Ve včerejší poznámce jsem se zmínil o tom, že Gerhard Schröder kritizoval Merkelovou za to, že není dostatečně rozhodná. V té souvislosti by mělo být řečeno, že Schröder sám, když byl ve vládě, byl kritizován za to, že často vyvíjel na své partnery ve straně a ve vládě obrovský nátlak, když nesouhlasili s jeho rychlým a rezolutním rozhodováním. Proto se jeho 'italské' 'basta'(česky: 'dost') stalo pro Schröderův politický styl vládnutí příslovečným.

Kritiky bylo slyšet dost, ale nakonec Schrödera k překvapení mnohých znovu volilo mnoho osob, asi většinou stejných jako dříve. Ale nestačilo to na to, aby mohla rudozelená koalice sociálních demokratů a ekologů zůstat u moci. Podobné to bylo i pro hlavní protikandidátku Angelu Merkelovou. Ta nedostala dost hlasů, aby mohla s koalicí obou křesťanských stran CDU a CSU a liberální strany FDP moc převzít.

Stalo se, jak je známo, že frakce CDU/CSU vstoupila s SPD -- se sociálními demokraty - do takzvané 'velké koalice' a Angela Merkelová se stala kancléřkou, ačkoliv SPD byla v koalici těch tří stran ta největší. A zjistilo se brzo, že po volbách není před volbami, a nejen politikové, ale novináři a politikové se s tím museli nějak smířit.

Před volbami ukazovaly všechny prognózy na to, že v Německu bude vládnout černožlutá koalice. A bylo jasné, že Angela Merkelová jako kandidátka CDU/CSU bude kancléřka ve vládě obou stran s FDP. Jako kancléřka v takové vládě by měla mít Angela Merkelová sílu -- tak jako kdysi její předchůdce - určovat, jak řešit důležité problémy.

Kancléřka by v takové situaci mohla rozhodovat i zcela samostatně, ale to asi nebylo nikdy jejím stylem. Největším problémem by pro Angelu Merkelovou v takové situaci asi nebyli partneři v FDP, ale straničtí přátelé z CDU ve funkci premiérů jednotlivých německých spolkových zemí a hlavně člen CSU Edmund Stoiber, ministerský předseda v Bavorsku a konkurent Merkelové jako druhý volební kandidát CDU/CSU na německé kancléřství.

Mnozí si o těchto premiérech jednotlivých spolkových zemí mysleli, že jim nejde ani tam o budoucnosti země a celého Německa, ale spíš o jejich osobní kariéru ve straně a ve spolkové republice.

Dopadlo to jinak. Vznikla velká koalice s politickými kompromisy, z nichž vyplynulo, že oficiální předvolební programy jednotlivých politických stran mohly jít brzo do starého papíru. Kancléřka a její náměstek Franz Müntefering zastupují totiž téměř stejně veliké skupiny poslanců, ona z CDU/CSU, on z SPD.

A co to znamenalo pro vládu a pro kancléřku? Ukázalo se, že by Merkelová prostě nemohla vládnout Schröderovým stylem 'basta'. Kdyby se o to jen pokusila, velká koalice by rychle skončila. A ona, jak už jsem naznačil, také vůbec není takový rozhodný, autoritativní typ. Merkelová je vědkyně, umí poslouchat a zvažovat každý argument. Zdá se být ve své funkci pravou ženou na svém místě. Bývalý kancléř Schröder to samozřejmě nechce uznat. Ani to nechce to uznat hodně novinářů, kteří Merkelovou před volbami velebili a očekávali její rozhodnost - ti také ovlivňují ty z voličů, kteří si naivně myslí, že to, co čtou v novinách, je pravda.

Volební paradox. Lidé volí někoho a když se pak dovědí výsledek voleb, někteří jsou smutní, že nedali svůj hlas jiné straně. Děje se to. A často u těch, kteří hlasovali z taktických důvodů. Kdyby byla SPD se Schröderem tehdy dostala o trochu víc hlasů, Schröder by zůstal být kancléřem, možná by také vznikla velká koalice. Hodně těch voličů, který volili tehdy z taktických důvodů FDP, protože chtěli změnu vlády, chtělo, aby padla rudozelená vláda a vznikla vláda černožlutá. Tito voliči litovali, že nedali své hlasy CDU nebo CSU. Tím by bývali asi nezpůsobili pád rudozelené koalice, ale bývali by podpořili Merkelovou. A jsou lidé, kteří Merkelovou nevolili, ale teď jsou rádi, že se stala kancléřem ona a ne Schröder, protože s 'basta' stylem by byla dnešní politická situace v Německu ještě horší, je. A proto Schröder tentokrát se svou kritikou nemá pravdu.