ODS získala v sobotu v Senátu většinu a ve velmi pravděpodobných předčasných volbách lze rovněž očekávat její vítězství. Pokud se to stane, bude v následujícím volebním období vládnout pravice. Ale nebude to již ODS Klausova, která se alespoň navenek snažila zachovat zdání kultivovanosti a jistého intelektuálního základu. Bude to pravice předsedy Topolánka a ministra vnitra Langra, která se neštítí žádného prostředku k prosazení svých mocenských záměrů.

Pod nevybíravým mediálním a policejním tlakem se část voličů odvrací od přirozené alternativy, kterou by jinak byla ČSSD, a pokud přímo nehlasují pro ODS, propadají politické pasivitě, menší část pak hledá na politické scéně jiné možnosti.

Některé "zaručené" soudy o politice, například o právě skončených senátních volbách, ovládnou politický a politologický diskurz nikoliv proto, že jsou nezbytně pravdivé, ale proto, že jsou chytlavé. A chytlavé jsou proto, že v nějaké srozumitelné zkratce vyjádří cosi, co se pak může bez hlubší kritické analýzy servírovat veřejnosti.

Jedním takovým komentátorsko-politologickým klišé, z něhož se v posledních dnech opakováním stala téměř jakási mantra, je tvrzení, že Mirek Topolánek vyhrál všechny volby, kterých se zatím coby předseda občanských demokratů zúčastnil. Jiří Paroubek prý naopak všechny volby zatím prohrál. To zní pěkně, ale bohužel, jakkoliv je v české politice úloha osobnosti důležitá, volby v Česku nevyhrávají straničtí předáci.

Navzdory bojovnému tvrzení Jiřího Paroubka, že ne každá modrá je v senátu dobrá, čili výzvě k zadržování "bluetismu", ODS v senátních (i komunálních) volbách uspěla. A to zásadním způsobem. Přes snahu sjednotit celý zbytek barevného spektra, přes pomoc organizací sdružujících modré límečky se sociální demokracii vlnolam nezdařil. Pod ochrannými křídly občanských demokratů, jež jinak tradičně odmítají dvoukomorový parlament, se z šestadvaceti finalistů v klání o senátorské křeslo prosadilo čtrnáct. Mezi úspěšnými uchazeči stanul i bývalý disident, velvyslanec ve Spojených státech a odstupující ministr zahraničí Alexandr Vondra, který jenž získal důvěru ve volebním obvodu Litoměřice. Od prvního kola voleb se jeho úspěch zdál nezvratný, třebaže svérázný. Hledání osobnosti reprezentující do jisté míry regionální identitu totiž dovedl k naprosté dokonalosti. Oficiální letáky člověka bez senátní zkušenosti neuhýbaly faktu, že Vondra Litoměřice nezná a nikdy zde nežil. Naopak. Zdůraznily totiž, že v blízkém okolí zakoupil chatu, takže přes bývalé okresní město pravidelně jezdí. Inu venkov.

Ne že by volič byl "dobytek"! A ti naši představitelé tam "nahoře" přece nejsou nebešťany! Přesto: Byl to před druhým kolem senátních voleb jen "klid před bouří"? Takže: Stojí za povšimnutí, že pro platnost voleb do Sněmovny i do Senátu je celkový počet hlasujících voličů ve volbách zanedbatelný. Naproti tomu referendum je od zákonodárců --- jak se říká --- "ošetřeno" mnohem starostlivěji. Demokracie nepadá sama do klína. Vytvořit ji se zdá být stále problematičtějším úkolem. Nespočívá v pouhých volbách. Bohužel stále více bývá jen na tento akt omezována...

Také Bulhaři dnes - v neděli - přijdou k volebním urnám, aby se opět - v druhém kole prezidentských voleb - rozhodli mezi dvěma kandidáty, kteří minulý víkend získali nejvyšší počet hlasů. O jejich přízeň se bude ucházet úřadující prezident Georgi Parvanov, vítěz prvého kola, a vůdce ultranacionalistického hnutí Útok Volen Siderov.

Polsko je zemí, která trpí krizí totožnosti a která ztratila směr. Ukazuje se, že je obtížnější ustavit tam stabilní demokratický systém, než jak to vypadalo ještě před několika lety, argumentuje politolog Anthony Giddens..

