O vlivu Sorose na gruzínskou politiku svědčí i jeho vyjádření v průběhu návštěvy Gruzie v květnu 2005: "Odjíždím z Gruzie s pocitem uspokojení. Co jsem viděl, mě velmi potěšilo ... konkrétně to, že vláda uskutečňuje správné kroky a MY už máme jednoznačné výsledky." Svůj názor ovšem při této příležitosti projevili i ti, kteří věci vidí jinak. Auto přepravující amerického "filantropa" bylo zejména aktivisty Strany práce a stoupenci bývalého prezidenta Zviada Gamsachurdii zasypáno vejci.

Vliv George Sorose na gruzínské představitele a zvláště prezidenta Michaila Saakašviliho je v Gruzii přijímán nejen s rozpaky, ale i aktivním odporem. Vznikla organizace Antisoros a ta např. tvrdí, že "Gruzie je řízena zvenčí" a vláda země není vládou "nezávislých lidí" a jejich činnost "neodpovídá národním zájmům Gruzie". Tatáž organizace upozorňuje, že Soros je jinou rukou uplatňování zájmů Spojených států a připomíná slova G. Bushe, že nenásilné revoluce v postsovětském prostoru "odpovídají národním zájmům USA".

Pro běžného občana Gruzie se kromě nové státní vlajky navíc příliš nezměnilo, životní úrověň je bídná, korupce nevymizela, objevila se podezření z politicky motivovaných vražd. Většina slibů protagonistů "revoluce růží" splněna nebyla. Stále více lidí pochybuje o správnosti cesty, když "spojenectví" s Ruskem je střídáno s proamerickou orientací a kdy po dohodnutém odchodu zbytků ruských vojsk by je podle řady signálů mohla nahradit armáda Spojených států.

Po neúspěchu pokusu o opakování "revolučního scénáře" v Bělorusku by George Soros zřejmě potřeboval v postsovětském prostoru rozehrát další partii. Arménie je nejen svým geopolitickým položením, ale také vnitřní nestabilitou a zejména přítomnou korupcí, na kterou již Soros začal poukazovat, vhodným prostorem. Na druhou stranu se však zdá, že vlády zemí, na které se aktivity G. Sorose mohou ještě zaměřit, jsou již z téměř identického scénáře "barevných revolucí" poučeny. A také lidé si uvědomují, že není nejšťastnější se stát "sorosovou provincií."

Je zřejmé, že v postsovětských zemích je dost příležitostí pro věnování pozornosti otázce dodržování lidských práv, např. práv národnostních menšin. Tomu se však organizace G. Sorose podle všeho věnují velmi selektivně a účelově. Jakoby i pro ně platila letitá zásada americké politiky, "je to sice lump, ale náš".