Od Milana Šmída až po Jana Potůčka na mě za můj článek házelo kamení mnoho lidí. Většinou si stěžovali, že je to ukázka špatné novinářské práce. Nebudu polemizovat s vydavatelem časopisu Louč, protože jsem tehdy ztratil smysl pro proporce a zaútočil jsem na něj neférově, nepřímo jsem poukázal na jeho věk (jako by to mělo něco s něčím vůbec společného). A kromě toho je to zkušený člověk, odborník na místní média, takže vedle něho jsem ve velké nevýhodě. Ale Potůček napsal článek s titulkem "Mluvil jsem se Šafrem", po němž následoval úvod: "Schválně jsem zvolil titulek typu 'Večeřel jsem s Krejčířem', protože jistá 'exkluzivita' je na místě". Proč? Pokračoval:

"Nepamatuji si, kdy by se v médiích objevilo tolik nesmyslů, polopravd a lží, aniž by si jejich autoři dali tu práci zjistit, jak se věci ve skutečnosti mají. Komentářů o Šafrově odchodu (odvolání?) vyšlo nepočítaně, s časovým odstupem i ve velkých denících, ovšem žádný z nich necituje přímo Šafra. Nebo se alespoň neopírá o informace, které by pocházely od končícího šéfredaktora MF Dnes. Pak jde ale samozřejmě o domněnky a fabulace, které k názorovým stránkám novin jistě patří, nicméně nemusí mít s pravdou nic společného. Také jsem se rozhodl o Šafrovi napsat, ovšem bez hysterie. Mohl bych se, podobně jako Fabiano Golgo, pustit do odvážných spekulací a hledat tajné zdroje uvnitř Mafry, které by mi off the record jistě řekly něco pikantního. Neudělal jsem to. Místo toho jsem zavolal přímo Pavlu Šafrovi, byť se oba nemáme příliš v lásce (Šafr mě před sedmi lety vyhodil z Lidových novin, protože se domníval, že se snažím v jedné kauze nadržovat jedné ze stran; dodnes to považuji za nesmysl) a požádal jsem ho o rozhovor. Ten rozhovor jsem dostal."

Je zajímavé si povšimnout, jaký udělal bývalý šéfredaktor MFD na novináře z Reflexu dojem:

"Po tomto rozhovoru jsem názor na Pavla Šafra poněkud změnil. Nestal se ze mě jeho zarytý zastánce, ale mnohé věci jsem pochopil. Je škoda, že jsme si k podobnému rozhovoru nenašli čas dříve. Otevřenost a vůbec možnost udělat takový rozhovor vnímám jako velké vstřícné gesto. Když jsem si poté pročítal všechny komentáře a diskusní fóra k Šafrově odchodu z MF Dnes, trošku jsem se styděl. Česká žurnalistika má pořád jeden velký problém: dokážeme psát o kdejaké kauze, ale dělá nám nesmírný problém přijít za jejími aktéry a zeptat se, jak to tedy bylo. Místo toho spekulujeme. Je to jednodušší, málo pracné, úderné. Ale nemusí to být vždycky pravdivé."

Zaprvé, každý novinář by měl vědět, že "oficiální" verze není tím, o co máme usilovat. K článku, v němž vyjadřujeme podezření, že George Bush lhal ohledně svých důvodů, proč zaútočil na Irák, MŮŽEME přijat jeho dementi, ale nemůžeme ho v článku mít jako JEDINÝ zdroj.

Jednoduše řečeno: Potůček zastává názor, že "správným" způsobem, jak zjistit, co se stalo Šafrovi, je zeptat se Šafra! To je dost slabá metoda jak zjišťovat pravdu...

Je důležité zaznamenat, že já jsem letos v lednu pokoušel spojit se s tímto mužem, o němž jsem se chystal psát. Můj účet za telefon dokazuje, že jsem telefonoval do MFD třikrát a chtěl jsem s ním mluvit, ale Šafr nebyl k dispozici. Pak jsme dostali k telefonu jeho zástupce, Roberta Čásenského. Můj reportér, Tomáš Králíček, se zeptal, proč byl Šafr odvolán. Čásenský odpověděl, že o tom nemůže nic říct, protože by to nebylo správné. Na druhé straně jsem měl čtyři lidi, dva z nich z vysokých funkcí v Mafře, dva další, kteří pracovali jako novináři v MFD a ti mi všichni poskytli svou verzi. Všichni čtyři, nezávisle na sobě, mi řekli totéž. A to jsem vydal.

