KD│Na první pohled to pro Střední a Východní Evropu nebyl dobrý týden. V pondělí přišly titulky jako "EU odmítá pomoc Východní Evropě". V úterý New York Times na základě zprávy ruského listu Kommersant napsaly, že Obamova administrativa může vyměnit americkou protiraketovou základnu v Polsku a České republice za ruskou pomoc při zastavení íránského jaderného programu. To přimělo jednoho z bývalých Bushových úředníků, aby obvinil prezidenta Obamu ze zrady dvou členských zemí NATO a přípravy nové Jalty.

Nicméně druhořadé země "Mittleeuropy" nemusejí mít takovou smůlu, jak to na první pohled vypadá. Ve skutečnosti mají Polsko, Česká republika a dokonce i Maďarsko dobrou šanci na to, aby s pomocí Spojených států obrátily tyto zprávy ve svůj prospěch, napsal James Gibney v magazínu The Atlantic.

Tato studie si klade za cíl zhodnotit vliv některých nevládních organizací v české společnosti na postavení Romů a analyzovat některá současná teoretická východiska týkající se problematiky uznání (resp. zneuznání) kulturně etnické dimenze v normativním pojetí sociální spravedlnosti a strukturální exkluze, a dále problematiky vztahu mezi sociální spravedlností, demokracií a efektivitou. V praktické rovině tato studie poukáže na současný diskurz některých aktivistů nevládních organizací, zejména na ideologické zneužívání dekontextualizovaných vědeckých poznatků a jejich dopad na veřejné mínění a na státní politiku, jež m. j. negativně působí na postavení Romů v české společnosti a na jejich úspěšnou integraci do většinové společnosti.

Jak se bombarduje režim? Tak, na to bych se zeptal rád moderátora České televize Václava Moravce. Použil toho pojmu ve svých nedělních Otázkách dvakrát, a to v souvislosti s bombardováním Jugoslávie letadly NATO v roce 1999.

Tato událost má totiž své desáté "výročí", a česká mainstreamová média, místo, aby alespoň zahanbeně mlčela, když už se nemíní kát za své tehdejší jednostranné zpravodajství, tak málem s úctou ono barbarství a jeho aktéry (Solana) znovu připomínají. O tom ale teď psát nechci.

Zajímá mě speciálně pojem "bombardování režimu". Nevím, proč toto sousloví Václav Moravec použil, ale odpověď, zdá se, najdeme v rozhovoru právě s ním na stránkách sobotní přílohy deníku Právo. Ten rozhovor je dobrý a Moravec odpovídá způsobem, který budí sympatie. Mimo jiné tento pětatřicetiletý novinář ale oprávněně kritizuje českou módu příliš mladých a nezkušených redaktorů.

Můžeme mít různé názory na brutální a autoritářský režim Slobodana Miloševiče v Srbsku, avšak, jak na to poukazuje Ivo Šebestík, použitím výrazu "bombardování režimu" se Moravcovi podařila skutečná, totalitní, jazyková bota. Skrývající zabíjení lidí za zavádějící frázi. Režim je abstraktum, nelze ho bombardovat: bombardují se vždycky skuteční lidé. Právě proto, že západní, především britské, sdělovací prostředky se ve válce v Jugoslávii soustřeďovaly intenzivně na osudy obyčejných lidí na obou stranách této války, mohla vzniknout představa, že proti násilí Miloševičova režimu je zapotřebí něco podniknout. Ovšem vždycky bylo vidět, že bombardování vojenských cílů má svá nebezpečí, že válka je zabíjení jednotlivých lidí a že v ní vždycky zahynou nevinní. Viz například ona historie o tom, jak hrdinné NATO zabilo srbskou maskérku, když vybombardovalo budovu bělehradské televize.

Zahraničněpolitický editor BBC John Simpson o válce v Srbsku psal takto:

Primárním cílem Světového sociálního fóra je ustanovit alternativní prostor pro promýšlení významných sociálních témat z perspektivy celého světa, ale i konkrétních regionů. První setkání Sociálního fóra proběhlo v roce 2001 v Porto Allegre v Brazílii jako protiváha paralelně probíhajícího setkání Světového ekonomického fóra (World Economic Forum) v Davosu, které je považováno za již klasickou instituci legitimizující správnost probíhajících globalizačních procesů dominovaných politikou neoliberalismu. Hlavními proponenty setkání v Davosu bývají zástupci politických, průmyslových, obchodních a vědeckých (převážně ekonomicky orientovaných) elit a proto je toto setkání z obsahové stránky velmi selektivní a jednostranné a z globální perspektivy nereprezentativní.