Polsko však této složité situaci není samo, píše dále autor. V politickém chaosu se octlo několik postkomunistických zemí, které jsou členy Evropské unie. V Maďarsku se konají denně demonstrace, jejichž cílem je svrhnout levostředovou vládu Ference Gyurcsanyho. Na Slovensku se dostala k moci nestabilní směsice pravicových nacionalistů a extremní levice. Česká republika je ve stavu politického ochromení od té doby, kdy výsledky všeobecných voleb v červnu vyvolaly situaci, kdy žádné stranické seskupení není schopno vytvořit většinu.

Nová kniha Anthonyho Giddense "Europe in the Global Age" ZDE

Britským listům je vyčítáno, že selektivně otiskují zprávy ČSSD. Britským listům je také vyčítáno, že jsou levicové.

Redaktoři Britských listů se upřímně snaží vytvořit skutečně liberální periodikum, jehož mottem je demystikovat rozličná tabu, tedy psát o tom, o čem se nemluví. Přesto jsou Britské listy zároveň převažující měrou levicové.

Pouhých několik týdnů poté, co americká armáda zakázala mučicí techniku, tzv. "waterboarding" -- simulované topení osob, podezřívaných z terorismu, během výslechů, vyvolal americký viceprezident Dick Cheney kontroverzi o této věci, tím, že mučení topením schválil. Řekl to v rozhovoru se Scottem Hennenem, konzervativním rozhlasovým moderátorem ze Severní Dakoty. Cheney argumentoval, že "potopíme-li podezřelého do vody", podezřívaná osoba prozradí "cenné informace".

Desítky civilistů byly usmrceny během operací NATO proti Talibanu v jižním Afghánistánu, konstatují místní činitelé a civilisté.

Jak informovaly ve čtvrtek hlavní večerní zprávy BBC, NATO uvedlo, že pomůže místním afghánským, činitelům vyšetřit, co se stalo po náletech ve dvou okresech v provincii Kandahár. NATO prý má "důvěryhodné informace" o tom, že došlo k usmrcení "několika" civilistů, avšak odmítá potvrdit zprávy, že bylo zmasakrováno 60 civilistů. NATO tvrdí, že bylo usmrceno 48 militantů.

Místní lidé v okrscích Pandžvaj a Pašmul v provincii Kandahár však uvádějí, že nálety NATO začaly v úterý, během festivalu EID al-Fitr, kterým končí Ramadán, a pokračovaly do noci. Bylo zasaženo několik domů a byli usmrceni civilisté.

"Dvacet členů naší rodiny bylo usmrceno a deset je zraněno," řekl vysílání BBC v afghánském jazyce paštu jeden člověk, který přežil. "Zranění jsou v nemocnici Mirvais v Kandaháru a kdokoliv je tam může navštívit. Proboha, přijeďte se podívat na naši situaci.

"Zemřeli nadarmo." Slova, která jsou nesnesitelná pro matku mrtvého vojáka a hanbou pro politiky, kteří je poslali na smrt. Tak naši politikové opakují, že vojáci "nezemřeli nadarmo". Avšak kdo jim nyní věří? píše britský konzervativní historik Timothy Garton Ash:

Když myslím na obrovský rozsah americko-britského selhání v Iráku, nemohu najít žádné budoucí okolnosti, žádnou linii dlouhodobých strategických akcií, které by nám jednoho dne umožnily poctivě a uvěřitelně říct matce vojáka, který zemřel v Iráku: "Váš syn nezemřel nadarmo." V současnosti je to téměř nemožné.

Vážení vzácní hosté zde ve Vladislavském sále, vážení spoluobčané u rozhlasových a televizních přijímačů, před několika hodinami u nás skončily další svobodné volby. Tento navýsost demokratický veřejný střet politických a ideových konceptů jsme - na počátku, po téměř půlstoletí nesvobody - považovali za věc průlomovou a zcela zásadní. Jejich výsledky mi hodnotit nepřísluší, ale jistě jste si dnes mnozí také kladli otázku, zda je nízká účast v druhém kole senátních voleb přesně tím, co jsme před 17 lety očekávali a zda i průběh předvolební kampaně nebyl projevem nějakého hlubšího problému naší země.

Pár dní před červnovými volbami se vynořila proslulá Kubiceho zpráva, podle níž se zločinem kamarádí jen ČSSD, kdežto ostatní strany jako lidovci či ODS jsou patrně čisté jako lilium. S volbami to ovšemže vůbec nesouviselo a počkat to nemohlo... Teď je zase týden před volbami a chudáka plukovníka Kubiceho chtěl někdo zavraždit. Čeští novináři to s gustem baští. Co se stane před příštími volbami za pár měsíců? Vypadne plukovník Kubice z mrazáku?

