V americké výzvědné agentuře sílí debata o legálnosti a morálce věznění osob v zahraničí, píše list Washington Post.

CIA zadržuje a vyslýchá některé ze svých nejdůležitějších vězňů, údajných příslušníků Al Kajdy, ve vězení ze sovětské éry ve východní Evropě, potvrdili americkému deníku Washington Post američtí i zahraniční činitelé, kteří jsou seznámeni s touto praxí.

Nedávno byl v českých médiích líčen případ samozvaného rozhodčího soudu (tedy soudu, jehož legitimita nebyla založena na dohodě stran sporu), který vyhotovoval rozhodnutí -- rozhodčí nálezy, na jejichž základě byly dokonce následně prováděny četné soudní exekuce. Toto pochybení není případem pro odborný právnický tisk. Nejde totiž o problematiku výkladu a aplikace práva, nýbrž o případ, kdy instituce, jimž zákony svěřují výkon určitých pravomocí, ignorují zákonný rámec těchto pravomocí a vykonávají státem svěřené činnosti a státní moc zločinným způsobem. Pitaval, známý francouzský autor sbírky starých kriminálních případů, popisuje takové vybočení v případu "zločinného prokurátora". V české justici však úporně přežívá názor, podle něhož zcela vše, co příslušný orgán učiní, spadá výlučně pod nápravu formou opravných prostředků (odvolání, stížnosti apod.). Státní orgán (soud, správní orgán) se tak žádným rozhodnutím zločinu nedopouští, nýbrž se pouze v rámci své právní úvahy "mýlí" a je na dotčených subjektech, aby využili další instance. Rozhodnutí státního orgánu nebo jeho činnost, překračující rámec pravomocí, jsou obecně považovány za výsledek nezávislého postupu, který lze napravovat pouze opravnými prostředky. Ve Spojených státech jsou ročně desítky soudců odsouzeny za zločiny spáchané při výkonu své funkce. V ČR se "úlety" soudců tak přísně neposuzují. U nás přece rozhoduje nestranný a nezávislý orgán. Bohužel v našem pojetí pod tuto nezávislost spadá i nezávislost na zákonu, která by v normálních poměrech měla být posuzována jako kriminální činnost (zneužívání postavení veřejného činitele, poškozování cizích práv aj.).

Ze své praxe uvedu dva případy, kdy rozhodující orgán beztrestně vykonával státní moc zločinným způsobem.

Vladimír Burda žije v Ostravě - Radvanicích. Při jihozápadním větru je tato obec zamořena kouřem z aglomerace nedaleké koksovny a hutě. Povolené imisní limity jsou překračovány krátkodobě až 10 x, dlouhodobě 3 x (polétavý prach, benzol a pyrén je překračován stabilně 10 x nad povolený limit). Tomu odpovídá také velmi vysoký výskyt rakoviny.

Rádi bychom dům prodali a odstěhovali se jinam, ale nikdo nemá o dům v takové lokalitě zájem, píše Vladimír Burda a kritizuje poslance, kteří se snaží !zjednodušit" ekologické zákonodárství: "Vy se snažíte prosadit zákon, který nám má znemožnit účastnit se správních řízení a prosazovat zlepšení životního prostředí."

Štěpán Kotrba naproti tomu argumentuje:

"Třeba případ firmy NEMAK je toho krásným důkazem. Jeden sedlák tam s ekologickými právníky v zádech blokoval výstavbu fabriky, která dá práci půlce okresu. Stát nemůže takto válčit o každý kus země. Buď je na stavbě veřejný zájem, nebo není. Na dálnici veřejný zájem je. Přistavět dva pruhy po celé délce je práce na deset let jen pro právníky. Každý dotčený touto stavbou se může samostatně soudit, odvolávat, soudit, odvolávat a tak pořád dokola."

Kdo má pravdu? Nebyl by rozumný kompromis? Zveřejňujeme korespondenci Vladimíra Burdy s poslancem za ČSSD Vlastimilem Aubrechtem, který chce občanským organizacím odebrat právo mluvit do schvalovacího řízení pro stavby:

Vladimír Burda, "Poslanci chtějí zrušit ochranu krajinného rázu" ZDE

"Pozemkový fond umožnil spekulantům získat pozemky v okolí Prahy, na nichž obchodníci mohou vydělat přes dvě miliardy", oznamuje suše ČTK. O tyto pozemky přitom měly zájem obce, na jejichž území pozemky leží. Miliardové ohňostroje jsou už tak běžné, že statistickou veřejnost -- jinou ani neznáme -- to možná trošku vydráždí k malému vychýlení procentuelní homeostázy preferencí, ale za nějaký ten týden se ty dvě miliardy odepíší a bude se hledat způsob, jak takové peníze získat jinde. Nejjednodušší je probrat "přebujelé" zdroje ve sociální oblasti, zdravotnictví, školství, kultuře...