Sedmnáctiletý ozbrojenec zastřelil v úterý dopoledne ve své bývalé školy 16 osob a další zranil. Bývalý student školy, oblečený v bojové uniformě, začal ve škole v městečku Winnenden nedaleko Stuttgartu střílet v úterý ráno kolem půl desáté. V budově střední školy v Albertvillu usmrtil 10 studentů a tři učitele. Na nedaleké klinice zabil další osobu, pak zajal rukojmího a odjel automobilem do města Wendlingem ve vzdálenosti asi 40 km.

Během přestřelky s policií nedaleko poštovní třídírny byli usmrceni dva náhodní chodci a dva policisté byli vážně zraněni. Devíti mrtvým studentům bylo mezi 14 a 16 lety. Desátý vážně zraněný byl odvezen do nemocnice, ale později zemřel.

Není jasné, zda útočníka zastřelila policie, anebo se zastřelil sám.

Podrobnosti v angličtině ZDE

V den padesátého výročí neúspěšného tibetského povstání proti čínské nadvládě konstatuje tibetský duchovní vůdce, že stanné právo Tibet vážně zničilo.

Dalajlama v úterý, v den padesátého výročí neúspěšného tibetského povstání, které vedlo k jeho útěku do exilu, konstatoval v nezvykle ostrém projevu, předneseném před tisíci stoupenců v Indii, že Peking způsobil v obdobích, kdy v Tibetu platilo stanné právo a během utlačitelských ér, jakou byla "kulturní revoluce", do himalájského regionu "peklo na Zemi".

Filip Šebek rozeslal spam ze společnosti Člověk v tísni, informující o tom, že tato "organizace" udělila jakousi svou cenu jednomu čínskému disidentovi. (Víme všichni, jak mizivou hodnotou mají různé ceny Ferdinanda Peroutky, udělované bezostyšně propagandistickými porotami jen těm nejzasloužilejším "pravicovým" propagandistům.)

Podporovat čínskými úřady pronásledované či vězněné disidenty je samozřejmě záslužná věc, lidi se mají zastávat lidí, kteří jsou perzekvováni, ať je tomu kdekoliv na světě. Potíž je, že organizace Člověk v tísni podporuje pronásledované aktivisty po světě tak trochu selektivně. Tedy: hodně selektivně. Takže kampaně této organizace působí velmi pokrytecky a neupřímně.

Pročpak asi neudělí Člověk v tísni cenu třeba Binyamu Mohamedovi, který byl donedávna bezprávně léta vězněn Anmeričany v táboře Guantánamo a teprve nedávno byl odvezen z Guantánama do Británie, kde byl bez jakéhokoliv obvinění propuštěn. Proč nepoukazuje Člověk v tísni kromě na útlak v Číně také i na bezprávné věznění stovek nevinných lidí léta v Guantánamo? Proč nevyznamená příbuzné mrtvých dětí, které zabila izraelská armáda při masakrech během její lednové ofenzivy v pásmu Gaza?

Možná je česká veřejnost na manipulaci zvyklá a Člověku v tísni projde všechno. Nemělo by. Lidi by se měli ozvat. Proč ze sebe nechávat Člověkem v tísni dělat blbce?

Čtenář, který se označil jako Ivan Láník, napsal Britským listům pod falešným mailem v reakci na tuto glosu Jana Čulíka:

Odpověď Jana Čulíka, která se vrátila jako nedoručená:

Culiku, ty vlastizradne komunisticke prase, píše Milan Peleška v reakci na dnešní vydání Britských listů.