Jan Macháček, HN, 13. 10. 2006: Přízrak Kubice ZDE

Některá média si platí novináře, kteří "mluví s policisty" a se kterými zase mluví sami policisté. Zdá se, že šéfové médií si myslí, že investigativní novinář je ten, který má zdroje v policii. Aby eventuální "bomba" pronikla do světa, aby ji převzala ještě další média, musí začínat tím, že policie "vyšetřuje, začala šetřit, obvinila, zatkla." Bez policie nikoho nic nezajímá, neuchytne se to, nevzruší to, není to sexy, nejde udělat zprávu.

Jan Macháček, HN, 27. 10. 2006: Hlásné trouby policejních zájmů ZDE

Vezměme si případ ministra Aleše Řebíčka z ODS, jehož kmotrem, rodinným přítelem a člověkem, který ho přivedl do lůna pravoslavné církve je Igor Střelec, jedna z hlav tunelářského uskupení Tercier a Interconex, důstojník StB a člověk, kterého deník Právo označil za agenta KGB. Je se Střelcem nějak spojena Řebíčkova firma Viamont? Zajímá to někoho? Ve všech novinách se teď dozvíme, co snídal v Ruzyni starosta Budyšova pan Péťa, ale Řebíček je každému jedno. .... Z pohledu občana je však klíčové, aby policie pracovala, ne aby měla tiskovou agenturu.

Jan Macháček, HN, 5. 10. 2006: Kmotr a jeho ministr ZDE

Za prvé je zřejmé, že média podléhají zpravodajským hrám a nejsou vůči tomu imunní ani v situaci, kdy by měly být tisíckrát obezřetnější než jindy, tedy těsně před volbami. ...
Skutečnost, že je Kubice kritizován v médiích, je prý jasným důkazem toho, že scénář vraždy už probíhá. Je snad plukovník Kubice na rozdíl od normálních smrtelníků nekritizovatelný? A když ho někdo očerňuje, tak ho chce také zabít? Kdyby Kubice dostal zdůvodněnou výpověď od policie, protože vstoupil oběma nohama do politiky, byl by to důkaz toho, že vražda je už za dveřmi? Mimochodem, údajný pokus o Kubiceho vraždu šetří také Kubiceho útvar a na setkání s jakýmsi svědkem veze novináře důstojník ÚOOZ.

Jan Macháček, HN, 27. 10. 2006: Příště se to ale otočí proti vám ZDE

V guláši najdeme vše od solncevské mafie přes "osobu Kočka", "pedofila" Paroubka a odposlechy Grosse a Přibyla o fotbale. Žádné grafy, žádné pavouky (ony také z toho guláše udělat nejdou). Takhle elitní útvar pracuje? Pokud tyto "důkazy" předkládal Kubice opakovaně svým nadřízeným, nelze se divit, že mu je házeli na hlavu. Každý šéf soukromé firmy by svého podřízeného s podobně utříděným materiálem okamžitě vyhodil ze dveří. Ale hlavně: v textu není nic, co nemohlo počkat do neděle.

Jan Macháček, HN, 1. 6. 2006 : Byla to předvolební pomsta plukovníka Kubiceho ZDE

Tato slova napsal novinář Jan Macháček, podle svých vlastních slov "investigativec v důchodu", bývalý redaktor Respektu a Prague Business Journalu. Macháček burcuje proti zkorumpované mediální scéně už několik měsíců, i dnes - ve chvíli, kdy volby do Senátu skončily, v Hospodářských novinách. V médiu, kam mediálně-policejní praktiky přinesla nechvalně proslulá "investigativní" "novinářka" Sabina Slonková. Bohužel pro ni, v HN začal šéfovat politice Jindřich Šídlo. Macháček má pravdu, kampaňovitost médií a politická objednávka opravdu už bere dech. Je dobře, že řada článků o policajtoreportérech a fízlech mezi novináři vyšla. Je smutné, že Macháček zůstal v "kamenných" médiích skoro osamocen. A je smutné, že série článků nevyšla na titulní straně Hospodářských novin ve výrazné grafické úpravě a s velkým vykřičníkem už ve chvíli, kdy bylo jasné, že agendu řady médií řídí tajní spolupracovníci policie a tajných služeb převlečení za "investigativní" novináře. Dnes už je pozdě.

Válka politiků, policajtů a tajných agentů o moc a o peníze TÉMA BL

Bývalý německý kancléř Gerhard Schröder napsal ostrou kritiku úzce přátelského vztahu Tonyho Blaira se Spojenými státy. Poukázal na to, že to ochromuje britské styky s Evropou.

