Od března 1999 byl John Simpson po celou řadu týdnů jako jediný západní reportér během bombardování NATO v hlavním městě Srbska Bělehradě.

"Nemusíte být prosrbsky zaměřený a já nejsem," píše ve své knize, "na to, abyste si uvědomili, že válka o Kosovo byla uměle vyvolaná. Prezident Clinton, těžce ochromený skandálem s Monikou Lewinskou, se rozhodl se svou ministryní zahraničních věcí, Madeleine Albrightovou, že se Miloševič buď podrobí, anebo ho k tomu donutí bombardováním. Smlouva v Rambouillet, kterou mu Američané před válkou navrhli, byla plná takových klauzulí, které musel Miloševič odmítnout. Američané chtěli, aby odmítl. To však neznamená, že byl Miloševič a jeho stoupenci nevinnou stranou. Miloševič byl politik, který se v Evropě nejvíce podobal Saddámu Husajnovi: deset let úmyslně vyvolával etnické napětí a důsledkem byly desetitisíce mrtvých. Lidé začali mít pocit, že se proti tomu musí něco udělat. Clinton a Albrightová rozhodli, že nejúčinnější bude Srbsko bombardovat. Jenže Clinton odmítl ohrozit životy amerických vojáků a tím, že jim nařídil, aby bombardovali Srbsko z velké výšky, automaticky odsoudil k smrti pět set nebo i více srbských civilistů, protože bombardování z výšky bylo nepřesné. Clintonova politika také zajistila, že velké množství Albánců přišlo o život a o domovy, protože na jugoslávském území nebyla žádná vojska NATO, která by je ochránila, a Srbové žíznili po pomstě."

Simpson zůstal v Bělehradě sám - všichni ostatní, zejména američtí novináři odcestovali. Píše o tom: "To, uvědomuji si, je pro mnoho amerických novinářů nyní realita. Když se vyskytnou skutečně významné, nebezpečné události, Američané jsou první, kteří odjíždějí." Američtí novináři podle Simpsona dnes neriskují.

Práce pro Johna Simpsona v Bělehradě byla nebezpečná: uprostřed bombardování bylo riskantní vyjít i na ulici, protože nebylo vyloučeno, že hysterické bojůvky a váleční magnáti mohou jediného západního reportéra na místě usmrtit. Přitom vznikla další komplikace: britská vláda v Londýně obvinila tohoto reportéra BBC, že prý v televizi šíří "prosrbskou propagandu". Simpson se proti tomu energicky bránil: napsal, že jestliže bude premiér Tony Blair něco takového opakovat mimo parlament, kde je chráněn imunitou, Simpson ho zažaluje za pomluvu. Vyvolalo to mezinárodní skandál: "Britská vláda chce cenzurovat BBC!" Simpson také napsal také velmi ostrý dopis Blairovu poradci Alastairu Campbellovi a ten se mu v dopise omluvil. Za Simpsona se postavily britské sdělovací prostředky. Britská vláda ustoupila.

Simpson kritizoval vybombardování budovy srbské televize. I zde se postavil na obranu obyčejných lidí. Ti se stali obětí obou stran. Vedení srbské televize nařizovalo zaměstnancům, aby v budově televize zůstávali i na nočních směnách, i když vědělo, že budova bude vybombardována - chtěli z jejich smrti proti NATO vytloukat politický kapitál.

Pozoruhodné je, zdůrazňuje Simpson, že Miloševičova vláda vždy předem věděla, které objekty budou dané noci bombardovány. Prozrazovaly jí to zřejmě některé členské vlády zemí NATO. Je obtížné vést válku v alianci 17 zemí.

Podle Simpsona však měla být právem srbská televize umlčena: "Podle všech měřítek poctivosti a slušnosti je srbská televize poslušným nástrojem hrůzného politického režimu," napsal si tehdy. "Proto byla právem terčem bomb NATO. Avšak měla být vybombardována skutečně budova televize a nikoliv její vysílače? Měla maskérka, která při vybombardování budovy zahynula, skutečně povinnost zaplatit životem za propagandu lidí tak vysoko postavených v tomto režimu, že by jí nikdy nebylo dovoleno nalíčit jim tvář?"

