Násilné demonstrace vyvolaly prozrazení výroky premiéra Ference Gyurcsanyho, že před letošními volbami lhal o hospodářské situaci země. Avšak důvody pro nynější nepokoje jsou složitější.

Vzpomínkové akce k padesátému výročí povstání z roku 1956 a dopad ekonomických škrtů maďarské vlády přišly v tutéž chvíli. Podle idealizovaných vzpomínek na rok 1956 lidé pokojně demonstrovali a odvážní mladíci bojovali proti sovětským tankům. Ve skutečnosti je to jen jedna část -- i když důležitá a hrdinská -- tehdejších událostí. Někdy se zapomíná, že tehdy také docházelo k lynčování komunistů, šířila se antisemitská hesla a některé extremistické organizace oživily nacistickou ideologii. Všechno toto pocházelo v roce 1956 od malé menšiny, stejně jako je tomu v roce 2006, ale v klíčových okamžicích zní hlas extremistů silněji. Extremně pravicové organizace využily v pondělí padesátého výročí maďarského povstání k tomu, aby se znovu vydaly do ulic Budapešti.

Gyurcsanyho Socialistická strana se prohlašuje za potomka Imre Nagyho, reformistického šéfa komunistické strany v roce 1956, avšak podle extremní pravice je to stále onen starý, komunistický, "nemaďarský" (tedy židovský) nepřítel národa. Gyurcsany vyvinul obrovské úsilí, aby uspořádal velké vzpomínkové akce událostí, které on i maďarské právo považuje za "revoluci" (i když pro mnoho lidí je to i nadále stále jen "povstání" -- směsice hrdinských i ostudných událostí). Avšak v pondělí násilníci okupovali jeviště a dokázali, že rok 1956 je v Maďarsku stále ještě otevřenou ranou.

Pokud jde o kontroverzi ohledně hospodářských reforem, existuje umělá, hluboká propast mezi vládou (která se skládá ze socialistů a liberálů) a hlavní opoziční stranou Fidesz. Současná vláda chce zlikvidovat obrovský rozpočtový deficit a snížit počty státní byrokracie a její plýtvavý "sociální stát". Gyurcsany, self-mademan, je přesvědčen, že sociálnědemokratické hodnoty mohou jít ruku v ruce s neoliberálními reformami.

Avšak mnoho levicových voličů je nespokojeno s neomezenou privatizací a škrty v sociálních službách. Tržní přístup a jazyk některých socialistických ministrů je cizí tradičním stoupencům socialismu. A jak socialistická vláda ustupuje od levicových hodnot, pravicové síly se snaží zaplnit tento prostor sociální a protizápadní demagogií. Vzhledem k tomu, že v parlamentě není žádná jiná levicová strana, frustrovaní socialističtí voliči buď nemají kam jít, anebo pohlížejí směrem k pravici.

Problémem socialistů není ani tak reforma sociálního systému samotná, ale to, že nemají jasné levicové cíle. Socialistická vláda v Maďarsku dělá všechno, co se považuje za nutné kroky směrem k "Evropě", ať už jsou to tržní reformy, zkonsolidovaný rozpočet anebo privatizace zdravotnictví. Avšak není schopna ukázat, jak může reforma sociálního státu vytvořit spravedlivější společnost.

A pravicová strana Fidesz má otevřené dveře vůči extremní pravici. Bývalý premiér Viktor Orban povzbuzoval násilníky před maďarským parlamentem. Mezi organizátory demonstrací je takzvané Hnutí za čtyřiašedesát okresů, které požaduje návrat veškerého území, které Maďarsko ztratilo v roce 1920 a které není patří Rakousku, Slovensku a Rumunsku. Orban přijímá podporu těchto hnutí a neprotestoval proti antisemitským projevům a nacistickým vlajkám na demonstracích, ale vyslal své lidi, aby s demonstranty vedli rozhovory o další spolupráci. Jako formálně "konzervativní" politik, Orban dokonce používá stará hesla státního socialismu. Někdy požaduje znárodnění zahraničních firem, což -- spolu s jeho antikomunistickými hesly -- je zajímavou směsicí levicové a pravicové demagogie.

Existuje jediné krátkodobé řešení politické krize v Maďarsku: Gyurcsany by měl zůstat v úřadě. Demokratické volby nemohou být anulovány pouličními násilnostmi. Musí však ale také získat Maďary na svou stranu. Pokud je cenou za radikální reformy selhání a anarchie, musí existovat bezpečnější způsob jako omezit státní deficit. Jak jsme toho svědky v Polsku i jinde v Evropě, když opustí socialisté tradiční myšlenkové území levice, nechávají pole otevřené pro nacionalisty, náboženské fundamentalisty a pravicové extremisty.

Podrobnosti v angličtině ZDE