Ve svých pamětech, nazvaných Rozhodování: Můj život v politice Schröder zkoumá Blairův vztah k Bushovi a snaží se určit, co je jeho motivací.

"Nejbohatší Žid světa podpoří památník", hlásá titulek článku v deníku Právo, informujícího veřejnost o podpoře muzea holocaustu - památníku Jad Vašem v Jeruzalémě. Neuvěřitelně xenofobní zpráva neopomíná zdůraznit, že donor Sheldon Adelson, "považovaný .... za nejbohatšího Žida planety" "vydělal jmění mj. provozováním kasin v Las Vegas a nejnověji i v Číně".

Právo/Novinky 27.10.2006: Nejbohatší Žid světa podpoří památník ZDE

Kdyby to Právo bylo Berijovo a vycházelo v Moskvě raných padesátých let, jmenovalo by se určitě ještě Rudé. Možná i Gojské. Rudé už se nejmenuje více než patnáct let a antisemitismus Stalinových pohrobků, pranýřující nesmiřitelně vládu plutokracie, podporuje ještě v roce 2006. Vzhledem ke způsobu, jakým realizoval své vlastní zbohatnutí od 1.1.1991 většinový majitel Vydavatelství Borgis Zdeněk Porybný, bývalý ředitel Vydavatelství Florenc (přejmenované Vydavatelství Rudé právo), je to s podivem.

pozn. pro znalce: samozřejmě vím, že plurál termínu gój je gójím (např. sidra Toledot 25:23)...a vím i, jaký je rozdíl od amím...

Podle pravidel českého pravopisu se píší příslušníci hnutí či náboženství malým písmenem ("křesťané", "muslimové", "ódéesáci", "socani", židé"), členové národnostních či etnických skupin písmenem velkým ("Rusové", "Češi", "Romové").

Za první, velmi osvícené Československé republiky, se nevyčleňovali židé z československého společenství na základě etnicity a zaznamenávali se pouze, pokud se někdo hlásil k židovskému náboženství, tedy jako "židé" s malým ž.

Imperativ rasové odlišnosti a jiného (čti: "degenerovaného" národa), imperativ "cizosti", která musí být vykořeněna, zavedl ve střední Evropě až nacistický režim, pod jehož diktátem se muselo psát slovo "Žid" s velkým "Ž".

Po druhé světové válce se však situace změnila, vznikl stát Izrael, a tak je zjevně možno psát "žid" s malým "ž" (jako stoupenec náboženství) i Žid s velkým "Ž" (jako příslušník národa, i když osobně dávám v tomto smyslu přednost užívání slova "Izraelec").

Vzpomínám na slavného britského profesora germanistiky, J. P. Sterna, pražského rodáka, který - protože zažil nacistický útlak - mě vždycky žádal, abych psal slovo "žid" s malým "ž", tedy nikoliv jako nacisti.

Smutné je, že málokdo dnes tuto historii zná - a pikantní je, že "levicové" Právo zřejmě vůbec necití, že psaním slova "Žid" s velkým "Ž" pokračuje v nacistickém úzu.

Navrhujete psát místo "Žid" (příslušník národa) spíše "Izraelec". Jenomže co potom s lidmi, kteří mají židovské kořeny a jsou ovlivněni tradiční (převážně evropskou) židovskou kulturou, židovské náboženství ale nepraktikují a žijí mimo Izrael? Je kupříkladu takový Noam Chomsky "žid", nebo "Izraelec"? Nejspíš ani jedno, především jde o Američana...[Pozn. JČ: Ano. Přiznám se, že by mě ani ve snu nenapadlo označovat Chomského za žida či Žida...] Přesto je podle mne možné tvrdit, že kulturní kořeny mají velký význam pro pochopení jeho díla. A tak asi nezbývá - pokud ovšem nechceme být přehnaně politicky korektní - tam, kde je tato informace relevantní, psát o něm jako o Židovi.

ZDE ZDE

Bývalý německý kancléř Gerhard Schröder kritizuje svou následovnici Angelu Merkelovou za něco, co by ho dnes podle některých pozorovatelů diskvalifikovalo, kdyby zůstal v úřadě.

Nejvýznamnější islámský duchovní v Austrálii se octl uprostřed kontroverze a bylo mu vyhrožováno deportací poté, co řekl v kázání, že ženy, které se "výzývavě houpou na kotnících" a nezakrývají se závojem vyvolávají sexuální útoky od mužů.

Šejch Taj el-Din Al Hilali řekl v Sydney v kázání na závěr Ramadánu, že ženy, které předvádějí své tělo, jsou jako "nezakryté maso". Ženy by podle něho měly zůstávat skryté doma, anebo si na veřejnosti zakrývat tvář islámským šátkem.

