1. 11. 2005
Dobrá zpráva -- můžeme čístOnehdy četl jsem si zase knihu Tichý život a jiné prózy od pana Františka Gellnera, vydané v Odeonu nadějného roku 1967. Optimisté sice tvrdí, že nic se neopakuje, ale opak je pravda. Ke knize jsem usedl toho večera, když vrátil jsem se domů poněkud rozladěn -- neboť debata v kritickém salonu se vlekla a východiska nikde v dohledu. Stále lkáme, kritizujeme a přitom jednoduchá a geniální řešení sami neznáme. Přesto se zarputilostí bojových psích plemen hryzneme, posléze držíme a nepustíme. Ke všemu nás údajně ovládají silné politické klany -- neříkejme raději strany. Ty nám určují cestu ke konečnému řešení za tklivého hudebního doprovodu a nervy drásajících slovíček profesionálních obřadníků -- jen ne do země, přátelé. |
Naše strany se tváří, jako by v jejich řadách stáli tisíce stranických udatných bojovníků a vědoucích průvodců nástrahami životní poutí. Přitom umně lavírují v těžko přístupném terénu většině prostých občanů, protože si musí ohlídat dosud zbylé maso na kostech republiky -- k tomu jim jsou ku pomoci veřejní i tajní strážci klidu, armáda byrokratických bílých košil a tmavých šatů, vojsko, stranické kamrlíky v regionech, směšné ankety a nakřivo sesutá veřejná mínění. Prodavači politických a sociálních snů na sebe pokřikují ve státních tržnicích, i stáncích, vybízejí se k vzájemné rezignaci, sehrávají dramatické role na obrazovkách o nedělích kolem oběda - nic nedbají na člověka a jeho zdraví! Náš člověk přestal být zajímavý, k volbám nechodí, plká v hospodách, neúčastní se veřejného života a podléhá tomu, kdo je větším silákem a morálním kulturistou. I četl jsem si v knize pana Gellnera: Svět je špatný. Na naší pouti tímto slzavým údolím narážíme každým krokem na nejkřiklavější nesrovnalosti a na nespravedlnost, která svírá srdce člověka nezkaženého. Bohatí mají více peněz než chudí, zlomyslností necitelných mužů přicházejí na svět nemanželské děti, jednotlivec jednotlivce hledí pozříti a národové, pokud jim to poměry dovolují, stojí proti sobě se zbraní v rukou, místo aby se všichni milovali... Spisovatel, básník a kreslíř stojí za přečtení každému, kdo klesá zbytečně na duchu. Pravda je, že nikdy a nikde nebylo zcela po právu a dobře všem -- kouzelníci a geniální svůdci se rodí naštěstí pro nás prý vzácně. Uvidíme. V salonu pan profesor pravil, že člověku stačí k životu málo: peníze, střecha nad hlavou, aby se dosyta najedl, zdraví, měl práci a mohl se rozmnožovat. Dále nám řekl: lidé hledají stále nějakého vůdce. Příkladně nový ministr zdravotnictví má vyřešit neřešitelné svými předchůdci. Nevyřeší mnoho, neboť kde nejsou peníze, tam ani čert nebere! I představil jsem si anděla, vesele přiletěl k nám do čarokrásné domoviny nerudných, kverulujících a stále podmračených mravokárně sípajících lidiček a odlétal od nás k Šéfovi s ulámanými křídly -- na cestu do nebe hrál mu geniální písničkář Karel Kryl a nebylo mu přitom do skoku. Můžeme kritizovat do bezvědomí, karty jsou rozdány a rulety se točí -- výhry v nedohlednu. Hospodský nádeník mně jistě zase řekne: pij a nekecej, ještě dejcháme. |