Že by si řešil sám dosud cosi nevyřešeného z vlastní minulosti?

Zdeněk Hrabica, někdejší nadšeně komunistický šéfredaktor týdeníku Svět v obrazech, vzpomíná na "lásku Jaromíra Štětiny" k Sovětskému svazu a jeho četné cesty k "sovětským bratrům" v normalizačním období, po invazi Varšavské smlouvy z roku 1968.

Ve vzpomínce na Jaromíra Štětinu píše Hrabica mimo jiné:

"...poznal jsem romantického muže ... ing. Jaromíra Štětinu. Stejně jako jsem poznal a spřátelil se s jeho nadšenými kolegy, brázdícími po roce 1970 sibiřské řeky na jejich milované pogumované lodi Matyldě. I na pozdější Štětinově říční lodi na Obu (ale i na jiných) byly symboly Komsomolské pravdy a Mladé fronty, na stěžni vlály plavební vlajky MF, Světa v obrazech, Obchodního domu Kotva.

Když jsem se s nimi souběžně s Jaromírem Štětinou potkával, netajili se slovy o Štětinově lásce k Sovětskému svazu, o jeho obdivu ke krásné a tvrdé přírodě, k národopisu veliké ruské země a oblastem, kde žily malé národy. A tato pověst se zejména o něm, jako o vůdčí osobnosti, šířila rychlostí světla i do nejvyšších orgánů tehdejšího Ústředního výboru Všesvazového leninského komunistického svazu mládeže, k nejvyšším představitelům Komunistické strany Sovětského svazu a SSSR. A zejména se odtud přenášela do výkonných orgánů Pohraničních vojsk Sovětského svazu a Ministerstva vnitra SSSR, které o takové expedici vždy s konečnou platností rozhodovaly. Štětina jim otevřel své srdce a oni jej přijali jako svého bratra.

Jak to, že [Jaromír Štětina], člověk, o němž měl nejdokonalejší informace a k jehož nápadům pociťoval sympatie dokonce náčelník Hlavní politické správy Pohraničních vojsk SSSR generálplukovník vojsk MV SSSR N. Latyšev, teď vyvádí před zraky české veřejnosti takové nehorázné a nezbedné kousky?"

Kompletní text Hrabicovy vzpomínky na Jaromíra Štětinu a jeho "lásku k Sovětskému svazu" ZDE

Účastnil jsem se v českém vysílání BBC ve středu ráno po osmé hodině stručné diskuse s Josefem Bouškou, jedním z aktivistů petice "Zrušme komunisty". Poukázal jsem na to, že touha vylučovat někoho z národa je touhou totalitní, stalinskou a komunistickou - začalo to už po roce 1945, kdy byly některé politické strany v Československu vyloučeny z Národní fronty. Ačkoliv se jakkoliv distancuji od pochybné ideologie KSČM, nechápu, proč mají aktivisté touhu zakazovat komunisty zrovna teď, patnáct let po pádu komunismu. Že by to bylo tím, že voličská podpora KSČM sílí? A to se dá řešit zákazem?

Hovořím o tomto krátkém rozhovoru proto, že mě zaujalo, jak navyklý byl Josef Bouška, můj partner v rozhovoru, na drobné podprahové triky českých politiků. K jeho argumentům patřilo: "Nechte mě domluvit." :) (jinými slovy, podraznický signál posluchačům: "Můj partner v diskusi je nekorektní, já se naopak chovám zdvořile" - tohoto triku často využívají čeští politikové, aby se vyhnuli závažnějším otázkám, mně jednou řekl tiskový mluvčí na mou otázku: "Vy jste urazil pana ministra! :) ) a "Vy v Glasgow našemu oprávněnému antikomunismu a našim obavám z KSČM v žádném případě nemůžete rozumět" (tj. opět, podraznický signál tentokrát nacionalistické, vylučování z národa: "Co nám do toho ten cizinec kecá!" :) ).

No, poučil jsem se o etice diskuse...

Filip Sklenář má ve svém článku o mých postojích naprosto pravdu. Můj nezájem o oficiální manželství pro homosexuály patří na soukromý blog, je to soukromé rozhodnutí, netýká se to veřejné diskuse. Mé důvody, proč mám pocit, že nepotřebuju státem posvěcený vztah, by neměly mít nic společného s právem každé lidské bytosti vstoupit do manželském svazku s jakýmkoliv jiným dospělým.

