Neupírám nikomu právo na neziskovou, veřejně prospěšnou činnost. Musí být ovšem prospěšná veřejně a veřejnosti celé, ne jen někomu, kdo se za kouzelné slůvko veřejnost, čili LID, schovává se svými zájmy soukromými. Neupírám nikomu právo ani na publikaci výsledků takové veřejné činnosti - i když samochvála i samohana vypovídají o člověku víc, než je zdrávo pro jeho zdravý vývoj a další uplatnění.

Redakce Britských listů ovšem nemůže vydávat aktivistův článek (aktivista se od advokáta liší, i když mohou mít oba titul JUDr.) bez upozornění, že tento autor není nezúčastněný pozorvatel - novinář, ale zaujatý "publicista" čili osoba se zájmem na jednom způsobu vyřešení sporu - vyvolavatel sporu, účastník či zmocněnec účastníka právního případu a píše o skutečnostech, které může znát v souvislostech jen jako procesní strana nebo soudce. O nezávislosti, objektivitě a vyváženosti nemůže být pak v článku řeč. Polovina pravdy nikdy není pravda. Informace z jednoho zdroje nikdy není k publikaci. A proto se veřejnost musela dozvědět, jaká je role JUDr. Petra Kužvarta v případech, o nichž referoval v článku BL "Selhávání úřednictva pod nadvládou místních politických reprezentací a komunální volby". A to se ještě veřejnost nedozvěděla o autorovi článku a některých dalších případech, které řeší jeho "ateliér", vše...