Střet dvou nejvlivnějších osob na politické scéně České republiky, prezidenta Klause a premiéra Paroubka, symbolizuje mnohé. Dvě osoby s vazbou na Československou církvi husitskou zřejmě usoudily, že ten druhý si vypije svůj kalich hořkosti do dna.

Jak se za patnáct let změnil vkus dospělých i dětí, zjišťuje nyní Česká televize. Její dramaturgové objevují, co mají děti rády tak, že se ptají (nejspíš dnes už dospělých) uživatelů internetu, kteří zabloudí na www stránky České televize. A protože jeden starý, archivní český večerníček je dodnes krásnější a kultivovanější než deset nových, odněkud dovezených "pohádek" o kačeru Donaldovi, zelených želvách či modrých Šmoulech, přimlouváme se i my za váš hlas - pro kterýkoliv z nabízených. Třeba pak i v České televizi pochopí, že podporovat českou animátorskou školu je investice, která se médiu veřejné služby nemůže nevyplatit. I po čtyřiceti letech. Banner, který přidáváme k této glose, není placený. Stejně jako večerníčkovo autíčko, i on k vám přichází zdarma a nečekaně. Chce vás potěšit. Dobré myšlenky se musí podporovat, hýčkat a oprašovat. Třeba pod nimi objevíte své dětství. Klikněte...

(Drobný problém: V ČT už neumějí česky. Říká se totiž: "Hlasujte pro svou oblíbenou pohádku", ne vaši. Potud veřejnoprávní televize. Pozn. JČ)

Reaguji na výtku "hlasujte pro vaši pohádku" - nevím, zda o těchhle zájmenech existuje nějaká syntetická práce, ale už v renesanční češtině (byť pozdní, 1619) se tenhle jev vyskytuje: ve astronomickém spise, který přepisuji, to není nic výjimečného:

"Nebo kdy obrátíme oči naše na všecky částky okrlšku tohoto/ k východu neb k západu/ k poledni aneb k půl noci/ nic jiného nenajdeme/ nežli hřích, nedbánlivost, marnost, a nečistotu."

"Ale když příklady jiných před oči tuto sobě stavíme/ a hněv Boží proti přestupníkům přikázání svatých připomínáme/ sluší opravdově nám nyní do ňáder naších vlastních nahlédnouti/..."

Pozn. JČ.Jakub Žytek ovšem poznamenává, že renesanční čeština výše uvedeného citátu mohla být ovlivněna latinou, a dále zdůrazňuje, že má jen jediný příklad tohoto jevu. - Obávám se, že v případě úzu, jaký používá ČT to spíš bude vliv angličtiny a razantní, angličtinou ovlivněné reklamy: "Kupte si nový program pro váš počítač!" Reklama potřebuje zdůrazňovat osobní angažmá spotřebitele. Podle české gramatiky však je správné pouze "svůj".

Ve středu zažil britský premiér Tony Blair dosud snad nejnepříznivější den za dobu, kdy zastává svůj premiérský úřad. K rezignaci byl donucen ministr pro práci a důchody David Blunkett, kterého Blair podpořil ještě v úterý večer, a ve středu večer byla v Dolní sněmovně donucena britská vláda ke kompromisu ohledně nejkontroverznějších rysů nově navrhovaného zákonu proti terorismu.

Je zvláštní, jak málo pozornosti věnují české sdělovací prostředky duševnímu vývoji dětské populace, přestože je zřejmé, že dnešní děti vyrůstají v jiných společenských podmínkách než jejich rodiče. Děti jsou nanejvýš cílovou skupinou pro reklamní agentury a tématem zpráv a rozborů se stávají zpravidla jen tehdy, stanou-li se oběťmi psychopatů, nebo spáchají-li naopak samy trestný čin, tedy jen v extrémních případech. Představitelé nové demokracie a nové kultury zřejmě dosud nenašli způsob, jak by nahradili ideologickou masáž, kterou pro dorost připravovali představitelé předchozího režimu, a tak ponechávají děti napospas nové skutečnosti, která ovšem nemusí mít vždy výchovné parametry. Proč by se ostatně dětmi zabývali, když jsou politicky i ekonomicky bezvýznamné -- nevydělávají, nehlasují a nevol?

V rámci zásady Audiatur et altera pars zveřejňujeme zpravodajství o nedávných bojích v Iráku z hlediska osob, které bojují proti americkým a západním okupačním vojskům.

Jako blesk z nebe zaznělo prohlášení předsedy SPD a kandidáta na vicepremiéra Franze Münteferinga, že odstupuje ze své funkce a nebude na ní ani kandidovat na listopadovém sjezdu strany v Karlsruhe. Stalo se tak poté, co překvapivě při hlasování v předsednictvu strany neprošel jeho kandidát na generálního tajemníka Kajo Waserhövel a místo toho byla zvolena Andrea Nahlesová, představitelka levého křídla strany.

Nikdo kromě šéfa zahraničního vysílání BBC neměl tu odvahu (nebo blbost) to říci nahlas.