V reakci na nynější diskusi v Britských listech o právech homosexuálů přišla celá řada poněkud zmatených mailů, kde čtenáři namítají, proč by měli mít homosexuálové stejná práva jako ostatní lidé. Domníváme se, že by situaci hodně posloužilo rozšíření základních informací o tom, jak se staví k homosexuálnímu partnerství nejrozvinutější státy světa. Nezastírejme však, že v mnoha zemích světa, především v rozvojových zemích, je situace homosexuálů děsivá. Máme k dispozici (v angličtině) rozsáhlý přehled mučení a zabíjení homosexuálů z celého světa. Začněme od A: V Afghánistánu platí zákon proti sodomii, trestem je poprava, metodou je shození homosexuála z vysoké střechy anebo zakopání viníka u zdi, která je pak na něho shozena.

Podrobnosti v angličtině ZDE

V evropských zemích je však situace homosexuálů takováto, jak píše Fabiano Golgo:

Jako první na světě uznaly homosexuální manželství země v severní Evropě. Byl to trend, který se rozšířil v devadesátých letech a nakonec překročil i Atlantický oceán. V roce 2004 se stal ve volbách v USA zdrojem konfliktů a některé americké státy homosexuální sňatky zakázaly.

Filip Sklenář:"...o zvláště zabijáckém typu říkáme, že vypadá jako Ukrajinec, dře jako Bulhar a vydrží jak Rus..."

Nezdá se vám, pane Čulíku, na pováženou, že vy, zastánce politické korektnosti, dáte v Britských listech prostor takovémuto xenofobnímu výroku?

Ing. Aftanas Galik, CSc., Ukrajinec.

Jestli vypadám jako zvláště zabijácký typ, můžete posoudit na webových stránkách: ZDE

A lukewarm balm brew, a bitterish smell of fennel oil,
pressed to an old antique object
cut from a green Egyptian diorite
by a femininely subtle and unknown palm -
a palm sprayed with a strong smell of carmine varnish before...
I made the most delicate nuances of colours,
led my hand to the subtlest moves,
tried harmonies of the deepest minor chords
and composed in the most dangerous clefs and signatures,
before I stepped into the realisation of my visions.

Karel Hlaváček v angličtině. Přeložila Maxi Parková.

Karel Hlaváček in English. Translated by Max Park.

Zastupitelé jako jeden muž odhlasovali záměr změny územního plánu na území bývalé průmyslové aglomerace na Karolině. Po měsících bouřlivých diskusí, které odstartovalo zejména odmítnutí výsledků mezinárodní soutěže, jde do tuhého.

Karolinou v Ostravě se zabývá pořad ČT Nedej se ZDE

Pod názvem A2 začaly tento týden vycházet "konkurenční" Literární noviny - pod vedením Libuše Bělunkové. Proztím vyšlo "nulté" číslo, dnes najdete na stáncích číslo první... Nejen "Rozhovor vašeho života" Davida Čeňka se španělským spisovatelem, básníkem, autorem divadelních her, filmovým režisérem a výtvarníkem Fernando Arrabalem dává tušit, že více než malichernými spory v jinak rozeštvané straně Zelených se bude nový týdeník věnovat kultuře - literatuře, filmu, divadlu. Snad se nové "literárky" vrátí k tomu, čeho si na nich předchozí generace vážily. Ambicí novináře jsou noviny, ne politika. Obsah novin je vždy víc než jejich název. Tak ať se týdeníku s krátkým názvem A2 daří co nejdelší dobu udržet odstup od hnědozelené minulosti... Ať se daří.

klikni kamkoliv

Jedna miliarda lidí zemře během jednadvacátého století na nemoci, způsobené kouřením, jako je rakovina, pokud víc lidí nepřestane kouřit. Konstatoval to profesor Sir Richard Peto na konferenci o rakovině, která se koná v Birminghamu. Rozvojové země budou postiženy nejvíce.

Během dvacátého století zemřelo na světě na kouření asi 100 milionů lidí.