O tom, že je organizace "Člověk v tísni" proamerická, si cvrlikají i vrabci na střeše nejen v Čechách, ale i na mezinárodních konferencích za oceánem - ale co je na tom v principu špatného? ptal se redakce Britských listů v roce 2006 Lubor Kysučan, univerzitní učitel a koordinátor pro záležitosti uprchlíků v Amnesty International ČR. Mimo obecného konstatování Jan Čulíka o nutnosti nezávislosti humanitárních a lidskoprávních organizací a nemožnosti jejich angažmá ve prospěch nebo ve spolupráci s institucemi, které prosazují zahraniční politiku nějaké mocnosti, jsme tehdy nemohli říct nic konkrétního. Protože nedokumentovatelnými informacemi, byť ze spolehlivých, ale utajených zdrojů nelze otevřeně operovat.

24. ledna 2006 byla nicméně organizace Člověk v tísni obviněna na půdě OSN, že lhala v informacích poskytnutých výboru a je využívána vládou České republiky k plnění úkolů směřujících k destabilizaci, získávání nových politických přívrženců a z propagování změny režimu v různých zemích.

Člověk v tísni se tomuto obvinění nikdy veřejně nebránil.

Známá hláška z amerických válečných filmů, která znamená, že je třeba provádět nacvičené úkony nikoli za účelem dalšího zvýšení bojeschopnosti, ale v reálu, tedy v situaci, kdy "k tomu" opravdu došlo. Následující text je pouze a výhradně vlastní úvaha autora. Může vést k zamyšlení, nebo nemusí. Může být fikcí, ale za určitých okolností se může stát i realitou.

Při sledování toho, co se dnes v naší společnosti, v Evropě i ve světě děje, si začínám uvědomovat existenci jednoho docela nového a dosud opomíjeného aspektu. Souvisí to s tím, že ekonomická krize, která bude jistě dál eskalovat, může mít i jiné, než ryze politické, hospodářské a existenční dopady. Že může účinně a rychle vytvářet příznivé podmínky i pro formování jevů, které již lidstvo důvěrně poznalo a které především souvisejí s otázkami bezpečnosti. Že se tato nová situace, se kterou současní ekonomičtí ani političtí lídři nemají příliš velké zkušenosti, může stát skvělou příležitostí pro jednotlivce a skupiny, považující za relevantní nástroj pro dosažení vlastních cílů rozmanité prostředky terorismu.

Petr Lítoš se ve svém článku zamýšlí nad možností, zda by možné důsledky světové hospodářské krize mohly vést k tak velké destabilizaci české společnosti, že by někteří nespokojenci mohli začít páchat v českém veřejném prostoru atentáty či teroristické útoky. Právem se ptá, zda jsou na něco takového české úřady připraveny.

Souhlasím s autorem, že státní bezpečnostní orgány by měly být - v rozumné míře (míra pravděpodobnosti musí být uvedena do úměrného vztahu s náklady) na atentáty případných nespokojenců připraveny. Osobně se však přikláním k názoru, že pravděpodobnost teroristických útoků v České republice je nereálná.

Proč? Není to prostě v mentalitě českého národa, bránit se proti bezpráví násilím. Bezpráví se značné části společnosti děje od politiků už léta, a většina lidí v ČR se nezmohla ani na účast na obyčejné demonstraci. Tak že by organizovali atentáty?

Terorismus je zpravidla zbraň slabých, kteří nemají možnost rovnocenného střetu s protivníkem. Nemusí to být jen náboženští fanatici, ale také jedinci, které donutil společenský systém nebo poměry k extrémnímu řešení. Takoví lidé jsou ochotni se společnosti individuálním terorem mstít. Na rozdíl od J. Čulíka si myslím, že by se klidně mohli vyskytnout i v Česku, míní Ivo Antušek.

Je hrozba teroristických útoků v českém prostředí reálná? Pane Čulíku, své přesvědčení o nereálnosti teroristických útoků opíráte o mentalitu českého člověka. Obávám se, že jej opíráte o člověka, kterého mate vybájeného ve svých představách a la zlaté české ručičky. Je mi strašně líto, tenhle český človíček, je již minimálně dvacet let na umření. A jestli mu budou nemakačenkové a lotři všeho druhu pít krev nadále, zdechne, a to coby dup! míní Vasil Roman.

V této zemi mléka a strdí je již pánem domácím poněkud jiný fiškus, fiškus NELIDA. To je ten parchant, který lpí více na parchantovi zplozeném v cizoložství než na svém pravoplatném dědici vzešlém z lásky v manželství. A takoví ( lidé?) nehledí.