"Pokud vezmete nezakryté maso a umístíte ho na ulici, přijdou kočky a sežerou ho. Čí je to vina?"

Rád bych zareagoval na článek, který vyšel v BL pod názvem "Svoboda tisku v Česku a na Slovensku je 'větší než v Británii a USA'" 24. října, přestože si myslím, že i v BL je tomuto problému věnováno nemálo prostoru.

Pokud je mi známo, voayer šmíruje lidi, kteří o tom nevědí. Chtěl jsem se o správnosti svého dojmu přesvědčit, a proto jsem si vzal k ruce Slovník cizích slov, vydaný Státním pedagogickým nakladatelstvím v roce 1966, který mám ve svém knihovně od dob studií, a kupodivu jsem tam heslo voayer nenašel. Chvíli jsem byl na rozpacích a pak mi to došlo. Vždyť ten slovník vyšel v době , kdy "šmíráctví" (český ekvivalent francouzského voayer) bylo jedním ze sloupů státní moci, kdy vlezlost, zvědavost a následné donášectví bylo dokonce placeno. Pochopil jsem, že v té době upozorňovat na takovéto slovo bylo nevhodné, nepřípustné, a proto redaktoři výše uvedeného slovníku -- jistě velmi vzdělaní a proto v té době opatrní -- toto slovo do hesláře svého dílka nezařadili (i když je možné, spíše pravděpodobné, že jim ho vyškrtl nějaký anonymní cenzor -- jako bývalý lexikografický pracovník vím, o čem teď píšu), zdůrazňuje čtenář Jan Pömerl.

poznámka KOŠ: Cenzorem je páně Pömerlova "lexikografická" neznalost. On se chudák voajér nepíše voayer, i kdyby pisatel chtěl být za světáka, ale voyeur. V angličtině, francouzštině, italštině ale i v němčině či v mírné obměně dokonce v maďarštině - voájor či v esperantu - vuajeristo ... A na to nepotřebujete slovník cizích slov. Šéfredaktorova tolerance čtenářské blábolivosti nezná mezí.

, V článku " "Kde to žijeme", nalézá čtenář Jan Pömerl, pointu vlastně tím, že se dopouští chyby. Jak píše, marně hledal ve slovníku cizích slov výraz "voayer" a z faktu, že jej nenašel, vyvozuje další úvahy...

Obavám se, i když stěží francouzsky "napočítám do pěti", že pan Pömerl bude hledat slovo, které takto píše, ještě moc dlouho. Francouzský výraz pro "čumila" dle slovníků které mám po ruce ( francouzko-český slovník, Prof. Dr. Vladimír Buben, SPN 1961, francouzko-německý slovník, Orbis Verlag 1988 ) totiž je "voyeur" a ne voayer.

Vladimír Vokál, který nyní rozesílá na ministerstvu práce a sociálních věcí tiskové zprávy poté, co nový ministr za ODS Petr Nečas (tj. ministr bez mandátu) vyhodil předchozí rozesílatelku tiskových zpráv MPSV Kateřinu Beránkovou (vinnou zřejmě tím, že ta úřednice na ministerstvu byla za sociálních demokratů) , se neumí podívat do kalendáře. Rozeslal tiskovou zprávu, podle níž letní čas skončil už ve středu 25. října. Ve skutečnosti lze - pohledem na kalendář - zjistit, že letní čas skončí v ČR, stejně jako všude v Evropě - v noci ze soboty 28. na neděli 29. října. Opravoval to dvakrát. ...

Česká strana sociálně demokratická má řadu indicií o tom, že chování poslance Michala Pohanky v posledních dnech, které vyvolává údiv veřejnosti pro svou neobvyklost a překvapivost, je důsledkem faktu, že se tento politik stal pravděpodobně objektem vydírání a či nevybíravého psychického nátlaku.

ČSSD nikdy nepodléhala spikleneckým teoriím a vždy jsme vysvětlovali veškeré jevy ve společnosti pouze na základě důkazů. V tomto případě se ale děje tolik prostým rozumem nepochopitelných věcí, že to považujeme za jasný důkaz celkové režie případu poslance Pohanky.