Výsledek nedělních zemských voleb ve Štýrsku, které skončily politickým zemětřesením v této čtvrté největší rakouské spolkové zemi, potvrdil nepřetržitý trend, kdy sociální demokraté dobývají jednu lidovecko-haiderovskou baštu za druhou.

Po jednoznačné změně v Solnohradsku se nyní i ve Štýrsku podařilo sociální demokracii po 60 letech nepřetržité vlády lidovců získat hejtmanské křeslo, a tím dostat pod kontrolu i tamní zemskou vládu. Navíc komunisté překvapivě získali třetí místo v zemské sněmu po SPÖ a ÖVP, ale před zelenými. Rakouští komunisté tak po prvé po 35 letech získali zastoupení v zemském sněmu a vstup do tamní vlády. Porážka lidovců je o to bolestnější, neboť jejich vládní spojenci Svobodní i Haiderovo seskupení BZÖ se nedostali vůbec do zemského parlamentu.

Komunisté představují radikální linii obhajoby sociální rovnosti. Prohlubování nerovnosti ve společnosti je posiluje.

Střídání na postu předsedy Komunistické strany Čech a Moravy opětovně otevřelo otázku, jak a zda vůbec se může komunistická strana začlenit do liberálně demokratického režimu. Právně vzato je situace jasná: strana má platnou registraci podle zákona o politických stranách. Politicky je vše též srozumitelné: je třetí nejsilnější parlamentní stranou. Ve volbách roku 2002 obdržela téměř 883 tisíc hlasů, což bylo o 202 tisíc víc než koalice lidovců a unionistů. Přeje-li si tuto stranu tolik voličů, měla by mít právo na existenci.

Encyklika Jana Pavla II. o lidské práci ze 14. září 1981

Jan Pavel II. : Laborem Exercens, ISBN 80--7113--154--7, 1996 ZVON

Papež Jan Pavel II. vydal během deseti let (1981-1991) tři velké sociální encykliky: Laborem exercens, Sollicitudo rei socialis a Centesimus annus (O lidské práci, Starost o věci sociální a Stý rok) a rozvinul tak nejvíce ze všech papežů 20. století sociální nauku církve. Jádrem jeho nauky v sociální oblasti je náboženská svoboda. To má hluboký a závažný důvod. Věřící člověk může totiž nejlépe odolat nástrahám totalitního režimu. To není teorie, ale životními zkušenostmi potvrzená praxe. Proto papež tvrdí, že náboženský život je nejlepším lékem proti každé totalitě a nejlepším kvasem sociálního i politického osvobození.

Encyklika Laborem exercens navazuje na nauku papežových předchůdců a přichází s novým, zcela zásadním a obsáhlým tématem, které vrhá nové světlo na všechno, co bylo řečeno dříve. V sociální nauce církve se všechno točí kolem práce, ona je jejím ústředním bodem, osou i klíčem.

Velká koalice je na dohled. Pro Gerharda Schrödera ani Angelu Merkelovou však nemusí být v nové vládě místo.

Vypadá to, že symbolické vítězství křesťanských demokratů (CDU) v odložených volbách do Spolkového sněmu ve 160. volebním obvodu Drážďany I vynesly největší opoziční straně více než "jen" jedno další křeslo v Bundestagu.

V přímém protikladu k arogantnímu vystoupení u kulatého stolu v den předčasných voleb 18. září a v protikladu k dopolednímu "pohodovému" vystupování na pondělních oslavách 15. výročí německého sjednocení v Postupimi, předstoupil totiž očividně unavený kancléř Gerhard Schröder před mikrofony televizních stanic RTL a N-TV a prohlásil: "Nejde o můj nárok a už vůbec ne o mou osobu. Jde o nárok mé strany, a od toho je předsednictvo. Budu akceptovat každé rozhodnutí. Nechci stát v cestě pokračování reformního procesu a vzniku stabilní vlády v Německu."