Tedy, za sebe mohu prohlásit: do roka a do dne bude v českých ulicích více krve než v krevních bankách v nemocnicích. Tak to bude, bohužel, štve mě to, ale s tím vy dělat nemůžete nic, poněvadž jste inteligent.

Byli jsme v pondělí v Glasgow na večeři s estonským filmovým režisérem Ilmarem Raagem. Měl jsem pocit, že jsem se vrátil do roku 1945, nebo snad 1950. Uznávám, že pobaltské státy měly ve dvacátém století strašlivou historii a děsivě trpěly od německých nacistů i ze Stalinova Ruska, ale od člověka, který se narodil r. 1968, tedy více než dvacet let po ukončení druhé světové války, bych naprostou posedlost minulými traumaty nečekal.

Agentury Factum Invenio (průzkum veřejného mínění) a Donath-Burson-Marsteller (PR) publikovaly v minulém měsíci výsledky průzkumu názorů na vybrané aspekty ekonomické krize. Průzkum se uskutečnil při příležitosti akce Forecasting Dinner 2009, kterou l pod záštitou guvernéra ČNB pořádala Czech CFA Society. Průzkumu se zúčastnili odborníci z finančních institucí, manažeři významných firem a vedoucí poradci v oblasti finančního plánování ze společnosti OVB Allfinanz. Zjištěné závěry se týkají skupiny 345 respondentů, kteří reprezentují finanční sektor v České republice, a 6 ekonomických redaktorů z českých médií.

Výsledky průzkumu názorů necháváme bez komentáře na laskavém posouzení čtenářů. │RED

Na shledanou v lepších časech - očekávaný vývoj české i světové ekonomiky │250kb PDF

V březnu 2007 na výroční schůzi Společnosti pro trvale udržitelný život jsem navrhl usnesení proti radaru. Tedy významem proti. Dikcí, zaobalené do citací ze stanov a dalších dokumentů společnosti, plných humanismu, předběžné opatrnosti a participativní demokracie, bylo pozitivní a žádalo "pouze" referendum. Návrh, který jsem několik dní předem rozeslal e-mailem, byl v následné diskuzi názorovými autoritami důrazně odmítnut. Přesto jsem jej na jednání předložil a trval na hlasování. Ze 35 přítomných (v dobách zakladatele měla společnost přes 400 členů) se ke mně přidalo šest, mezi nimi Emilie Strejčková. Na odchodu mě zadržela a na rozloučenou přidala pár povzbudivých slov.

Už proto, že nemáme všichni stejné představy o tom, co a jak by mělo být, raději se seskupujeme, abychom snáz prosadili svá "optimální" řešení. Zástupně to pak činí politické strany. A v nich jejich centrální orgány. Stranictví ovšem také musí citlivě reagovat na požadavky trhu veřejné nabídky a poptávky, má-li být úspěšné. Manýrám trhu odpovídá, že někdy bez ohledu na nějaké své "svaté" zásady strana se občanům nějak podbízí. Nedělá však veřejně harakiri. Přesně to však o víkendu předvedla Strana Zelených ("SZ").

Setkání feministických skupin a organizací na Světovém sociálním fóru v amazonském Belému ukázalo na nepostradatelnou roli feminismu při utváření jiného světa na historickém mezníku sociálních hnutí.

Na konci dvacátého století neexistovala k Davosu alternativa a tudíž už skutečnost osmého celosvětového setkání sociálních hnutí a skupin usilujících o alternativní ekonomické, politické i sociální a kulturní globální uspořádání představuje pozitivní moment, který bezesporu překračuje imaginaci devadesátých let charakterizovanou přesvědčením, že alternativa k neoliberalismu neexistuje. Na formulaci této alternativy se zde spolu s dalšími sociálními hnutími podílely i feministické skupiny a organizace zdůrazňující, že změna není bez prosazení genderové spravedlnosti možná.

Francouzská vláda byla obviněna, že přijímá taktiky "Velkého bratra" v boji proti internetovému pirátství. Sarkozy totiž chce navrhnout, že osoby, které si ilegálně stahují z internetu hudbu a filmy, by měly být potrestány odříznutím od internetu až na dobu jednoho roku.