Ten děsivý, falešný předpoklad se šíří už dlouhé měsíce. Hovoří se o něm na britském ministerstvu zahraničních věcí, jak se tam pod rouškou diplomatické temnoty mění priority. Ovládl i univerzity, kde se pro nedostatek financí ruší příslušné projekty. Avšak nikdo, kromě - a to je bizarní - šéfa zahraničního vysílání BBC - neměl tu odvahu (anebo blbost) to říct nahlas: Evropa nás už nezajímá. Stěhujeme se pryč. Jdeme dál.

Rozhodnutí BBC zrušit své zahraniční vysílání do Evropy a z ušetřených prostředků financovat arabskou televizi je krátkozraká tragédie, argumentuje bývalý šéfredaktor listu Guardian Peter Preston:

25. 10. 1933 byl vydán zákon č. 201/1933 o zastavování činnosti a o rozpouštění politických stran. Na jeho základě byly rozpuštěny otevřeně iredentistické strany Deutsche nationalsozialistische Arbeiterpartei (DNSAP) a Deutsche Nationalpartei (DNP), jejichž činnost byla vládním nařízením zakázána již o tři týdny dříve. Zákon však měl umožnit též likvidaci KSČ.

Na základě předmětného zákona mohla vláda rozhodnout o rozpuštění libovolné "nedemokratické" strany bez možnosti soudního odvolání.

Onehdy četl jsem si zase knihu Tichý život a jiné prózy od pana Františka Gellnera, vydané v Odeonu nadějného roku 1967. Optimisté sice tvrdí, že nic se neopakuje, ale opak je pravda. Ke knize jsem usedl toho večera, když vrátil jsem se domů poněkud rozladěn -- neboť debata v kritickém salonu se vlekla a východiska nikde v dohledu. Stále lkáme, kritizujeme a přitom jednoduchá a geniální řešení sami neznáme. Přesto se zarputilostí bojových psích plemen hryzneme, posléze držíme a nepustíme. Ke všemu nás údajně ovládají silné politické klany -- neříkejme raději strany. Ty nám určují cestu ke konečnému řešení za tklivého hudebního doprovodu a nervy drásajících slovíček profesionálních obřadníků -- jen ne do země, přátelé.

Vasilij Mitrochin byl vrchní archivář KGB. Dostal úkol přestěhovat svazky z první hlavní správy - zahraniční rozvědky KGB - do nového ústředí. Tak měl volný přístup k archivům KGB. Zaznamenával si materiály a v roce 1992 emigroval i se svým archivem (šest velkých kontejnerů) z Ruska do Británie.

První svazek informací z Mitrochinova archívu vyšel v Londýně v roce 1999. Zásadními informacemi, zveřejnými v tomto prvním dílu bylo, že KGB velmi úspěšně manipulovala západními médii, že velmi úspěšně kradla západní technologii, že měla obrovský strach z politické diverze v Rusku a že sovětské vedení většinou nedokázalo inteligentně využít často její často vynikající politické informace.

Nyní vychází druhý díl - The KGB and the World - KGB a svět , jehož autorem - stejně jako v případě prvního dílu - je historik tajných služeb Christopher Andrew. Tato základní témata tento druhý díl sleduje po celém světě a informuje o tom, do jaké míry měla KGB vliv na vedoucí politiky v rozvojových zemích.

Německá zahraniční politika, nehledě na různost postojů jednotlivých stran v nazírání na vnitropolitické problémy, je mimořádně souladná. Vyjadřuje se tak národní zájem způsobem, který není zcela obvyklý u jiných zemí, kde se přece jenom politické postoje dosti různí. Tento stav má své příčiny, které je možno si ozřejmit na jednotlivých etapách vývoje po II. světové válce. Období rekonstrukce, hledání postavení v Evropě a nakonec lze s minimálním rizikem předvídat celosvětové ambice NSR v blízké budoucnosti a to navíc za podmínek "velké koalice", která tendenci nové orientace umocňuje.

Po demontáži Československa koncem roku 1992 si Česká republika zachovala svátek, symbolicky připomínající zrod samostatného státu v roce 1918, ale tak nějak neví, jak a zda vůbec ho slavit. Týká se to především těch, kdo si nárokují jakýsi monopol na to, jak ovlivňovat a usměrňovat vývoj současného českého státu, tedy politiků a médií. Jejich postoj-nepostoj se pak samozřejmě přenáší i na veřejnost, tedy na občany, většinou otrávené státním dirigismem minulého, totalitního, komunistického režimu, včetně jeho způsobu slavení nařízených 'významných` událostí.

Zatímco tedy státní svátek nás míjí vcelku ignorován českou společností, kromě příjemného pozdního babího léta, kombinovaného s ještě příjemnějším prodlouženým víkendem, v našem bezprostředním okolí se dějí věci, které se naší současnosti a budoucnosti nevyhnutelně týkají, o nichž se ale sotva něco dovídáme, o zasazení událostí do širších souvislostí v zájmu jejich srozumitelnosti pro občana ani nemluvě.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.