Vedení ČSSD sice dnes konstatovalo, že tento zákon neprošel především kvůli nečekané změně postoje poslanců Strany zelených, kteří ve sněmovně nadřadili antikomunistický postoj před programovým stanoviskem Strany zelených k této otázce. To se ale dalo čekat, zelení svůj antikomunismus hlásají veřejně a dlouhodobě. Ve sněmovně odpor vůči zákonu obhajovali "legislativním kutilstvím" předkladatelů, ačkoliv návrh zákona vycházel z ad hoc referenda o přistoupení České republiky k Evropské unii. Hlasování o návrhu na vrácení zákona předkladatelům k dopracování přitom nebylo ovlivněno nepřítomností poslanců ČSSD, neb byli na základě politické dohody vypárováni. Postup běžně používaný a všemi akceptovaný. Návrh poslance Plevy (ODS) na přerušení tohoto bodu a odročení do doby obdržení oficiální žádosti vlády Spojených států amerických o rozmístění prvků protiraketové obrany neprošel. Podle Vlasty Parkanové (KDU-ČSL) projednávaným bodem nebyl "souhlas či nesouhlas s umístěním prvků protiraketové obrany Spojených států na našem území, ale souhlas či nesouhlas s tím, zda má být k této otázce vyhlášeno referendum ve zde navrhované podobě". Poslanec Jíčínský (ČSSD) pravil, že "odpor k zahraniční politice W. Bushe není vůbec něčím, co by bylo antiamerikanismem".

Politická bitva, která provázela projednávání tohoto bodu, ukazuje, jak obtížné bude jakékoliv prosazování jakéhokoliv zákona ve sněmovně. Nejspíše nás čeká volební období bez zákonů. Právníci se zaradují - konečně po deseti letech legislativní smršti.

Stenozáznam parlamentní rozpravy v prvém čtení zákona ZDE

ČSSD tvrdí, že se Pohanka mohl stát terčem vydírání -- a tak ta strana vytváří dojem, že je Pohanka jaksi oběť. No, pokud je vydírán, znamená to, že má asi kostlivce ve skříni. A ten kostlivec musí být velký, jestliže Pohanka rezignoval na svou funkci a vrhl se takto do ohniska pozornosti médií?

Opět nevidím důvodu, proč by Britské listy měly publikovat tiskovou zprávu ČSSD, kromě toho, že si Štěpán Kotrba myslí, že je to důležité. Tato tisková zpráva neříká nic nového, nenabízí žádná konkrétní fakta, jen celou věc zamlžuje tím, že tvrdí, že "buď" byl Pohanka vydírán, "anebo" se octl po psychickým nátlakem.

Už jednou jsem odpovídal na ničím nepodložený útok Fabiana Golga tím, že Britské listy tisknou to, co jiná média zamlčují. Před časem to byly informace o amerických základnách v České republice, omluva kardinála Vlka americkému a izraelskému velvyslanci za pozvání amerického antisemity českými "ultra"konzervativními katolíky či doslovné znění toho, co papež řekl v Řezně, nebo naposled dokumenty o komunikaci KSM a ministerstva vnitra. V tuto chvíli to jsou názory sociální demokracie k podivnému zmizení jejího poslance zrovna ve chvíli, kdy se hlasuje o referendu - právě o oněch amerických základnách.

Novinář Golgo neplísní Britské listy proto, že by snad zatajily nějakou informaci, on je plísní za to, že ji BL vydaly v původním znění a tím umožňují čtenářům srovnání originální tiskové zprávy a pozměněného textu, mnohými redakcemi vydávaného za novinářskou práci redaktorů bez uvedení faktu, že zdrojem byla tisková zpráva politické strany... V tu chvíli se musím ptát naopak já, jaká je profesní etika takového šéfredaktora...

Polemika s článkem Štěpána Kotrby "Golgova starost o kvalitu Britských listů a o zachování mediálního monopolu"

Britské listy se důsledným přenášením tiskových zpráv ČSSD zbytečně vystavují do pozice média, které "vznešeně" kulhá. Je-li možné srovnávat tiskové zprávy, které Britské listy vydávají, pak je nutné srovnávat nikoliv všechny tiskové zprávy, ale vždy tiskové zprávy od určitých subjektů. Nelze srovnávat tiskovou zprávu Amnesty International, omluvu papeže a tiskovou zprávu politické strany. Chceme-li srovnávat, musíme prověřit to, kolik tiskových zpráv Britské listy zveřejnily vedle ČSSD také dalším politickým stranám. A srovnávat je nutné v určitém časovém úseku, nikoliv v řádu let. Při tomto srovnání bohužel vyjde najevo, že z politických stran prefrují Britské listy výhradně ČSSD.*)

HN 27. 10. 2006: Vladislav Husák: Policie není klackem pro politiky ZDE

ODS prý ovládá Kubiceho, šéfa prestižního a důležitého policejního útvaru, určeného pro boj s nejnebezpečnější kriminalitou, ODS prý tajemně vydírá prostřednictvím policie poslance konkurenční politické strany a snaží se tak změnit výsledky voleb -- ano, to je svět podle pana Paroubka. ODS je mafie, která ze skrytu hýbá policií, jíž přitom osm let šéfovala ČSSD. Jak mohli sociálnědemokratičtí ministři vnitra od dob Zemanovy vlády připustit, aby se policie stala služkou mafiánské ODS? Proč proti ODS nezakročovali? A není všechno jinak?