Jiný citát: "Tony Blair tvrdí, že toto je válka na podporu mezinárodní morálky. Lidé v Bělehradě tomu říkají Válka dvou penisů - Clintonova a Madeleine Albrightové."

Proč vybombardovali Američané čínské velvyslanectví v Bělehradě? Simpson píše: "O mnoho později, v Americe XXX (bývalý americký diplomat, který míval těsné styky s CIA a ostatní špionážní komunitou) mi sdělil, že vybombardování čínského velvyslanectví v Bělehradě byla práce malé vzdorné skupinky pracovníků CIA, kteří záměrně zaměnili mapy, které potřebovalo americké letectvo pro vybombardování srbského ministerstva vojenských zásob. Toto ministerstvo bylo nedaleko čínského velvyslanectví. K chybám vždycky ve válce dochází a o čínském velvyslanectví se vědělo, že předává srbské vládě informace o NATO."

Ještě by se ze Simpsonovy knihy dalo citovat mnoho. Například z kapitoly o novinářských chybách:

"Novinářství je taková profese, kde dochází k chybám neustále, ale ty chyby jsou okamžitě pokryty tlustou vrstvou nátěru údajné serióznosti a upřímnosti, takže jsou pak světu přijatelné. Přesně totéž se děje v politice. Přesně totéž se děje v justici."

Při televizní práci by však bylo otevřené podvádění podle Simpsona velmi obtížné: jednat je těžko zfalšovat záběry i zvuk, a zároveň by si člověk musel také koupit mlčení kolegů. "A co je nejdůležitější, v kultuře televizního zpravodajství (alespoň v anglosaských zemích) se tyhle věci prostě nedělají. Televize, stejně jako seriózní britský tisk, o sobě kultivuje image, že je pravdomluvná. Naproti tomu britský bulvární tisk klidně publikuje nepravdy, a pokud to jsou chytré či zábavné výmysly, mnozí bulvární novináři to navzájem obdivují."

Traumatickým zážitkem pro novinářskou práci byla epizoda, kdy začátkem roku 2000 žalovalo britské zpravodajské studio komerční televize Independent Television News časopis Living Marxism za to, že napsal, že reportéři ITN údajně zkreslili záběry vyhublých mužů za ostnatým drátem, pořízené v roce 1992 v překladišti válečných zajatců v Trnopolje. Muslimská bosenská vláda těch záběrů okamžitě využila jako důkazu, že Srbové jsou nacisty dneška.

Časopis Living Marxism argumentoval, že záběry vyhublých mužů před ostnatým drátem v Trnopolje vytvářely falešný dojem, že jsou tito muži v koncentračním táboře. Ve skutečnosti nebyli uzavřeni v prostoru, obehnaném ostnatým drátem, ostnatý drát byl kolem televizních reportérů. Britští televizní novináři ve své reportáži nikdy netvrdili, že je Trnopolje "nacistický koncentrační tábor", avšak jiné televizní stanice, které tyto záběry převzaly, už nebyly při své interpretaci tak opatrné. Soudce při tomto procesu přijal argumentaci časopisu Living Marxism, že ostnatý drát byl kolem televizního týmu, nikoliv kolem vězňů, ale akceptoval tvrzení televizních reportérů, že si to neuvědomili. Ostatní záběry, z nichž byla inkriminovaná reportáž posléze sestříhána, už nebyly k dispozici, a tak Living Marxism prohrál při a v důsledku obrovského odškodného udělal bankrot a už nevychází. Paradoxně, ITN žalovala časopis Living Marxism "ve věci obrany svobody projevu". Bankrotem časopisu Living Marxism byla tedy "svoboda tisku skutečně uhájena," poznamenává Simpson suše.

Zdroj: BL dne 2. 1. 2002 ZDE