Potůček napsal o Šafrovi podlézavý článek. Je to více než zjevné z jeho vět: "Po tomto rozhovoru jsem názor na Pavla Šafra poněkud změnil" a "Je škoda, že jsme si k podobnému rozhovoru nenašli čas dříve", či "Otevřenost a vůbec možnost udělat takový rozhovor vnímám jako velké vstřícné gesto". Projevuje v nich svůj komplex malého člověka: jakmile mu mocný muž poskytne svou pozornost, Potůček se cítí poctěn. Právě proto jezdí politikové mezi obyčejné lidi a podávají jim ruku -- pokud nemá občan vyhraněný politický názor, to, že mu tak "důležitá" osoba potřese rukou,. u něho vyvolá pocit, že je taky důležitý.

Takže mě Potůček kritizuje, že nedělám novinářskou práci tak, jak on si představuje, že by se to mělo dělat, přitom však se sám dopouští základní novinářské chyby.

A nebylo to poprvé. Když jeho článek vyšel, měl jsem dojem, že jeho hlavním motivem je to, že má Potůček se mnou osobní problém. Stalo se, jen o pouhých několik měsíců předtím, že jsem Potůčka použil v jednom ze svých testů českých novinářů. Setkali jsme se v kavárně Louvre a tam jsem mu řekl všechno, co jsem zjistil o změnách v grafické úpravě a obsahu Lidových novin, které měly být zavedeny o několik dní později. Informoval jsem ho o asi deseti různých konkrétních změnách a pak jsem mu poskytl jednu nepravdivou informaci, abych vyzkoušel tohoto člověka, který tak exaktně píše o českých médiích. (Novináři si mají své informace ověřovat nejméně ze dvou nezávislých zdrojů.) Dělám to často, mnohokrát, mnoha českým novinářům, i z Britských listů. A Potůček selhal.

Potůček, navzdory tomu, čím se mě snaží "poučit" ve výše zmíněném článku, nevěřil, když mu šéfredaktor Lidových novin popřel mou informaci, že se jeho zástupce David Shorf stěhuje do Spojených států, aby se tam stal jejich korespondentem. Potůček prostě otiskl nepravdivou informaci ode mne, i když mu ji vedení Lidových novin popřelo. Teď už si nepamatuju, jestli telefonoval i Shorfovi, ale pokud ano (a to tedy měl, vzhledem k tomu, že mě kritizuje, že jsem se přímo nespojil s Šafrem), Shorf by mu to samozřejmě také popřel. Takže proč tu falešnou informaci ode mne otiskl? Protože ví, že jsem Shorfův blízký přítel (- mimochodem -- Shorf NEBYL tím zdrojem, který mi poskytl informace o případu Šafr). Přesně tímtéž způsobem, jak jsem já věřil informacím týkajícím se Šafrova propuštění, které jsem obdržel od lidí, kteří ho dobře a osobně znali.

Proto si myslím, že se mediální expert Reflexu nyní tak trochu rozhodl se mi pomstít.

Důležité je ovšem to, zda bylo správné, že jsem nevěřil oficiálnímu prohlášení z Mafry ohledně Šafrova odchodu z MFD. To je normální novinářská praxe: Nevěřit oficiálním verzím. Vzhledem k tomu, že jsem věděl z mnoha zdrojů, že celá věc neproběhla tak, jak to tvrdila oficiální verze událostí, mou povinnosti bylo to vyšetřit a zveřejnit výsledky. Měl jsem na to čtyři hodiny. Jak je tomu s každou novou informací, můžeme dodávat další podrobnosti v následujících dnech, ale to, co už jsme měli, jsem vydal. Nic jsem si z toho nevymyslel, napsal jsem to podle toho, co nám řekli svědci.

Avšak nikdo dál o této věci nepsal (a Potůček, jako mediální odborník časopisu Reflex, který se touto epizodou zabýval, to měl udělat). Skutečně pracuje Šafr na nějakém mezinárodním projektu firmy Mafra? Pokud je pravda, že nebyl "odvolán" (což by znamenalo, že se na něho Mafra kvůli něčemu rozzlobila a vyhodila ho, zatímco pokud v podniku Mafra zůstal a pracuje na nějakých jiných projektech, to by znamenalo, že se možná já mýlím) -- pak kde je? Kde je Šafr?

Když jsem zatelefonoval do podniku Mafra s dotazem, kde je Šafr, odmítli mi na tu otázku odpovědět. Avšak pět různých lidí z Mafry mi soukromě řeklo, že Šafr pracuje jako poradce pro slovenský deník Sme. Je deník Sme mezinárodní projekt podniku Mafra?

Možná by měl Potůček svému příteli zase zatelefonovat a zjistit, jak to všechno je.