Sdružení Dženo zveřejňuje na svých internetových stránkách českou verzi zprávy "Odškodné romským obětem holocaustu a Mezinárodní organizace pro migraci ". Zpráva, kterou Dženo zpracovalo v průběhu léta 2005, popisuje, jakým způsobem si IOM (International Organization for Migration) počínala v rámci jednotlivých kompenzačních programů pro romské oběti holocaustu a nucených prací - Německého programu na odškodnění nucených prací (GFLCP), Programu odškodnění obětí holocaustu (HVAP) a Humanitárních a sociálních programů (HSP).

Zpráva potvrzuje opodstatněnost stížností na způsob, kterým IOM spravuje kompenzační programy i to, že se některým Romům nedostalo pomoci. Zároveň se při sestavování zprávy ukázalo, že IOM zatajuje informace, který musí být veřejně k dispozici, nedostatečně informoval cílové skupiny o možnosti získat pomoc z různých programů a počínal si netransparentním způsobem při výběru partnerských organizací pro Humanitární a sociální programy (HSP).

V České republice působí Mezinárodní organizace pro migraci od roku 1998 na základě smlouvy podepsané mezi IOM a Českou republikou dne 15. října 1997.

Shrnmutí zprávy Dženo ZDE

Pokud se mám jako filmový fanoušek zapojit do diskuse na téma Sin City, měl bych začít tím, co je podle mého názoru možné od něj očekávat a co nikoliv. Sin City tedy je:

Na politické scéně české zjevně panuje nějaké výjimečné napětí. Takový dojem získává pozorovatel tím, že je informován, zpravidla v přiměřených porcích denně, a to novinami, těmi velkými listy papíru, v nichž mezi levnými barevnými nabídkami z Lídla také prosvítají černobílé zprávy politické. A to televizí, tou čarovnou krabicí, v níž mezi reklamou se vždy najde místo také pro barevné zprávy politické. A to rozhlasem, který nám obrazu nedopřeje, a tak si vystačí jen se slovy, ať už suše vyřčenými nebo nadšenecky artikulovanými.

Ministerstvo zahraničních věcí ČR vydalo 3. října dopoledne následující doporučení: "V souvislosti s probíhající stávkou pracovníků lodních dopravců a letiště na ostrově Korsika, kde je zcela přerušeno spojení mezi ostrovem a pevninou, a stávkou pracovníků civilního a obchodního přístavu v Marseille MZV ČR doporučuje, aby čeští občané do zmíněných oblastí necestovali a v případě neodkladnosti cesty, aby se informovali na aktuální situaci na konzulární pohotovosti velvyslanectví ČR v Paříži."

O co vlastně jde? 26. září zaútočilo elitní armádní komando z helikoptér Puma na jednu z lodí společnosti SNCP zajišťující spojení mezi Marseille a Korsikou (ročně přepraví 1,25 miliónu cestujících), jako na ohnisko protestu námořníků proti privatizaci.

Předem podotýkám, že jsem značně úspěšně absolvoval jak gymnázium, tak vysokou školu, takže pokud to není příliš neskromné konstovat, snad mne příroda alespoň stopovým množstvím intelektu obdařila.Občas se tedy podivuji nad tím, když jsem nucen přečíst v denním si nějaký článek od někoho, o kom předpokládám,že se sám za intelektuála považuje. Proto, ačkoliv jsem jsem od Hayeka nikdy nic nečetl a ačkoliv Klause opravdu nijak nezbožňuji, nad kritizovaným Klausovým článkem mé srdce nejednou zaplesalo, píše čtenář Vojtěch Rosol.

Péče o umírající je v ČR nedostatečná, možnost žít svůj život důstojně až do konce, má jen malé procento lidí, tvrdí aktivisté.

Venku pulsuje život, je lákavý svými možnostmi, zdá se být bezproblémový, šťastný, úspěšný a dlouhý. Málokdo z těch, které potkávám a míjím, na jejich uspěchané cestě k lepším zítřkům, si ale uvědomuje, že to všechno jednoho dne skončí. Jaká bude jejich poslední cesta? Kdo a jakým způsobem se postará o jejich důstojný konec, v němž hmotné statky už pro ně nebudou mít vůbec žádnou cenu? Ne cesta životem, ale často cesta ke smrti je ta nejtěžší.

