresou). Ihned po vyjetí pak superexpres nabere hodinové zpoždění, vytvořené opakovaným zmateným přejížděním z Holešovic do Libně a zpět. A když budete následně požadovat vrácení jízdného (což je podle oficiálního prospektu Vaše svaté právo) vysměje se Vám z bezpečí své kasy zaměstnanec hodný svého podniku:"Cože? Vrátit jízdné? A máte potvrzení od průvodčího vlaku, že jste dojeli pozdě? Nemáte? Che, tak to vám nikdo nic nedá!" Fakt, že o potvrzení o zpoždění vlaku je třeba žádat průvodčího v cílové stanici, není nikde ani slabika a že v časech internetové komunikace je navíc podobná procedura naprosto směšná, je Váš problém. Mohli jste jet do Rakous Inter City Expressem. A ještě byste tam byli o dvacet minut dříve. Anebo rovnou autobusem, či ještě lépe - autem, vy sentimentální ekologický blbe! A živá nádraží? Projekt, který v naprosté většině případů přese všechny proklamace vůbec nerespektuje ani historii ani tu na billboardech zmiňovanou poezii daného nádraží a často také ani architektonickou hodnotu jeho budovy? Místo piva a tlačenky v nádražní hospodě si dejte kafe z automatu, v trafice Relay si kupte směšně drahou tatranku a Blesk a čekání na další vlak si můžete zkrátit návštěvou kasína. Pokud ovšem nejste socka a máte peníze (viz. "živé" nádraží v Táboře). Tak tedy od prosince budou cestující vlakem platit skoro tolik, jako např. ve Španělsku, ačkoliv úroveň služeb a platů se tam pohybuje v poněkud jiných úrovních. Jak asi dlouho bude ještě stávající trend udržitelný, než bude novodobý deus ex machina (tj. neviditelná ruka trhu) nucen "v zájmu civilizace" zasáhnout a sjednat nápravu? Moc dlouho asi ne. Jen si nejsem jistý, že takový zásah, který pod taktovkou nynější vlády dříve či později přijde, bude v občanském (tj. našem) zájmu. |