Ve francouzské sněmovně se jedná o návrhu zákona, který má ustavit nový dohližitelský úřad, který bude monitorovat uživatele internetu. Ti, kdo ilegálně stahují hudbu, filmy a videohry, budou identifikováni. Dostanou varování emailem, pak dopisem, a bude-li se to stále opakovat, budou odříznuti od internetu na dobu až jednoho roku.

Co mně v článku Jiřího Paroubka chybí, je odpověď na otázku, proč tak vysoká nezaměstnanost vůbec vznikla! Cožpak i vlády vedené ČSSD nepřevzaly koncepci laciné pracovní síly, která k nám přivedla všechny ty montovny obsluhující zákazníky z vyspělých zemí EU? A co teď s nimi, bez zakázek? Krize v plné nahotě ukázala, že koncept ekonomiky postavený na laciné pracovní síle je dlouhodobě neudržitelný a neživotaschopný. A z mrtvého koně nezbývá než sesednout.

Tisková zpráva

Brusel, Praha 10. březen, 2009 - Stovky dobrovolníků Greenpeace ze všech částí Evropy dnes v Bruselu zablokovaly vchody do budovy, kde ministři členských států EU jednají o financování boje s klimatickými změnami v rozvojových zemích. (1) Aktivisté uzavřeli budovu a odmítli nechat politiky odejít, dokud se nezaváží uvolnit dostatečné množství prostředků.

K tomu, aby mohly rozvojové země čelit již nyní neodvratitelným dopadům změny klimatu a zároveň snižovat své emise skleníkových plynů, budou potřebovat k roku 2020 od vyspělých zemí částku nejméně 110 miliard Eur ročně.

KD│Svět míří do první globální recese od II. světové války, když krize, která začala v USA, zasáhla kdysi rapidně rostoucí ekonomiky nově zprůmyslněných a postkomunistických zemí. Ty nyní čelí masivním finančním potížím, které mohou vrátit úsilí o redukci chudoby o celé roky zpět, varuje Světová banka. O vyjádření expertů světové finanční instituce informuje ve Washington Postu Anthony Faiola.

Před časem jsem zde zmínil příběh obyčejného člověka. Člověka, který se "na stará kolena" rozhodl sám aktivně napomoci něčemu, v co věřil. Chtěl změnit ten kousek světa okolo sebe k lepšímu. A tak vstoupil do politiky, jako prostý člen partaje. Člověka, kterému ale vzápětí krajská stranická mašinérie ublížila a na dva roky mu vzala víru nejen ve spravedlnost, ale i politické ideály. Miloslava Šterbu se pokusila stranická organizace ve Zlíně, ovládaná partou grázlů a šíbrů, nejdříve zastrašit, a poté vyloučit - proto, že měl jiný názor. Proto, že ho říkal veřejně. "Svými příliš kritickými osobními názory a postoji v novinových článcích" prý poškodil sociální demokracii. Nikoliv. Poškodil jen místní sociálně demokratickou mafii, pro niž čas ještě přijde. A ta se ho rozhodla ztrestat. Štěrba se rval sám, nebo skoro sám. Oportunisté jen přihlíželi. Báli se o své teplé a výnosné židle, o své kšefty, o své znovuzvolení.

26. 1. 2009, Štěpán Kotrba: Grázlové ve zlínské sociální demokracii zvítězili - prozatím ZDE

Dnes mám pro vás dobrou zprávu.

KD│Zatímco Světová banka předpovídá první skutečně globální pokles ekonomiky po roce 1945, ekonom Joseph Stiglitz prezentoval v Berlíně svou představu o řešení. Podle jeho názoru je třeba pozůstatky někdejšího brettonwoodského uspořádání - Světovou banku a Mezinárodní měnový fond - zrušit a nahradit je novým institucionálním uspořádáním. Pro SpiegelOnline informoval Malte Göbel.

