26. 10. 2006
Pohankova kašeODS prý ovládá Kubiceho, šéfa prestižního a důležitého policejního útvaru, určeného pro boj s nejnebezpečnější kriminalitou, ODS prý tajemně vydírá prostřednictvím policie poslance konkurenční politické strany a snaží se tak změnit výsledky voleb -- ano, to je svět podle pana Paroubka. ODS je mafie, která ze skrytu hýbá policií, jíž přitom osm let šéfovala ČSSD. Jak mohli sociálnědemokratičtí ministři vnitra od dob Zemanovy vlády připustit, aby se policie stala služkou mafiánské ODS? Proč proti ODS nezakročovali? A není všechno jinak? |
Paroubek svými tvrzeními říká, že tento stát nepatří do vyspělé demokratické Evropy, že je-li v něm nějaká demokracie, je jen iluzorní, přičemž ČSSD je tou obětí nedemokratické mafie a ODS naopak základní příčinou současných poměrů. Je to velice snadné. Jakoukoli událost lze -- samozřejmě bez důkazů a argumentů -- prohlásit za intriku mafiánské opozice. Když nějaký poslanec opustí řady ČSSD s veřejným prohlášením, že tak reaguje na poměry uvnitř strany, lze jednoduše říci, že tak činí pod tlakem policie, ovládané ODS, že jakýsi chytrák mu věty z jeho veřejného prohlášení nadiktoval s výhrůžkou, že (třeba) postřílí jeho příbuzné. Hrozné na tom je, že občané jsou zmateni. Situace ve státě je dlouhodobě opravdu taková, že sotva kdo věří naší policii, justici a našim poslancům, ministrům atd. To, co bylo v roce 1998 tak jasně odsouzeno Milošem Zemanem, totiž rozsáhlá ekonomická kriminalita, špatné zákony, nahrávající vlivným gaunerům, a nefungující policie a justice, to trvá a rozrůstá se dosud. BIS, která osm posledních let podléhala exekutivě ČSSD, zveřejňuje ve své výroční zprávě za rok 2005 některé informace o stavu této společnosti, z nichž člověku běhá mráz po zádech, neboť si kdesi v skrytu uvědomuje, že je to asi pravda. Cituji z kap. 2.2 Ochrana významných ekonomických zájmů státu (výroční zpráva je volně dostupná na internetu na http://www.bis.cz/frame_2.html): "Řádná správa státního majetku byla v řadě případů narušována činností některých podnikatelských a finančních skupin, které své ekonomické zájmy prosazovaly na úkor státu. Ze získaných poznatků vyplývá, že k ovlivňování zaměstnanců státní správy tyto skupiny používají nestandardní metody, které přesahují běžné formy lobbingu. Současně využívají klientelismu a neloajálnosti některých představitelů státních orgánů, což vede k dysfunkci státní správy. Takové skupiny pronikají do státních institucí, kde si cíleně budují kontakty zejména na úředníky s rozhodovací pravomocí... BIS se dále soustředila na získávání poznatků o snahách různých podnikatelských a finančních skupin ovlivňovat ve svůj prospěch legislativní proces... V některých případech pak aktivity lobbyistů a PR agentur přesahovaly rámec běžných lobistických postupů a vykazovaly znaky korupčního chování a nestandardního ovlivňování představitelů zákonodárných i správních orgánů." Kdo by si snad myslel, že justice je rakovinou nepostižena, nechť čte výroční zprávu BIS dále, najde totiž v kapitole Pronikání organizovaného zločinu do státních struktur a samosprávy tato slova: "V součinnosti s orgány činnými v trestním řízení BIS potvrdila pokračující pronikání organizovaného zločinu do justice. Z analýzy dostupných informací vyplývá, že existuje několik modelů diskreditace, kompromitování a zastrašení státních zástupců v průběhu trestního řízení, kterými se obžalovaný a jeho "tým" snaží, aby státní zástupce zmírnil obvinění nebo od případu odstoupil. BIS také disponuje informacemi o projevech korupce na různých úrovních soudní praxe. Zejména u okresních soudů dochází prostřednictvím finančních úplat soudcům k udělování neoprávněných výhod vězňům, popř. dalším "klientům". Do tohoto korupčního jednání jsou zapojeni někteří advokáti a státní zástupci. Vytváření korupčního prostředí v orgánech činných v trestním řízení ohrožuje chod státu v oblasti vymáhání dodržování práva... Velmi závažné jsou i snahy skupin navzájem propojených osob působících v samosprávě, advokacii, školství i jinde a disponujících právními znalostmi, kontakty a vlivem v oblasti legislativního procesu. Tyto skupiny (příkladem jsou osoby okolo soudce Berky) se snaží uplatňováním korupce a vytvářením systému vzájemných závazků budovat síť účelových vztahů v justici, policii a politice." Možná za všechno může ODS, možná ale všechen ten nekalý vliv, který ve všech možných dobách některé skupiny společnosti chtěly korupční a klientelistickou aktivitou získat na samé podstatě fungování státu (exekutiva, legislativa, justice, státní správa), prostě v polistopadové ČR nejsme schopni zvládnout. Podle mého názoru je na vině především slabý politický mandát všech vlád od vzniku našeho státu, neboť reformovat justici, vylepšit zákony atd., čili šlápnout různým klikám na kuří oko musí být podepřené dostatečnou podporou a vůlí ve Sněmovně, jasným a transparentním odhodlání politiků, kteří získají podporu veřejnosti. Ale už Zemanova vláda, do níž leckdo vkládal naději na očistu, začala vládnout jako rukojmí té strany, jež byla odpovědná za marasmus, který Zeman chtěl vymést a vyčistit. A potom tzv. "většina" jednoho poslance, stav absolutní vydíratelnosti vlády a strany vůlí malé lobby poslanců. Dnes se opět hovořívá o velké koalici a v některých městech se k ní politici vracejí: není lepšího způsobu, jak přikrýt všechno svinstvo do bezpečí před vyšetřením... totiž jak ČSSD, tak ODS si zřejmě v míře špíny, kterou vyprodukovaly a stále produkují, nemají co vyčítat, proto se i přes politický antagonismus snadno dohodnou. Také se objevuje varianta vlády ODS, KDU-ČSL a SZ, opřená o hlas odpadlého poslance Pohanky. Pohanka sám je nádherně dvojznačný: je zločinec, nebo oběť? Nebo oboje? Dnes je možná na pokraji kriminálu, možná na pokraji největšího vlivu, jaký může mít jeden člověk v našem státě, totiž vlivu na akceschopnost vlády. V této Pohankově kaši jsme spoutáni, my běžní občané, jako rukojmí. Můžeme jen doufat, že žádné ze starých známých řešení se už nikdy neprosadí, že naopak v předčasných volbách získá vláda konečně silný mandát a v ČR (kéž by i díky dvoukolovému většinovému systému) začne normální politická soutěž a pozvolná očista společnosti. |