"A byť rozumný v tom čase znamenalo, že si človek nemá pestovať nijaké súkromné ani obecné ilúzie. Má sa duševne prichystať na všeobecnú zradu, všeobecný krach všetkého, na čo sa vedome či nevedomky spoliehal."

České ministerstvo vnitra minulý týden po takřka ročních tahanicích zakázalo občanské sdružení Komunistický svaz mládeže. Organizace léta sdružovala desítky stalinistů a "profesionálních" rádobyrevolucionářů blízkých Komunistické straně Čech a Moravy. Ministerstvo nynější krok zdůvodnilo tvrzením, že KSM prezentací svých názorů usiluje o zrušení soukromého vlastnictví. Starostlivá ochrana ústavy?

Možná... Kdyby úřad postupoval ve všech podobných případech shodně, omezil bych se na úvahu o tom, zda je moudré zahánět obskurní spolky typu KSM do ilegality...

Petice "Zrušte komunisty" a co z toho nakonec bylo TÉMA BL

Hledání původu smyslu a cíle života na naší planetě i ve vesmíru je jednou z nejstarších výzev, které stojí před člověkem. Chtělo by se napsat před lidstvem, ale myslím, že lidstvo na nic nepřijde, že na všechno musí přijít člověk a potom se může daná idea šířit až se jednou, za mnoho let poté, napíše známá floskule že "tehdy a tehdy dospělo lidstvo na práh toho a toho poznání" nebo tak nějak podobně. Anebo také ne.

K tomu: George Monbiot, "Evoluce nebo kreacionismus?"/A> ZDE

Donedávna většinou považovali zahraniční pozorovatelé Maďarsko za nudnou demokracii -- a maďarští politikové rádi poučovali o "západních hodnotách" své srbské, slovenské či rumunské kolegy. Tyto iluze rozptýlily záběry hořících budov v Budapeši a zápach občanské války, píše Gyula Hegyi, maďarský socialistický poslanec v Evropském parlamentu v deníku Guardian.

CIA se pokusila přesvědčit Německo, aby umlčelo protesty Evropské unie proti porušování lidských práv na území klíčového spojence USA, který se podílel na programu tajných letů, v jejichž rámci byly dopravováni vězni na mučení.

Podle tajné výzvědné zprávy nabídla CIA Německu přístup k jednomu německému občanu, podezřívanému z členství v al Kajdě, vězněnému v Maroku. Avšak američtí tajní agenti za to požadovali, aby Berlín "odklonil nátlak z EU", který evropská organizace začala vyvíjet proti porušování lidských práv v Maroku. Tajná zpráva charakterizuje Maroko jako "cenného partnera v boji proti terorismu".

"Národní výbor posílá Vám tento vzkaz! Lide československý! Tvůj odvěký sen stal se skutkem. Stát československý vstoupil dnešního dne v řadu samostatných kulturních států světa. Národní výbor, nadaný důvěrou veškerého lidu československého, přejal jako jediný oprávněný a odpovědný činitel do svých rukou správu Tvého státu..."

Sociální demokracie ústy svých nejvyšších představitelů potvrdila, že považuje své výsledky z komunálních a senátních voleb za úspěch. Zaslouží si tedy, abychom jejímu předsedovi zase pogratulovali (neboť také červnové volby do Sněmovny přece skoro vyhrál). Snad máme nyní konečně naději, když je ČSSD spokojena se svými výsledky, že umožní také předčasné volby, na které mnohý český volič zoufale čeká.

Jiří Paroubek si v poslední době oblíbil katonovské ceterum censeo... stále a stále, zejména na adresu KDU-ČSL, opakuje, že je třeba vzdát se ideologických klišé a přistoupit na myšlenku vlády, podpořené komunisty. Inu, je to utilitarista, který dokáže zkušeně lavírovat v politické soutěži. Dobře, kdyby byl pan Paroubek vždy přítelem spolupráce s KSČM nebo kdyby ke své názorové proměně dospěl někde v ústraní, mimo prospěchářská vábení všedního dne, mohl bych jeho názor respektovat, byť bych s ním nesouhlasil. Vrhl-li se však do náruče KSČM po prohraných sněmovních volbách, ve fanatické křeči svého povolebního projevu, kdy hřímal, že s ní má stojeden hlas, působí na mne dojmem zoufalce, který zvrátil dlouhodobý kurs své strany a nyní chce svou účelovou pravdu za každou cenu prosadit.