Britské listy vám přinášejí interní dokument Strany zelených, ukazující svobodu poslanců této strany při rozhodování a při hlasování, stejně jako interní mechanismy vylučování. Ústřední revizní komise SZ se na likvidaci vnitrostranické opozice připravila opravdu pečlivě... Dokument vytvořil dle dostupných informací člen ÚRK SZ Miroslav Rokos. Konečnou revizi dokumentu prováděl JUDr. Radan Večerka, tajemník kabinetu ministra školství, mládeže a tělovýchovy Ondřeje Lišky. Ten, který v roce 2004 kandidoval neúspěšně v senátních volbách ve volebním obvodu Karlovarsko za Konzervativní stranu a v roce 2006 se mediálně proslavil výrokem "Bude to mnohem větší rachot než z tanku", když se snažil jako předseda sdružení obcí Vladař zakázat technoparty CzechTek ve vojenském prostoru v Doupovských horách. │RED

Vřelé díky Miloši Dokulilovi za upozornění na zvláštní klasifikaci východoevropských zemí v renomovaném Economistu. K dosažení naprosté dokonalosti uvedenému dělení patrně chybí jen poslední, pátá kategorie - totiž "východoevropská země namalovaná štětcem z velmi jemné velbloudí srsti". Zdá se, že se nám tu slova a věci navzájem pořádně zamotaly.

Protože si Dokulilem citovaný anonymní autor dovolil vůči makroekonomické realitě značný stupeň volnosti, považuji za korektní počínat si při tvorbě hypotéz vysvětlujících jeho postup alespoň na úvod podobně nonšalantně:

Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů Praha, nakladatelství Professional Publishing a Res publica, sdružení pro informace vás srdečně zvou k diskusnímu setkání na téma Zahraniční politika Spojených států a nová administrativa prezidenta Baracka Obamy pořádanému pod záštitou předsedy výboru pro bezpečnost Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR Mgr. Františka Bublana spojenému se slavnostním křtem knihy Oskara Krejčího Zahraniční politika USA. Akce, doprovázená číší vína, se uskuteční VE STŘEDU 11. 3. 2009 v 17.00 v místnosti číslo 205 v Poslanecké sněmovně PČR, Sněmovní 1, Praha 1

Hostem pravidelné nedělní diskuse na ČT1 byl po čase opět Miloš Zeman. Vedle předčasně svatořečeného Václava Havla je to snad jediný vysloužilý politik, kterého média uhánějí, aby se vyjadřoval k aktuálním politickým otázkám, i když do nich již pravidelně nezasahuje. ČT je dokonce ochotna přistavit k jeho tvrzi na Vysočině přenosový vůz, aby mohl Zeman -- mudrc k divákům promlouvat ze svého oblíbeného křesla a upíjet u toho ze sklenky bílého nektaru moudra. Je to určitě dobře. Na rozdíl od většiny aktivních politiků je Miloš Zeman člověk, jehož názory nejsou jen směsicí chaoticky poslepovaných ideologicko-pragmatických blábolů. Je to dáno jeho inteligencí, sečtělostí i tím, že se prozřetelně uvolnil z vazalství na "politikách" prosazujících své zájmy, a proto může mluvit sám za sebe. Je to právem respektovaný opinion maker. O to větší nebezpečí plyne z některých jeho nepochopitelných omylů, které paternalisticky přednáší.

Agentka finanční společnosti, zařizující všem sociálně slabým a z dávek žijícím obyvatelkám Domu pro svobodné matky půjčky (článek Víta Klímy "Libra masa nejen u Shakespearova Kupce benátského"), nacházející následně podporu u soudu, se nijak nevymyká tomu, jak to u českých soudů v podobných případech chodí.

Problém zde není v zákonech, nýbrž v soudech.

Radní Českého rozhlasu byli zvyklí si -- tu veřejně, tu tajně -- zvát na kobereček zaměstnance Českého rozhlasu. Nakonec se ocitli na koberečku sami. Což o to, Rada má vykonávat dozor na činy Českého rozhlasu, ale od roku 2006 se jejich kontrola poněkud zvrhla.

Apelujeme na čtenáře, aby třeba i minimální částkou přispěli na provoz Britských listů. Britské listy si každý měsíc otevře 200 000 individuálních IP adres. Finančně však na provoz listu přispívá jen kolem 200 osob. Děkujeme jim, ostatním čtenářům chceme sdělit, že by Britské listy mohly dělat daleko víc, kdyby měly možnost platit si stálé novináře.

V únoru 2009 přispělo celkem 180 čtenářů Britských listů na provoz časopisu úhrnem částkou 35 220.46 Kč. Příjem z reklamy byl 10 200 Kč. Na kontě Britských listů v Raffaisenbance jsme měli 31. 1. 2009 částku 99 040.99 Kč . Na internetovém účtu Paypal máme nyní 883.67 GBP a