V poslední době většina odborníků zdůrazňuje, že nejen Čína, která již transformuje ekonomickou mapu Asie, ale i Indie, jež ji počtem obyvatel brzy dostihne, bude hrát stěžejní roli ve světové ekonomice. Zejména pak v případě, že se tyto dvě velké země spojí. Výrok, že "21. století chce být stoletím Asie" pronesl i Peter Mandelson, evropský komisař pro obchod a podobný názor zastává i nositel Nobelovy ceny za ekonomii z roku 2003 Clive Granger, jež upozorňuje na mimořádný ekonomický růst obou zemí v posledních letech. Je ale otázkou, zda rozmach Indie a zejména mimořádný vzestup Číny dá globalizaci novou tvář, která - jak někteří odborníci zdůrazňují - už nebude mít západní, ale výrazně asijské rysy.

Štěpán Kotrba si nedávno stěžoval, že ho v Praze u Anděla napadli opilí bezdomovci. Fabiano Golgo pak napsal, že je policie proti nim bezmocná.

V Británii by se to nestalo. Tam je totiž podle zákona - a, myslím, zcela právem! (kdo se má dívat na potácející se opilce?) - zakázáno konzumovat na ulici alkohol.

V neděli jsme se s kolegyní - letošní bohemistickou lektorkou na Glasgow University Jitkou Peřinovou vydali asi 50 km na kolech cyklotrasou podél nedávno zrestaurovaného vodního kanálu z 18. století z Glasgowa směrem na Edinburk. Dojeli jsme do města Falkirk, odkud jsme se pak vrátili do Glasgowa vlakem (v Británii se jízdní kola ve vlacích přepravují bez papírů a zadarmo). Na nádraží ve Falkirku jsem si povšiml na kandelábrech veřejného osvětlení varovných nápisů: jeden z nich jsem vyfotografoval telefonem. Nápis zní:

A je to. Nějaký problém?

V srpnu 2005 přispělo celkem 109 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 14 578 Kč. (Viz apel Jana Čulíka "Proč to nejde".) Na internetovém účtu Paypal máme nyní 746.73 USD. Přispěl jen zlomek z celkového počtu více než osm tisíc čtenářů denně, děkujeme. Apelujeme i na ostatní, aby nám třeba i malým, pravidelným finančním příspěvkem pomohli rozšiřovat a profesionalizovat práci časopisu ve veřejném zájmu, kterou děláme zadarmo. Vybranou částkou financujeme postupné dopracování našeho redakčního systému a odstranění četných nefunkčností, financování systematické novinářské práce to však zatím neumožňuje. Právě pro nedostatek financí jsme dosud nebyli schopni zprovoznit celou řadu potřebných technických funkcí serveru (vyhledávání, statistiky, knihovnu, galerie, zasílání BL mailem, onlinové chaty, odstranit četné technické chyby).

Finanční dary Občanskému sdružení Britské listy jsou v ČR odečitatelné ze základu daně z příjmu. Vydáváme k tomu na požádání písemné potvrzení.

Děkujeme všem, kteří podporují provoz Britských listů finančními dary i zadáváním reklamy.

Jsme vám velmi vděčni za finanční záchranu našeho serveru, prosíme však: nepřestávejte přispívat, umožníte nám dělat naši práci lépe a efektivněji, budeme si moci například systematicky financovat právníka, což byl mělo být pro náš list nezbytné. Financujte si k vlastnímu prospěchu kritický a nezávislý deník.

Jsme vděčni za každý drobný příspěvek na provoz Britských listů, který je možno zaslat na účet v pražské Raiffeisen Bance, číslo účtu: 1001113917, kód banky 5500. Adresa banky je Karlovo nám. 10, Praha 2.

Čtenáři ze zahraničí mohou přispět na provoz Britských listů úvěrovou kartou na adrese www.paypal.com po jednoduché registraci odesláním částky na adresu redakce@blisty.cz.

Britským listům můžete psát na adresu redakce@blisty.cz, šéfredaktor Jan Čulík má adresu culik@blisty.cz a také J.Culik@slavonic.arts.gla.ac.uk , pražský redaktor Štěpán Kotrba má adresu stepan@kotrba.cz a skype stepan.kotrba, technickému správci Dominiku Joe Pantůčkovi pište na adresu joe@joe.cz.