Toto město je tak obrovské, že od prvního dne, kdy jsem sem přijela, jsem si uvědomila, že budu potřebovat o hodně déle než jeden rok, abych ho pořádně poznala. Jak chodím ulicemi, jezdím metrem či autobusem, jedu za jedné čtvrti do druhé a objevuju další čtvrť za ní a ještě další za ní, zdá se, že to nemá konce. Znáte velikost tohoto města, ale když stojíte na rohu jedné ulice, je tomu, jako kdyby to bylo neuchopitelné. Nedokážete si představit všechno to, co následuje po téhle ulici a po dalším bloku. Tyto ulice jsou nejdelší, jaké jsem kdy viděla.

This city is so immense, that from the first day I arrived here I realized I would need a lot more then one year to get to know it thoroughly. As I walk its streets, use its subway, get on its busses, go beyond one area to the next to discover the one after and the one there after, there seems no end to it. You know the size of the city, but as you stand on the corner of one street it's as if you can't crasp it. You can't imagine all that comes after this street and the next block. The streets are the longest I have ever seen before.

V Německu byly zveřejněny informace, že německá vláda měla informace z první ruky, že CIA začala v tajných věznicích v Evropě mučit osoby podezřívané z terorismu krátce po útocích z 11. září, přestože dosud tvrdila, že se o tom dověděla až z médií.

Z českých dějin známe případ zimního krále. Ti uměnímilovnější z nás rovněž vědí, že jeho stoupenci poničili ve svém obrazoboreckém zápalu výzdobu svatovítského chrámu. Dodnes to připomínají některé kamenné hlavy českých králů a královen, připravené o nos. V naší současnosti pak máme jakousi obdobu Fridricha Falckého. Zimního krále připomíná podzimní vláda. I ona se ale navzdory krátkosti doby svého panování rozhodla zanechat devastační stopu, byť ne na hmotné památce. Předmětem poničení není církevní stavba, ale "chrám demokratičnosti" veřejného života - svoboda projevu a sdružování. To potvrdil podzimní vládce rezortu vnitra, když v souladu s kázáním svého předchůdce prozatím definitivně rozpustil Komunistický svaz mládeže.

Petice "Zrušte komunisty" a co z toho nakonec bylo TÉMA BL

20. ledna letošního roku jsem vydal v deníku Metro zprávu, že šéfredaktor Mladé fronty Dnes byl "odvolán". V tom článku jsem udělal dvě chyby. Zaprvé jsem napsal, že Pavel Šafr zaměstnal svou "přítelkyni" ve vysoké funkci, a zadruhé, že tuto dívku má nahradit Petr Hořejš. Šafr se velmi rozčílil a rozhodl se mě žalovat (o 60 000 Kč). Tvrdil, že nebyl "odvolán" a že bude dál pracovat pro Mafru, pro nějaké její mezinárodní projekty. Překvapilo mě, že mu vadilo jeno slovo "odvolán", jak mi dal najevo ve výměně sedmi esemesek. Zdůraznil v nich, že mu jde jen o mou oficiální omluvu. O tu informaci o své "přítelkyni" mu nešlo.

Na rozdíl od tolika lidí v Mafře, kteří se na mě rozčílili, že jsem prozradil takovou "bulvární" informaci (ohledně jeho údajné přítelkyně, která mě později požádala o schůzku a tvrdila, že nemá poměr se Šafrem, který je ženatý). Petr Hořejš se ve skutečnosti jmenuje Petr Hořejší. Dívka, o kterou šlo -- byla náhle povýšena z číšnice v kavárně v ústředí podniku Mafra do funkce, do níž ji pozval Šafr a v níž vybírá fotografie pro vydání deníku (normálně se tato funkce jmenuje fotoredaktor, nevím, jak ji říkají v MFD). Propuštěna nebyla a v této funkci zůstala.

V září přispělo celkem 111 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 19 516,00 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 30. 9. 2006 částku 386 416.21 Kč. Využíváme ji v současnosti k modernizaci funkcí našeho serveru. Na internetovém účtu Paypal máme nyní 1,665.34 USD.

Příspěvky na provoz Britských listů je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí a nyní i z České republiky mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.